Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Komentář Jiřího Krupy, který si zaslouží zvláštní článek: Neřešte to .. předpokládám, že Prorockou školku jsem nezavedl, abych s ní dnes přestal. Je školkou nikoli ve smyslu, že vychovává proroky, ale ve smyslu, že označuje moji pozici v prorokování.

Na pastorálce, abych doplnil Olina, jsem nikdy neprorokoval ani nemluvil , protože jsem byl rád, že tam vůbec jsem a necítil jsem se jaksi hoden, abych tam něco říkal.

Jediné slovo, které jsem tam pro shromáždění přijal, jsem posléze řekl radě, aby to zvážili. Už ani nevím, jak to dopadlo, či to pak připoměli nebo co s tím udělali.

Slovo znělo "držte to, co jste přijali"(jak to je nějak biblicky "k čemu jsme již dospěli, to držme " nebo nějak tak ..a já osobně jsem následující rok a půl s ním byl konfrontován sám ve svém životě a službě.

Jinak doporučuji pro můj případ Olinův postoj nedůvěry. Když Bůh má záměr, On si ho potvrdí a když ne, nemá cenu ode mne něco očekávat.

Schíza, jak říká Míša, to není, neujasněnost a nejednotnost vystupování možná.

Biblický příklad toho, kdy víš, že Ti něco řekl Hospodin a přesto jsi ve stavu, kdy při jeho naplnění to jaksi jistotněji přijmeš a uchopíš, je dle mne např. v tomto příběhu. Teď nevím kde je, ale jeden dostal pokyn , aby šel na pole, od Hospodina, došel tam, tam se něco stalo a "on poznal, že to bylo Hospodinovo slovo".

Je divné, že šel na slovo Hospodinovo a po jeho naplnění "poznal , že je to slovo Hospodinovo". Myslím, že tento princip v praxi existuje v určitém procentě případů a je i projevem jitsého růstu v rozpoznávání toho, kdy k nám mluví Bůh a kdy ne. Myslím, že budou i minely.

A chci říct, že je dle mého prožívání dost rozdíl v osobním vedení a ve slovu týkajícím se někoho jiného či "proroctví". Když jsem jednou byl proveden Prahou na místo, kde jsem měl být, příkaz nebrat si adresu byl jasný a zařídil jsem se dle něj. Ale je to jen má zodpovědnost. Práce, různé jiné věci, Slyšíš jak k tobě Bůh mluví a vede tě. Když mi Bůh řekl, že mne posílá do určitého místa v práci, mohl jsem s klidem říci, i když v té práci řekli, že mne nemohou přijmoui , že Bůh to zařídí. Nikoli dojem, nikoli "myslím si", jasné vedení a jasné slovo.Jasně mnou řečené. Opakovaně, několi svědectví jsem dal na web.

Když Ti Bůh řekne něco o Tvém životě, poznává se mi to lépe.

Prostě toto je pro mne jiné, řekl bych těžší. Je v tom jakási větší odpovědnost. Proto se chráním tím, že tomu nedávám plnou odpovědnost. Chráním před Bohem, který mne bude soudit za má slova. A navíc prostě myslím, že to tak mám dělat. Připadne mi to přirozené.

Jestli jsi nikdy nezažil to, že Ti Bůh něco řekl, ale došlo Ti to třeba až napodruhé, nebo jsi to dokonce odmítl, ale pak se ukázalo, že to bylo Boží, případně jsi to nevěděl na jisto a teprve v půstu se to ujasnilo, pak mi budeš těžko rozumět. Pokud takovou zkušenost, věřím že ano, máš, porozumíš, že míra jistoty i při "různým způsobem promluveném slovu Božím" může být různá.

Odtud jakoby schizofrenní postoj. A upřímné vyznání.."toto slovo jsem vnitřně bral jako Boží dotek a hlas, tak to vnímám od Boha někdy, když mluví, ale ..kdybych měl za to položit život, to bych asi ještě neudělal, nechám jej dopadnou či rozezkoumat ostatní."

Já v tom takový problém nevidím.

Když jsem měl poslat slovo na Grano, byl jsem si jistější a to i pro to, protože můj "dojem" a "vnímání nutnosti poslat jakési poselství" a jeho smysl, šel porovnávat i s Písmem. Defacto jsem napsal, co by kdokoliv znalý Písma mohl napsat taky čistě při analýze Písma v porovnání s tím, co tu probíhá. Čistě metodicky, bez vedení. Navíc jsem jej prožíval. Jistota těch věci ale byla dána i jistotou Božího slova v Písmu, které mne automaticky rozsuzovali. Nemám problém s tím slovem. I kdyby mne Bůh neposlal, je pravdivé samo o sobě, protože bylo založeno na bilických písmech, to poselství. Nehrozí taková újma.

