Hledání: ZVYK A PŘÍKAZ II.b
Vloženo Úterý, 27. listopad 2007 @ 13:05:22 CET Vložil: bolek |
poslal Gregorios777 KAPITOLA 4. SPOLEČNÁ SHROMÁŽDĚNÍ A JINÉ VÝZVY
V Novém zákoně je samozřejmě několik jiných odvolávek na "shromáždění" nebo "scházení se dohromady" křesťanů. Jen proto, že se nezmiňují o neděli nebo o kolektivním uctívání neznamená, že je můžeme přehlédnout. Je tu na příklad ten nejznámější verš nejčastěji zmiňovaný v diskuzích o nestrukturované církvi: "Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku" (Židům 10:25). To první na co bych chtěl v tomto verši poukázat, je souvislost - která ukazuje, co pisatel během takových shromážděních očekával. Nebylo to uctívání! Bylo to: "Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a dobrým skutkům" (v. 24) a "napomínejme se" (v. 25). Nebylo to ani vyučovací shromáždění; byla to doba pro vzájemný rozhovor mezi lidmi.
Ta druhá otázka, na kterou bych chtěl ohledně Židům 10:25 poukázat, je nádech slova "shromáždění", který dává impozatní dojem. Avšak pravda je, že řecké slovo (epi-sun-ag-ein) přeložené jako "společná shromáždění" jednoduše znamená "scházet se" v jakémkoliv počtu, včetně jen několika lidí. Také zde není příkaz navštěvovat organizovanou církev. Na to, abych byl spojen s nebesy nepotřebuji zvláštní budovu, nebo jiný prostor. Ježíš se nachází všude kolem nás v prostoru a čase. Porovnej Matouš 18:20. Ježíš použil toho stejného slova, když mluvil o supech slétajících se kolem mrtvého těla (Lukáš 17:37). Kolem jedné mrtvoly nenajdete mnoho supů - obyčejně jen jeden nebo dva páry! Ježíš to slovo použil také na popsání slepice shromažďující kuřata pod svá křídla (Matouš 23:37). Moc kuřat se pod kvočnu nevejde! A tak je tedy poněkud nezbedné používat tento verš jako pobídku k tomu, že se máme účastnit pravidelných "shromáždění" a že když se sejdeme dohromady, měli bychom se zapojit do společného uctívání, do nějaké oficiální bohoslužby. Ten samotný verš na nic takového nenaráží. Pokud jde o počet, není vlastně žádný důvod k předpokladu, že se to nemůže týkat neformální schůzky řekněme jen dvou párů nebo půl tuctu jednotlivců. Ten verš neznamená víc než: "Je nutné scházet se s jinými křesťany kvůli vzájemnému povzbuzování k dobrým skutkům". Živé kameny duchovního domu nemají zůstávat osamoceny. Mají být navázány jedny ke druhým. Mají mezi sebou neustále vyvíjet vzájemné vztahy.
* * * * * * * * * * * *
Ta druhá často citovaná pasáž je v 1 Korintským 14. kapitole, zvláště možná verše 24 až 26: "Budou-li všichni mluvit prorocky a přijde tam člověk nevěřící nebo nezasvěcený, bude vším, co slyší souzen a usvědčován, vyjdou najevo věci skryté v jeho srdci, takže padne na kolena, pokoří se před Bohem a vyzná: 'Vskutku je mezi vámi Bůh!'... Když se shromažďujete, jeden každý z vás má žalm, nebo slovo naučení, zjevení od Boha, zvláštní jazyk nebo jeho vyložení. Všecko ať slouží společnému růstu církve". Některá slova v citátu jsem podtrhl, protože ty verše jasně představují docela hodně lidí, včetně "návštěvníků", jak se sešli dohromady. Je tam zmíněno uctívání (alespoň toho nově obráceného na víru) a určitě se tam zpívá. Podívejte se ale na bezprostředně předcházející verš - verš 23. Pavel zahajuje celou tu pasáž slovy: "Kdyby se celá církev sešla... " "Kdyby" - a ne "Když"! "Kdyby" a ne "každou neděli"! Každý překlad souhlasí na tom slově KDYBY. Jinými slovy, Pavel nepředpokládá, že všichni křesťané místního Domu z živých kamenů se pravidelně schází - ale pokud se tak občas všichni sejdou, můžeme očekávat to, co on nastíňuje. TA DRUHÁ ČÁST 1 KORINTSKÝM kap. 14 POJEDNÁVÁ O RYSECH OBČASNÉHO, NEPRAVIDELNÉHO SHROMÁŽDĚNÍ CELÉHO MÍSTNÍHO TĚLA A VŮBEC NE O NĚČEM PRAVIDELNÉM A ČASTÉM!
