Sotva sme smočili pysky v mešním a první hlt ani pořádně nepováleli po patře, už začali bráškové jezuiti s tym školenim. Ani mě nenapadlo, že na Ekumenický školení mužstva by člověk neměl podceňovat domácí přípravu. Myslel sem, že to bude v poho, že budem jenom sedět a poslouchat, co nám budou valit do hlavy. Ale chyba lávky!

Slova se ujal bráška Vojtěch, kterej nám řek, že právě prošel noviciátem Tovaryšstva Ježíšova a že dostal tu milost, aby se vosvědčil v týhle proškolovací kampani k tý Ekumenický chartě. Tak že prej má velkej zájem, aby šéfové nahoře byli spokojený a že prej že bysme mu měli pomoct, aby jim moh donýst nějaký informace z regionu. Tak že bysme si nejprvé měli rekognoskovat ten ekumenickej terén tady ve městě, abysme věděli, kdo je jaký hovado a co proti tý chartě tady dělá.

Bráška Vojtěch byl moc hodnej a mluvil jak když másla ukrajuje. Hned sem k němu pojal takovou důvěru, jako kdybysme se znali vod mala. Tož sem rychle vzpomínal, kdo co proti tý chartě tady ve městě řek, ale měl sem v hlavě jak vygumováno. Vostatní taky mlčeli a vošívali se jak Olin před radou KS.

Tu se do toho vložil druhý bráška jezuita, páter Adolf Rathner, kterej se už netvářil tak pěkně a uhodil na nás, že abysme vyklopili co víme, jinak nám napaří exercicie neboli duchovní cvičení až do rána. To mě pořádně vyděsilo, protože už tak se naše babča vztekala, že sem ji nevzal do teska na ty akce a najisto počítala s tím, že tam pojedem před půlnocí až to školeni skončí. Kdybych přišel až ráno, tak bych to asi nepřežil. A ty exercicie jsem taky ještě nedělal, tak jsem z nich měl docela vítr, zvlášť když to vypadalo, že s bráškou Adolfem asi nejni žádná sranda.

Rychle jsem tedy pátral v paměti, ale měl jsem v hlavě pořád vymeteno a né a né si na někoho vzpomenout. Zachránil nás Honza vod bapťáků, kterej přišel s tím, že jejich kazatel se v neděli při kázání dost vo chartu votíral a vzpomenul nějakýho Alberta Riveru, že prej to byl ňákej bejvalej jezuitskej kněz. Jen to dořek, bráška Adolf zrud jak krocan když mu vlezeš mezi krůty a mysleli sme že ho klepne svatá jozefka. Pepka ho naštěstí neklepla ale lapal po dechu jak Olin, když vysublimoval z KMS.

Když zas chytil dech vykulil na Honzu voči a vyštěk:

Honza nevěděl, vo co de, ale bráška Vojtěch hned přispěchal a začal jemně vysvětlovat, že páter Adolf chce znát slabý stránky toho kazatele, nějaký drby vo jeho rodině a soukromý záležitosti, nebo jestli nemá někde nějakej škraloup nebo něco takovýho. Prej že bysme ho jako trochu skřípli, aby nebyl tak aktivni. Honza na to čuměl jak tumpachovej a zdálo se mi, že se začíná nasírat.

Páter Adolf se tvářil víc a víc výhružnějc tak sem honem přispěchal a vyklopil to vo tom Béďovi z CB, co na ňom už dva roky pracuju. Že jak vytahuje pořád ten tridentskej koncil a že nás katolická církev proklela, tak co ji prej lezem do zadku. A že Béďa se mi svěřil, že měl v mládi něco s učitelkou z nedělni besidky a že dodneskaj má z toho trauma, že se na to přinde.

Páter Adolf se uklidnil a zdálo se mi, jako by se dokonce i pousmál a pak procedil skrz zuby: