Dne 9.11.2003 mi před svatou liturgií v mé farnosti sdělil gynekolog (jehož otec je pravoslavný kněz a mě na fakultě vyučoval teologii a byl donedávna předsedou církevního soudu), že prováděl umělé potraty. Řekl, že jsem prvním člověkem z naší církve, který mu řekl, že je to hřích. Jinak mu to řekla jen jeho nepravoslavná přítelkyně, družka (z Československé církve husitské), kvůli které před 10 lety přestal provádět potraty vlastníma rukama. V neděli odpoledne mi bylo sděleno, že katolický farní kněz mi příští pochod proti potratům z kostela svaté Rodiny zakazuje, neboť pochod byl nepokojný. Proto jsem se modlil. Dostal jsem skrze Žalmy znamení, že Bůh tohoto kněze donutí, aby bohoslužbě a pochodu nebránil.

V pondělí 10.11.2003 jsem ve všední den poprvé stál před nemocnicí s malým dvoumetrovým křížem. Byla tam se mnou Michaela Š., jejíž manžel kříž vyrobil. Od té doby zde stojím pravidelně i s křížem. Ve 23.25 telefonuji do živého vysílání radia Proglas, kde na dotazy odpovídá vedoucí P.Martin Holík. Ten mi do radia odpověděl, že se zúčastnil sobotního brněnského pochodu proti potratům a že toto modlitební shromáždění bylo ze strany věřících účastníků pokojné a že on ho doporučuje.

Na Obilním trhu nás v úterý 11.11.2003 zastoupil zcela sám invalida na vozíku František Bubeník. Spolupracovník František S. mě cestou na policii přemlouval, abychom na chudáčky anarchisty nepodávali trestní oznámení. Já jsem s jeho názorem nesouhlasil. Spolupracovník Petr C. podal do policejního protokolu trestní oznámení na těchto 8 anarchistů. Přesto právě Petru C. se můj projev po skončení mše svaté nelíbil. Větu, že lékař, který zabíjí potratem dítě, je vrah, označil za přehnaně tvrdou. S jeho kritikou jsem nesouhlasil - vzpomněl jsem si na evangelium, kdy i Ježíši Kristu vytýkali přílišnou tvrdost jeho slov. Řeholní sestra Magdaléna mi v policejní čekárně nečekaně řekla: „Bůh Vám žehná, otče!“ Později mi řekla, že se modlí za to, abych vydržel. V policejní kanceláři si policista povzdychl, že oni, policisté, to mají těžké, a nikdo je ani nepochválí. Tím mi vnukl nápad, který jsem ihned zrealizoval. Poděkoval jsem jim 11.11.2003 večer dopisem: Vážený pane řediteli městského ředitelství Policie ČR Brno! Dne 8.11.2003 se v kostele „svaté Rodiny“ kláštera „Sester třetího řádu sv.Františka pod ochranou svaté rodiny“ měla v 9.30 konat bohoslužba za Boží ochranu těhotných maminek a jejich dětí. V uvedenou dobu však vtrhlo do budovy 8 maskovaných výtržníků, kteří povalili na zem řeholní sestru Celestinu a narušili začátek bohoslužby. Označili sami sebe za „Feministickou skupinu 8.března“ podporující umělé potraty dětí. Proto jsem volal tísňovou linku 158 a během 5 minut se dostavili 4 policisté v černých kombinézách. Ti hned vyvedli výtržníky z budovy ženského kláštera. Za to jim i Vám děkuji. Policisté měli na kombinézách následující čísla:… Duchovní Mgr. Libor Halík PhD.

Ve středu 12.11.2003 mně vrátný potratové nemocnice pan Berka na Obilním trhu žaloval na bývalého politického vězně invalidu Františka Bubeníka, že jemu - pokřtěnému katolíkovi včera odpověděl, že je prodejný jako…  Inu, Jidáš byl podobně prodejný.

Ve čtvrtek 13.11.2003 mi Svatý Duch skrze Žalm 105, verše 12-15 připomíná obvyklou situaci na Obilním trhu ve všední dny a dává mi podobný slib: „Na počet jich byla malá hrstka…On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále: Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!“ Toho dne se v jednom okamžiku na Obilním trhu objeví kromě mě a Michaely Š. pět nových přátel. Spolupráci pro příští týden mi slibují tři noví lidé: Ondřej N., Lucie Š., Honza M. – salezián. Městský policista mně vytýká úterní slova invalidy Františka. Večer ke mně mluví Bůh ústy přítele Zdenka K. skrze Žalm 91, veršem 13: „po lvu a po zmiji šlapat budeš“. Dále mluví velepísní lásky z 1Kor13, verše 7: „Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.“

