Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Menší zamyšlení nad otázkami kolem lidské sexuality.

Dobrý den,

nelekněte se, prosím, nadpisu mého příspěvku (a jeho rozsahu, dalo by se říci, že se jedná spíše o krátký článek), nehodlám zde rozebírat žádné perverzity (i když z pohledu některých lidí už pouhá diskuze o věcech spojených se sexualitou perverzitou zavánět může), rád bych pouze položil několik dle mého názoru smysluplných otázek. Nezlobte se, pokud jste již tento "článek" viděli i na jiném serveru, poslal jsem ho na více serverů najednou, rád bych získal co nejvíce odpovědí.

Lidská sexualita je naprosto přirozenou součástí života, téměř každý lidský jedinec je obdařen určitou formou sexuálních pudů, tužeb a potřeb. A stejně jako uspokojování ostatních potřeb je příjemné (máme-li hlad, je požívání dobrého jídla určitě velmi příjemným zážitkem, potřebujeme-li vyprázdnit močový měchýř, je jeho vyprázdnění také v jistém smyslu příjemné a uspokojující...), je příjemné i uspokojování pudu sexuálního. A z celkem logických důvodů je uspokojování právě této potřeby mnohem příjemnější než uspokojování potřeb ostatních - pro přežití všech živočišných druhů je nutné, aby příslušníci daného druhu měli zájem se rozmnožovat, jinak by daný druh vyhynul. Lidská sexualita se však od sexuality mnoha zvířecích druhů liší tím, že lidský jedinec zažívá sexuální touhu dá se říci permanentně, jeho potřeby nejsou omezeny žádným "obdobím páření". A právě zde přichází můj první dotaz:


Masturbace

Velká část mužů (lépe řečeno kluků) v mém věku (18 let) nežije aktivním sexuálním životem (obvzláště, pokud se jedná o věřící) a naprostá většina nežije v manželství. Jediné, co jejich sexuální touhy může uspokojit, je masturbace. Na "církevních" serverech, jako je tento, je v článcích masturbace obvykle popisována jako cosi hříšného, egocentrického, jako něco, co způsobuje uzavírání jedince sama do sebe, něco, co ho odtrhává od reality. To je však dle mého názoru pohled naprosto zcestný. Samozřejmě, že existují extrémní případy, kdy se potřeba masturbace stává patologickou a daného jedince omezuje. Pro běžné lidi je to však spíše něco jako součást hygieny, uvolňuje sexuální napěti, což lidem umožňuje soustředit se na potřebnější věci, pomáhá lidem překonat pocity depresí, pomáhá jim vyrovnat se s vlastní sexualitou a připravit se tak na budoucí sexuální život, u mužů má také příznivý vliv na zdraví pohlavních orgánů a prokazatelně snižuje riziko výskytu rakoviny prostaty, a v neposlední řadě - je prostě příjemná. Je to způsob, jak dosáhnout velmi příjemného stavu, a to naprosto zdravě, bez nepřirozeného zásahu látek, jako je alkohol či nějaké halucinogenní látky. Jaký tedy existuje objektivní důvod nemasturbovat? Jsme snad na tomto světě proto, abychom jen fyzicky strádali a odepírali si vše příjemné, ač nemusíme? Člověk, který v rozumné míře masturbuje, přeci nikomu jinému neškodí a svému tělu naopak prospívá. Názor, že to neprospívá jeho "duši", je spíše přežitek morálních představ dob dávno minulých. Nevidím jediný objektivní důvod, proč by člověk, jenž je schopen své touhy ovládnout natolik, aby masturbací neškodil v žádném směru sobě ani ostatním, neměl masturbovat. Jediný objektivní negativní důsledek může být dle mého názoru ten, že masturbace může u některých lidí vyvolat pocity viny, cítí provinění proti morálce či Bohu, církvi, svědomí, či jiným autoritám. Tyto pocity však cítí jen a pouze proto, že je mu masturbace předkládána jako cosi nemorálního a špatného. Změnil-li by se přístup autorit k masturbaci, tento problém vymizí.


Sexualita partnerů mimo manželství

Jak víme, většinou církví je jakákoliv sexuální aktivita dvou lidí, kteří spolu nežijí v manželském svazku, odsuzována jako cosi špatného. Pro lidské jedince je přirozené, že je osoby opačného pohlaví výrazně přitahují (pomineme-li homosexuálně orientovanou menšinu). Fyzický kontakt s osobou, jež nás přitahuje, je pak většinou natolik příjemný, že i pouhé mazlení se může být příjemnější než masturbace (alespoň u mě bych řekl, že tomu tak je). S "hloubkou" sexuálních aktivit se stupňují také příjemné pocity, jež tyto aktivity vyvolávají. Přijmeme-li jako důvod, proč tyto aktivity nijak nestupňovat, to, že se jedná o ryze egocentrické uspokojení (resp. jakési "egocentrické uspokojení dvojice", příjemné je to většinou oběma), musíme nutně dojít k závěru, že tento důvod je absurdní. Má totiž přibližně stejnou logiku jako zakazovat lidem chodit do restaurace, protože tam jde člověk jen kvůli egocentrickému uspokojení svých chutí, mohl by totiž místo toho jíst doma chleba s máslem - co se týče výživné hodnoty, nebude se to od jída v restauraci nijak výrazně lišit. Přeneseno do řeči sexuality - povolíme-li masturbaci jako věc alespoň částečně morálně přijatelnou, měl by být člověk spokojený pouze s ní, neměl by se zapojovat do sexuálních aktivit s další osobou. Nabízí se však zase otázka - proč? Jsou-li oba partneři dostatečně rozumní na to, aby se vyvarovali jakýchkoliv nebezpečí, co se týče nákaz nemocemi, možnosti otěhotnění a případných negativních psychických důsledků, jaký je objektivní důvod bránit jim si život alespoň trochu zpříjemnit? Nemyslím tím koitální soulož, při té vždy existuje určité riziko otěhotnění, myslím tím jiné praktiky - vzájemné dotyky na intimních místech, laskání rty na intimních místech a tomu podobné věci. Chápu, že toto jednání nelze považovat za rozumné, pokud alespoň jeden z partnerů ví, že tímto jednáním by si na druhého partnera pouze vytvořil určitou psychickou vazbu, ale zároveň si není moc jistý tím, zda je jeho současný partner "ten pravý", u nějž by bylo možné, že spolu stráví zbytek života. Pokud jsou však oba partneři psychicky vyrovnaní, jsou schopni se na všem rozumně domluvit a jsou přesvědčeni, že právě tento vztah je vztahem, který by mohl a měl do konce života vydržet, existuje objektivní důvod, proč by neměli k nějakým intimnějším praktikám přistoupit? Riziko otěhotnění je nulové, riziko citového strádání nebo zklamání partnerů de facto neexistuje, protože ke všemu dospěli svobodným rozhodnutím a vzájemnou domluvou. Jiný objektivní důvod nevidím.


Pornografie

Pornografie narozdíl od masturbace samotné může představovat skutečný problém. Pornografie útočí na sexuální pud převážně mužů (ale i některých žen), vzrušuje je a nutí je se sexuálně uspokojovat. Člověk, obvzláště v pubertě, se může stát relativně snadno na pornografii závislý - má neustálé nutkání vyhledávat nové a nové stránky s pornografií, stahovat z internetu nové a tvrdší pornografické filmy, které ho více vzrušují. Pokud však člověk "konzumuje" pornografické materiály v rozumné míře (netráví každý den dvě hodiny sledováním pornofilmů, ale prostě se jednou za čas podívá, aby vnesl novou inspiraci do stereotypního života), neexistuje z tohoto hlediska důvod, proč by neměl pornografii sledovat. Myslím tím člověka, který je schopen se ovládnout, ne člověka, na kterého prostě příjde nutkání, tak pustí pornofilm, pak další, pak ještě jeden, pak už to nevydrží a začne u toho pornofilmu masturbovat. Vyloučíme-li tedy závislost jako objektivní důvod, proč pornografii říci ne, zbývá již jen jediný další důvod - a to morální. Zobrazování pohlavního aktu či nezahalených intimních partií je společností tabuizováno, je to považované za něco, co sahá mimo morálku. Ale je to skutečně tak nemorální? Osoby hrající v pornofilmech si tuto životní dráhu (většinou) zvolily dobrovolně, naopak, dostávají za to velmi slušné peníze, a to, že je někdo v intimních pozicích uvidí, jim nijak nevadí. Člověk, který pak pornografii sleduje (předpokládejme, že za ní řádně zaplatil, ne "ukradl" na internetu), je pouhý konzument a ona pornografie je produkt, který konzumuje. Zase platí - nikomu dalšímu tím neškodí, pouze si sám občas dopřeje něco příjemného (viz přirovnání v minulém odstavci k chození do restaurace). Je-li pak tento člověk nezadaný (a nemá tudíž žádné závazky k jakémukoliv partnerovi či partnerce), vzniká nějaký objektivní morální důvod, proč je takováto forma "konzumace" špatná? Je-li ten člověk natolik duševně vyspělý na to, aby pornografii konzumoval v přiměřené míře, vydával na ní pouze minimální prostředky, sledování pornografie nijak neovlivnivalo jeho osobní život a hlavně aby měl dostatečnou soudnoust na to, aby byl schopen rozhodnout, jaká forma pornografie už je proti lidské důstujnosti a jaká sama o sobě žádným způsobem důstojnost neuráží (uráží snad například pouhé zobrazení intimních partií ženy lidskou důstojnost?), nevidím ani z morálního hlediska důvod, proč by pornografii měl naprosto zavrhnout. Dalším příkladem, kdy podle mě není "konzumace" pornografie něco opovrženíhodného, je situace, kdy se pornografie líbí oběma partnerům (ať už jsou to manželé, či ne) a jsou schopni ji využívat tak, aby to jejich vztahu pomáhalo, nikoliv ho bořilo. Takových párů bude asi pomšrně malá menšina, ale skutečně existují.


To je vše, pokud někdo bude ochoten celý tento text přečíst a odpovědět na něj, budu mu vděčný :-). O některých bodech by se určitě dalo ještě bouřlivě diskutovat (ten odstavec o pornografii je spíše takové nadhození názorů než nějaký konečný závěr), myslím si, že však přinejmenším první dva odstavce si zaslouží rozumné okomentování a případné pádné protiargumenty (pokud existují).