poslal Seraphim Opouštěn přáteli, posmíván přednostou kliniky (17.12.2003). Svědectví Libora Halíka (16).
Pochodu 13.12. se nezúčastnil spolupracovník František S., ač účast přislíbil. Petr C. se sice zúčastnil, ale odmítl mi na pochodu pomoci coby spolupořadatel. Mlčel, ale jeho zlobný obličej mluvil. Nejvíce tito 2 laici a trochu i 2 katoličtí kněží mezi mými spolupracovníky mě odrazovali od realizování pochodů 20.12. a 27.12.2003. Přesto jsem na pochodu rozdal 77 kusů pozvánek na tyto pochody. Proto když večer 15.12.2003 doma v rodině rozjímáme nad Žalmem 140 ke mně mluví verš 5: „Ochraňuj mě, Hospodine…proti těm, kdo zamýšlejí podrazit mi nohy.“ Navíc ke mně mluví Žalm 84 následujícím způsobem: „Blaze těm, kdo bydlí ve tvém domě Hospodine ( tj. řeholnice), mohou tě zde vždycky chválit. Blaze…těm, kteří se vydávají na pouť (tj. před nemocnici na Obilním trhu)…učiní ji prameništěm, včasný déšť (tj. noví spolupracovníci) ji halí požehnáním. Pokračují (např. já) stále s novou silou…blaze člověku, jenž doufá v tebe Bože!“
V úterý 16.12.2003 stojím na Obilním trhu zpočátku 45 minut sám, pak s Janou R., pak i s minoritou P.Bogdanem, nakonec jen s Janou R. Doma mě Duch svatý – Utěšitel vysvobozuje z obviňování mých nedávných spolupracovníků Františka S. a Petra C. Povzbuzuje mne skrze slova Žalmu 131: „Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce…“ a ukazuje mi, že je třeba (podle Žalmu 149, verše 8) spoutat řetězy trestních zákonů ty lékaře potratáře, kteří jsou prozatím u lidí ve cti.
Ráno 17.12.2003 se modlím Žalm 51, verš 16 následovně: „Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože“. Za to, že mlčím, ač znám viníka – potratová pracoviště v nemocnicích. Za to, že neprotestuji proti interupcím, Bože. V radiu BBC 7.22-7.27 slyším informaci, že r.2030 bude každý třetí obyvatel České republiky starobním důchodcem, neboť rodiče nechtějí mít děti. R.2050 to bude ještě katastrofánnější, neboť na 1 důchodce zde bude pouze 1 výdělečně činný člověk. Nastane úplný ekonomický krach. Proto teď vlády hovoří o nezbytnosti důchodové reformy. Budou-li nám nadále vládnout darwinističtí ateisté, logicky v té době vyhlásí jako řešení povinnou sebevraždu či povinnou vraždu starobních důchodců lékařem skrze euthanasii. Vždyť podle Darwinovy teorie, povinně vyučované stále na všech školách, mají přežívat jen ti nejsilnější. Mezi ně důchodci (ani nemluvňata) nepatří. (Podle pozdějších zpráv Rady Evropy, z dubna r.2005, případy euthanasie v zemích, kde byla legalizována, stoupají. Dnes je tak zabíjena jedna osoba denně v centru Evropské unie - Belgii a pět osob denně v Holandsku. V obou zemích se počty zabíjených časem zvyšují. V Holandsku je povoleno zabít lékařem i děti staré 12 až 17 let - na žádost dítěte, dokonce bez souhlasu rodičů.)
Dopoledne 17.12.2003 posílám písemné poděkování řediteli Městské policie Brno a stojím na Obilním trhu před nemocnicí s Janou R., Barborou L., později s Markétou a minoritou P.Bogdanem i s dívkou, která se chce stát řeholnicí. Přednosta gynekologicko-porodnické kliniky Prof.MUDr.Ventruba se mi přišel před nemocnici vysmát slovy, že můj hlasitý zpěv Žalmů není uvnitř nemocnice slyšet. Tím přede mnou a mou spolupracovnicí prozradil, že to, co o mně zdravotníci rozhlásili do novin a televize byla účelová lež. Tak se na něm naplnilo znění Žalmu 94, verše 23, že Bůh „…umlčí je jejich vlastní zlobou…“ Pak mě zde poprvé legitimuje ne městská, ale státní policie České republiky. Ve 12.30 mi telefonuje nadporučík Ž., aby mě informoval, že na pochodu 20.12.2003 bude policii velet šéf obvodního oddělení policie České republiky Brno – Žabovřesky, kapitán B. Oznámil mi, že potřebují mě či jiného muže u vchodu do kostela jako spojku.
Ve čtvrtek 18.12.2003 ke mně mluví Duch svatý Žalmem 55, mimo jiné veršem 23: „Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.“ U nemocnice stojím já, P.František P., Lucie Š., Jana R. a nově Eva z Kroměříže či Kyjova. Po návratu od nemocnice jsem nesmírně unaven z toho, co mi hrdě a drze řekla u nemocnice 1 žena. Pochlubila se, že jde potratit své dítě, protože je podle názoru lékařů postižené. Večer doma ke mně podruhé mluví Žalm 51, veršem 8: „…dáváš mi Bože poznávat tajuplnou moudrost.“ Z toho si uvědomuji, proč mě moji minulí spolupracovníci nechápou, když chci, aby se konaly pochody i 20.12. a 27.12.2003. Ta tajuplná moudrost jim prostě nebyla shůry dána.
V pátek 19.12.2003 mi policistka F. vrátila CD „Maminko mámo“. Já jí poslal knížku „Proč pláčeš Miriam“ o psychickém utrpení žen po interupci. P.František P. mi vzkázal, že už mi ve všední den na Obilním trhu nebude pomáhat a že zítra na mši svatou a pochod nepřijde. Je vidět, že mám malou víru v Boží péči! Skrze ustrašenost P.Františka P., řeholnice Magdalény a dalších přátel se i já teď obávám, že na dalších pochodech budou opět obtěžovat anarchisté a že nepřijdou téměř žádní pochodující. Je to na ně příliš náročné – jít v prosinci každý týden na pochod! Tím mi vyhrožoval nejvíc Petr C. Asi proto mi dobrý Bůh připomíná znění Žalmu 99: „Hospodin kraluje…Mojžíš a Áron byli z jeho kněží, Samuel z těch, kdo vzývali jeho jméno; k Hospodinu volali a on jim odpovídal.“ Proto i mně odpovídá, když k němu volám. Padl mi do očí obrázek se slibem Ježíše Krista z evangelia: „Hledejte především Boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ Pak se ve mně probouzí taková víra, že pokud by nebylo v Brně dost ochotných odvážných lidí, Bůh mě nezradí. I kdyby měl poslat anděly v lidských podobách!
