 |
Právě je 565 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116487851
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Intimity: Dotaz - cizoložný svazek
Vloženo Čtvrtek, 11. leden 2007 @ 22:22:43 CET Vložil: Bolek |
poslal Gregorios777 Mám dotaz, se kterým si skutečně nevím ani trochu rady. Mám několik bratrů, se kterými jsem měl před lety společenství. Tito bratři měli věřící manželky, ale rozvedli se s nimi a nyní žijí na hromádce ( ve smilstvu ) s nevěřícími partnerkami.
Jedna z těch bývalých manželek již také žije s nevěřícím mužem ve smiltvu. Popsaný stav je vlastně hřích TRVALÉHO cizoložstva, které nelze jen tak vyznat a šmitec. Písmo však přímo neuvádí, jak jednat v podobných případech.
Podle mého názoru s těmito lidmi nelze mít církevní společenství, dokud neučiní pokání a nenavrátí se ke svým zákonným manželkám či manželům. Přesto, že je mi to velmi líto. Kdysi to byli moji blízcí bratři.
Problém je v tom, jaká je jejich budoucnost v církvi, když toto pokání neučiní nebo když se snad i v budoucnu ožení se svými nezákonnými partnerkami. Jsou již natrvalo vyloučeni z obecenství církve? Co když jeden z partnerů se bude chtít vrátit a ten druhý již ne? Jakou vinu nese ten první, který učinil pokání, ale manželství již nebylo možno kvůli druhé straně obnovit? Jak to s nimi bude v tomto ohledu třeba za 5 nebo 10 či 15 let? Jak to vidíte vy? Zajímá mě také pravoslavný pohled bratra Seraphima. Mám dojem, že to tam mají v tomto směru dost propracované.
|
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: aviaf v Čtvrtek, 11. leden 2007 @ 22:38:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek | A jak to vis, ze nejsou v manzelstvi? Nemaj tu spravnou bumazku?
Ja nevim, ale prinejmensim v anglicky mluvicich zemich existuje institut zvany common-law marriage, kterej zvenku casto vypada jako hromadka. Muzes si to najit na anglicky wikipedii.
Hlavne ale si myslim, ze se to s tim durazem na CEREMONIALNI svatbu prehani. Jedna vec je, co jsou pred lidma, druha co jsou pred Bohem. Hlavne aby mezi nima byla LASKA, ta mocna carodejka.
Aviaf |
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Pátek, 12. leden 2007 @ 08:14:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Milý Aviafe,
je mi jasné, že vy liberálové neuznáváte žádný řád a vše je pro vás relativní. Od tebe se tedy smysluplné odpovědi nedočkám... Chci zjistit Boží vůli a Boží pohled v této věci. Promiň.
Jde mi o to zjistit, zda jsou takoví lidé již navždy exkomunikováni z obecenství církve. |
]
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: aviaf v Pátek, 12. leden 2007 @ 14:31:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek | No, nemas tak uplne pravdu. My liberalove uznavame prinejmensim spontanni rad. A samozrejme vladu zakona. Liberal neni anarchista.
Chtel jsem jen upozornit na to, ze hranice mezi manzelstvim a kohabitaci byla v minulosti dost tenka; silna byla jen v tech "lepsich" vrstvach spolecnosti, kde slo o majetek. Ale mezi vesnickym nevolnictvem to myslim byla tak trochu cochcarna.
Nase predstavy o tom, jak vypada presne manzelstvi, je odvozena od faktu, ze zijeme v modernim state s vyvinutou byrokracii, ale neni to ta jedina spravna predstava. Je mnoho veci, ktere se na instituci manzelstvi zmenily za poslednich tri sta let. Ja jsem na to jen upozornil.
Ale to vis, ze delej, jak uznas za vhodny. Je potreba vedet, jestli s tema lidma, ktery zminujes, muzes dal kamaradit nebo ne. Abyses totiz od nich nejak moralne neuspinil, ze jo...
Aviaf |
]
Aviafe lež má krátké nohy, kdo lže ten krade a do Pekla se hrabe (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 12. leden 2007 @ 15:53:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://cs.gloria.tv/?user=416 | Prohomosexuální a propromiskuitní Aviafe nepřekrucuj fakta.
Je známo, že minimálně od 15. či 16. století v celé Evropě byly sňatky nejen šlechticů, ale i měšťanů a vesničanů v kostele, kde oddávajícím byl pravoslavný, katolický, protestantský duchovní.
Takže to nekruť, jakoby Evropani žili někde v africké buši.
Sám velký propagátor sexuální revoluce, probíhající od 60.let 20.století v západním a od 90.let 20.století i ve východním světě, jménem Jaroslav Zvěřina přiznává, že v našem světě došlo k tak velké změně sexuálních zvyklostí, které zde nebyly 1000 let.
Takže Aviafe, liberále nelži o tom, že hranice mezi manzelstvim a kohabitaci byla v minulosti dost tenká.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
]
Re: Aviafe lež má krátké nohy, kdo lže ten krade a do Pekla se hrabe (Skóre: 1)
Vložil: aviaf v Pátek, 12. leden 2007 @ 17:59:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek | No, ja jsem mel samozrejme na mysli hlubsi stredovek nez 15. - 16. stol a pozdeji. Samozrejme, jakmile se zavedou matriky (v Anglii napr. od roku 1541, jestli se nepletu), tak se cela vec postavi na trosku legalnejsi zaklad.
Ja nejsem propromiskuitni, ja akorat myslim, ze laska je dulezitejsi nez gebir vod ouradu. Jsou pary, ktere ziji na hromadce a jsou si verni az za hrob. Jsou naopak manzelstvi, ktera jsou promiskuitni. Jak by se asi mel zachovat muslim, zijici v (radne sezdanem - podle islamskeho prava) polygamnim manzelstvi, kdyby ho Pan povolal mezi sve ovecky? V souladu s Bozim prikazanim o plozeni, mnozeni a naplneni zeme by mel, myslim, dale oplodnovat vsechny ctyri manzelky, ne? Ja nevim. Byla by to promiskuita, ale bylo by to v manzelstvi.
Je to zapeklita otazka. Hlavne rozlisovat!
Aviaf
PS Mimochodem, kdyz uz jsme u toho manzelstvi versus cizolozstvi, povazujeme vyuziti prava prvni noci (ius primae noctis) za hrich? Je to hrich jen pana hrabete, nebo i ty selsky holky, ktera musela na noc na zamek? |
]
Re: Aviafe lež má krátké nohy, kdo lže ten krade a do Pekla se hrabe (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 12. leden 2007 @ 19:12:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://cs.gloria.tv/?user=416 | a) Páry, ktere ziji na hromadce si v naprosté většině případů verni az za hrob NEJSOU. Statisticky podle evropských výzkumů i výzkumů v Česku se tyto "hromádkové" páry rozpadají daleko rychleji, než sezdané a rozvádějící se páry.
b) Stále ještě existují manželské křesťanské páry, především v tradičně katolických a pravoslavných, zčásti i protestantských zemích, které jsou si věrny až za hrob.
c)Promiskuitní manzelstvi také existují (neboť existuje pokušení k hříchu - ďábel se neodstěhoval na Mars), většinou jsou však promiskuitní pouze ze strany muže, neboť nevěrné ženy se většinou rovnou rozvedou.
d) Právo první noci existovalo legálně pouze v dříve pravoslavném Srbsku, okupovaném po staletí muslimy.
Ve svobodné křesťanské Evropě legální nebylo. Srbské panny křesťanky k němu byly nuceny podle tehdejšího islámského práva. Je to samozřejmě odporné. Lépe je zemřít nebo být nedobrovolně znásilněna, než se nechat dobrovolně "pomilovat" s cizím mužem. Tyto hrozné vzpomínky vysvětlují tradičně obrovskou nenávist Srbů k albánským i bosenským muslimům.
e) Ti velmi bohatí muslimové, kteří mají více manželek se na křesťanství neobrací, takže není co řešit. Na křesťanství se občas obrací méně bohatí muslimové, kteří mají 1 ženu - těchto muslimů je dnes většina. Zde problém není.
f) Jak se toto řeší u Afričanů pod Saharou nevím. Zeptejte se tamních křesťanských misionářů. Já se domnívám, že někteří bohatí prvotní křesťané ze Židů, kteří měli dle izraelského práva více než 1 ženu, tuto ženu po křtu nepropustili. Pouze tito muži více než 1 ženy nesměli získat funkci jáhna či biskupa. Viz: 1Tim3,2+12
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
]
|
|
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: lukin v Čtvrtek, 11. leden 2007 @ 23:07:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.theofil.cz | Kdybys neměl takovou nenávist vůči katolické církvi, doporučil bych ti mrknout se na tuto problematiku v katolické morálce, která je v tomto hodně propracována v důsledku tak dlouhé zkušenosti. Tyto věci tam jsou jasně rozlišené. Základem přitom je: "Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.", a z toho vše vychází.
Už vím, co mi na tento příspěvek odpoví např. takový Gójim, ale pro rozumně uvažujícího člověka se to snad může stát nějakým obohacením, pokud se s výše uvedeným seznámí. Já osobně jsem přesvědčen, že to stojí za to. |
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Pátek, 12. leden 2007 @ 08:11:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Milý Lukine,
ujišťuji tě, že nemám žádnou nenávist vůči příslušníkům katolické církve. Nebýt jednoho katolíka, musel bych uvěřit jinou cestou.
Mám nenávist pouze vůči částem jejího učení, které neodpovídají Božím zjeveným Písmům. Pán Ježíš také nenávidí cizí učení ( Zj 2,15 ). ( Dám ti příklad: Pán Ježíš řekl, že Duch svatý Ho OSLAVÍ ( Jan 16,14 ).
Jeden ze znaků Ducha svatého je tedy, že oslavuje a vyvyšuje Pána Ježíše. V žádném případě však není řečeno, že Duch svatý bude oslavovat Marii,
matku Ježíšovu. Duch, který toto činí, NENÍ DUCH SVATÝ. Tomu odpovídájí i příklady v NZ. Nikdo jiný než Bůh a Kristus zde není uctíván a nikomu jinému než jim, se zde neklaní ani nemodlí, dokonce ani Duchu svatému samotnému ).
A je celkem jedno, zda je tato nenávist k učení
zaměřena na excesy katolíků, protestantů, charismatiků, letničních či kohokoli jiného, včetně mně ( pokud to zjistím ).
Tou katolickou morálkou milý Lukine myslíš katolický katechismus nebo něco jiného? Nějakou knihu? |
]
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: lukin v Pátek, 12. leden 2007 @ 08:51:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.theofil.cz | Myslím obecně její učení, které v katechismu bude podáno spíše obecněji. Více a přesnějších vyjádření k tomu bude spíše v Kodexu kanonického práva katolické církve, ale jsou na to i speciální studie vydané knižně, které se však opírají především o tu právní stránku vyjádřenou v KKP (která by měla dle nás být v souladu s Písmem).
Pokud to stručně shrnu: katolická církev je přesvědčena o posvátnosti a nerozlučitelnosti manželství. Kromě sňatku před Bohem a zároveň před Církví má velkou úctu i k občanskému sňatku, který by neměl být také rozvázán (i když světské zákony to dovolují), nýbrž v případě obrácení dosud nevěřících manželů naopak posvěcen před Bohem a Církví.
To, co popisuješ ve svém příspěvku, je u sezdaných cizoložství, u nesezdaných smilstvo. Takový člověk nemůže mít účast na společenství věřících (včetně přijímání "svatých věcí", tj. svátostí), dokud neučiní pokání a nenapraví dosavadní stav. Poté se může znovu účastnit života společenství vč. svátostí, tzn. že má šanci návratu a není odloučen od společenství nadosmrti. |
]
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Pátek, 12. leden 2007 @ 09:15:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | |
Lukine,
vidím to také tak. |
]
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 12. leden 2007 @ 09:59:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://cs.gloria.tv/?user=416 | Souhlasím s Lukinovým vyjádřením:
"To, co popisuješ ve svém příspěvku, je u sezdaných cizoložství, u nesezdaných smilstvo. Takový člověk nemůže mít účast na společenství věřících (včetně přijímání "svatých věcí", tj. svátostí), dokud neučiní pokání a nenapraví dosavadní stav. Poté se může znovu účastnit života společenství vč. svátostí, tzn. že má šanci návratu a není odloučen od společenství nadosmrti."
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
]
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Pátek, 12. leden 2007 @ 11:18:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Milý Seraphime,
vím ale o tom, že Pravoslavná církev dává v takových případech nějaké časové lhůty a po jejich uplynutí je vše smazáno. Je to tuším v jakýchsi kodexech z církevních koncilů. Je to možné najít na www.orthodoxia.cz. Jsou to však jen výmysly lidí, nepodložené Písmem. |
]
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Sobota, 13. leden 2007 @ 13:25:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Lukine, pokud já vím (a moc toho zase nevím), je postoj katolické církve podle církevního práva naprosto neúnosný. Nejen, že to vadí mě, ale setkal jsem se s tím, že to vadí i katolickým kněžím, a hodně jim to vadí. Nemohou však s tím nic dělat.
bylo nám to vysvětlováno jedním expertem na právo takto:
1/jestliže svatba byla v kostele (ti lidé byli pochopitelně pokřtěni), ačkoli byli oba nevěřící, tak je jejich zvazek nerozlučitelný. Nic se neděje, dokud jsou nevěřící. Jakmile se však stane, že jeden z nich uvěří, a to až poté, co se mezitím jeho manželství rozpadlo, a on se rozvedl a znovu oženil, má rodinu... nemůž být už nikdy v životě přijat do plného společenstvé církve, neboď z hlediska církve žije v nelegálním svazku.
2/ Jestliže svatba nebyla v kostele, protože manželé byli nevěřící, takže jim stačila svatba na radnici, je možná dvojí situace: buď byli (jako miminka) pokřtěni, nebo ne.
Jestliže ti nevěřící byli pokřtěni, jejich manželství uzavřené na radnici z hlediska církve neplatilo. Proto: jestliže tem člověk uvěřil, a už měl novou rodinu, tak k tomu, že byl dříve ženatý, se nepřihlíží, protože měl to štěstí, že ho pkřtili jako miminko, a zároveň dost soudnosti, aby nechtěl svatbu v kostele.
3/ Nejlíp jsou na tom ti, co ani pokřtěni nikdy nebyli, a ani svatbu v kostele neměli, protože ti mohou být rozvedeni kolikrát chtějí, ve chvíli, kdy uvěří a pokřtí se, začíná všechno znovu. K minulosti se nepřihlíží vůbec.
Hrůza, co?
Vyplývá z toho poučení: Nejste-li doopravdy obrácení, katolické církvi se vyhýbejte na dálku. Každý obřad, kdy třeba jenom vyhovíte babičce, vám může pěkně zkomplikovat život.
Olin |
]
|
|
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 12. leden 2007 @ 09:30:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Ahoj Gregorii!
Můj první komentář:
Někde na Granu, či Christnetu jsem už psal, že znám 3 případy věřících křesťanů, kteří opustili manželství. Důvodem bylo to, že muži odmítali dovolit své ženě počít dítě.
Jeden muž chtěl být bezdětný, aby se věnoval modernistické teologické vědě (té, která hlásá nesmysl liduprázdného Pekla), druhý nechtěl druhé dítě - důvod neznám; třetí nechtěl třetí dítě ač je velmi bohatý - důvod neznám.
Jejich manželky pak zcizoložily a děti už získaly. Ta třetí manželka dítě nezískala a po jistém čase cizoložení se k svému bohatému manželovi vrátila. Zda se vrátila natrvalo, to nevím.
Kdo v těchto mnou uvedených případech má větší vinu? "Velekněz"-manžel odmítající dítě; nebo "Pilát"-manželka, která kvůli touze po odpíraném mateřství zcizoložila?
Já se vůbec nedivím tomu, že manželství, kde se neplní Boží přikázání: Ploďte a množte se a naplňte Zemi, se rozpadají. Je to logické. Nespočívá na nich Boží požehnání a tudíž ani Boží ochrana. Vychytralý ďábel pak vše rozvrací.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Pátek, 12. leden 2007 @ 11:15:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | |
Ahoj Seraphime,
nevěřím, že je možné cizoložství za účelem zplození nemanželského dítěte, i když manžel odmítá dítě zplodit. |
]
]
Také vím, že cizoložstvo je hřích, ale nejen ono. (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 12. leden 2007 @ 15:42:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://cs.gloria.tv/?user=416 | Také vím, že cizoložstvo je hřích.
Avšak na rozdíl od mnoha dnešních křesťanů i nekřesťanů vím, že i nedovolení manželce počít manželské dítě je hřích.
Proto jsem napsal, že hřích má jak "velekněz" (zdánlivě svatý manžel - nezcizoložil), tak i "Pilát" (manželka zcizoloživší jen proto, aby měla dítě)
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
]
|
|
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: jdu v Pátek, 12. leden 2007 @ 09:46:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Já se zeptám trošku jinak:
Je možný rozvod, podle Písma, nebo není v žádném případě možný?
Co mi odpovíte? |
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Pátek, 12. leden 2007 @ 11:14:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ahoj Jdu,
principiálně rozvod podle Písma NENÍ možný. A to ani v případě pouze občanského manželství.
Věřím ale, že existuje výjimka v případě cizoložství, jak říká náš Pán ( Mt 5,32 ). To ale není povinnost. Vždy je zde možnost odpuštění. Něco jiného je pak stále se opakující cizoložství. Tam už bych rozvod doporučil. Z žádného jiného důvodu je však rozvod NEPŘÍPUSTNÝ.
Je na poškozené straně, zda se v případě cizoložství rozhodne pro rozvod. Tu možnost věřím, má. Rozhodující je ale v tomto případě konkrétní vedení Ducha svatého. Znám případy, kdy nevěřící žena zcizoložila a přestože věřící muž měl podle Písma nárok se s ní rozvést, Duch svatý mu to nedovolil. |
]
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: lukin v Pátek, 12. leden 2007 @ 11:27:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.theofil.cz | Mk 10 mluví jasně: v žádném případě.
Mt 5 a 19 říká, že pouze v případě smilstva ano, k tomu ale toto: zasnoubení u Židů bylo závazné jako jakási "předmanželská smlouva" - pokud by např. Josef zjistil, že mu před sňatkem byla Maria nevěrná a že dítě je z cizoložství, mohl ji proto propustit. Jeden z výkladů tedy je, že takové předmanželské smilstvo je důvodem k rozluce.
Další pasáže jsou u Pavla, především 1 Kor 7, tam je mj. zajímavé pojednání o manželství neběřícího s věřícím.
Kat. církev na základě "co Bůh spojil, člověk nerozlučuj" trvá na nerozlučnosti manželství až do smrti jednoho z manželů. |
]
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Pátek, 12. leden 2007 @ 11:43:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | |
Lukine,
je to možné. Nebráním se takovému výkladu. Vidím ho jako velmi pravděpodobný. Bůh nenávidí rozvody. |
]
Bůh nenávidí rozvody .... (Skóre: 1)
Vložil: jarda2005 (jvag@centrum.cz) v Pátek, 12. leden 2007 @ 16:21:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ... to je pořád o tom co Bůh nenávidí, co mu vadí, koho soudí ...
- myslím si, že Bohu jde především o člověka, ayb si hříchem více neškodil, nežli už je ...
- myslím si, že chce každého člověka přijmout, protože je jeho milující otec, ale nechce tolerovat hřích, protože ten vede člověka (ač ten to třeba sám ani neví) od Boha a mohl by mu dát zapomenout na Boha ....
- ovšem že by se Bůh více staral o naše hříchy nežli o naši spásu to mi přijde velmi hloupý názor ... až zemřeme tak jistě Bůh probere i ty naše hříchy ale raději si nás vezme k sobě, pokud to bude možné ...
- kazatelů o hříchu je vždy všude spousty, kazatelé Boží lásky nějak vymírají ...
- nakázat rozvedeným něco je velmi lehké, k povyšování se nad jiné také ...
jarda
|
]
Re: Bůh nenávidí rozvody .... (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Sobota, 13. leden 2007 @ 13:42:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | |
Ahoj Jardo2005,
to, co píšeš, je antropocentrické evangelium. Bohu jde především o Jeho slávu. To na prvním místě. Až potom o člověka. Protože nebude-li Bůh mít svojí slávu, nebude ji mít ani člověk. |
]
Lukinův výklad kromě smilstva v Mt5 a 19 je originální a skvělý (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 12. leden 2007 @ 16:39:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://cs.gloria.tv/?user=416 | Lukine, Tvůj výklad je velmi milý a originální. Ještě jsem se s ním nikde nesetkal. Díky.
Přišel jsi na něj sám, nebo jsi to někde vyčetl a kde?
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
Tvůj výklad:
"Mt 5 a 19 říká, že pouze v případě smilstva ano, k tomu ale toto: zasnoubení u Židů bylo závazné jako jakási "předmanželská smlouva" - pokud by např. Josef zjistil, že mu před sňatkem byla Maria nevěrná a že dítě je z cizoložství, mohl ji proto propustit. Jeden z výkladů tedy je, že takové předmanželské smilstvo je důvodem k rozluce."
|
]
Re: Lukinův výklad kromě smilstva v Mt5 a 19 je originální a skvělý (Skóre: 1)
Vložil: lukin v Pátek, 12. leden 2007 @ 16:54:43 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.theofil.cz | | Původně jsem chtěl napsat jiné výklady, které jsou k tomuto místu možné, ale když jsem při psaní svého komentáře nahlédl do jednoho knižního výkladu k Mt, tak jsem tam objevil právě toto a hodně mě to také oslovilo, tak jsem se rozhodl napsat právě tento výklad, který se mi zdál také hodně originální. Je to z knihy: Malý stuttgartský komentář - Evangelium sv. Matouše, od autora M. Limbecka, vydalo to Karnelitánské nakladatelství v r. 1996, str. 206 nn. |
]
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: Pattre (Pattre@seznam.cz) v Sobota, 13. leden 2007 @ 12:51:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milá(lý) jdu a pár poznámek k některým komentářům,
vidím to tak, že rozvod není součástí Božího plánu s člověkem a je vždy důsledkem hříchu (minimálně jednoho z partnerů) a naopak rodina je nejstarší Boží instituce, kde muže a ženu spojil Bůh: Matouš 19:6 „…takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" Osobně mám zato, že je to vždy hřích, který všeobecně stojí za rozdělením, či rozkolem (v manželství, církvi, přátel i národů), protože i prvotní hřích měl za následek oddělení člověka od Boha. Za každý hřích, tomto případě rozdělení, je vždy někdo zodpovědný.
Touha po rozvodu může být vyvolaná sobectvím, necitelností a násilím aj., Když se v manželství začnou objevovat tyto symptomy, vše k rozvodu spěje. Lidé dneška utíkají od svých odpovědností a pokud i o manželství nebudeme takto mluvit skončíme u Jardovo laciného vyjádření o kazatelích Boží lásky bez odpovědnosti k našemu hříchu (John Wesley, muž plný Boží moci a lásky…byl velmi nekompromisní k hříchu ve svých kázáních a bylo to efektivní, neboli Pán se k němu přiznal…k liberálům typu aviafa těžko). Čím méně je odpovědnosti, tím více je touha svalovat vinu na druhé, okolnosti a poměry. Jsem přesvědčen, že manželství jednoho muže a jedné ženy je součástí Božího plánu a rozvod často bývá jakýmsi rozchodem i s Božím plánem. Má vítězit sobectví, neochota se obětovat a umírat pro partnera?
A teď něco z Písma:
Marek 10/2-12 Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku.
3 Odpověděl jim: "Co vám ustanovil Mojžíš?"
4 Řekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit."
5 Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení.
6 Od počátku stvoření `Bůh učinil člověka jako muže a ženu;
7 proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce,
8 a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden.
9 A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
10 V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali.
11 I řekl jim: "Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství;
12 a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství."
Dále Matouš 19:3-9 Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?"
4 Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku `muže a ženu učinil je´?
5 A řekl: `Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo´;
6 takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
7 Namítnou mu: "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?"
8 Odpoví jim: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo.
9 Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží."
Z výkladu Deuteronomia 24:1 „Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu.“
Ježíš tedy navazuje: Matouš 5:31 Také bylo řečeno: `Kdo propustí svou manželku manželku, ať jí dá rozlukový lístek!´
32 Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou ženou oženil, cizoloží.“
Zatímco v Mk se farizeové ptali na možnost rozvodu jako takového v Mt to zkoušejí s tím, zda je to možné z jakéhokoliv důvodu (19/3). Ježíš jak vidno se postavil víceméně na stranu farizeů, kteří říkali, že důvodem pro rozvod je jen pouze smilstvo.
Věřím, že Bůh rozvod nenávidí, stejně jako hřích a , ale rozvod je realitou a Bůh jakoby ji v některých případech respektoval. Tzn. k porušení manželské smlouvy může být (ale nemusí) dle písma smilstvo jednoho z partnerů (jakýkoli mimomanželský styk). Je rozdíl ale u jednorázového pádu jednoho z partnerů spojen s hlubokou lítostí a pokáním, na rozdíl od smilstvem trvajícím bez lítosti. Jakkoli Bůh rozvod nenávidí, smilstvo shledává legitimním důvodem.
Samozřejmě vyvstává otázka další a to z I Korintským 7:12-15 "Ostatním pravím já, a ne už Pán: Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští.
13 A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští.
14 Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté!
15 Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji."
Pavel určitě velmi dobře znal Ježíšova slova a ze souvislosti je zřejmé, že se obrací k manželům, z nichž se stal křesťanem poté, co bylo manželství uzavřeno. Bůh nenavidějící rozvod určitě nechce, aby ten, kdo uvěřil, se s nevěřícím partnerem rozvedl (ten nevěřící partner je dokonce pro něj posvěcen), takže by určitě neměl být iniciátorem věřící z partnerů.. Často se ale stává, že nevěřící partner chce věřícího opustit a proto Pavel v I Kor 7/15 píše: „15 Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji.“ A v překladu KMS 1 Korintským 7:15 „Jestliže se však nevěřící chce rozvést, ať se rozvede. Ten bratr nebo ta sestra nejsou v takových případech otroci. Neboť Bůh nás povolal ku pokoji.“
Proto jsou pravděpodobně v Písmu pouze jen dva důvody k rozvodu. Z Božího hlediska je rozvod legitimní : jedná-li se o smilstvo a kdy nevěřící partner nechce zůstat s věřícím partnerem.
Pokoj Tobě!
Pattre
|
]
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Sobota, 13. leden 2007 @ 13:32:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vůbec nechápu, co má podle mých kolegů, např.gregoria, znamenat "podle Písma".
Buď se ptáme, jestli si náš Pán přeje, abychom se rozváděli, anebo se ptáme, jestli je rozvod podle Písma možný!
Chodec položil tu druhou otázku, tak snad nemyslel tu první.
Na tuto otázku snad každý, kdo někdy přečetl Bibli, ví nejen to, že rozvod je podle Písma možný, ale taky ví, že se v Písmu píše podrobně, kdy a jak je možný, a kdy ne.
Olin |
]
|
|
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 12. leden 2007 @ 09:55:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Druhý komentář:
Čtu chvílemi knihu, kterou jsem dostal k vánocům. Je o Bonkem, německém misionáři v Africe, jehož vlastní bratři odpadli od křesťanské víry. Jeden jeho bratr se ke křesťanské víře vrátil – ale až jako kající lotr na kříži. Opustila ho protikřesťansky zaměřená manželka, opustilo ho zdraví, zmizely jeho mentální schopnosti. Leží v domě s pečovatelskou službou, kde se o něho starají ve dne i v noci.
Více je v knize Reinhard Bonnke: Požehnání až do špiček bot, Křesťanský život, Albrechtice r.2006, str.61-70
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
|
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Pátek, 12. leden 2007 @ 11:44:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | |
Seraphime,
a jak to souvisí s daným tématem? |
]
Až se nevěřící na kdysi věřícího vykašle, tak bývalý věřící vystřízliví (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 12. leden 2007 @ 15:58:43 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://cs.gloria.tv/?user=416 | To je o tom, že často až se nevěřící na kdysi věřícího vykašle, tak bývalý věřící vystřízliví a navrátí se ke Kristu. Bývá to však až na smrtelné posteli a v bolestech.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
]
|
|
Ahoj Gregorius (Skóre: 1)
Vložil: ianka v Pátek, 12. leden 2007 @ 13:33:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Napisem ti, co ja verim, ze je spravne pred Panom, a viem to podla pocutych svedectiec a Bozieho slova.
Rozvod nie je mozny, iba v tom pripade, ze veriaci ma neveriaceho partnera a ten sa chce dat rozviest, vtedy sa veriaci moze rozviest, ale nema si hladat uz ineho partnera- podla Korintskym.
Pokial sa rozvedu veriaci, vina je na tom, kto ho prepustil- to jest poziadal o rozvod. Pismo nepise o krestanoch, ci sa maju k sebe vratit, to neviem. Ale ked sa partner nechce vratit, tak ten druhy by mal zostat sam.
Veriaci zijuci v smilstve maju byt vyluceni, nemaju sa prijimat v spolocenstve, to by znamenalo prijimanie hriechu. Napisal som vam, aby ste sa nestykali s tymi, ktori sa menuju bratmi a pritom su smilnici, cudzoloznici...Treba pokanie. Ak ho ucinia, vtedy maju mat dvere otvorene spät. |
Re: Ahoj Gregorius (Skóre: 1)
Vložil: ianka v Pátek, 12. leden 2007 @ 13:37:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Samozrejme pokanie nie je iba olutovanie cinu. ale aj odvratenie sa od neho. Moj nazor je taky, ze ak niekto zije v cudzolozstve a zoberie si toho partnera, ten zväzok- i ked "posväteny" nelegalnym manzelstvom- pre Bohom, treba rozviazat. |
]
Re: Milá Ianko, Pán Ti žehnej (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 12. leden 2007 @ 16:04:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://cs.gloria.tv/?user=416 | Milá Ianko, to co jsi napsala teď i 12. leden 2007 v 14:33:34 , svědčí o Tvém nezkaženém srdci. Pán Bůh Ti žehnej
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
]
Re: Ahoj Gregorius (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Sobota, 13. leden 2007 @ 14:00:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | |
Ahoj Ianka,
jestliže nevěřící se rozvede s věřícím, nevidím důvod, proč by se věřící nemohl znovu oženit s věřící ženou, tedy v Pánu. |
]
Re: Ahoj Gregorius (Skóre: 1)
Vložil: ianka v Neděle, 14. leden 2007 @ 01:00:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Preto, lebo Pismo hovori, ze ked sa neveriaci rozvedie, veriaci ma sa bud s nim zmierit, alebo zostat sam- Korintskym.
Pan Jezis povedal, kto by prepustil zenu a vezme si inu, cudzolozi a kto si prepustenu vezme, cudzolozi. Zena je viazana k muzovi, pokial muz zije. A myslim, ze to plati aj opacne, totiz, muz je viazany k zene, pokial zena zije. |
]
|
|
Konkrétně - více řešení (Skóre: 1)
Vložil: jarda2005 (jvag@centrum.cz) v Pátek, 12. leden 2007 @ 16:15:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Gregorios777,
jak píšeš - v církvi je to nemožné aby se znovu sezdali.
Píšeš také, že to bylo bývalé společenství - tedy už to není Tvoje společenství kam chodí a kde duchovně žijí. Nemáš tedy právo je vůbec nějak škatulkovat co mohou nebo nemohou - v Tvé církvi bychom mnozí zde diskutující nemohli vůbec nic ...
Ale konkrétně
- třeba katolíkovi stačí pro církevní sňatek s jinou ženou přejít do jiné církve nebo společenství a řešit to podle Pavlovského privilegia (viz list Korintským) ... jiné církve většinou katolické obřady neuznávají ....
- nebo katolíkovi stačí dokázat, že sňatek platný vůbec nebyl - k tomu je spousta možností např. třeba jak cituje Seraphim - tvrdit, že neměl v úmyslu mít děti ... církevní soudy obvykle jednají sice pomalu (cca 5 let) ale zneplatnění přijde, zvláště pokud ten bývalý partner se "přizná" že děti mít opravdu nechtěl ....
Z toho vidíš, že konkrétně to může být i velmi složité a "vyhrát" může někdy i ten kdo nehraje fér ... Tvojí církve se to ale netýká - tam bys asi nikoho stejně nepřijal nebo by skončila jako zcela řeholní a celibátní ....
Můj názor je takový
- nejprve si opravdu vymezit co je to hřích v případě rozvodu ... vtom to mají zmáknuté protestantské církve dobře - rozvody jsou možné.
- pak si vyjasnit co jsou to svátosti, které nemůžeme dávat resp. jaké společenství nemůžeš vytvořit s jinými křesťany, kteří jsou hříšníky ...
- pro mě osobně - a jsem katolíkem - je přijatelný každý - v čem je lepší bývalý vrah nad bývalého manžela? - jak vím, že vrah nebude vraždit? vidět do toho, kdo s kým žije je snazší o mnoho .... ale přesto je hřích vraždy podle mě mnohem horší nežli rozvodu a znovusezdání resp. třeba vytvoření funkční rodiny kvůli dětem.
Proto rozvedené a znovu sezdáné řádně žijící (což lze opět nahlédnout) přijímám takové jací jsou a jsem ochoten s nimi sdílet i společenství, společnou modlitbu nebo svátosti.
jarda
|
|
|
Re: Dotaz - cizoložný svazek. Gregoriovi ke studiu (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 12. leden 2007 @ 16:28:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | b) Židovská teologie v době 1.příchodu Ježíše Krista
V době pozemského života Pána Ježíše existovaly v Izraeli 2 teologické proudy, které vykládaly rozdílně termín „něco odporného“. Proud Hillelův a Šammajův.
