Kauza Roe versus Wade je jedním z nejznámějších a nejkontroverznějších soudních procesů v USA. Před 30 lety Jane Roeová stanula před americkým soudem a žádala právo na zabití vlastního dítěte. Zvítězila. Potrat na přání byl legalizován. Dnes se Norma L. McCorvey, která se schovávala za pseudonymem Jane Roe, obrátila na katolickou víru a postavila se do první řady ochránců života. Lituje toho, co způsobila, a doufá, že se najde někdo, kdo zastaví „potratovou mašinerii“, která usmrcuje každým rokem téměř 1,5 milionů amerických dětí.

Norma neměla šťastné dětství. Od devíti let ji vychovávala ulice. Ukončila devět tříd. Brala drogy, pila. V šestnácti letech se vdala, avšak její manželství netrvalo dlouho. V roce 1969, když jí bylo dvaadvacet let, přišla potřetí do jiného stavu. Dvě první děti byly předány k adopci. Mladá žena neviděla dobrou budoucnost ani pro své třetí dítě. Potřebovala pomoc. Byla mladá a naivní. Když jí poprvé někdo řekl, aby si nechala udělat aborci, šla domů zjistit ve slovníku, co to divné slovo znamená. Tehdy se také dozvěděla, že tento zákrok přerušení těhotenství je v Americe nelegální. Poradili jí, aby se setkala s dvěma „novopečenými“ právničkami Sarah Weddingtonovou a Lindou Coffeeovou. Nebyla pro ně nikým. Právničky ji přesvědčovaly, že „žena má mít právo rozhodovat o svých pohlavních orgánech“, a proto je třeba změnit zákony státu Texas, které toto nedovolují. Norma lhala, když jim říkala, že do jiného stavu přišla tak, že byla znásilněna nějakou tlupou a že neví, kdo je otcem dítěte. Byla nevzdělaná a vůbec se neorientovala v zákonech. Domnívala se, že si stačí promluvit se soudcem, který jí jako jediný může dovolit zabít nenarozené dítě. Mladé adeptky práva ji z omylu nevyvedly. Předložily jí vhodný formulář a ukázaly místo, kde ho je třeba podepsat. Podepsala. Neuvědomovala si závažnost toho, co dělá. Nevěděla, jak velké zlo způsobí. Když se celá záležitost stala známou a měl být zahájen proces, Norma prosila, aby její skutečné příjmení bylo nahrazené pseudonymem. Takto se narodila Jane Roeová. V cele kauze se Norma stala pouze figurkou, „exemplářem“ těhotné ženy, kterou stoupenci potratů potřebovali, aby způsobili díru v právním systému. Byla malým kolečkem, které uvádělo do pohybu celé soukolí potratového mechanismu. Právníci nechtěli pomoci její záležitosti, ale té své. Chtěli zlegalizovat potraty. „Nic jsem pro ně neznamenala,“ říká dnes Norma. Byla to pravda. U soudu druhé instance, a byl to Nejvyšší soud, nebylo zapotřebí ani její osobní přítomnosti.

Právo na zabíjení

Rozhodnutí kauzy ve prospěch stoupenců potratů na přání dalo závdavek přímo k nepředstavitelným právním následkům. Verdikt onoho procesu způsobil, že dnes je v Americe dovoleno zabíjení nenarozených v jakémkoli období jejich plodového života, do devátého měsíce včetně. Na základě zmíněného rozhodnutí se už 30 let každým rokem zabíjí v USA téměř 1,5 milionů nenarozených dětí. Zajímavou skutečností je, že Norma své dítě, které tenkrát čekala, nezabila. Rozhodnutí legalizující zabíjení nenarozených padlo až po apelaci v roce 1973, když její dcerušce byly už dva roky a byla dána k adopci (soud první instance v roce 1970 jí potrat nedovolil). Norma nikdy nevyužila zákon, k jehož zavedení přispěla.

Duše v okovech zla

Po soudním procesu se Norma cítila stále hůř. Nepřála si takovou „slávu“. I když byla zastáncem potratů, čekala, že soudní rozhodnutí se bude týkat pouze jí samotné. Těžce se jí žilo s vědomím, že její jméno bude od té chvíle spojováno s usmrcováním dětí v celých Spojených státech. Stále více pila a několikrát se pokusila o sebevraždu. Nebyla ničím vyučená. Jaksi za „uznání zásluh“ dostala místo v jedné potratové klinice. Později pracovala v několika dalších. Po dlouhé roky byly potraty jejím životem, jakoby vzduchem, který dýchá. Avšak každodenní stres spojený s vědomím, že asistuje při zabíjení, sžíral její duši.

V roce 1980 Jane Roe odhalila své skutečné příjmení. Napsala knihu „I am Jane Roe“ (Já jsem Jane Roeová), v níž se přiznala, že při procesu obelhala právníky. Avšak neklid stále trápil její duši. Jednou, když se vracela domů, všimla si prázdného dětského hřiště. Zastavila se u něho a dlouho nemohla od něho odtrhnout zrak. Uvnitř slyšela hlas: „Je to tvá vina. Kvůli tobě jsou dětská hřiště prázdná.“ Pocítila velký smutek. Později o tom napsala báseň.

