poslal Seraphim Kristus: “Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.”
C y r i l J e r u z a l é m s k ý se narodil asi r. 313 z křesťanských rodičů v Jeruzalémě nebo v jeho okolí. Mládí prožil v samotě, kde se cvičil v ctnostech a věnoval se studiu. Kolem r. 345 byl posvěcen na kněze a byla mu svěřena výuka čekatelů křtu, katechumenů. Po smrti biskupa Maxima se stal r. 351 jeho nástupcem na stolci jeruzalémském. Byl tak dobročinný k chudině, že v době nouze prodal drahocenné chrámové nádobí, aby lidu pomohl. To mu protivníci měli za zlé. Na sněmu r. 358 Cyrila sesadili. Sněmu předsedal Akacius, biskup cesarejský, nakloněný ariánům. Avšak již po roce jiný sněm sesadil Akacia, a Cyril se vrátil. R. 360 byl však opět sesazen, ale když nastoupil císař Julián Odpadlík, opět se vrátil. Julián si totiž přál, aby se křesťanství vnitřními rozpory samo zhroutilo.
R. 367 musel Cyril potřetí do vyhnanství. Císař Julián byl zuřivým nepřítelem křesťanů, ale nepronásledoval církev vnějším násilím. Chtěl ji zničit chytřejším způsobem: zakázal křesťanské školy, zapověděl křesťanům navštěvovat vyšší školy, aby tak zůstali nevzdělaní, podporoval bludaře a zvláště židy.
Shromáždil nejvznešenější židy a navrhl jim, aby se jejich národ vrátil do své země, znova vystavěl chrám a žil podle zákona. Na to předal vysoké částky ze státní pokladny, povolal dělníky a ustanovil úředníky, aby na dílo dohlíželi. Tak chtěl dokázat, že Kristovo proroctví o zkáze chrámu je nesprávné.
Židé se s ohromnou pílí pustili do práce. Přicházeli ze všech dílů světa, aby přinesli příspěvky, i osobně pomáhali. Vznešené dámy darovaly své skvosty a šperky. Dokonce se vypravuje, že daly zhotovit stříbrné lopaty a koše a že při stavbě pracovaly. I pohané se toho účastnili, ale ne z náklonnosti k židům, nýbrž z nenávisti vůči křesťanům, neboť doufali, že takto křesťanskou víru zničí.
Kristus: “Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.”
C y r i l J e r u z a l é m s k ý se narodil asi r. 313 z křesťanských rodičů v Jeruzalémě nebo v jeho okolí. Mládí prožil v samotě, kde se cvičil v ctnostech a věnoval se studiu. Kolem r. 345 byl posvěcen na kněze a byla mu svěřena výuka čekatelů křtu, katechumenů. Po smrti biskupa Maxima se stal r. 351 jeho nástupcem na stolci jeruzalémském. Byl tak dobročinný k chudině, že v době nouze prodal drahocenné chrámové nádobí, aby lidu pomohl. To mu protivníci měli za zlé. Na sněmu r. 358 Cyrila sesadili. Sněmu předsedal Akacius, biskup cesarejský, nakloněný ariánům. Avšak již po roce jiný sněm sesadil Akacia, a Cyril se vrátil. R. 360 byl však opět sesazen, ale když nastoupil císař Julián Odpadlík, opět se vrátil. Julián si totiž přál, aby se křesťanství vnitřními rozpory samo zhroutilo.
R. 367 musel Cyril potřetí do vyhnanství. Císař Julián byl zuřivým nepřítelem křesťanů, ale nepronásledoval církev vnějším násilím. Chtěl ji zničit chytřejším způsobem: zakázal křesťanské školy, zapověděl křesťanům navštěvovat vyšší školy, aby tak zůstali nevzdělaní, podporoval bludaře a zvláště židy.
Shromáždil nejvznešenější židy a navrhl jim, aby se jejich národ vrátil do své země, znova vystavěl chrám a žil podle zákona. Na to předal vysoké částky ze státní pokladny, povolal dělníky a ustanovil úředníky, aby na dílo dohlíželi. Tak chtěl dokázat, že Kristovo proroctví o zkáze chrámu je nesprávné.
Židé se s ohromnou pílí pustili do práce. Přicházeli ze všech dílů světa, aby přinesli příspěvky, i osobně pomáhali. Vznešené dámy darovaly své skvosty a šperky. Dokonce se vypravuje, že daly zhotovit stříbrné lopaty a koše a že při stavbě pracovaly. I pohané se toho účastnili, ale ne z náklonnosti k židům, nýbrž z nenávisti vůči křesťanům, neboť doufali, že takto křesťanskou víru zničí.
Svatý Cyril však byl klidný, pevně důvěřoval slovům Pána Ježíše, že nezůstane kámen na kameni. Židé začali svou práci. Napřed strhli, co ještě ze zdí starého chrámu stálo. Tak nevědomky a proti své vůli splnili toto Spasitelovo proroctví. Když začali kopat základy, vše, co ve dne vystavěli, se v noci zřítilo. Když konečně byla práce natolik hotová, že se měl pokládat základní kámen, nastalo v noci silné zemětřesení, v němž bylo zabito mnoho dělníků a dosavadní práce zničeny.
Židé začali práci znova. O následujících událostech píše nepřítel křesťanů, pohanský spisovatel tehdejší doby Ammanianus Marcellinus: “U základů vytryskly často ohnivé koule, popálily dělníky, takže místo bylo nepřístupné; jelikož tímto způsobem oheň odháněl lidi znovu a znovu, celé dílo se zastavilo."
S hrůzou uznávali i mnozí židé, že Ježíš Kristus je Bůh. Všecka horlivost židů a všecka nařízení císaře byla nadarmo; vše zůstalo ležet v sutinách a židovský chrám nebyl obnoven až do dnešního dne.
Co tedy očekával sv. Cyril a všichni praví křesťané, to se splnilo. Slova Kristova: ,,Nebe a země pominou, ale slova má nepominou" zůstanou pravdivá. Jako se splnila jeho slova o konci Jeruzaléma a židovském chrámu, tak se splní jeho slova o konci světa a posledním soudu.
Hlavním dílem sv. Cyrila jsou jeho K a t e c h e z e, v nichž objasňuje jednotlivé články víry. Zvlášť důkladně v nich pojednává o svátosti křtu, biřmování a o Nejsvětější svátosti oltářní. O svátosti oltářní tam píše: “Co se zdá jako chléb,
není chléb, ačkoliv chutí tak připadá, nýbrž tělo Kristovo; a co se zdá jako víno, není víno, ačkoliv chuť to chce, nýbrž krev Kristova . . . Praví-li o víně sám Kristus: Toto je moje krev, kdo bude pochybovat a myslet, že to není jeho krev? Dříve proměnil vodu ve víno a my bychom neměli věřit, že proměňuje víno v krev?" (Katech. mysl. 4. 6) Jakým způsobem tehdy věřící přijímali, poznáme z jeho slov: “Při přijímání podložte levou ruku pod pravou, aby jí sloužila jako trůn, protože má přijmout velikého krále; a když přijímáte Tělo Páně na holou dlaň, řekněte: Amen, a dbejte, abyste ani nejmenší částku neupustili na zem."
Cyril vcelku prožil jedenáct let ve vyhnanství. R. 381 se zúčastnil všeobecného sněmu cařihradského. Zemřel r. 386.
RUDOLF SCHIKORA: NAŠE SVĚTLA, Čtení ze životů svatých, r.1947
