Vážená sestro Libby,

Na arabském poloostrově existovaly křesťanské sbory. Bratranec první Muhammadovy ženy byl křesťanem. Dvanáctiletému Muhammadovi prorokoval křesťanský mnich velkou budoucnost. Křesťanství nebylo pro Muhammada neznámé, což vyplývá ze všeho, co Korán vypovídá o Ježíši, jeho učednících a o křesťanství. V Koránu najdeme mnoho věcí, které křesťan zná z Bible, ale mnohé se tam podává odchylně, jsou provedeny některé záměny, např. Mojžíšova sestra Mirjam se pokládá za Ježíšovu matku Marii (66:12), jedna epizoda z Gedeónova života je přiřazena králi Saulovi (2:250/249), Petrovo vidění ze Skutků 10 splývá s líčením o stolu, který sestupuje z nebe s ustanovením Večeře Páně (5:112 -115).

1) Zatímco církev i římská říše byly rozervány mocensky i věroučně a vyvrcholil zápas mezi křesťanským císařstvím a zarathuštrovskou Persií,  (moje pozn. Zarathuštra (řec. Zoroaster) žil v Íránu v 6 stol. př. Kr.; posvátnou knihou je Zend – Avesta, ve které je popsán boj mezi bohem dobra Ormuzdem a bohem zla Ahrimanem)  vyvstal v Arábii, na půdě ležící do té doby mimo hlavní dějiště dějin, nenadálý konkurent všem, kdo se přeli o moc i o pravdu. Byl to islám, náboženství Muhammadovo.

Muhammad (570 – 632) vyrostl v arabském polyteismu a fešitismu, za nímž však zůstávalo povědomí o jediném Bohu, jehož již dříve Arabové jmenovali Alláh. Mnohoženství a hrubé modlářství Muhammada neuspokojovalo a mravní stav Arabů jej počal zarážet. Jako všímavý kupec poznal na cestách po Arábii židovství a z povzdálí i křesťanství, snad též zbytky židokřesťanských sekt, vůbec pak křesťanství velmi porušené, v němž bujel kult obrazů a mariánská úcta do té míry, že Muhammad pokládal Marii za třetí osobu křesťanské Trojice. Silně jej zaujala biblická eschatologie.

2) Podnětem k náboženskému působení se mu nestalo knižní studium – číst vůbec neuměl – nýbrž vize, které míval v křečovité extázi (asi od r. 610). Byl přesvědčen, že pocházejí od Alláha, od téhož Boha, kterého vzývají Židé i křesťané, a jenž jej nyní posílá, aby i Arabům hlásal víru v něj samého, jediného Boha, příkazy poctivosti a lásky k bližnímu a blízký soud, před nímž v mají v pokání zanechat neřestí a odvrátit se od svých model. Odmítal tehdy patrně i kult černého kamene v Ka´abě ve svém rodišti Mekce. Věřil však v existenci zlých i dobrých démonů (džinů), mužských i ženských. Ale Bůh projevil svou dobrotu k lidem zjevením pravé životní cesty skrze proroky. Muhammad je viděl ve starozákonních praotcích : Núba, Ibráhím se syny Isákem, Ismá´ílem, Ja´kúb, Júsuf, Músa, Dávud, Sulajmán a konečně Isa (Ježíš) byli přední z nich.

Křesťanství v prvních staletích po svém vzniku muselo čelit náporu bludných učení, kterými dle mého názoru chtěl Satan křesťanství v samém zárodku zničit. Jde zejména o gnózi (z řec. „poznání“, centrální problém tzv. theodiceje), manicheismus (učení Peršana Máního v podstatě dualismus dvou rovnocenných říší, říše světla a říše temnoty, staví proti sobě Pána Ježíše a Boha Jahveho), arianismus (učení kněze Aria, z Alexandrie, který tvrdil že Syn Boží není bytostně totožný s Bohem Otcem, nýbrž je mu podřízen), neoplatonismus (vycházející z Platónova učení o ideách, kterým dává naprosto scestný náboženský obsah), pelagianismus (učení, že člověk má možnost vážným úsilím překonat hřích), doketismus (místo Spasitele byl ukřižován Šimon z Kyrény) – který je též zmíněn v kap. 4 Základní rozdíly mezi Koránem a Biblí. Část 1. a mnohá jiná bludná učení. 

Tyto filozoficko-náboženské směry (a mnohé další které zde nebudu sumarizovat) útočily na pravé učení církve, takže již v pol. 3 století prohlašuje biskup Cyprian z Karthága, že mimo církev není spasení a že nemůže mít Boha Otcem ten, kdo nemá církev matkou. V tomto myšlenkovém klimatu kdy se křesťanství otřásalo v samých základech vlivem nejrůznějších bludných učení, které se šířilo i z místa nejvyššího, tj. z tzv. Petrova stolce, tedy vznikal islám. O tom, že se prorok Muhammad setkal s deformovaným křesťanstvím svědčí i kap. 2, Základní rozdíly mezi Koránem a Biblí. Část 1. kde  Hrbek uvádí ve shodě s pramenem (2), že Muhammad považoval za Trojici Boha, Pána Ježíše a Marii. Dále je nutné uvést, že nebyl ani ohledně učení SZ na biblické půdě, neboť medínští Židé jeho výklad SZ nepřijali. Pokládám za zázrak, že Kristovo učení přežilo do dnešních dnů a že nejen výše uvedená bludná učení, dokonce ani „moderní“ teologie ho nedokázaly zničit. 

Pokud uznáme oprávněnost mnou formulované zákonitosti, totiž že ústup od jedné biblické pravdy má nutně za následek ústup od pravdy druhé a pravd dalších, musíme též připustit fakt, že s časem se odchylka od biblického učení zvětšuje. Tento proces graduje v katolicismu, kde vyvrcholil uznáním islámu jakožto mimořádné cesty ke spáse. Blíže viz Důsledek jednoho závěru 2. vatikánského koncilu na dějiny světa.

Při nedodržení první podmínky jakýkoli dialog ztrácí smysl; při nedodržení druhé ho nelze vůbec uskutečnit, neboť člověk, který se cítí jakkoli dotčen se stává nepřístupným pro jakékoli sdělení. Jsem si ale jist tím, že v Písmu sv. někde hluboko řešení existuje-ale já ho (zatím) nevidím. Svoji svobodu vidím v tom, že se za muslimy i katolíky mohu modlit vždy.

BA