poslal Seraphim Dětská lékařka G.B.Mollová byla milosrdnou matkou, která za své dítě položila život
„Petře, chtěla bych ti říct všechno, co k tobě cítím! Ale nejsem toho schopna. Doplň si to sám!“ Adresát těchto řádků Petr Molla byl přítomen v Římě, když byla jeho žena, autorka těchto řádků, které napsala k výročí jejich svatby, prohlášena 24.4.2003 za blahoslavenou. Vedle otce byla jeho nejmladší dcera, jakoby své matce z oka vypadla. Je dnes lékařkou: pro ni přijala její matka raději smrt, než aby ji zbavila života.
Srpen 1961
Giovanna Beretta Mollová očekává své čtvrté dítě. Od druhého měsíce těhotenství trpí nádorem. Přicházejí v úvahu tři možné zásahy: úplné odstranění rodidel i s dítětem a nádorem; odstranění dítěte a nádoru; odstranění nádoru, aby se dítě zachránilo, ale s velkým rizikem pro život matky.
Giovanna Beretta Mollová je dětskou lékařkou a velice se angažuje jako katolička. Nemůže se smířit s myšlenkou, že by se měla zbavit dítěte: „Udělejte, co chcete, ale nejdůležitější je, aby se dítě zachránilo.“ Odevzdává se zcela do rukou Prozřetelnosti a rozhodne se, že bude odstraněn jen nádor. Chirurgický zákrok proběhl bez komplikací. I přes bolesti se opět vrací ke své práci až do konce těhotenství. Na Velký pátek 1962 se dítě narodilo císařským řezem a mělo porodní váhu 4,5 kg. Daří se mu dobře, ale matce je den ze dne hůře.
Po sedmidenním smrtelném zápase umírá 28. dubna 1962. Je připravena opustit svět, jen lituje, že musí zanechat své děti bez matky. Svěřuje se své sestře Virginii:
„Kdybys věděla, jak to bolí, když máš zemřít a musíš zanechat docela malé děti.“
Jedna řádová sestra se ji pokoušela těšit. „Sestro, vy vůbec nemůžete vědět, co to znamená být matkou!“ odpověděla jí.
Svému manželovi řekla na rozloučenou tato slova: „Petře, já už jsem spasena. Byla jsem již na onom světě. Kdybys věděl, co jsem tam viděla! Jednoho dne ti to řeknu.“
Její poslední slova byla:
„Ježíši, miluji Tě, Ježíši, miluji Tě!“
Její smrt vyvolala v jejím okolí velké pohnutí. Jako lékařka byla velice známá. Petr Molla vedl továrnu s 3500 zaměstnanci.
K úžasu se však pojilo i rozhořčení. Lidé nechápali, jak mohla matka tří dětí podstoupit takové riziko, aby zachránila své čtvrté dítě. Navíc jako lékařka si musela být vědoma, jaké má šance na přežití.
Její muž, který byl nejvíce postižen a který v roce blahořečení (r.2003) měl již 79 let, vysvětluje rozhodnutí své ženy: „Věděla, že má malou vyhlídku na přežití, ale nikdy neztrácela naději, že Bůh zachrání její život.“ Aby to zdůraznil, vyprávěl následující epizodu: Tehdy v březnu 1962 měl jet služebně do Paříže. Před svým odjezdem do Francie ho Giovanna prosila, aby jí přivezl módní žurnály. „Když mě tu Pán Bůh zachová,“ řekla tehdy, „chci se řádně oblékat.“ A v sešitech lze vidět křížkem označené modely, které se jí nejvíce líbily.
Její muž dále vypravuje: „Jsem si jist, že vzala na sebe svou oběť, ale že to pro ni bylo nekonečně těžké. Giovanna milovala život, neměl jsem dojem, že bych žil vedle světice. Nebyla žádnou mystičkou, která myslí jen na nebe a žije na zemi jako v slzavém údolí.
Giovanna uměla v dobrém slova smyslu užívat života, a to v malých i velkých radostech, které nám Bůh dává již zde na zemi. Byla obdivuhodnou, ale docela normální ženou. Byla krásná a velice inteligentní. Byla také moderní, elegantní ženou. Jezdila autem, milovala hory, lyžování, květiny a hudbu…“
Za svým rozhodnutím stála až do konce. Druhá operace, která by její dítě stála život, byla možná ještě před koncem těhotenství. Ona to však odmítla. Její muž to komentuje: „Nebyla to v žádném případě sebevražda. Svěřila se Boží prozřetelnosti. Rozhodnutí mé ženy bylo klíčovou událostí celého jejího života. To je možné pochopit, jen když známe její dětství a hluboce náboženskou atmosféru, v jaké vyrůstala u svých rodičů. Giovanna za to nečekala žádnou odměnu. Neobětovala život, aby si tím vysloužila nebe, nýbrž protože se především cítila být matkou…“
Konstatování procesu blahořečení:
„Dosáhla takového stupně prožívané, dokonalé blíženské lásky, že se zcela svobodně z vlastního podnětu rozhodla obětovat svůj život, aby tím zachránila život svého čtvrtého nenarozeného dítěte. Tímto skutkem, který ve světle víry a blíženské lásky zcela strávil její život, zanechala dnešní společnosti nádherný příklad opravdové úcty k vznikajícímu životu a poslušnosti k Božím přikázáním a k učitelskému úřadu Církve. Následovala s neobyčejnou horlivostí Krista, který řekl: „Vy jste moji přátelé, když konáte, co vám ukládám“ (Jan 15,14).
„Pán se postará, aby se s mojí rodinou stalo to nejlepší. Pán ví, že s tímto posledním budeme mít čtyři děti. On se o ně dobře postará.“
Svědectví k jejímu blahořečení:
Její příklad byl zdrojem světla již před jejím blahořečením. Již záhy po její smrti ji lidé žádali o přímluvu. Připisuje se jí mnoho uzdravení, především při ohroženém těhotenství, o nichž se dočteme v aktech jejího blahořečení.
Scéna se odehrála v Brazílii v listopadu 1977. Jedna matka, Luisa Sylvie Cirilová, sama protestantka, se podrobila císařskému řezu. Dítě se narodilo mrtvé. Následky operace byly neobyčejně bolestivé. Lékařská diagnóza zněla: velká píštěl v konečníku. K operaci ji bylo nutno přemístit do vzdálené nemocnice. Aby se tomu předešlo, modlila se jedna její přítelkyně, která měla právě službu, k Giovanně Mollové. Bolesti náhle ustaly. Lékaři konstatovali, že píštěl se sama zcela zahojila.
19. května 1967. Jedna mladá žena měla po císařském řezu velká krvácení. Umírala a dostala pomazání nemocných. „Cítila jsem, že mám zemřít. Volala jsem o pomoc Giovannu. Pak jsem ztratila vědomí. Tu jsem pocítila její přítomnost. Byla jsem uzdravena.“
Větší počet matek, které se ocitly v obzvláště tíživé situaci anebo nebyly schopny přijmout své mateřství, našly u Giovanny odvahu říct ano k životu a zachránit ho za každou cenu, i když to pro ně představovalo velké riziko. To byla zvláštní milost Giovanny Beretty Mollové.
24. dubna 2003 při blahořečení Giovanny Beretty Mollové řekl Jan Pavel II.: „Giovanna Beretta Mollová byla příkladnou studentkou, angažovanou ženou katolické církve a šťastnou matkou, která obětovala svůj život, aby dítě, které nosila ve svém lůně, mohlo žít. Tato dívka je dnes zde mezi námi…“
FeL 12/95 http://svetlo.farnost.com/svetlo.php?rocnik=2003&tyden=19
Kdo rozumí polsky, zde audio: http://www.radiomaryja.pl/audycje.php?id=3548
http://www.radiomaryja.pl/audycje.php?id=3547