Šammai hájil mnohoženství a povoloval rozvod jen v případě cizoložstva manželky. Tedy vysvětloval v této věci Mojžíšův zákon tradičně po vzoru proroka Jeremiáše. Hillel byl vůdcem liberálního, římskou kulturou ovlivněného směru. V rozporu s tradicí proroků, umožňoval židovským mužům opustit zestárlou manželku. Samozřejmě za účelem sňatku s mladší a hezčí ženou. [259, str.171]
Mojžíšův zákon, vykládaný proroky, povoloval židovským mužům přibrat k jedné, např. starší manželce také ženu novou a mladší. Neumožňoval však opustit manželsky věrnou starou manželku. Viz:
„Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své, laně milostné a srny utěšené.“ (Přísloví 5,18 kralický překlad)
„Živ buď s manželkou, kterouž jsi zamiloval, po všecky dny života marnosti své, kterýžť dán pod sluncem po všechny dny marnosti tvé; nebo to jest podíl tvůj v životě tomto a při práci tvé, kterouž vedeš pod sluncem.“ (Kaz 9,9 kralický překlad)
„…Hospodin je svědkem mezi mezi tebou a ženou tvého mládí, vůči níž ses zachoval věrolomně, ačkoli je to tvá družka a žena podle smlouvy. Což On neučinil člověka jednoho a nedal mu částku ducha? Oč má ten jeden usilovat? O Boží potomstvo. Střezte svého ducha, nikdo ať se nezachová věrolomně k ženě svého mládí. Každý ať nenávidí rozvod, praví Hospodin, Bůh Izraele, ať na svém oděvu přikryje násilí, praví Hospodin zástupů. Střezte tedy svého ducha, nejednejte věrolomně!“ (Mal 2,14 –16 ekumenický překlad)
Starou a unavenou manželku musel její manžel, dle Mojžíšova zákona živit a šatit až do smrti. Toto chtěli lakomí Hillelovi stoupenci obejít. Proto odmítali tradiční mnohoženství.
Pán Ježíš schválil jednoženství, protože Bůh ho ustanovil na počátku v ráji. V dalším se nepřipojil k Hillelovu směru. Naopak ho přesně odmaskoval a tvrdě odmítl.
Manželství bylo od času pádu Adama a Evy deformované hříšnou tvrdostí lidského srdce. Ježíš ho svou přítomností na svatbě v Káni posvětil a dal mu skrze své vtělení, golgotskou oběť a zmrtvýchvstání nový rozměr. Rozměr tajiny, čili podobnosti věčného vztahu Krista a jeho církve. Občanské manželství mezi Božím služebníkem a Boží služebnicí bylo, obrazně řečeno, pouhou vodou. Božskou mocí vzkříšeného Krista se ale voda může proměnit ve víno! Boží Syn tím dává manželství rozměr věčný, který nekončí ani rozpadem těla 1 z manželů. Proto nepřekvapuje, že jeden starec označil svaté monašství za cestu na horu Tábor a svatou tajinu manželství za cestu na Golgotu. Láska, která je věčná, totiž fyzickou smrtí nekončí (viz 1Kor 13,7-8). Svatá tajina manželství má tím stejnou hodnotu jako andělský život monachů pro Boží království. [341]
c) Pravoslavná teologie
Historie
V 1.století našeho letopočtu křesťané podobně jako ostatní občané vstupovali do manželství podle občanských zákonů řecko-římského státu. „Podle římského práva se pro naplnění skutkového stavu manželství vyžadoval k jeho uzavření pouze vzájemný souhlas k jeho uzavření. Podle formy tento souhlas mohl být ústní, písemný (v podobě dohody), nebo vyjádřený vykonaným skutkem – přechodem nevěsty do domu ženicha. Manželství předcházela "dohoda" nebo zásnuby (obručenije). Během ní se příbuzní nebo poručníci ženicha domlouvali na materiálním zabezpečení rodiny, upřesňovali výšku věna, které nevěsta přinášela do domu ženicha.“ (Kormaník, Peter, Základné sväté tajiny pravoslávnej církvi, PBF, Prešov 1996, str.124.) [202, str.124]
Úmysl křesťana uzavřít manželství s křesťankou byl v církvi oznamován ještě před uzavřením manželské smlouvy. Křesťané se totiž neměli ženit a vdávat s nekřesťany (viz 1Kor 7,39) [202, str.124-125][80, str.76]. Pokud byli nuceni nekřesťanským příbuzenstvem k sňatku s pohany, raději si volili celoživotní panenství, panictví, či přímo mučednickou smrt.
Křesťané vstupovali do manželství s křesťankami skrze právní smlouvu přijatou v římském státě a poté skrze církevní požehnání, které je posvěcovalo modlitbou a stvrzovalo eucharistií. Křesťanská církev převzala formální definici manželství z římského občanského práva. Vložila do ní křesťanský obsah a tím občanské římské manželství posvětila. Vrátila tím do manželství ten obsah, který z něj po pádu Adama a Evy vyprchal. [202, str.123,125] Učinila tak s manželstvím to, co po manželství požadoval Boží Syn slovy:
„Nečetli jste v Písmě, že ten, kdo stvořil lidi už od počátku jako muže a ženu, že prohlásil: Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své ženě, a ti dva budou jedno tělo? Už tedy nejsou dva, ale jedno tělo. A proto: Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ (Mt 19, 4-6 překlad Ondřeje M. Petrů)
Proto církev v době Ježíše Krista přijala římské jednoženství a odmítla pohanské a židovské mnohoženství. Zároveň odmítla římský konkubinát, snadné manželské rozvody a vzápětí nové sňatky. Učinila to, co po manželství požadoval Duch svatý, který byl na Zem vyslán Bohem Otcem, aby zastupoval v Církvi Božího Syna po jeho nanebevstoupení. Duch svatý byl poslán Otcem, aby uvedl Církev do vší pravdy potřebné pro přežití a spásu lidstva. Ústy svatého apoštola Pavla promluvil Duch svatý takto:
„Ženy (ať jsou podřízeny) svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako je Kristus hlavou církve, sám spasitel svého (tajemného) těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem. Muži, (každý z vás) ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil koupelí ve vodě a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady. Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus (jedná) s církví, protože jsme údy jeho těla. "Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk." Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve. A proto každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a manželka ať zase svému muži projevuje úctu.“ (Ef 5, 22-33 Bognerův překlad)
Manželství křesťanů v 1.století našeho letopočtu se stalo svatou tajinou. Tedy tajemstvím vztahu Krista a církve. Věrné a láskyplné manželství křesťanů má připomínat křesťanům a ukazovat nekřesťanům vztah Krista a jeho církve. [202, str.123-124][352, str.182-183]
Existence křesťanského manželství má umožnit bezbožnému světu, aby uvěřil. Svět má dostat příležitost zvolat s úžasem: „Hleďte, jak se milují!“ Jsem přesvědčen, že když se Pán Ježíš před svým zatčením modlil slovy: „Prosím, aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli jedno v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.“ (J 17,21), tak myslel i na křesťanské rodiny. [352, str.180-182]
Svatá tajina manželství (svátostné manželství)
Kanonické sborníky Pravoslavné církve operují definicí manželství určenou římským právníkem (kanonistou) Modestem z 3.století:
„Manželství je svazkem muže a ženy, společenstvím života, spoluúčastí v Božském i lidském právu.“ (Kormaník, Peter, Základné sväté tajiny pravoslávnej církvi, PBF, Prešov 1996, str.123.) [202, str.123]
Text Ef 5,22- 33 informuje, že manželství křesťanů je kromě toho ještě svatou tajinou. Tedy tajemstvím vztahu Krista a církve. [202, str.149,122]
Pravoslavná teologie o manželství vychází z premisy, že nejen duše, nýbrž i tělo je stvořeno podle Božího obrazu. Svatý Řehoř Palama napsal, že:
„Spolu byla duše i tělo stvořeny k obrazu Božímu.“ (Losský, Vladimír, Dogmatická teologie, ÚCN, Praha 1986, str.51.) [238, str.51]
Muž Adam poznal v ženě Evě bytost sobě jednobytnou:
„Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla!“ (Gen 2, 23).
Svatí otcové sbližují vycházení Svatého Ducha s tím, co nazývají vyjitím Evy z Adama [238, str.49][381, str.64-65].
Eva je jiná než Adam, ale má s ním jednu podstatu. Adam a Eva tak mají 1 přirozenost – lidskou a současně to jsou 2 osoby. Dostali úkol zplodit 3.osobu, která bude mít také lidskou přirozenost – dítě.
Tak jako Duch svatý není nižší než Bůh Otec, z něhož vychází, tak ani žena není nižší než muž. Tak jako Duch svatý poslouchá Boha Otce, tak má manželka poslouchat manžela, jemuž je svou přirozeností rovna.[352, str.226,255]
Tak jako je Syn Boží zrozený z lásky Boha Otce a Ducha Svatého, tak i potomek Adama a Evy měl být zrozen z lásky. To se však nestalo, neboť prvorozený Kain byl zplozen a zrozen až po pádu Adama a Evy do hříchu a stal se dokonce nekajícím vrahem.
Avšak Boží Syn svým pokorným vtělením, svou obětí, smrtí a vzkříšením působí na ty lidi, kteří ho každodenně přijímají za svého Mesiáše, Pána a Boha, tak jako apoštol Tomáš: „Můj Pán a můj Bůh.“ (J 20, 28) Obnovuje je Duchem svatým. Tomuto obnovování Svatým Duchem se říká zbožštění – theosis. Křesťanští manželé jsou obnovováni tak, že manžel miluje svou manželku podobně jako Kristus miluje církev a křesťanská rodina je obnovována do obrazu Boží Trojice. Vždyť křesťanská rodina, která se skládá z otce, matky a syna, je obrazem Boží Trojice. [181]
Kristus svou výkupnou obětí a svými Božskými slovy obnovil svatost manželství. Pravdivě a čestně uzavřené manželství mezi křesťanem a křesťankou se díky tomu stává svatým tak, jako mělo být svaté manželství Adama a Evy před pádem, ba ještě více [352, str.242,243-244]. Kristus obnovil všechno, včetně manželství, neboť svou smrtí smrt překonal. Dal manželům šanci k získávání oživujícího Ducha svatého – k theosis (více je v oddílu VI. a VII.). [349, str.21-22][352, str.189-190][297, str.43]
Právě proto, že manželství muže a ženy je tajemstvím vztahu Krista a církve, je nerozlučitelné. Kristus nikdy neopustil ani neopustí církev, neboť slíbil, že brány pekel církev nepřemohou. Stejně tak nesmí nikdy manžel křesťan, který symbolizuje Krista, opustit manželku křesťanku, která symbolizuje církev. Jako skutečná církev nikdy neopustila ani neopustí Krista, tak podobně manželka křesťanka nikdy nesmí opustit manžela. [202, str.123]
Svatá tajina manželství hypodiakona, diakona a kněze
Podle platného 8.pravidla Neocezarejského sněmu se klerik musí rozvést s manželkou, která cizoloží. Pokud se nerozvede a pokračuje s ní v soužití, nesmí konat bohoslužby. [34, str.123-124][200]
Proč se musí klerik rozvést s cizoložící manželkou? Protože služebné kněžstvo musí být vzorem ostatním křesťanům i v manželství.
„Láska muže k ženě má podobu lásky Krista k církvi a milující – pokorná poslušnost ženy k muži má podobu vztahu církve ke Kristu.“ (Kormaník, Peter, Základné sväté tajiny pravoslávnej církvi, PBF, Prešov 1996, str.149.) [202, str.149]
Každé manželství – a manželství klerika obzvlášť - musí pravdivě ukazovat vztah Krista a jeho církve. Kristus opouští toho, kdo nekajícnou zatvrzelostí v hříchu přestal být církví – kdo přestal být údem jeho těla, jímž je církev. Cizoložící manželka již není údem církve, manžel ji proto musí opustit a zůstat raději bez ní sám.
Druhý a třetí sňatek (obvykle nesvátostný)
Pravoslavná teologie z důvodů ikonomie dovoluje pravoslavným vdovcům (vdovám) a rozvedeným i druhé a třetí manželství. Tato manželství však nejsou pokládána za svatou tajinu pro toho, který se žení (vdává) podruhé a potřetí. Tento člen manželského páru by se podle 4.pravidla Bazila Velkého proto měl na 2 až 5 let zříci přijímání sv.eucharistie. Takovéto manželství je svatou tajinou pouze pro toho člena páru, který se žení (vdává) poprvé. [202, str.161-163]
Pravidlo Bazila Velkého č.9 nedovoluje ženě rozvést se s mužem i když ji bije, je marnotratný, nemocný nebo nevěřící. Timotej Alexandrijský pravil, že muž se nesmí rozvést ani se ženou, která je tak posedlá, že nosí na rukou pouta. [34, str.123]
Podle informací ze státních manželských poraden byla v České republice do r.1989 nejčastějším důvodem rozvodu rozdílnost povah, názorů a zájmů. Jak slabý důvod k rozvodu! Druhým nejčastějším důvodem byla manželská nevěra. [80, str.179]
Pravoslavná teologie pokládá jedině cizoložstvo za důvod k rozvodu. Skrze ikonomii poté umožňuje nový, druhý a třetí sňatek tomu křesťanovi, který se neprovinil cizoložstvem ani smilstvem (pohlavní promiskuitou). Jen skrze ikonomii ustupuje dokonce tvrdosti lidského srdce a toleruje nový sňatek i cizoložné straně páru. Doplňuje ho však šestiletou epitimií. Viník musí 6 let litovat své nevěrnosti a nesmí po tu dobu přistupovat k sv.eucharistii. [34, str.123,124][202, str.137]
Smíšené sňatky
Podobně nejsou svatou tajinou ani smíšená manželství pravoslavných křesťanů s křesťany nepravoslavnými. Též jsou ikonomií a ústupkem tvrdosti lidského srdce. Smíšená manželství, ve kterých se pravoslavný křesťan žení (vdává) poprvé, se (na rozdíl od 2.a 3.manželství obou pravoslavných partnerů) mohou stát časem tajinou - jakmile nepravoslavný manžel (manželka) přijme pravoslaví. [202, str.163-165]
Zneplatnění manželství (svátostných i nesvátostných)
Za každé situace je zakázáno církevně sezdávat muže a ženu, jestliže je někdo z nich nekřesťan. Manželství pravoslavných křesťanů s nekřesťany (muslimy, židy, buddhisty, hinduisty, animisty, ateisty apod.), která byla uzavřena v církvi skrze nepozornost či nedbalost duchovního správce, protiřečí křesťanským zákonům manželství. Proto podléhají zrušení a jsou uznána od počátku za církevně neplatná.[202, str.136,137,165]
Statistika rozvodů
Byly mi dostupné statistické údaje Řecké pravoslavné církve z arcidiecéze Severní a Jižní Ameriky. (Chirban, J., T., Marriage and the Family, Holy Cross Orthodox Press Massachusetts 1983, str.40.) [149, str.40]
rok: 1976 1977 1978
Počet sňatků pravoslavných 2 537 2 521 2 295
Počet smíšených sňatků 2 201 2 438 2 445
Počet rozvodů pravoslavných 350 358 419
Počet smíšených rozvodů 201 223 256
Vidíme, že zhruba polovinu sňatků Američanů, uzavřených v Řecké pravoslavné církvi, tvořily sňatky smíšené.
Z tabulky nepoznáme, kolik sňatků bylo 2.a 3.manželstvím a kolik jich bylo svatou tajinou.
Lze snadno pozorovat, že rozvodů pravoslavných manželství bylo více, než rozvodů smíšených manželství. Proč? Domnívám se, že je to způsobeno tím, že se smíšená manželství, na rozdíl od 2.a 3.manželství pravoslavných, mohou stát časem tajinou - jakmile nepravoslavný manžel (manželka) přijme pravoslaví. Uvědomuji si však, že má úvaha je pouhou spekulací. Z tabulky totiž nevím, zda se pravoslavní partneři ve smíšených manželstvích ženili (vdávaly) poprvé.
Je velmi smutné, že došlo k tolika rozvodům. Možná je to způsobeno tím, že mnozí lehkomyslně počítali s ikonomií již předem, ještě než uzavřeli své první manželství. Mohlo se stát, že:
„Dnešní "ikonomie" trpí všechno a je velkým zdrojem formálního křesťanství, zdrojem relativismu a duchovní lhostejnosti.“ (Pružinský, Štefan, Byzantská teológia I., PBF, Prešov 1998, str.167.) [348, str.167]
d) Katolická teologie
Katolická teologie vychází v učení o Boží Trojici z Augustinovy představy, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu tím způsobem, že má 3 složky: rozum, cit a vůli. Proto katolická teologie od doby Augustina neoperuje při výkladu manželství 3 osobami Boží Trojice. Je to teologické ochuzení. [181, str.9]
Pravděpodobně proto se katolická teologie celá staletí teoretickým původem manželství nezabývala a mlčela.
Celibát
Neúcta k starozákonní tradici, která neodmítala emocionální radost z manželského sexu, má svůj počátek u myslitele Marciona (zesnul r.160). Ten latinskou křesťanskou teologii přece jen stačil částečně ovlivnit, ačkoliv byl prohlášen za heretika. [237][325, str.52]
Současně se na počátku 3.století mezi křesťany hluboce zakořeňoval názor gnostického Žida Filóna Alexandrijského (žil r.20 před Kristem – r.50 po Kristu), že v ráji se plození lidí nemělo původně dít pohlavní cestou. Že tento způsob množení není důstojný člověka, protože je podobný množení zvířat. Uvedený názor převzali pravděpodobně z Filónova díla tito křesťanští spisovatelé: montanista Tertulián (r.160-223) (pokud jej nepřijal od montanistů přímo), zcela jistě Origenes (185-254), jejich přátelé, následovníci a obdivovatelé jejich písemného díla. [238, str.56-57][352, str.206][325, str.51][354, str.186-202]
Filónův omyl získal skrze ně novou křesťanskou formu. V latinské církvi zůstával tento názor živý až do 20.století a měl zde praktické dopady [348, str.181-184].
Eva se prý v ráji lehkomyslně připravila o spojení panenství a plodnosti. Původně se prý Adam a Eva měli množit v ráji nesexuálně – jako když bez sexu s mužem počala Marie panna Ježíše Krista (Speyr, Adrienne, Služebnice Pána, Karmel.nakl. Kostelní Vydří 1993, str.60).
Z těchto nesprávných historických předpokladů o Adamovi a Evě logicky vzešly nesprávné následující názory.
Nejdříve uvedu názor, se kterým Tomáš Akvinský nesouhlasil: „Musí se říci, že někteří praví, že kdykoliv k manželskému úkonu pohne hlavně náruživost, je hřích smrtelný; ale když pohne jako poboční, je hřích všední. Když však zcela pohrdá potěšením a nelíbí se mu, tu je vůbec bez všedního hříchu.“ (Akvinský, Tomáš, Theologická summa – doplněk III. části, Krystal, Olomouc 1937, str.283.) [3, str.283]
Následující informace byla názorem Tomáše Akvinského. Oficielní katolická teologie mu dala za pravdu:
„Pročež ježto manželský úkon není o sobě špatný, ani nebude vždy smrtelným hříchem hledat potěšení (poznámka: orgasmus apod.)… Jestliže však se hledá potěšení v mezích manželství, že totiž takové potěšení by se nehledalo u jiné než u manželky, tak je všední hřích.“ (Akvinský, Tomáš, Theologická summa – doplněk III. části, Krystal, Olomouc 1937, str.283.) [3, str.283]
Za ideálního manžela, manželku byl v latinské církvi zhruba 1600-1700 let pokládán člověk, kterému je emocionálně nepříjemný sexuální kontakt s cizími ženami, muži (což je správné), ale naneštěstí i s vlastní manželkou, manželem (což je omyl – viz Přísloví 5, 18-19). Tím došlo k myšlenkové (psychické) kastraci těch nejzbožnějších jedinců, kteří toužili po svatosti. Když tuto mylnou informaci od svých učitelů – duchovních uslyšeli, rozhodli se této mylné informaci věřit. Ostatní zbožní křesťané, kteří o dokonalou svatost neusilovali ani po ní netoužili, se spokojovali s průměrností. Tj. s tím, aby nespáchali smrtelný hřích. Proto žádnou psychickou kastraci neprožívali. Průměrných a podprůměrných katolických křesťanů byla většina.
Věda 20.století experimentálně dokázala, že nejsexuálnějším lidským orgánem je mysl. A proto, věřil-li křesťan, který usiloval o dokonalé posvěcení v celém svém životě, že příjemný pocit ze sexu s manželkou (manželem) je lehký hřích, tak se u něj příjemný pocit ze sexu skutečně nedostavil. Nastoupila frigidita – pocitová chladnost při sexu. Logicky takovýto člověk ztratil zájem o sex. Stal se eunuchem, i když na něm nebyla provedena fyzická kastrace, ale pouze kastrace psychická. Ta má podobné účinky jako kastrace fyzická, a to po celou dobu, dokud mylné informaci o nedokonalosti (lehké - všední hříšnosti) manželského sexu daný jedinec věří. Na těchto jedincích se naplnilo to, co řekl o kastrovaných eunuších Pán Ježíš:
„Jsou totiž eunuchové, kteří se už takto narodili z matčina lůna; a jsou eunuchové, které učinili eunuchy lidé; a jsou eunuchové, kteří se sami stali eunuchy pro království Nebes. Kdo může chápat, chápej.“ (Mt 19,12 překlad KMS)
Jsem přesvědčen, že ti katoličtí a mnohdy i pravoslavní [348, str.184][352, str.225] nejzbožnější křesťané, kteří v průběhu mnoha staletí žili a věrně věřili ve zmírněný, ale de facto montanistický ideál ze 3.století, který jim byl nabídnut jako jediná cesta k dokonalé svatosti, byli těmi eunuchy, které psychicky vykastrovali lidé – jejich učitelé teologie. Stali se podobnými těm zbožným eunuchům, které druzí lidé fyzicky vykastrovali, a přesto je Svatý Duch použil k svým záměrům. Byl to např. eunuch - správce pokladu etiopské královny (Viz Sk 8, 27- 39) a starozákonní prorok Daniel – rádce králů babylonských a médsko-perských. Z dějin lze doložit, že právě tento etiopský eunuch umožnil vznik etiopské církve, která existuje dodnes. [357, str.102-105]
Katolický klerik měl být vzorem ostatním křesťanům. Měl žít svatě, dokonale. Neměl hřešit ani lehkým (všedním) hříchem. Aby se „hříchu“ v žádném případě nedopustil, nedoporučovalo se mu žít sexuálně ani s manželkou. Proto již okolo r.306 na regionálním synodu ve Španělské Elvíře zazněl ve 33. kánonu požadavek, aby ženatí mužové, kteří jsou kleriky, usilovali o dokonalou svatost a současně přestali žít se svými manželkami sexuálně. Měli s manželkou žít nesexuálně, jako vlastní bratr s vlastní sestrou. [80, str.75][411]
Také biskup Augustin (zesnul r.430) věřil tomuto teologickému směru [80, str.74,78], a proto když nařídil svým kněžím usilovat o dokonalou svatost, tak s ní automaticky spojoval i celibát [411]. Pod vlivem jeho příkladu a spisů postupně během staletí přestali být na celém území latinského patriarchátu svěceni ženatí mužové na kleriky. [369][411]
Tento zákaz se uplatňuje dodnes (s výjimkou ženatých jáhnů a kněží uniatů – tzv. řeckokatolíků) u kněží a biskupů. Teprve po r.1965 bylo znovuzřízeno trvalé jáhenství (ne kněžství) ženatých římskokatolických mužů. Ti, pokud vím, nejsou od té doby v sexuálním životě se svou manželkou nijak omezováni.
Apoštol Pavel byl eunuchem zcela jiného typu – lidé ho psychicky nevykastrovali. Tím se lišil od většiny latinských kleriků 4.- 20.století. Byl křesťanem, který se sám a na základě pravdivých informací stal eunuchem pro království nebes – misionářem, který se o svůj čas pro misijní dílo nemusí dělit se svou manželkou a dětmi. On nevěřil, že emocionálně příjemný a radost přinášející pohlavní styk s manželkou, manželem je hříšný. Viz 1 Kor 7, 28:
„Pakli se i oženíš, nezhřešils; a vdala-li se panna, nezhřešila. Ale trápení těla budou míti takoví; já pak vás lituju.“ (1 Kor 7, 28 církevně-slovanský i český překlad)
Co apoštol Pavel myslí tím trápením těla, to vysvětluje v následujících verších:
„Chci pak, abyste vy bez pečování byli. Neženatý pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu; ale kdo se oženil, pečuje o to, což jest světa, kterak by se líbil ženě. Rozdílnéť jsou žena a panna: nevdaná pečuje o to, co jest Páně, kterak by se líbila Pánu, aby byla svatá tělem i duchem; ale vdaná pečuje o to, co jest světa, kterak by se líbila muži. To pak k vašemu užitku pravím, ne abych na vás osidlo uvrhl, ale ukazuju, co slušnějšího jest a jak jest snadněji přistupovati k Pánu v pokoji.“ (1 Kor 7, 32-35 církevně-slovanský i český překlad)
(O snadnějším – rychlejším přistupování k Pánu v pokoji – viz kapitola První stupeň úzké cesty – očišťování vášní)
Apoštol Pavel zde logicky navázal na myšlenky Pána Ježíše, které se nám dochovaly v Lukášově evangeliu. Nic si nepřidal ani neubral:
„Řekl pak učedlníkům svým: Protož pravím vám: Nebuďte pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali. Život více jest nežli pokrm, i tělo nežli oděv.“ (Lu 12, 22-23 kralický překlad)
„I vy nehledejtež toho, co byste jedli, aneb co byste pili, aniž o to roztržité mysli buďte. Nebo těch všech věcí národové světa tohoto hledají, Otec pak váš ví, že těch věcí potřebujete. Ale raději hledejte království Božího, a tyto všecky věci budou vám přidány.“ (Lu 12, 29-31 kralický překlad)
Apoštol Pavel připomněl, že je snadnějším nepečovat o tento svět křesťanu svobodnému. Věděl, jak hrozným nešvarem je rodinná lakota, kde lidé žijí sobecky jen pro své pohodlí a pro pohodlí své rodiny, avšak zbytek chudších křesťanů i duchovně strádající svět, který dosud neslyšel evangelium je nezajímá. Viz slova Pána Ježíše:
„I řekl jim: Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží.“ (Lu 12, 15 kralický překlad)
Svatý Pavel nebyl tvůrcem teologického nesmyslu, že příjemně prožitý manželský sex je hřích. On měl totiž ve velké úctě starozákonní manželskou tradici, kde manželskému páru má být pohlavní život příjemným, přinášejícím potěšení:
„Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své, laně milostné a srny utěšené. Prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.“ (Přísloví 5, 18-19)
Svátostné manželství (svatá tajina manželství)
Katolická teologie učí, že manželství křesťanů je svátostí - tajinou. Tedy tajemstvím vztahu Krista a církve dle Ef 5,22-32. Právě proto, že manželství muže a ženy je tajemstvím vztahu Krista a církve, je nerozlučitelné. Kristus nikdy neopustil ani neopustí církev, neboť to slíbil slovy, že brány pekel církev nepřemohou. Stejně tak nesmí nikdy manžel křesťan, který symbolizuje Krista, opustit manželku křesťanku, která symbolizuje církev. Jako skutečná církev nikdy neopustila ani neopustí Krista, tak podobně manželka křesťanka nikdy nesmí opustit manžela. Pouze když 1 z páru fyzicky zemře, může (ale nemusí) pozůstalý uzavřít nové svátostné manželství.
Za svátostné manželství (tajinu) je v současnosti pokládáno každé platné manželství mezi 2 pokřtěnými křesťany. I mezi katolickým křesťanem a nekatolickým křesťanem i mezi 2 nekatolickými křesťany. A to i v případě, že manželství mezi 2 pokřtěnými křesťany je uzavřeno jen občanskou (státní) formou. [142, str.58]
Katolické kanonické právo vychází z principu, že svátostné manželství je lidsky nerozlučitelné. Že manželství rozvedené (-ho) s novým partnerem (novou partnerkou) ani skrze církevní ikonomii nepřichází v úvahu. Svátost manželství zaniká pouze fyzickou smrtí 1 z páru. [259, str.173,191,192]
Druhý a třetí sňatek
Ožení-li se vdovec s vdovou, je jejich manželství katolickou teologií považováno opět za svátostné. [259, str.192][202, str.148][274, str.79]
V pravoslavné teologii platí, že ožení-li se vdovec s vdovou, tak jejich manželství není tajinou; pouze manželství mezi svobodným (svobodnou) a vdovou (vdovcem) je tajinou – avšak pouze pro toho, který byl předtím svobodný. Zde pravoslavná teologie vychází z úvahy nad veršem z 1 Kor 13,8, že: „Láska nikdy nezanikne…“ a dochází k závěru, že svatá tajina manželství fyzickou smrtí jednoho člověka z manželského páru nekončí. Proto až do 10.století se v Pravoslavné církvi svatá tajina manželství uskutečňovala spolu s liturgií, tedy se sv.eucharistií. [202, str.160 -163,148,158]
V katolické teologii a praxi konce 20.století neexistuje církevní rozvod svátostného manželství. Pravoslavná teologie pokládá cizoložstvo za důvod k rozvodu svátostného manželství, jak to vyplývá ze slov Ježíše Krista:
„Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s (takto) propuštěnou oženil, cizoloží.“ (Mt 5, 32)
„Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“ (Mt 19, 9)
Pravoslavná církev skrze ikonomii [34, str.45-58,123-124] umožňuje nový - druhý a třetí sňatek, tj. sňatek vdov (vdovců) a rozvedených. Toleruje taková manželství jako menší zlo než smilstvo. [348, str.165]
Katolická teologie umožňuje sňatek vdov (vdovců), nikoliv ale sňatek rozvedených. Zde katolická teologie nezaujala pozici Bazilovu, Augustinovu a Ambrožovu (zesnul r.397). Ti nevylučovali od přijímání sv.eucharistie podruhé ženaté muže, kteří byli předtím rozvedeni z důvodu manželské nevěrnosti ze strany žen. Přijala manželskou teologii Origenovu, který neuznával ikonomii sňatku rozvedených. [80, str.77]
Z pozice tradiční i současné katolické teologie je svátostné katolické manželství rozlučitelné pouze fyzickou smrtí jednoho z páru. Teoreticky i prakticky. Katolická teologie nepoužívá v praxi manželského církevního práva žádnou ikonomii. Ani cizoložství a trvalé opuštění nevinného manžela (manželky) civilním sňatkem viníka s cizí osobou a porození dětí v tomto cizím manželství jí není dostatečným důvodem pro možnost uzavření nového manželství nevinného člena páru.
Vatikánská kongregace pro nauku víry vedená kardinálem Josefem Ratzingerem zaslala všem katolickým biskupům dopis, který se týká duchovní péče o ty katolické křesťany, kteří po předchozím církevním sňatku uzavřeli nové manželství. Kongregace potvrzuje stálou praxi, která nedovoluje, aby rozvedení, kteří žijí v novém manželství přijímali eucharistii [445]. To znamená, že svátost smíření (zpověď) a eucharistii budou moci legálně obdržet až po smrti svého prvního nebo druhého manželského partnera, nebo teprve na své smrtelné posteli či vůbec nikdy.
Katolická teologie bez ikonomie nabízí nevinnému členu manželského páru, když se druhý člen stane manželsky nevěrným, tyto alternativy:
1) Bydlet i sexuálně žít s manželkou (manželem) mi nevěrnou (nevěrným) a být jí (jemu) také nevěrným a občas se před knězem vyzpovídat a přijmout poté sv. eucharistii. Epitimie (léčebný církevní trest) většinou spočívá pouze v modlitbě růžence – nic víc, a cizoložství (a budoucí věčná smrt skrze zatvrzelost v hříchu) obou většinou pokračuje dál.
2) Být věrným až do smrti a bydlet i sexuálně žít s manželkou (manželem) mi nevěrnou (nevěrným). Je to emocionálně vyčerpávající mnohomužství (mnohoženství) a zvyšuje to riziko nakažení se některou z 52 druhů pohlavně přenosných nemocí [471, str.205], včetně smrtelné nemoci AIDS.
3) Být věrným až do smrti a bydlet, avšak sexuálně nežít s manželkou (manželem) mi nevěrnou (nevěrným). Tedy žít celibátně, pokud nedojde občas k znásilnění manželem (manželkou).
4) Být věrným až do smrti a sexuálně nežít i nebydlet s manželem (manželkou) mi nevěrným (nevěrnou). Tím lze zabránit znásilňování.
Povolit oddělené bydlení může místní duchovní správce (ordinář) svým dekretem [142, str.56]. Toto řešení se podobá rozvodu pravoslavného klerika s cizoložící manželkou a rozvodu anglikánsko-protestantského J. Wesleye.
V praxi 2.poloviny 20.století se lze setkat ještě s jednou, poslední alternativou:
5) Občansky se rozvést a občansky se znovu oženit (vdát) s jinou ženou (za jiného muže). V tomto 2.manželství však nežít vůbec sexuálně. Pak dostane katolík legálně i sv.přijímání - eucharistii. [413, str.343]
Dnes existují mezi katolíky, především ve velkoměstech, kde se lidé neznají, častá ilegální přijímání eucharistie. Katoličtí duchovní se totiž nezajímají o osobní život ani o manželský stav farníků, kterým nabízejí eucharistii. Eucharistii dají každému neznámému člověku, který si stoupne v kostele do řady. Může to být i katolík třikrát rozvedený a čtyřikrát ženatý (nebo ateista, hinduista či satanista). Církevní zákaz nikdo nekontroluje.
