Mou manželku dlouhodobě oslovuje Slovo Boží z knihy Přísloví, kapitoly 31, verše 10-31. Je tam nadpis „Chvála ženy statečné“. Do srdce jí tentokrát přichází vnuknutí, že když se bude chovat jako žena statečná, Bůh jí daruje blízko Brna zahrádku, aby na ní mohla pracovat – což ji baví. (-verš 16: „Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.“ To se pak stalo na jaře 2004, když jí pan Vítězslav Nováček nabídl zahrádku.) Její manžel nebude pohrdán jako dosud. (-verš 23: „Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.“)

V sobotu 3.1.2004 jsem v Praze od vydavatele získal posledních 5 kusů CD s písní „Maminko, mámo“. Navštěvuji tam také prezidenta Hnutí Pro život ČR Mgr. Radima Ucháče.

V neděli 4.1.2004 mi na mobil volá manželka bývalého faráře v Třebíči, který býval předsedou pravoslavného církevního soudu, abych ji přišel dnes domů vyzpovídat. Její dva synové ji dlouho od svaté zpovědi odrazovali. Byl to zázrak, že jsem ji vyzpovídal. Jejímu manželovi jsem u lůžka zazpíval protipotratovou píseň „Maminko, mámo“. Rozplakal se. Poté mě za činnost proti potratům velmi chválil.

V pondělí 5.1.2004 jsem před nemocnicí nejdříve sám, pak s Janou R. a Ondřejem N. Modlím se: „Bože, prosím, uzdrav manžela té paní D. z Hnutí Pro život ČR – té, co mi telefonovala, že je v nemocnici se zápalem plic.“

V úterý 6.1.2004 jsem před nemocnicí nejdříve sám, pak s Janou R.

Ve středu 7.1.2004 mi manželka pomohla překládat letáčky. Nad každým letáčkem se v duchu pomodlila. Mělo to velký význam. Rozdali jsme pak před nemocnicí úplně všechny. Stál jsem před nemocnicí se sestrou Václavou a s Janou R. Zaměstnankyně dětského domova si zde od nás vzala všechny druhy letáčků. Slečna, která studuje filmové umění v Německu, se mi pochlubila, že zachránila miminko kamarádky před smrtí umělým potratem. V duchu se modlím: „Bože, prosím, požehnej jí za to a spas ji i navěky.“ Pak si mě nafilmovala pro studentský film. Večer před 19.00 mluvím s generálním vikářem brněnského římskokatolického biskupství Mikoláškem o své činnosti proti potratům. Před sestrou Asuntou mi řekl: „Umělý potrat je vražda!“

Ve čtvrtek 8.1.2004 mám pocit vyjádřený v Žalmu 88, verši 19: „…jenom temnoty (nespokojenost) se ke mně znají!“ Toho dne jsem před nemocnicí s Janou R. a Lucií Š. Také prohlížím úřední desky MČ Brno-střed. Zákaz našeho pochodu zde není. Odpoledne vyrábím za pomoci Jany R. nových 200 modlitebních sešitů s jinými typy Žalmů než na minulém pochodu. K této modlitební změně mě vyzval františkánský kněz Ignác. Prosil mě o Žalmy chválící Boha. Já změnu po zvážení na modlitbách přijal - i když do sobotního pochodu se výroba nových dvou set modlitebních textů téměř nedá stihnout. Budeme se modlit Žalmy 145-150 a Žalm 51. Od 19.00 se zúčastňuji v minoritském kostele modliteb Jany R. a dalších mladých, které jsou zaměřeny zejména proti potratům. Skrze ně a minoritského kněze Bogdana mě tam Bůh povzbudil do další práce. Vždyť Duch svatý je přece Utěšitel!

V pátek 9.1.2004 jsem před nemocnicí se sestrou Václavou, saleziánem Honzou a se Šárkou. Ilona K., prodavačka v knihkupectví mi řekla, že ten od ní vypůjčený malý přenosný CD magnetofon na písničku „Maminko, mámo“ si mám ponechat jako sponzorský dar. Pak až do hluboké noci s nesmírným pracovním vypětím dotvářím těch 200 modlitebních sešitů. Předtím mi chvílemi pomáhají synové Petr a Martin i manželka. Hospodin mi Žalmem 68, veršem 5 přikazuje, že mu mám upravovat cestu v naší vlasti. A to nejen skrze každodenní stání před nemocnicí, ale i skrze pochody, které mne tak vyčerpávají. Duch svatý mne utěšuje Žalmy, že pochod dobře dopadne. Např. Žalmem 40, veršem 4: „…Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina.“ Prosím Pána Boha, aby mi pomohl nespěchat, i když jsem na tolik práce sám. Bůh mne poté poučil, jak rozšířit užívání jeho daru. Toho, který jsem používal každodenně před nemocnicí ( – tam mne vysvobozuje kromě jiného z přílišné stydlivosti a nerozhodnosti). Nepřetržitým používáním daru nebudu muset být otrokem stresu. Bude mi kompasem. Naučím-li se ho vždy všude dobře používat, nebudu propadat strachu, hněvu a zmatku z toho, že vše nestihnu. Musím Božímu daru věřit i navzdory okolnostem. Zdánlivě rozumná řešení musím umět rychle odmítat. Není to snadné, ale je to osvobozující.