* * * * * * * * * * * *
Nyní malá odbočka zamyšlená pro ty, kteří si obzvláště cení "služby Tělu". Pokud vás to zvlášť nezajímá, můžete tento kousek přeskočit a začít znovu číst po příštím řádku hvězdiček! "Obřad služby Tělu" je přesně to, o čem 1 Korintským 14. kapitola pojednává. "Služba Tělu" - kde každý hraje svou roli - může být opravdu pěknou částí křesťanských zážitků po mnoha stránkách. Avšak Mavis a já jsme zjistili, že pokud se týká lidí uctívajících společně dohromady, pokud se to shromažďování stane časté a pravidelné, služba Tělu brzy ztratí svou spontánnost a stane se rutinou. Podle našich zkušeností zůstává čerstvá jen tehdy, když je provozována příležitostně a nepravidelně - což je přesně to, co má Pavel na mysli slovy: "Kdyby se celá církev sešla... " Mimochodem, když jsem tuto prožurku psal ručně, dospěl jsem ke konci minulého odstavce. Příští den jsme šli do jednoho domu, kde se sešla docela velká skupina těch křesťanů v našem okolí, kteří zažili "odtažení od strukturovaného života církve", které jsem dřívěji popsal. Očekávali jsme, že ta příležitost bude pouze seskupení těch křesťanů ve větším měřítku. Avšak v tom seskupení se projevily občerstvující "služby Těla" popsané v právě diskutované písemné pasáži. To, že se to přihodilo přesně v tomto stupni mého psaní, se nám zdálo jako pozoruhodné potvrzení našeho stanoviska.
* * * * * * * * * * * *
Dovolte, abychom se vrátili k hlavnímu tématu. V této a minulé kapitole jsme se podívali na shromáždění novozákonných křesťanů, která byla povrchně a nepřesně přijata za příklady pravidelných kolektivních bohoslužeb. V Novém zákoně jsou samozřejmě jiné narážky na shromáždění křesťanů. Budeme o nich pojednávat v pozdějších kapitolách. Jak ale uvidíme, důvody k těm shromážděním křesťanů jsou jiné než uctívání, a určitě žádným způsobem nenaráží na nějaké pravidelné časy každý týden. Abychom tento směr argumentů uzavřeli: Nezdá se, že raná církev učila nebo provozovala pravidelné uctívání! Pokud máte jiný názor, pak je to na vás, abyste předložili svědectví ze stránek Písma! (A to svědectví musí být něco podstatnějšího než několik povrchních poznámek o "Nezanedbávejte společná shromáždění", nebo 1 Korintským 14.) PRAVDA JE, ŽE BIBLE O TOM PŘEDMĚTU UČÍ PRAVÝ OPAK TOHO, CO SI VĚTŠINA KŘESŤANŮ MYSLÍ. NENÍ V NI ŽÁDNÉ NABÁDÁNÍ K PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBĚ KAŽDOU NEDĚLI V NĚJAKÉM DRUHU SVATYNĚ, STARODÁVNÉ ČI SOUČASNÉ! Znamená to, že staletí docházky do kostela nebylo správné? Vůbec ne - tak jak doufám předvedu v příští kapitole. Znamená to, že musím označit za "kacíře" každého, kdo se dnes věrně účastní nedělní bohoslužby, nebo že se musím odříznout od láskyplného vztahu s nimi? Naprosto ne - tak jak další stupeň mé brožurky odhalí. Znamená to ale, že ani moji "spolu-cestovatelé" ani já bychom neměli být označeni za kacíře, poněvadž konec konců nejsme v rozporu s Písmem. Ti, kteří se spolčují s "nestrukturovanou církví" si nesmí nechat líbit, aby jejich dobro bylo označováno jako zlo. Mohou pozdvihnout hlavy a říct: "Kráčím s Pánem ve světle Jeho slova – v mezích Písma".
|