U některých jiných poselství, ale nemáš po ruce Písmo, respektive "předpovídání budoucnosti" (což je, pozor, biblický pojem, ne jen jakési věštění..jen pro náhodné kolemjdoucí říkám) ..a tak svou jistotu o to, že nejsi mimo, nemůžeš korigovat i něčím hmatatelnějším.

Pravdou ale je, že pamatuji slova, která byla v půstu .např. slovo o Iránu a Rusku, u kterých se skloubilo vedení do půstu s tím, že v onom půsto zaznělo slovo toho se týkající. má jistoto tohoto přijmutí byla nesrovnatelně vyšší.(a mám dojem, že se to i odrazilo na tom, jak jsem to prezentoval)

Slovo o Paroubkovi jsem ani nečekal, ani nehledal, ani jsem se nepostil, navíc jsem byl extremně unavený a měl nabouraný modlitební režim, to jsou podmínky znejisťující "vnímání Božího hlasu". Proto jistota je, ale pochybnosti mohou být větší,. Nabourávají tu jistotu, že slyšené bylo opravdu Hospodinovo, ne nějaké Tvé vlastní. Navíc když to máš provolat veřejně na web, kde si to přečte x lidí, tak Tě, tedy mne, tato zodpovědnost ještě trochu více sváže. Takže i toto může tu nejistotu posílit.

Ano, když promluví Hospodin, má to člověk poznat a jasně říct. Budu ale tvrdit, že to je ideál na cestě k němuž je možný určitý vývoj a růst, určité sebepoznávání a učení se slyšet Boží hlas.

Navíc , já jsem někdy v situacích, a to Vám potvrdí mí blízcí, že se mne zeptáte na něco, co je jasné, co jsem třeba musel vidět, nebo vím , že jsem to řekl, ale já prostě o tom začnu pochybovat a znejistím..a to mluvím o reálných věcech, ne duchovních. Mám jakýsi sklon k pochybnostem o tom, co jsem viděl a slyšel a to i o reálném, Málokdy tvám příliš na něčem ve smyslu, to jsem určitě řekl a to ne(pokud to nění nějaká zásada nebo si to přesně nepamatuji, ale i tak mne dokáží znejistit) Většinou nevím, nemám jistotu. Pochybuji i o svých postojích někdy. Vím, že mám nějaký postoj, ale kdyby někdo řekl a hukl na mně, jaký máš postoj, možná bych se zasek a začal bych v sobě hledat jakési ujištěni v duchu, že je pravda, co si myslím o svém postoji. Dokonce si myslím, že mi sám Bůh jednou musel říct, že ho miluji, abych to nějak tak i od sebe přijmul, byť samozřejmě jsem ho miloval za sebe.

Toto se možná také do mne promítá. Nicméně, když přes tyto věci někdy poznám Boží slovo, mohu ho říct přesto, nebo možná i právě proto, velmi jasně.

Vím také, co je to mluvit s jasnou jistotou a vedením. Ale potřebuji k tomu mít u sebe jistou "instanci", kterou když alespoň v malé míře nemám , tak jsem absolutně nejistý a téměř nerozhodování schopný člověk. I když se to v poslední době zlepšilo. Ve škole se jinak nedá a taky už mám pravda třicet, takže nějaké zkušenosti a zmužnění asi.

Toto dlouhé sdílení je směřováno těm,jiní si to možná asi ani nedočtou, kteří mne chtěli pochopit či nahlédnou. A je reakcí na to, kde se může rodit nejistota o tom, že slyšíme Boha něco mluvit.

Zároveň nějak doufám, že buduje i některým očekávání toho, že i k nim Bůh může mluvit a jasně je vést .

A taky se člověk někdy splete a protože to o sobě ví, že byl v omylu, je opatrný.

(jistá míra nejistotoÿ je způsöbena i tím, že můj článek není celým slovem, ale i jeho jaksi pochopením a výkladem a to se nekdy liší, můžeš mít Slovo Boží, ale pochopíš ho jinak, nebo blbě, jistě si vzpomeneš i na nějaké biblické příklady, když zavzpomínáš nebo pohledáš)

No, snažil jsem se Míšo ukázat část svého nitra, jak vypadá moje sebereflexe v tom, co třeba říkáš ty a jak to tady různě padá.

Závěrem řeknu, že by sice bylo super jasně vše zřetelně říkat a jasně potřebné předávat, ale ¨dle mne v růstu k tomuto bodu je i místo pro "myslím, že toto byl Boží hlas, ale mohu být v omylu".
Koneckonců tento postoj se hodí i na jiné věci v našem životě. Myslím, že má i jinou biblickou oporu než jsem uvedl a že je to přirozené.