V pátek ráno 14.11.2003 mluvím s tím katolickým knězem, který mi zakázal budoucí pochod z kostela svaté Rodiny. Dnes ustupuje. Povoluje tam mši od 8.00 a následující pochod. Uvědomuji si však, že jsem lidem na předchozím pochodu oznámil čas od 9.30. To není vhodné měnit. Já ty lidi osobně neznám. Nemám na ně kontakt. Došlo by ke zmatku. Proto nesmím ustupovat. Musím bojovat za to, aby mše byla od 9.30. Mluví ke mně Žalm 132, zejména verši 3-5: „Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože, očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí, dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!“ Musím však pro to něco udělat, nebudu do té doby jíst ani odpočívat. Jdu do města tam, kam mě Duch svatý vede. Proto potkávám u parkoviště přednostu kliniky MUDr. Ventrubu a domlouvám mu. On mi nevěří. Myslí si, že můj protest na Obilním trhu organizuje a financuje konkurenční lékařská firma, která také bohatne z umělých oplodňování ve zkumavce jako oni. (Podobných firem je v Brně pět) Poté potkávám neznámou starou paní, která mi radí, jak dosáhnout vyslyšení modlitby. Dávám na její radu a prosím o přímluvné modlitby ty křesťany, kteří nejvíce trpí. Prosím je o modlitby za nejvhodnější čas mše a pochodu i za dnešní schůzku svých spolupracovníků v restauraci ve 12.15, neboť zde hrozí velký a přitom zbytečný konflikt. Petr C. je příliš unavený a podrážděný. Chce to starému invalidovi Františkovi Bubeníkovi přehnaně vytmavit za tu nadávku vrátnému na Obilním trhu. Bůh tomu, díky modlitbám křesťanů, zabránil humorným způsobem. Vedoucí servírka zakopla a vysypala pokrm na našeho invalidu. Petr C., její nadřízený, přestal být díky tomu na invalidu naštvaný. Navíc mu P.František P. nabídl přestat chodit ve všední den na Obilní trh. Navrhl mu účastnit se jen pochodů. To Petra zklidnilo. To byla poslední společná schůzka mých prvních spolupracovníků. Už se vyčerpali. Petr C. i František S. přestali na Obilní trh ve všední den chodit. Trápilo mě to. Bůh mi však již dal dva nové čerstvé spolupracovníky - Lucii Š., Honzu M. – saleziána, kteří mi budou pomáhat dalších několik měsíců. Odpoledne jsem opět poslechl vanutí Ducha a šel jsem neznámo kam. Díky tomu jsem potkal dva katolické kněze, kteří mně, neznámému, slíbili pomoc ohledně vlivu na katolického kněze Pavla K.

V neděli 16.11. před 16.00 mi P.Pavel K. slíbil, že pochod může být 13.12.2003 a následně každou druhou sobotu v měsíci a navíc také 20.12.2003 v kostele svaté Rodiny. V 9.30 mše svatá a poté v 10.30 pochod. Vše pod podmínkou, že 13.12.2003 nezaútočí na kostel anarchisté. O přestupkové komisi vedené úředníkem M. dostávám Žalm 59 s verši 9,11: „Ty se jim však Hospodine směješ…jsou ti k smíchu…Bůh mi dá, že spatřím pád těch, kdo proti mně sočí.“ To se později stalo, když mi Bůh dal k dispozici moudrost dalšího brněnského právníka.

V pondělí je státní svátek. V úterý 18.11.2003 se na Obilním trhu kromě mne a Roberta Š. objevuje na chvíli MUDr.Bogdan - katolický kněz a lékař v řehoním hábitu minoritů. V zimě r.2003 a na jaře r.2004 mnohokrát pomohl mé rodině v nouzi.

Ve středu 19.11.2003 má zde minorita spolu s invalidou Františkem Bubeníkem službu. Na přestupkovou komisi k panu Milanu Midrlovi jsem se nedostavil, omluvil jsem se.

Ve čtvrtek 20.11.2003 jsem měl ráno větší bolesti nohy (-pravděpodobně pozůstatky z nedávné nemoci zad) než obvykle a více než jindy se mi z psychické únavy nechtělo na Obilní trh. Avšak Bůh mě tam potěšil, neboť hned první dvě či tři ženy s miminky si samy řekly o letáky ke čtení, ač já letáky neměl ani vyndané z tašky. Jana B., Romka mě prosila o kontakt na adopci, aby nemusela dále chodit na umělé oplodňování ve zkumavce. Jeden muž si vzal všechny druhy našich letáčků. Pak jedna žena souhlasila, že potrat je zlo a postěžovala si mně na svého manžela alkoholika. Pak jsem stál před nemocnicí já, Lucie Š. a jedna budoucí zdravotní sestra. Když odešly, zůstal jsem tam sám do 13.20. Tehdy se zde ve 13.00 objevil ten anarchista, který měl minule megafon a spolu s ním několik mladíků. Posměšně si přede mnou poklekl. Pak mi poklepal na rameno se slovy: „Uvidíme se 13.12.!“