Cesta k Bohu

Později po pěti letech se stal skutečný zázrak. Norma tehdy pracovala v potratové klinice v Dallasu. Kousek vedle si svou kancelář zřídila známá protestantská organizace ochránců života „Operation Rescue“ (Záchranná akce). Její členové a dobrovolníci organizovali před klinikou protesty. Chtě nechtě Norma s nimi začala rozmlouvat. Byla velmi překvapená, když zjistila, že ti, jak se domnívala, ukrutní, zlí a necitliví k lidské křivdě fanatičtí fundamentalisté, se projevili jako lidé milí, laskaví a plní vnitřní něhy a harmonie. Jak odlišné byly dojmy z kontaktů se stoupenci potratů - povýšeneckými, arogantními lékaři z „potratářského průmyslu“, pro které nebylo důležité dobro žen, ale zisk čerpaný z vražedných zákroků. Norma několikrát mluvila s vedoucím hnutí „Operation Rescue“ pastorem Philipem Benhamem. Byla překvapena jeho laskavostí, taktem, vstřícností a úctou, jakou ji zahrnul. Pastor s ní mluvil o bibli, pokoušel se jemně přesvědčovat o svých názorech. Ale bylo její srdce citlivější než strohé uvažování. Normu okouzlily především Emily a Chelsa, dvě malé děti pracovnice „Operation Rescue“ Rondy Mackayové. Dětská víra děvčátek způsobila, že se Normě otevřely oči. Uvědomila si, že je akceptována jako osoba, ale její styl života ani to, co dělá, akceptováno není. Pochopila, že pomoc ženám při zabíjení jejich dětí je zlo. Jane Roeová byla „přemožena láskou“. Narodila se Norma McCorvey. A malá Emily ji jednou pozvala do kostela.

„To je dítě“

Téhož roku se Norma nechala pokřtít od pastora Benhama. Změnila zaměstnání. Z potratové kliniky přešla do národního centra „Operation Rescue“. Obsluhovala počítače. V krátké době si na jedné ze stěn kanceláře všimla plakátů, které ukazovaly vývoj dítěte od početí až do porodu.

Když se dívala na malinké tváře dětí, byla ohromená jejich krásou. Její srdce se opět zachvělo. Její zrak přikovala fotografie desetitýdenního embrya. „Vždyť je to dítě,“ řekla si sama pro sebe. Tehdy pochopila, že každý násilný potrat je zlo a žádná výjimka ho nemůže ospravedlnit. Stala se přesvědčeným ochráncem života.

Kříž z náramku

V roce 1995 Norma byla již křesťankou. V té době začal proces jejího návratu do katolické církve, k víře své matky, kterou opustila, když jí bylo ani ne devět let. Navázala kontakt s P. Frankem Pavonem, ředitelem mezinárodní katolické organizace „Priests for Life“ (Kněží pro život). Byl to on, kdo jí na její přání posvětil nový dům v Dallasu, naučil ji modlit se růženec, ukázal jí krásu a význam mše svaté. On jí také posvětil kříž, který si nechala udělat z přetaveného náramku propotratového hnutí. Jednou v noci se stalo něco nečekaného. Norma dostala „zprávu od Boha“ - uslyšela Boží hlas, který jí řekl, že se s Ním brzy potká. Myslela si, že brzy zemře, ale časem pochopila, že Bůh ji chtěl mít u sebe ve své církvi - církvi katolické. Vrátila se. V roce 1998 ji do lůna církve přijal P. Frank Pavone spolu s P. Edvardem Robinsonem, dominikánem z farnosti St. Albert’s Priory v Dallasu.

Kristova pravda a láska vypudily lež i smutek z jejího života. Uzdravily její ztýranou duši. V roce 1997 Norma založila organizaci „Roe No More Ministry“ (Roeová už nebude sloužit), jejímž posláním je odhalování lží, na kterých byla založena kauza Roe vs. Wade, rozmlouvání ženám, aby nechodily na potrat, a pomoc těm, které tak již učinily. V roce 1998 vyšla její další knížka „Won by Love“ (Přemožena láskou), v níž Norma popsala svůj život, práci v „potratovém průmyslu“ a své obrácení.

Napravit zlo

Norma, pětapadesátiletá žena, je dnes velikým zastáncem života. Smířila se s Bohem, přestala pít, navázala láskyplný kontakt se svou dcerou Melissou a jejími dětmi. Mnoho cestuje a dělí se o poznanou pravdu s jinými. Účastní se setkání ve školách, na univerzitách, v televizních programech, dokonce i v komisích Amerického kongresu. Těm, které byly zraněny potratem, ohlašuje dobrou zprávu o nesmírnosti Božího milosrdenství a odpuštění. V rozhovoru pro televizní stanici EWTN připomenula postavu Šavla, který pronásledoval křesťany, a „přesto Bůh ho povolal a udělal z něho apoštola Pavla. (...) Takto Bůh povolává mnohé z těch, kteří kdysi mařili životy nenarozených a mění je v největší ochránce života.“ (Viz dr. Bernard Nathanson, pozn. redakce).

„Pojďte a připojte se k nám!“ volala.

Norma věnuje mnoho času také činnosti organizace Texas Justice Organization’s „Operation Outcry“ (Akce výkřik), která shromažďuje příběhy žen, jež šly na potrat. Chce napravit zlo, které bylo způsobeno kauzou „Roe vs. Wade“. Spolu s právníky se pokouší o nové otevření soudního přelíčení a o změnu soudního rozhodnutí, jež bylo tehdy vyneseno. S radostí vítá každý nový zákon, který omezuje velikost zla potratů. Je plná víry, že jí Bůh odpustí „největší chybu jejího života“. Věří také, že lavina zla, která kvůli ní spadla na Ameriku, se dá ještě zastavit. V současné době se začíná objevovat jistá naděje. Pomalu se mění mentalita a smýšlení americké společnosti a její souhlas k zabíjení nevinných dětí. Současně úřadující prezident George Bush a také generální prokurátor John Ashcroft jsou odpůrci potratů. Dny potratů jsou již sečteny, neboť žádná lež netrvá navěky, říkají američtí ochránci života.

Filip Dereň, Źródło 21/2003

překlad bB Immaculata 4/2003, č.68, str.23-25 Přemožena láskou