Grano Salis - A r k a d i u s žil ve 3.století. Zuřilo pronásledování křesťanů

A r k a d i u s žil v třetím století v Mauretanii v Africe. Zuřilo pronásledování křesťanů. Arkadius utekl na poušť, aby se tam rozjímáním a postem připravil k nastávajícímu boji za víru. Svůj majetek v městě Cesareji ponechal v opatrování svému strýci, pohanu.

Když se zjistilo, že Arkadius nepřichází obětovat pohanským bohům, zatkli vojáci jeho strýce, jenž střežil dům. Jakmile Arkadius uslyšel, co se ve městě stalo, opustil svůj úkryt, předstoupil dobrovolně před císařského náměstka a řekl mu: ”Jestliže je můj strýc v žaláři kvůli mně, žádám, aby byl propuštěn, neboť je nevinen. Přicházím sám a jsem hotov říci všechno, nač budu tázán." Náměstek odpověděl: ”Rád ti prominu tvůj útěk, budeš-li obětovat římským bohům." - Arkadius odpověděl: „To neudělám! Jsem křesťan. Co myslíš, že věrného služebníka Božího postrašíš, když mu vyhrožuješ smrtí? Víme, co je psáno: ,Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk.´ (Filip. 1, 21) Vymysli si jakékoliv mučení, nás od pravého Boha neodvrátíš!” Rozhněvaný náměstek rozkázal: ”Svažte mu ruce i nohy a řežte úd za údem z těla, aby tolikrát pocítil smrtelnou úzkost, kolik má údů." Kati mu nejprve uřízli prsty na rukou a na nohou. Statečný mučedník podával katům ruce i nohy a ve svém trápení se modlil: ”Bože věčný! Tys mi dal tyto údy, a proto je obětuji Tobě, neboť ty mi je zase vrátíš, až všecka těla z hrobu povstanou!" Náměstek rozkázal usekat od trupu ruce a nohy. Mučedník však volal velikým hlasem: ”Jak šťastné jste údy mého těla, že jste se staly hodnými sloužit svému Bohu! Nikdy jste mi nebyly tak milé, pokud jste ještě byly spojeny s mým tělem, jako nyní. Odloučen jsem od vás na čas, ale jednou zase budeme slavně spojeni a půjdeme před Krále a Soudce svého, Ježíše." Potom napomínal diváky, které až k slzám dojala jeho trpělivost: ”Vy všichni, kdo jste přítomni tomuto krvavému divadlu, poznejte, že veškerá tělesná muka nejsou nic pro toho, jemuž kyne nevadnoucí koruna na věčnosti. Věřte umírajícímu, že vaši bohové nejsou žádní bozi, a přestaňte se jim klanět, poněvadž vám nemohou pomoci. Poznejte pravého Boha, jenž mne posiluje, pro něhož umřít znamená být živý, pro něhož trpět přináší rozkoš. Jeho láska nikdy nevychladne, jeho sláva nikdy nepřestane, a k němu se i já nyní dostanu za své malé utrpení, abych byl u něho věčně živ a již se nikdy neodloučil.” Arkadius nakonec vzdechl: ”Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha" a skonal v Pánu. Byl umučen r. 312. Nad jeho hrdinskou smrtí žasli i pohané a křesťané jí byli povzbuzeni k statečnému vyznávání své víry. Sebrali jeho končetiny, uctivě je pochovali a velebili Ježíše Krista, jenž propůjčuje svým bojovníkům sílu, aby vytrpěli i ta nejhroznější muka. Sv. Pavel napomíná: ”Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy ´opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje´ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také ´přilbu spasení´ a ´meč Ducha, jímž je slovo Boží.´ (Efez. 6, 11-17) RUDOLF SCHIKORA: NAŠE SVĚTLA Čtení ze životů svatých, r.1947

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace