Duše do nebe

V Bibli lze nalézt doklady postupného vývoje lidských představ o tom, co se děje po smrti člověka. Blízkovýchodní starověké kultury považovaly smrt člověka za jeho definitivní konec. Žádné zmrtvýchvstání či cesta duše do nebe nebyla možná. Sám koncept duše nebyl znám a nebe bylo výhradně domovem bohů. Smrt však neznamenala konec všeho. Po člověku zbyl jeho stín který odešel do podsvětí, biblického Šeolu . Všichni lidé, ať dobří či špatní, končili po své smrti v podsvětí spravovaném podsvětními bohy. Stíny zemřelých předků však mohly z podsvětí ovlivňovat život na zemi a proto byly usmiřovány v rámci kultu uctívání mrtvých. V takový řád světa věřili lidé více než tisíc let.




Důležitost mrtvých v podsvětí však nakonec začali Izraelité snižovat až k zákazu jakýchkoliv záhrobních obřadů a rituálů. Osobní kult uctívání předků byl postaven mimo zákon v 8.stol.př.n.l., v době, kdy sílily útoky nepřátel z okolních zemí. Důraz začal být kladen výhradně na kolektivní uctívání národních bohů, které posilovalo národnostní uvědomění a kde byla hledána pomoc před zahraničními nepřáteli. Zvláště jeden bůh získával výsadní postavení - Yahweh.  Rostoucí víra v Yahweho však Izraelity neochránila. Asyřané obsadili a zničili Severního království Izraele a později Babyloňané porobili i Jižní království Judeje.
V biblických textech pocházejících z 5.stol.př.n.l. byla již role mrtvých snížena na minimum. Víra, že všichni lidé bez rozdílu odcházejí po své smrti do podsvětí, však stále přetrvávala.  Podsvětí se v lidských představách stalo bezútěšným místem stínů, navíc bez jakékoliv boží přítomnosti. Zároveň však podsvětí znamenalo i vysvobození od strastí pozemského života. Lidé očekávali boží milost na zemi, po smrti čekali jen tmu a zapomnění, jak dokládá například biblická kniha Jób.
Po roce 586 př.n.l. bylo mnoho obyvatel Jeruzaléma odvedeno do babylonského zajetí. Později Babyloňany vystřídali Peršané a názory židů na posmrtný život začaly být silně ovlivňovány perským náboženstvím - zoroastrismem. Zoroastristé věřili v abstraktní koncepci nebes, pekla, lidské duše i posledního soudu. Židé v Babylónii a později v Persii postupně absorbovali okolní názory na posmrtný život a přetvářeli podle nich své vlastní náboženství. Ústředním motivem náboženských textů se stala touha po obnovené svobodné vlasti a přání, aby i mrtví mohli být účastni božího království na zemi podobně, jak to učil zoroastrismus. Sílila víra ve vzkříšení židovského národa jako celku. Idea zmrtvýchvstání se projevila poprvé v proroctvích Ezekiela (asi 585 až 568 př.n.l.). Ezekiel za použití motivů zoroastrismu předpověděl slavné obnovení Jeruzaléma a celého židovského království i navrácení utečenců do svého domova.
Peršany vystřídala nadvláda Řeků. V knize Danielově (2.stol.př.n.l.) je předpovídáno národnostní obrození spolu s procitnutím mrtvých k poslednímu soudu. Židé začínají věřit v druhý život v míru ve své obnovené vlasti. Nicméně i potom přijde podle jejich věrouky definitivní smrt a odchod stínů do šeolu שאול.
Stále více židů však přestávalo očekávat zmrtvýchvstání svého národa jako celku a více se zajímali o posmrtný osud z hlediska jednotlivců. Předpokladem dobrého posmrtného bytí přestávala být příslušnost k vyvolenému národu ale spíše obecnější lidské vlastnosti a skutky. A konečně se objevil nový aspekt víry - dobří spravedliví lidé po své smrti neskončí v podsvětí ale v boží blízkosti na nebesích. Takové zprávy nacházíme v několika biblických žalmech. Dochází tedy k významnému posunu v lidském chápání posmrtného života. Rodí se víra v možnost posmrtného vysvobození z podsvětí a přijetí Bohem. Pravzorem mohly být prastaré báje o Henochovi či Elijášovi  (bůh si je podle tradice vzal k sobě, ovšem zaživa) spolu s vlivem zoroastrismu a nové řecké filosofie. Konkrétnější představy o tom, jak to vypadá u Boha na nebesích zpočátku neexistovaly. Žalmisté uvádějí pouze to, že je Bůh přijme, z podsvětí se dostanou do nebe.
Duše
V úvahách o posmrtném životě začaly hrát významnou roli argumenty, podle kterých Bůh spravedlivé odmění a může je vzít k sobě. Člověk tedy nemusí skončit v podsvětním šeolu. Dalším novým prvkem se stávala víra v nesmrtelnost lidské duše.