Na druhou stranu, abych pouze nekritizoval nepřítomnost ikonomie v katolické manželské teologii, je třeba připustit, že tam, kde se věří, že jednou uzavřené svátostné manželství nelze fakticky zrušit, tam je manželství oázou stability pro děti v dnešním světě plném rozvodů.
Smíšené sňatky (nesvátostné)
Za nesvátostné manželství je považováno každé, kde aspoň 1 strana není pokřtěna. Zde je možný rozvod a nový – svátostný sňatek křesťana s křesťankou. V katolickém kostele je možno uzavřít nesvátostné manželství katolíka (katoličky) s nekřesťanem (nekřesťankou) na základě dispenze ordináře. [142, str.58,59]
Uzavřít nesvátostné manželství v katolickém kostele je pravděpodobně možné až po 2.Vatikánském koncilu díky nové nekřesťanské teologii o spasení pohanů a ateistů - tzv.anonymních křesťanů.
Zneplatnění manželství
V současnosti je manželství mezi 2 pokřtěnými lidmi uznáno od počátku za neplatné (čili přestává být pokládáno za svátostné) tehdy, je-li dokázáno před biskupským církevním soudem, že 1, nebo oba partneři (muž a žena) měli při sňatku úmysl se v budoucnu rozvést (např. nastanou-li problémy) a uzavřít další manželství s jinou osobou. [142, str.53-56][222]
Nejnižší rozvodovost
Nejnižší rozvodovost je ve státech Střední a Jižní Ameriky (v latinskoamerických katolických státech) a v několika islámských státech. O mnoha dalších islámských státech chybí statistické údaje. V Evropě je nízká rozvodovost pouze v katolické Itálii i Chorvatsku a v pravoslavném Řecku. Údaje o Srbsku a Černé Hoře nemám k dispozici. Jde o statistické hodnoty z let 1990-1997 podle počtu rozvodů na 1 000 obyvatel. (Svět v číslech, Alpress, Frýdek - Místek 2000, str.95) [409, str.95]
Nejnižší rozvodovost
1. Kolumbie 0,1
2. Guatemala 0,2
3. Nikaragua 0,2
4. Makedonie 0,3
5. Mexiko 0,4
6. Chile 0,5
7. Salvador 0,5
8. Irán 0,5
9. Jamajka 0,5
10. Lybie 0,5
11. Turecko 0,5
12. Bermudy 0,6
13. Ekvádor 0,6
14. Itálie 0,6
15. Macao 0,6
16. Albánie 0,7
17. Ázerbájdžán 0,7
18. Brazílie 0,7
19. Řecko 0,7
20. Mauricius 0,7
21. Venezuela 0,7
22. Čína 0,8
23. Chorvatsko 0,8
24. Jihoafrická rep. 0,8
25. Sýrie 0,8
V Chile je rozvod nezákonným. [153]
e) Protestantská teologie
Svátostné manželství (svatá tajina manželství)
Mezi protestanty pouze anglikánská denominace považuje manželství za svátost, a proto odmítá rozvedené osoby sezdávat církevním obřadem. Tato denominace ovlivnila ostatní protestantské denominace především ve viktoriánském 19.století. Za povšimnutí stojí jeden anglikánský kněz z 18.století, jménem John Wesley. S manželkou žil velmi krátce - ani nestačil zplodit děti. Ta ho nenáviděla pro jeho horlivou zbožnost a utekla od něj. On zůstal sám a nikdy se znovu neoženil. Žil od té doby zdrženlivě čili celibátně - slovy dnešních sexuologů puritánsky. Vytvořil hnutí metodistů uvnitř Anglikánské církve i mimo ni. Metodickým, systematickým, asketickým a mystickým tzv. zápasem o křesťanskou dokonalost natrvalo ovlivnil všechny protestantské denominace. Všechna tzv. hnutí svatosti v protestantském světě z něj čerpala. Protestantismus byl jiný, než v něm začal působit Wesley. [227][138, str.23-44]
Nesvátostné manželství
Luterské augsburské vyznání víry v čl. 33 odmítá povinný kněžský celibát a předem daný slib celoživotního panictví a panenství. Nezakazuje však křesťanovi takové celoživotní panictví, panenství, které existuje bez předchozího slibu. Luther (1483-1546) věřil, že tento druh slibu nevede k spáse věřících. [80, str.100,101]
„Luther spatřoval nebezpečí v tvrzení, že celibát je dokonalým řešením. Znamenalo to, že manželství je stav nedokonalosti. To bylo fundamentální popření evangelia. Říkal, že všichni muži a všechny ženy jsou vyzýváni, aby byli dokonalí, nejenom celibátníci. Všichni musí být křesťany, a ne polovičními křesťany a polovičními pohany. Jeho bojovný požadavek se v té době zdál být revolučním: ať už se člověk nachází v jakékoli společenské vrstvě, je povolán, aby byl dokonalým, ať je hrnčíř nebo kněz. Nejskromnější tesař má být stejně dokonalý jako papež.“ (Rosa, Peter, Temné papežství, ETC, Praha 1997, str. 436.) [369, str.436]
Luther a následující protestanti odmítli věřit tomu, že panictví a panenství je způsob života, který se Bohu automaticky více líbí než život manželský. Tím odmítli skutečně mylný názor Filóna Alexandrijského, který se usídlil od 3.století v myšlení řady křesťanů. Tím de facto odmítli myšlenku, že radost z manželského sexu je hříšná. Bohu díky za toto odmítnutí, za tento protest!
Luther zpočátku striktně odmítal rozvod. Místo něj navrhl jednomu šlechtici, který měl vedle své manželky i milenku, legální mnohoženství. To byla chyba. Místo aby vedl dotyčného k lítosti nad jeho nevěrností, tak udělal z manželské nevěry legální mnohoženství! Naštěstí po mocenském zásahu katolického císaře, musel Luther mnohoženství odmítnout.
Luther chápal manželství jako ryze světskou záležitost, ne jako tajinu (svátost). Na toto pojetí manželství navázali následující protestanti, kromě anglikánů. [80, str.102, 103, 113] [274, str.82] „Podle Luthera je manželství záležitostí pro právníky a nikoli pro církev.“ (Guggenbuhl-Craig, Adolf, Manželství je mrtvé, ať žije manželství, Gemini, Praha 2001, str.51.) [121, str.51] Protestantští reformátoři dokonce učili, že manželství křesťanů a nekřesťanů je stejného druhu. [80, str.102]
Tento názor se stal velkým neštěstím pro protestanty koncem 20.století. Manželství je v protestantské teologii a následně v protestantském světě (ve Spojených státech amerických i v jiných zemích) chápáno jako ryze světská záležitost. Znamená to, že kde povolí snadný rozvod a nový sňatek stát, tam ho automaticky povolí také teologie. Dokud vlády a soudy v zemích, kde žije protestantské obyvatelstvo odmítaly snadný rozvod, nezpůsoboval Lutherův teologický omyl tolik zla a rodinného neštěstí. Po 2.světové válce se justice a soudnictví USA a západní Evropy dostaly do moci sekularizovaných ateistů. Statistiky informují, že rozvodovost byla v USA stálá v 50. a začátkem 60.let 20.století. Podle průzkumu veřejného mínění ještě v r.1970 severoamerické ženy popisovaly muže jako v podstatě hodné, laskavé, pozorné. V mnoha státech USA byl poté v 70.letech uzákoněn nový typ rozvodu, při kterém se předpokládá, že za rozpad rodiny nikdo nemůže, a majetek je automaticky rozdělen na dva stejné díly. Princip rozvodu „bez viny“ rozpad manželství urychlil [37, str.40-41]. Ačkoliv tento princip zavedl poprvé v listopadu 1917 komunistický diktátor Lenin, tak ho od 70.let 20.století přijalo i soudnictví USA a díky bezbranné Lutherově teologii i místní protestantské obyvatelstvo. Rozvod tu představuje jednoduché „řešení“ i drobných manželských konfliktů. Když byl zjednodušen rozvod, feministky (zpočátku) plesaly radostí. Mezi roky 1966 a 1978 byl únik z manželství stále jednodušší, a tak se stal běžnou věcí – rozvodovost se v uvedeném období zdvojnásobila. Mezi roky 1970 a 1990 se z počtu provdaných Američanek ve věku mezi 35 a 39 lety jich zhruba 33% rozvedlo. Severoameričané (zvláště černoši) ztráceli důvod manželství vyhledávat. Mezi roky 1970 a 1990 se počet nikdy neprovdaných Američanek ve věku mezi 35 a 39 lety zvýšil z 5% na 10% (u mužů na 14%). I když se mezi roky 1970 a 1988 zvyšoval věk žen vstupujících poprvé do manželství, počet osmnáctiletých dívek, které podle vlastních údajů už měly pohlavní styk, se zvýšil z 39% na 70%. V případě patnáctiletých se podíl zvýšil z jedné dvacetiny (z 5%) na jednu čtvrtinu (na 25%). Počet spolu žijících neprovdaných párů vzrostl z 0,5 milionu v r.1970 na téměř 3 miliony v r.1990. Podle průzkumu veřejného mínění v r.1990 severoamerické ženy už popisovaly muže jako bezohledné sobce, kteří respektují jen svůj vlastní názor, snaží se ženy utlačovat, jejich hlavní starostí je dostat ženu do postele a nezajímají se o problémy domácnosti. Dnes je skutečností, že ženy spolu s emancipací a s uznáním za práci mimo domácnost zároveň ztratily respekt v sexuálních záležitostech. Tím více ztratily než získaly. Stalo se to, co vtipně řekla jedna skeptická Irka: „Když žena hlasuje pro rozvod, je to jako kdyby krocan (v Česku kapr) hlasoval pro vánoce.“ Nejen sekulární statistiky, ale také statistiky žurnalistů, sociologů a pastorů zaměřené na rozvodovost mezi severoamerickými křesťany (myšleno: praktikujícími protestanty evangelikály) uvádějí, že současná úroveň dosahuje 50%, tedy téměř tolik jako v sekulárním světě – jako v ostatní společnosti [37, str.27]. [248A][235][478, str.142-145]
Jak prokázaly statisticko-ekonomické studie v závěru 20.století, tak každý člověk je tvorem instinktivně ekonomickým neboli sobeckým. Myslí především na sebe, na svůj blahobyt – většinou na blahobyt pozemský. Proto 2 lidé uzavřou sňatek tehdy, když věří, že se budou mít lépe, než kdyby zůstali svobodní a žili spolu na hromádce. Manželé se rozvedou tehdy, když věří, že to zvýší jejich budoucí blahobyt - erotický a finanční. Protože je současnými zákony a masmédii podporována zaměstnanost žen, tak počet rozvodů ze strany žen stoupá (a porodnost vdaných žen, které mají k dispozici antikoncepci a interrupci, klesá). [23]
I ty děti, které měly to štěstí a narodily se v zatím neporušené rodině, čeká nejistá budoucnost. Armand M. Nicholi ml., spisovatel a profesor psychiatrie
na Harvardově univerzitě, píše: „V tomto století vzrostl počet rozvodů (v USA) o 700% (sedminásobně) a toto procento se nadále zvyšuje. Nyní připadá
1 rozvod na 1,8 sňatku. Ročně je rozvodem postiženo přes milion dětí a 13 milionů dětí do 18 let postrádá jednoho či oba rodiče.“ (Bright, Bill, Modlitba, půst a probuzení, Křesťanský život, Albrechtice 1999, str.25.) [37, str.25] „Rozvodovost byla v Americe (USA) stálá v 50. a začátkem 60.let, mezi roky 1966 a 1978 se zdvojnásobila…“ (Wright, Robert, Morální zvíře, NLN, Praha 1995, str.142.) [478, str.142] V letech 1960-1990 došlo ve Spojených státech k trojnásobnému nárůstu počtu rozvodů [176, str.765]. „Rozvod považuje za jednu z možností téměř každý pár, který míří k oltáři. Princip rozvodu "bez viny" učinil z této záležitosti bezbolestný proces, a rozvod tak představuje jednoduché řešení osobních těžkostí v manželství. Nejsme schopni ani začít posuzovat dopad rozvodu na děti a společnost jako celek. V nadcházejících letech uvidíme následky těchto ostrých odmítnutí u milionů dospívajících, jejichž narušená schopnost důvěřovat, milovat a zavázat se v osobních vztazích bude od počátku odsuzovat jejich vlastní manželství k nezdaru.“ (Bright, Bill, Modlitba, půst
a probuzení, Křesťanský život, Albrechtice 1999, str.40-41.) [37, str.40-41] Snadné rozvody vytvořily svět ve kterém žije množství zahořklých mužů
a žen a spousta dětí bez otce [478, str.155].
