 |
Právě je 363 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116461842
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: KGB versus Vatikán
Vloženo Pátek, 07. prosinec 2007 @ 16:16:20 CET Vložil: bolek |
poslal Nepřihlášený Talianska parlamentná komisia prišla v marci 2006 k záveru „mimo akejkoľvek rozumnej pochybnosti, že vodcovia Sovietskeho zväzu vyvíjali iniciatívu zameranú na odstránenie pápeža Karola Wojtyłu", a to ako protiopatrenie za jeho podporu disidentskému hnutiu Solidarita v Poľsku. Keď sa januári 2007 našli dokumenty svedčiace o tom, že novo - menovaný varšavský arcibiskup Stanisław Wielgus kolaboroval s poľskou politickou políciou komunistickej éry, Wielgus toto obvinenie pripustil a rezignoval na svoju funkciu.
Na druhý deň rezignoval z toho istého dôvodu rektor katedrály na krakovskom Waweli (čo je miesto, kde sa pochovávali poľskí králi a kráľovné). Potom sa zistilo, že Michał Jagosz, člen vatikánskeho tribunálu, ktorý prerokúval svätorečenie pápeža Jána Pavla II, bol obvinený z toho, že bol agentom komunistickej tajnej polície - podľa poľských médií ho získali v roku 1984, predtým než odišiel z Poľska na misiu do Vatikánu. Onedlho má vyjsť kniha, v ktorej bude uvedených 39 ďalších kňazov, ktorých mená sa našli v spisoch krakovskej tajnej polície; niektorí z nich sú dnes biskupmi. Navyše, zdá sa, že toto je iba špička ľadovca. Osobitná komisia začne čoskoro skúmať minulosť všetkých príslušníkov kléru počas komunistickej éry, pretože sa má za to, že v krajine sú tisícky katolíckych kňazov, ktorí kolaborovali s tajnou políciou. A to hovoríme len o Poľsku. Archívy KGB a archívy politickej polície v ostatných krajinách bývalého sovietskeho bloku sa v súvislosti s operáciami namierenými proti Vatikánu ešte len majú otvoriť.
Ďalej na: Národný Inštitút Francois Marie Voltaire, ikona TREZOR, téma: KGB versus Vatikán
|
Podobná témata
 |
|
Re: KGB versus Vatikán a po vězení (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Neděle, 09. prosinec 2007 @ 23:26:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Je to zapeklité. Projít vězením může být jako projít peklem. Metody jsou nevybíravé.
Po čase může odpor ochabnout, člověk se psychicky zhroutí a není schopný odporovat. Dlouhé mučení koná své. Už básník Závada napsal, že hrdina odolá síle lva a bojuje, ale kdyby měl být denně píchaný špendlíkem a ještě by to očekával, časem by se zhroutil. A tak zemřel hrdina, udolán kusadly žlutých mravenců, píše. Očekávaná bolest je horší, vyslýchatelé to znají.
Jednou jsem byl při rozhovoru více kněží, kteří vzpomínali na své uvěznění (ještě za doby ´socialismu´) a jeden řekl cosi jako , že ve vězení to bylo peklo, ale teprve potom , co vyjde z vězení nastalo pravé peklo.
Nechápal jsem to dost dobře. Až po letech jsem našel jedno možné vysvětlení:
Kdyby se někomu zničila schopnost dále vydržet, byl zhroucen a jsa úplně ubitý (možná fyzicky, nebo i psychicky), slíbil ´spolupráci´ a tím se zbavil dalšího mučení, pak odešel z vězení a teprve potom nastalo období, kdy měl donášet na druhé spolubratry, a oni to nesměli ani vytušit.
Jak se žije s tím dojmem? kdo to posoudí ? A tak by začalo pravé peklo až po vyjití z vězení.
|
|
|
Re: KGB versus Vatikán a zneužití spánkového deficitu (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Pátek, 14. prosinec 2007 @ 10:52:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Dozvěděl jsem se nedávno z televize, jak se při výsleších zneužíval nedostatek spánku u vězňů. Vězni byli buzeni ve spánku ve fázi REM, kdy se zdají sny. Po několikerém násilném probuzení byl člověk dezorientovaný, ztrácel schopnost posoudit mezi tím, co se mu zdá a skutečností a tím měl ztížené poznání co se ve skutečnosti děje.
Jiná metoda byla, že cela byla tak úzká, že se nedalo ležet, jen stát nebo usednout na bobku. Při usínání vešel dozorce a ránou probudil usínajícího. Dozorci se střídali po dva- tři dny, až byl vězeň psychicky na dně.
Nedivím se, když potom podepsal nějaký papír, který mu ukázali při propuštění. A tím byl polapený v rozhodování. Už se nemohl pohybovat mezi svými jako nezávislý člověk s volným svědomím, ale leželo na něm poznání, že něco je povinen a tak měl žít mezi věřícími.
Ve Španělsku se ve vězeňství z doby fašismu inspirovali moderními malbami vznikajícími v malířství po roce 1920 a vytvořili cely s nerovnou podlahou s ostrými kameny a postele se šikmou matrací, na které se dalo usnout jen když se spáč držel na boku. Po usnutí ochabne svalstvo a on se skutálí na podlahu a může znovu usínat. Na takové posteli se nedá vyspat, narušuje to odpočinek a oslabuje nervový systém. Takovou postel namaloval Kandinský, uznávaný jako moderní malíř, který ale netušil, jak jeho vidění světa převedené do skutečnosti poškodí vězně jinde (povězme si, že je to vidění reality deformované pohledem malíře, jako u Picassa).
Citoval bych také ze spisu ´´84´´, který napsal Orwell v roce 1948 po zkušenosti z bojů ve Španělsku. Byl mezi socialisty, ale vrátil se do Anglie, protože se bál o svůj osud. Jiní socialisté (z Internacionály) systematicky ničili konkurenční socialisty, aby jen oni ovládli situaci a ne jiní socialisté. Orwel napsal v závěru : ´´socialismus, to je baganče vtlačená do lidské tváře a to navždy´´. Ti, co nebyli zavřeni to pochopí jen útržkovitě ze vzpomínek druhých.
Ponížení lidské důstojnosti někdy vyústilo do ztráty sebedůvěry i po propuštění a do vzniku jakéhosi stálého smutku, jaký se nedaří zlepšit. V Bratislavě je kněz, kterému ř.k. církev zakázala dále působit jako kněz, právě pro pocit nalomenosti, který byl na něm vidět. Kněz má povzbuzovat, ne působit zmatené pocity věřících, kteří v něm tuší ubitou individualitu. Dlouhodobé trýznění zanechává stopu dlouho. Třeba spisy polského spisovatele Žeromského, který přežil fašismus jsou smutné, i když také napsal žertovnou pohádku pro děti o putování kocoura a jeho přátel, a přesto z pohádky je cítit smutek jako u utlučené existence.
Jestli někdo ve stavu rozrušení psychiky a ubitosti podepsal nějaký papír, který mu udělal po návratu peklo z dvojího života, to ať posuzuje Hospodin, ne ostatní.
A po pádu socialismu se zdá být člověk osvobozen. Ale přijde novinář a vypátrá, jak to bylo, to, co bylo dávno životem smazáno (u nás od roku 1989), ale hanba se provalí a je mu stydno.
Odstoupení z funkce po prozrazení je potom úleva.
|
|
|
|
|
