Ty víš , že to není jednoduché,ale vesele to používáš. (pro mne to je jednoduché, protože JB ani CKS sekty nejsou, jsou to křesťanské církve)

 Tak kdo jsou sekty dle Tvého významu? V textu říkáš, že jsou to charismatické sbory. TAk kdo jsou ty charismatické sbory teda?

  Já netvrdím, že to je jednoduché.

Já sem připraven na jakoukoli odpověď.

 1) ano JB a KS vidím jako sektu.

 2) Ne tak to říct nelze. Ale nějaké sbory v JB a CKS jsou jistě sekta, dle "mého významu"

(otázka je, jestli někoho zajímá tvůj význam, nebo si prostě přečte, že jsou sekta a je to..čtenář nezůčastněný jistě může k tomu silné tendence to tak brát či tomu tak rozumnět)

 3) Ne nejsou sekty, jen ten můj sbor, ten sekta je, jak jsem ti už řekl. Ale to že jsem řekl, že jsou charismatické sbory sekty , to je jen tak,to není jednoduché, víš, to je složité. (v textu se to zdá velice jednoduché)


Kdo jsou ty sekty dle Tvého významu a kdo jsou ty "charismatické" sbory , když mluvíme o ČR?

Já chci jen vědět, o kom konkrétně mluvíš, to snad víš?

Když tak zasvěceně víš, že:

 "je potřeba říct, že v charismatickém sboru vedoucí tomu všemu bemezně věří"

TAk mi prosím tě jen řekni alespoň pár příkladů takových charismatických sborů, kde jsou? V CB, V CKS, v JB? Nebo to jsou všechny "charismatické sbory" ?

Já ti nic nevnucuji, já ti přece dávám prostor to vysvětlit a říct jak to myslíš a kdo to je.

Já se jen ptám, protože nevím.
 
Dle tvého textu jsme porozuměl, že JB a CKS jsou sekty protože jsou to "charismatické církve".Porozumněl jsem tomu správně?
Alespoň to  říkáš!

Pokoj


PS:Já Tě jen požaduji důslednost nic víc.A také se chci dobrat k jádru tvé víry o těchto věcech. Já fakt nevím, jak teda smýšlíš o JB a CKS. Kurnik to je tak těžký to pochopit, že tomu nerozumím?

POspo,

ani nevím zda mám reagovat, když máš pro charismatika  také označení jako psychopat a teorii zvrhlou v proměnu tebou zmíněné reality. Za slovo „manipulace“ (vyřčené někomu), můžeme skovávat opravdu hodně (dokonce i to co by jsme měli, ale také nechceme dělat), přesto se shodneme, že manipulace je věc nedobrá, ať je provozována kdekoliv a na komkoliv. Natož opřená účelově ve smyslu duchovního vydírání. Zase zneužití autorit je možné téměř všude, proto je důležitá oblast vykonávání správy všeobecně ve společenství dané církve,  nebo konkrétního sboru podle jasných pravidel a ochrany jejího zneužití. To že věci okolo sebe ovlivňuji, neznamená nutně že manipuluji, protože každý chtě nechtě ovlivňuje v rodině, církvi , práci a vlastně všude, kde se vyskytne: prostě svým způsobem je  člověk „manipulant“. Za svůj způsob ovlivňování (manipulace) v pozici svěřené autority neseme jistou odpovědnost především před Bohem.

Tak to platí pro každého, ale nemělo by to sloužit ke strachu stát v nějaké odpovědnosti, nebo v autoritě. Žijeme v zemi, kde každý kdo nějakou tu autoritu má, je v podstatě jakoby už principielně podezřelí. Žijeme v zemi, kde je mnoho lidí nemající zdravé sebevědomí  a proto se autorit podvědomě děsí (zároveň poklonkují), neumí s nimi jednat seriozně ani přirozeně, chodí okolo nich po špičkách a pomlouvají z pozice anonyma. Schválně teď hovořím o pozici člověka vůči nějaké autoritě. O opačné pozici tu bylo řečeno dost. Autorita není hanlivé slovo, je zanesena v plánu Božího stvoření i do života lidské společnosti Bohem všeobecně, stejně tak Božího lidu. Problém je však autoritářství. Jsem člověk který dlouhé roky v církvi autoritu a vedení neměl svěřenou - tedy myšleno na úrovni vedení sboru (jako vedoucí skupinky např. ano). Nevadilo mi to a neměl jsem potřebu s autoritou nějak bojovat (spíše nebyl důvod). Když o něco šlo, věci se vyříkali, šlo se na kolena a hledala se Boží vůle. Pokud autorita je sama vzorem v tom co káže a požaduje (předpokládám že vždy ve světle Písma), není problém, ale horší je to s kázáním vody a pitím vína. Následně mám větší zkušenosti s lidmi, co měli naprosto pokřivený pohled na v moci postavené. Zapšklost, vzdor a jedovatá kritika posílená o zlovolné jednání. Nevěřím v serióznost, soudnost a objektivitu těchto zraněných lidí ve zdejších svědectvích, ačkoliv vím, že nějak vnitřně trpěli pod vlivem jistých lidí  a jsou zranění (to nechci zlehčovat). Uzdravení je v nedohlednu, protože cesta vyjití není v satisfakci a pranýřové kritice, ale ve smíření a odpuštění. Pomůžu jim snad s tím, že jim budu kývat na jejich hořkost? Nicméně sám nemám lidský recept. Bojují na nesprávné straně a nesprávným způsobem (olinův zmíněný džin) a to je můj názor.