poslal Gregorios777 Boží lid dneška je doslova prosáknut falešnou představou humanistického boha, který je jen hodný ve svých projevech a nemůže se projevovat nějak příliš přísně. Tento článek se může humanistům zdát jaksi jednostranný. V zájmu vyváženosti je to však potřeba. Bůh se má k milosrdným milosrdně, k upřímným upřímně, k převráceným převráceně a k nevyváženým nevyváženě ( Ž 18,26 ). V zájmu zachování rovnováhy je tedy nyní třeba vložit slova pouze na jednu misku vah a mluvit o Božích soudech.
Bůh nečiní své přísné soudy rád. I když soudí, je mu souzených opravdu líto. Nicméně, protože je Spravedlivý, musí soudit, neboť Spravedlnost je základem Jeho trůnu. Kdyby dnes nesoudily světské občanské soudy a nefungovala by tato Bohem určená spravedlnost, ocitli bychom se v chaosu a lidský zlý charakter by nebyl ničím držen na uzdě a lidstvo by se brzy vyvraždilo v nekonečném kolotoči zla, anarchie a pomsty. Kromě světské spravedlnosti zde také zároveň funguje Boží Spravedlnost.
V Božím lidu jsou některé níže jmenované falešné názory na Boha a z nich vyplývající falešné zjevení Boha:
1) Bůh nás netrestá přímo. Za své hříchy se trestáme pouze MY SAMI, tím, že je činíme. Bůh je jen dobrý a proto nás nemůže trestat osobně.
Tato dětinská teorie jaksi pozapomíná, že Bůh je nejen Vládce, ale zároveň také Soudce, bez jehož vědomí a dopuštění se nikde neděje nic. Bůh je tedy také Soudce ( Gn 18,25 // 1Sam 24,16 // Ž 7,12 // Ž 94,2 // Iz 33,22 // Mt 5,25 ). A stejně jako při občanském soudu, je to právě soudce, který rozhoduje, jak bude s obžalovaným naloženo. Zda bude obžalovaný osvobozen nebo vydán biřicům, či katům, aby byl vězněn, dokud nazaplatí za svoji vinu ( Mt 5,25-26 ). A Bůh Soudce tak činí samozřejmě skrze ZÁKON, proti kterému hřeší ten, kdo činí hřích ( 1Jan 3,4// Jak 4,11 // 1Tim 1,9-10 ). Přestupníka tedy trestá ZÁKON ( Jak 2,9 ) který je v rukou Boha - Soudce. Bůh soudí na základě ZÁKONA. I věřící lidi, kteří hřeší.
Žd 12,6 říká, že nás Pán za účelem výchovy švihá ( mastigó = bičuje, mrská, trápí ), neboť nás miluje. Koho miluje, toho švihá. V Iz 45,7 říká o sobě Bůh toto:"Kterýž formuji světlo, a tvořím tmu, působím pokoj, a TVOŘÍM ZLÉ, Já Hospodin činím to VŠECKO." Existenci tohoto verše v Bibli se humanisté vždy hrozně diví, pokud ho předtím neznali. Faktem samozřejmě zůstává, že i když Bůh činí zdánlivě zlé, ve skutečnosti je to dobré. Např. smrt Ananiáše a Zafiry by určitě velmi pohnula žlučí humanistů, kdyby toho byli svědky. Pro ně by tento Boží čin znamenal ZLO. Pro Ananiáše a Zafiru i pro ostatní, kteří toho byli svědky a kteří o tom slyšeli to však znamenalo DOBRO, neboť na všechny padla Boží bázeň. Všechno to hrozné ZLO, které se stalo Jobovi na základě Božího svolení, bylo ve skutečnosti DOBREM pro Joba. ZLO, které musel snést Boží Syn na kříži, bylo tím nejvyšším DOBREM pro veškeré stvoření. Tedy - vše, co Bůh činí je vždy DOBRÉ, i když to na první pohled může vypadat v lidských očích jako ZLÉ a nepříjemné. Zde tolikrát zmiňované vyhlazení obyvatel Kanánu Izraelem na příkaz Boží, bylo ve skutečnosti velkým DOBREM pro Izrael i pro ty samotné Kananejce a jejich v budoucnu nenarozené potomky.
Bůh např. také aktivně VZBUDIL Kaldejské a Nabuchodonozora proti Judě a způsobil jejich zajetí na 66 let. Na první pohled to působí jako ZLÉ, a také to bylo velmi kruté, ale ve skutečnosti to byla užitečná Boží výchova, která nakonec přinesla ovoce.
Byl to Bůh, kdo vzbudil ke své Slávě Hitlera a hádejte, zda to bylo dobré a spravedlivé nebo zlé? Je to Bůh sám, kdo vzbuzuje nepřátele Božímu lidu ( 2Sam 2,11 // 1Kr 11,14 // 2Par 21,16 // Iz 41,25 ). Kdo myslíte, že vzbudil ty falešné učitele a proroky, kteří dnes ovládají většinu Božího lidu? Tak to musí být, protože je to spravedlivý Boží soud, sloužící k výchovným účelům. Není to bezhlavý trest ve vzteku. Bůh tedy soudí tak, že na základě zákona předá hřešícího věřícího, nad kterým chce vykonat soud, satanovi. Např. když někdo smilní, hřeší proti svému vlastnímu tělu - a tím není myšleno jen jeho fyzické tělo, ale také jeho maso a krev, která vzešla z něj, tedy i jeho děti, či manželka, která je také jeho tělem. Bůh tedy může postihnout jen jeho samotného nebo někoho z jeho nejbližší rodiny, nebo dokonce někoho až do třetího, či čtvrtého pokolení v budoucnu ( Ex 20,5-6 ), nebo všechno tohle najednou.
Jestliže tedy někdo tvrdí, že se trestáme MY SAMI, když hřešíme, a nikoli Bůh, pak říká jen polopravdu. Navíc, kdyby to potrestání záviselo na nás, pak bychom se nepotrestali tak, jak by bylo třeba. Ale Bůh to učiní 100% spravedlivě. Proto chtěl např. král David po svém hříchu svévolného sečtení lidu upadnout raději do rukou Božích, než do rukou lidských ( 2Sam 24,14 ).
Faktem však také je, že Bůh soudí tímto způsobem: "Ale podle tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího."(Ř 2,5 ). Zde se to vztahuje k poslednímu soudu, ale stejný princip je uplatněn i pokud jde o časné pozemské soudy Boží. Boží dobrotivost čeká velmi dlouho a trpělivě ( Ř 24), hněv Boří se však hromadí, tak jak si hřešící věřící shromažďuje hříchy, ze kterých nečiní pokání ( i když je třeba opakovaně vyznává a znovunábývá obecenství s Bohem skrze očištění krví Krista - pokud je ale dlouho neopouští, pak jednou přijde, resp. může přijít časný Boží soud, nejpozději však u soudné stolice Kristovy ).
Bůh chce pást svůj lid v dobrotě, ale pokud ten nechce, pak Bůh pase svůj lid ( nebo jednotlivce ) v SOUDU:"Zahynulé hledati budu, a zaplašenou zase přivedu, a polámanou uváži, a nemocné posílím, tučnou pak silnou zahladím, neboť je pásti budu v soudu." ( Ez 34,16 ).
2) Podobný falešný názor je, že Bůh se na nás nehněvá, protože se již hněval na svého Syna na kříži. Proto je nyní k nám jen dobrotivý a láskyplný.
Je to stejně zvrácený názor, jako kdyby někdo tvrdil ( a tím to také tak tvrdí ), že Bůh nemusel nechat zemřít svého Syna za naše hříchy, ale že mohl jen tak mávnout rukou a hříchy nám jen tak odpustiti. Toto by však nebyl spravedlivý Bůh a takto s námi nejedná ani nyní, v době milosti. Víme, že v Korintu byli někteří, kteří nehodně přijímali Věčeři Páně ( hřešili ) a následkem toho byli mnozí mdlí, nemocní nebo dokonce v důsledku toho umírali ( 1Kor 11,30 ). V tom je zjevena Boží spravedlnost pro nekající věřící, kteří soustavně hřeší těžkými hříchy.
Tento názor bere v úvahu pouze Boží dobrotivost. Pavel v Ř 11,22 ale říká:"Vizte dobrotivost i zuřivost ( přísnost, příkrost ) Boží."
Apoštol Petr mluví podobně:"Neboť oči Páně na spravedlivé, a uši jeho k prosbám jejich, ale tvář Páně na ty, kdo činí zlé věci."
Podle tohoto názoru proti nám věřícím Bůh neuplatňuje ZÁKON, když hřešíme, protože prý jsme v každém oledu pouze pod MILOSTÍ. To je opět polopravda, která takto podaná je bezzákonným antikristovským učením, které z Boha činí bezzákonného. Humanismus věří v nespravedlivého a proto falešného Boha. Bůh je však Láska a právě proto musí soudit a musí se spravedlivě hněvat a používat výchovný prut. Již v Přísloví se praví:"Kdo zdržuje metlu svou, NENÁVIDÍ syna svého, ale kdož ho miluje, za času jej tresce." (Př 13,24 ).
Když jsem zde nedávno zmínil, že Bůh jednou soudil mého syna, protože já jsem velmi zranil Božího Syna svým hříchem ( a také mi to tak Pán řekl ), zvedla se proti mně vlna odporu - že prý neznám Boha. Žel, musím konstatovat, že právě tito lidé, humanisté, neznají ani Písma ani Moc Boží. Příliš se tomu nedivím z toho důvodu, že Bůh obvykle takto přísně nesoudí nedospělé Kristovce, takže oni se s takovým soudem ještě nemohli na sobě setkat. Výjimkou je hřích vzpoury - tam Bůh zasáhne vždy i mladé věřící, pokud opravdu hřeší s "rukou vztaženou." Jinak ale Boží soudy za dlohodobé, neopuštěné hříchy přicházejí ve tvrdší formě až u dvacetiletých a výše ( tedy myslím 20 let u Pána ).
Zbývá se zmínit, jak Bůh soudí. My již nemůžeme uplatňovat SZ princip oko za oko a zub za zub. Bůh ho však ve svých soudech uplatňuje skrze zákon. K milosrdnému se má milosrdně, k upřímnému upřímně, k převrácenému převráceně. A proto lhář a falešný učitel bude oklamán ( Achab ) k agresivnímu se bude mít Bůh agresivně ( Nábal ), cizoložníkovi dá Bůh jeho ženu jinému, aby s ní spal ( David ), smilníka se Bůh dotkne na těle - včetně jeho rodiny, vražedníkovi sáhne Bůh na jeho děti ( David ), vzpurníka čeká smrt ( Jezábel ), lstivého Bůh obelstí ( Jákob a jeho ženy ), na tvrdé čelo Bůh reaguje také tvrdým čelem ( Ez 3,7-8 ), k nemilosrdným je nemilosrdný, atd. Vše je spravedlivě nadávkováno. Bůh je spravedlivý Soudce.
