Grano Salis - Pro ty co věří, že peklo nebude liduprázdné

Když jsem sledoval diskusi ohledně článku "Liduprazdné peklo? Aneb proc se domnivam, ze vsichni lide dojdou spasy" tak mne zaráží jedná věc. Ono je to pěkné biblickými citacemi oponovat liberalnimu výkladu Bible, který tam uvedl Aviaf. Jak jednoduché, prostě je to v Bibli tak psáno a basta fidli. Já si jeho výkladu vážím, protože jsem přesvědčen, že není možný fundamentální výklad Bible. Sám jsem byl kdysi křesťanem a myslím si, že pravě fundamentalismus zabil mou víru. Ale to zde není důležité.

Takže bych se chtěl zeptat těch co tak vehementně hájí věčné utrpení jak si tedy dávají dohromady představu milujícího Boha a pekla - místa věčného utrpení. To jestli si lide zaslouží trest za to, že nepřijali Bohem danou spásu - Krista Ježíše to zde nechci řešit i když můj názor je, že věčné utrpení za to, že jsem neuvěřil v Ježíše mi připadá přehnané.

Spíš mi nejde do hlavy to, že milující Bůh stvořil svět a přitom věděl, že se na tomto světě vyskytnou bytosti, které bude muset uvrhnout do pekla. To, že se tyto bytosti mohli rozhodnout pro spásu teď není důležité, důležité je to, že tím, že stvořil tento svět, vlastně jíž stvořil peklo a lidi kteří v něm skončí. Nebylo by lepší, kdyby raději nic nedělal? Nebo aspoň nestvořil peklo - prostě lidi co nepřijmou spásu nevzkřísil?

Samozřejmě co já „stvořená bytost“ budu Bohu kecat do Jeho práce. Ale to já nedělám. Nejsem věřící a toto není polemika nad Bohem a Jeho stvořením (proč bych soudil Hospodina, když nevěřím, že On je), ale je to polemika nad představou, kterou o Bohu podává váš fundamentální výklad Bible a která, dle mého názoru, nemá se skutečným Bohem, pokud nějaký je, nic společného.

Pokud vám vaše představa AGAPE a PEKLA jde dohromady, vaše věc. Pro mne to je další hřebíček do rakve v které pohřbívám Bibli podávanou jako slovo živého Boha.

Pro naše mile "doslovisty" mám ještě jednu myšlenku. Je křesťan, věří v peklo a uvažuje o tom, že zplodí potomka. A já se ho ptám, nebylo by lepší aby to nedělal? Může totiž nastat stav, kdy on otec bude spasen, ale jeho potomek i když žil celý život v podstatě slušně, neuvěří v Ježíše a spasen nebude. Jaky to pak bude věčně žít v nebeském království s vědomím, že jeho potomek bude trpět věčně v pekle? Jakapak to radost?

A ještě jedno malé podobenství: Je otec a je syn. Otec vyhloubí hlubokou jámu a synu řekne: "Můžeš svobodně chodit kolem té jámy, ale nenakláněj se do ní, mohl bys do ní spadnout a to by byla tvá smrt". Ten otec byl zároveň prorok, znal budoucnost a tak jíž když hloubil tu jámu, věděl, že jeho syn do té jámy spadne a zabije se. A tak se také stalo. Nebyla to zkouška věrnosti a poslušnosti svého syna, vždyť jíž věděl, že ho syn neposlechne. A teď se můžeme bavit kdo měl větší podíl na smrti syna. Otec, který věděl, že tím že hloubí jámu vynáší ortel smrti nad svým synem, anebo syn, který byl neposlušny?

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace