poslal likvid Přesně v momentu, kdy Hospodin vdechl Adamovi život, byly položeny základy církve. Té církve, která je nejproblematičtější institucí na tomto světě, ale naštěstí je zároveň nejsvatější. Proč ale má dvě tváře ? Jsi – li nábožensky orientován, pak vsadíš v církvi na člověka a dříve či později prohraješ. Je - li v tobě živá víra, pak tě v církvi zajímá především její hlava.
Tou je samotný Kristus. Volba je na tobě. Naprosto svobodně se denně rozhodujeme, zdali inklinujeme více k tělu nebo hlavě. Člověk je tvor problematický a hříšný, proto tělo církve za moc nestojí. Silná slova, zdálo by se. Nicméně je tomu tak. Díky obrovské Boží milostí však to tělo řídí a posvěcuje náš dobrý Pán. A ten, jak dobře víme je dokonalý a svatý. To v církvi se potkalo nebe se zemí, Bůh s člověkem, svatost s hříchem. Skoro mě láká říci, že církev je výcvikový tábor, jakási přípravka pro ten opravdový život, ale nechci se rouhat. Vždyť náš Spasitel je svatý a dobrý. Zklamal tě někdy tvůj pastor, tvá žena, tvé dítě či přítel ? Mě mockrát a i já jsem spoustu lidí zklamal. Zklamal jsem dokonce samotného Boha a pravděpodobně ještě zklamu. Ale v tomto poznání je přece ta síla, která drží tělo Kristovo pohromadě. Vždyť Kristus mě nikdy nezklamal, naopak mi odpustil a ještě mi navíc slouží. Tak proč bych se měl pohoršovat nad faktem, že církve jsou plné problematických lidí. Jsem přece stejný a hlavně to není můj problém. Ten problém za mě vyřešil na kříži Ježíš Kristus. Navíc dokonalá církev neexistuje a ani existovat nemůže, právě proto, že se skládá z nás lidí. Proto si dobře vyber : bude pro tebe církev požehnáním, nebo prokletím ? Tvůj sourozenec v Kristu, který ti tolik leze na nervy a o kterém víš, že se topí v hříchu, pro tebe může být stejně dobře požehnáním jako prokletím. Pokud tvůj vztah k církvi bude založen na její hlavě je tvé tělo v bezpečí. Pokud si zakládáš na lidech, pak se divím co vlastně ještě v církvi děláš, ale hlavně se odsuzuješ k zbytečnému trápení. Satan ti vždy obratně podstrčí něco negativního na tvých sourozencích a ty je neuvidíš pohledem milujícího Vykupitele, ale pohledem toho zlého. Moc mi pomáhá, když si uvědomuji, že mé bratry a sestry miluje Bůh stejně jako mě. A že oni jsou svatí v tom, že uvěřili v jediného Božího syna. Pak jsou mi velkým požehnáním i přes to, že jsou problematičtí a slabí. Jsem přece stejný, dost možná horší. Když se upřímně podívám do svého srdce je tomu tak. Naštěstí tam ale také vidím Kristův kříž, na kterém bylo zlomeno prokletí, proto si mohu přivlastnit požehnání. Církev je požehnaná instituce, protože ji neustanovil člověk ale Bůh. To náš milující Tatínek touží mít s námi vztah. A ta jeho touha byla tak silná, že poslal svého jediného a svatého Syna na smrt. Proto, pokud reptáš na cokoli, co ti v církvi nevoní, reptáš proti Bohu. Ano jsou to tvrdá slova, ale jsou postavena na lásce Toho, který je sám tou Láskou. Pokaždé, když v neděli překročíš práh svého sboru, uvědom si, že jsi vkročil do lásky Kristovy, a že hlava církve o tobě ví a miluje tě. A nezapomeň, že jsi požehnán a posvěcen. Nikoli proklet.
