poslal Olda
Nekrácené stanovisko Joela Rumla, synodního seniora Českobratrské církve evangelické, pro ČTK k dokumentu vydanému Vatikánem 7. července 2007. Římskokatolická církev v něm byla označena za "jedinou skutečnou Kristovu církev".
Eklesiologie (nauka o církvi) je téma, které důkladně rozebírali právě reformátoři, kteří v něm nacházeli zárodek problémů tehdejší církve. Významně je rozebíral John Viklef, od něho dále Mistr Jan Hus (spis O církvi). Je to téma, které zůstalo stranou celého dosavadního husovského bádání, protože se dotýká kořenů pojetí církve, ve kterém zatím nebylo dosaženo přílišného srozumění. Nevím, proč podle posledního agenturního vyjádření Vatikán považuje za nutné právě nyní toto dělící téma zvýraznit.
Evangelíci, spolu se všemi křesťany, vyznávají v Apoštolském vyznání víru v jednu církev obecnou (latinsky katolickou, nikoliv však římskokatolickou). Tím dávají najevo, že o jedinečnosti církve Kristovy ve jménu, učení i obsahu nerozhodují lidé, dokonce ani nejskvostněji oblečeni a s nejvyššími tituly. Věří, že o tom, kde je, kde byla a kde bude jediná a pravá Kristova církev, rozhoduje a bude rozhodovat Kristus sám. Nakonec i samo označení 'Kristova církev' ukazuje, komu taková církev náleží a jen ten, komu náleží, rozhoduje o tom, koho přijme a koho odmítne. V tomto pohledu je také obsažen důraz na širokost Boží lásky, která přijímá každého. To pochopitelně učení o církvi a spáse v pojetí Vatikánu výlučně strhává na sebe, vyhlášení to nepřímo potvrzuje a Boží lásku omezuje.
V české historii máme vstřícný a hezký ekumenický pokus ze strany Jednoty bratrské, která o všech křesťanech, věrně vyznávajících Krista, dokázala mluvit jako o církvi svaté. Rozdělena je do řady jednot, protože nikde není jasno, jaká ta která uvnitř je. Svatá církev však je všude tam, kde se Kristus káže, slovo evangelia zvěstuje, svátosti podle ustanovení Kristova vysluhují, řád a kázeň se vede a lid věrný to přijímaje skrze to v jednotu víry, lásky a naděje se pojí a na Kristu vzdělává (Bratrské vyznání, 1535). Uvnitř takové církve vládne jednota, svornost a žádné roztržky. Jen taková církev je hodna označení Kristova.
Nerozumím tomu, proč Vatikán již po několikáté sáhl k tak kontroverznímu vyhlášení. Do jisté míry je mi líto, že zvolil tento krok vymezení vůči ostatním a moji lítost nemírní ani to, že zůstáváme - navzdory všemu - i my, nekatolíci, hodni dalšího dialogu. Netuším však, jak další dialog po takovém impulsu může vypadat. Protože jsem ovšem nekatolík, mohu být svobodný od toho všeho do té míry, že ani toto vyhlášení mou vírou v jedině spravedlivého a milostivého Krista neotřese a o českobratrské evangelické jednotě budu stále hovořit jako o církvi, jež usiluje o to být Kristovým lidem.
Zdroj: www.srcce.cz
