Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

POLYKARP, BISKUP A MUČEDNÍK.

P o l y k a r p   patří k apoštolským otcům, kteří své učení přejali přímo od apoštolů Páně. Náleží k nejslavnějším mučedníkům 2. století.

Sv. biskup Irenej píše: ”Vzpomínka na dobu, kdy jsem byl ještě chlapec a u Polykarpa v Malé Asii, je v mém du­chu daleko živější než přítomnost. Ještě dnes bych mohl ukázat místo, kde seděl a učil, mohl bych vylíčit, jak přicházel a od­cházel, jeho zevnějšek, jeho způsob řeči před lidem. Je mi, jako bych ho ještě slyšel vypravovat o jeho  s p o l e č e n s t v í   s   a p o š t o l e m   J a n e m   a   s  j i n ý m i ,   k t e ř í   v i d ě l i   P á n a ."


Už tehdy se vyskytovaly mezi křesťany a zejména v Římě roz­ličné bludy. Jak velice se Polykarp hrozil všech těchto bludařství, odporujících pravdě Kristově, o tom svědčí sv. Irenej, když o něm píše: ”Zaslechl-li bludařské učení, zacpával si uši a volal: ,Bože dobrý, k jakým časům jsi mne dochoval!“  a hned utíkal z místa, na kterém seděl nebo stál. Jednoho dne se setkal v Římě se zatvrzelým bludařem Marcionem (který nepokládal za svatý text Starého zákona), který se ho ptal: ,Znáš mne?' Polykarp mu odpověděl: ,Znám prvorozence satanova.' Takto, říká sv. Irenej, byli apoštolové a jejich učedníci pečliví, aby se ani ve slovech nespolčovali se žádným z těch, kteří podvraceji pravdu, podle doporučení sv. Pavla: ,Sektáře jednou nebo dvakrát napomeň a pak se ho zřekni, je jasné, že takový člověk je převrácený, hřeší, a tak nad sebou vynáší soud. '” (Tit. 3, 10)

Protože stařičký Polykarp tehdy jediný mohl o sobě říci, že učení Kristovo přijal od samých apoštolů, působila jeho slova na mnohé bludaře tak neodolatelně, že se jich veliký zástup kajícně vrátil do pravé církve.

Svůj požehnaný život dokonal Polykarp slavnou smrtí. Když zuřilo pronásledování za císaře Marka Aurelia, odešel světec na prosby věřících z města na blízký statek. Ačkoliv mohl utéci, když ho vojáci přišli hledat, nechtěl a řekl: ”Staň se vůle Páně!" Pohostil vojáky a poprosil, aby mu dali hodinu k modlitbě. Modlil se za všechny lidi, s nimiž se kdy sešel, a za celou církev. Potom ho vedli do Smyrny.

    Soudce Herodes a jeho otec mu jeli naproti, vzali ho k sobě na vůz a přemlouvali ho: ”Což, je to něco zlého, říkat císaři: ,Pane', nasypat kadidlo a dělat, co je s tím spojeno, a tak se zachránit?" Polykarp jim z počátku neodpovídal, když však na něho doléhali, řekl: ”Neudělám, co mi radíte!" I obořili se na něho a shodili ho z vozu, takže si poranil nohu.

U soudu mu řekl prokonzul: ”Rouhej se Kristu a propustím tě!" Polykarp odpověděl: ”Šestaosmdesát let sloužím Kristu a nikdy mi neublížil. Jak bych se mohl rouhat svému králi, jenž mne vykoupil?”
Soudce mu hrozil: ”Mám dravá zvířata, těm tě dám předhodit." Polykarp na to: ”Poruč jim při­jít!" Soudce: ”Ohněm tě dám strá­vit!" Polykarp: ”Hrozíš ohněm hodinku hořícím a zakrátko has­noucím; neznáš ale oheň bu­doucího soudu a věčného trestu připraveného pro zlé lidi."

Prokonzul poslal hlasatele do závodiště, aby po třikrát pro­volal: ”Polykarp se přiznal, že je křesťan." Tu vzkřikli pohané: ”Polykarp je otcem křesťanů, je nepřítelem našich bohů. Pusťte na něho lvy!" Protože však doba zá­pasů se šelmami už byla ukončena, volali, aby byl upálen.

Lid začal horlivě snášet polena a otýpky, aby nakupil hranici. Ochotně jim pomáhali židé. Žoldnéři chtěli Polykarpa přibít ke sloupu. On však řekl: ”Nechte mne tak! Ten, jenž mi dá snést oheň, dá mi i bez připevnění stát na hranici nepohnutě." Tak ho nepřibili. Polykarp se modlil: ”Pane Bože všemohoucí, vele­bím Tě, že mi ráčíš v počtu svých mučedníků dát podíl z ka­lichu tvého Krista ke vzkříšení k životu věčnému. Chválím tě za všecko, čest buď tobě i se Synem tvým Ježíšem Kristem v Duchu svatém." Tu zapálili žoldnéři oheň; plamen vyšlehl, vzdul se jako v klenbu a obkličoval tělo mučedníka ze všech stran. Když žoldnéři viděli, že oheň nestravuje Polykarpovo tělo, probodli ho dýkou. To se stalo r. 167.

O jeho mučednictví napsala obec smyrnenská okružní list, který patří k nejstarším a nejskvělejším aktům mučednickým.
RUDOLF  SCHIKORA: NAŠE  SVĚTLA, Čtení ze životů svatých, r.1947, str.69-70