Z amerických studií vyplývá, že 20-25% rozvedených ještě celá léta po rozvodu psychicky nebo fyzicky trpí. Podle britského výzkumu je u rozvedených mužů ve srovnání s muži ženatými o 76% vyšší riziko, že zemřou už ve středním věku. U žen je to „jen“ o 39%. [490, str.3]
Jiné výzkumy ukazují, že každé druhé dítě rozvedených rodičů je poznamenáno trvalým psychickým poškozením. Následky úmrtí otce nebo matky zpravidla nejsou pro vývoj dítěte tak špatné, jako když jeden z rodičů skrze rozvod opustí rodinu. [490, str.5]
Hrozný zmatek nastává, pokud rozvedení rodiče uzavřou nový sňatek.
„Smíšené rodiny (strašný název) znamenají pro děti výchovu za neuvěřitelných komplikací. Je tento nový rodič zodpovědný za můj život? Může mi říkat, co mám a nemám dělat? Může mě bít? Musím ho mít rád, když si vzal mou matku? Musím mu říkat tati? Je jeho dcera, se kterou teď bydlím v pokoji, má sestra, můj soupeř nebo můj přítel? Často se stává, že se tyto smíšené rodiny rozpadají za velikého povyku a nezřídka jsou zdrojem násilí, sexuálního zneužívání, promiskuity a dalších rozvodů.“ (Stafford, Tim, Sexuální chaos, Návrat domů Praha 1996, str.16.) [406, str.16]
Mezi vyslovené tyrany dětí patří podle zkušeností policejních vyšetřovatelů nejčastěji druzí a další manželé a druhové svobodné či rozvedené matky. [87]
V takto nepřehledné situaci ztrácejí lidé smysl pro hranice. Proto se množí případy sexuálního zneužití a incestu. Nejčastějšími viníky jsou nevlastní otcové, nevlastní bratři a milenci matky, kterých je ve zmatených rodinách alkoholiků a narkomanů dostat
Přečíst zbytek komentáře... |
|
|
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Pátek, 12. leden 2007 @ 16:56:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Trvalé manželství je ideál, a to nejen křesťanský. Ovšem někdy se to prostě nepovede, protože jsme jenom lidé. Po lidech, kteří spolu už dál být prostě nemohou, to asi nemůže nikdo chtít. Také se asi těžko k sobě opět navrátí - to se stává a je to možné jen vzácně. Ani po nich nelze chtít, aby nadále žili sami. Tak to vidím já. |
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: lukin v Pátek, 12. leden 2007 @ 17:04:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.theofil.cz | | Pokud manž. vztah dojde do stavu, kdy je už nemožné spolu být (např. neustálý alkoholismus a agrese manžela), pak lze učinit "odluku od stolu i lože", tzn. že každý z manželů bude žít zvlášť, avšak nedochází k rozluce samotného manželství, jejich manželské posvěcení stále trvá. |
]
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Sobota, 13. leden 2007 @ 17:50:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | To je sice pěkné, ale není lehké žít sám. Když se manželé ze závažných příčin rozvedou třeba ještě jako mladí, musí zůstat do smrti sami? A co matka s dětmi - musí zůstat sama? |
]
|
|
Vražda dítěte potratem i antikoncepcí vede k rozvodu ze strany ženy (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 12. leden 2007 @ 17:09:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Podle svědectví lidí, kteří na vlastní kůži zažili bolest duše či těla po umělém potratu svého dítěte, čili zažili pocit těžké viny za vraždu člověka, se velmi často pak tyto vdané ženy rozvádějí a nevdané rozcházejí - vyhodí muže na ulici.
Nikde to u soudu neuvádějí, tam řeknou jiný důvod, ale hlavní důvod je, že s manželem (druhem) vrahem jejího dítěte už tato žena není schopna pohlavně žít.
Možná, že podvědomé pocity viny za vraždu dítěte existují i v ženách, které používají nitroděložní tělísko či hormonální antikoncepci - obojí způsobuje občas (zhruba 1x za rok) potrat miniaturního miminka - embrya. To by vysvětlovalo, proč v posledních 30 letech většinou o rozvod žádají ženy.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
Re: Vražda dítěte potratem i antikoncepcí vede k rozvodu ze strany ženy (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 12. leden 2007 @ 17:31:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://cs.gloria.tv/?user=416 | Zatím jsem se nikde v pravoslavné, katolické, či protestantské teologii (ani u ateistů) nesetkal s tím, že by se tato problematika nějak teoreticky či prakticky řešila ve spojení s rozvodem a možností či nemožností nového manželství s někým jiným.
Zatím jak nevěřící, tak i církve k problematice zaujímají stanovisko "strčit hlavu hluboce do písku nadosmrti".
V minulých 1000 letech problematika umělého potratu v církvích neexistovala, a tak se, Bohu žel, dál dělá jako že neexistuje.
V zahraničí pouze existují křesťanské komunity mezi katolíky laiky (protipotratovými aktivisty), kde se schází ženy trpící bolestí po umělém potratu. Řeší se tam zatím,pokud vím, pouze složka emocionální a pocitu viny vraždy.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
]
|
|
Kdy je rozvod řešením jako v Ezdráši 10.kap. (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 12. leden 2007 @ 18:33:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Dalším velkým problémem je, jak se dívat na manželství lidí teoreticky křesťanských, prakticky vždy nekřesťanských. Měli svatbu v kostele, kde svými ústy odpřisáhli druhému člověku i Bohu věrnost.
Pak se však manžel choval zcela jako nevěřící. Běžně nutil manželku k potratu. Hrozil jí rozvodem, manželskou nevěrou, či přímo násilím - rozkopáním břicha, pokud na ten potrat nepůjde atd. Některá na umělý potrat šla, jiná nešla, ale z psychického stresu potratila samovolně.
Jistý pravoslavný kněz mnich, který zemřel r.1980 v pověsti svatosti, radil ženám, jejichž "pravoslavní" manželé je k chirurgickému umělému potratu nutili, ať se s vrahem rozvedou. Ten mnich se jmenoval Philotheos Zervakos. Asi však nemá další kněžské následovníky, nebo jsem o nich neslyšel.
V době Zervaka existovalo povědomí o chirurgickém umělém potratu. Dnes víme, že i antikoncepční nitroděložní tělísko a hormonální antikoncepce zhruba 1x za rok způsobí umělý potrat- vraždu miniaturního miminka - embrya. Asi by se ženy, které muž nutí k této formě vraždy, také měly rozvést - nedá-li jim manžel nevraždící možnost manželského sexu.
Mají však pak zůstat nadosmrti v celibátu? Mají vždy celý život čekat na obrácení svého manžela ke Kristu?
Já o tom pochybuji. Není jisté, že každý muž bude činit pokání. Viz Kristovo podobenství o rozsévači i slova apoštola Pavla 1.Korintským, 7.kapitola, 16.verš:
7,16 Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?
Manželství s člověkem, který nutí věřícího do těžkého hříchu totiž není svátostí-tajemstvím nerozlučitelného vztahu Krista a Církve.
V současné téměř sodomské kultuře existují i další nucení ze strany nevěřícího manžela - nutí např. manželku k sexu na střídačku s jeho kamarádem či ke skupinovému sexu, či k vyzkoušení sodomie s lesbou atd.
V Bibli je v knize Ezdráš pro tyto případy řešením 10.kapitola. V tom Ezdráši šlo o případ, kdy k těžkému hříchu nutila věřícího manžela Izraelitu nevěřící manželka cizinka. Případ lze však vztáhnout podobně analogicky i na nevěřícího muže-nekřesťana.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
|
|
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: Libby v Neděle, 14. leden 2007 @ 08:36:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Mily Gregoriosi to jsi ted otevrel ale otazku. Pismo nam na to samozrejme dava vysvetleni, ale deje se to v cirkvich podle Pisma? Mozna u RKC, ale v protestantskych urcite ne. A je to hrich. A tak by homosexualove mohli namitat, ze kdyz ti rozvedeni a znovu sezdani tak mohou zit a byt v cirkvi, proc nemohou oni? U Boha je hrich hrichem. Nedela rozdilu. Za hrich je smrt. A oni ocisteni od hrichu, zase zhresili a nekaji se. Deje se to stale vic. Muzes mi odpovedet? Ne ze bych se zastavala homosexuality, ale nevidim rozdil v hrichu. Ba naopak, ti rozvedeni a sezdani znovu, treba trikrat, zustavaji v cirkvi. Meli jsme takoveho pastora. Mladeho, rozvedeneho, znovu ozeneneho. Rozvedl se uz jako krestan. Velice mi vadilo, ze ho prijali jako pastora pro mlade. Taky za nejaky cas odesel a zalozil novy sbor. Taky se mi to nelibilo a rekla jsem mu to at o tom vic mysli a neunahluje se. A on, copak by dal na nejakou zenskou? Sbor si zalozil a za kratkou dobu zase zrusil. Dnes je myslim uplne mimo cirkev. |
|
|
Re: Dotaz - cizoložný svazek (Skóre: 1)
Vložil: dCamillo v Pátek, 19. říjen 2007 @ 15:21:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Gregori,stavíš církev nad Boha a proto se pravdy nedobereš.
Muž a žena,původně jedno tělo se svobodně dobrovolným slibem před Bohem opět v jedno tělo slučují.Podílí se na tvůrčí činnosti Boží.Muž a žena na pomíjivé hmotě,Bůh na nesmrtelné duši.Jde o skutečnou,reálnou spolupráci.Proto také výtvor,nový Obraz Boha se skládá z hmoty a ducha.
Pokud muž a nebo žena svévolně rozštěpí tuto jednotu,dopouští se nejen zrady na svém partneru,ale i vzpoury vůči Bohu.Zrazuje slib,kterým se dobrovolně a svobodně zavázal.
Nový slib,s jinou ženou (nebo mužem) pochopitelně uzavřít nemůže a pokud tak učiní,je vědomě neplatný.Proto ani církev,která je strážkyní pokladu víry mu nemůže poskytovat dobra tak dlouho,jak dlouho bude trvat roztržka mezi ním (ní) a Bohem.
Jenom pro zajímavost - nevěra,znamená zradu na daném slibu.Dopouští se jí také ten,kdo vědomě slib neplní, i když v manželství zůstává.
|
|
|
|
|
