Grano Salis - Ukázky z románu Viktor, Viky a Bůh

Se svolením Renaty Eremiášové zde zveřejňujeme dvě ukázky z jejího románu Viktor, Viky a Bůh.

V obývacím pokoji už seděla v křesle sestra Vláčilová. Byla zamračená a zamyšlená. Buď ji trápil duchovní stav někoho z členů církve, nebo duchovní stav v republice či v celém světě. Ale vždycky to byl problém povznesený nad běžné malicherné problémy. Drahuška četla Bibli, jestli jí Pán nedá nějaké slovo. A hledala také to, co jí Pán dal včera, aby se mohla sdílet s ostatními. Často prožila nějaký oddíl z Písma tak intenzivně, že se domnívala, že k ní mluví skrze ty řádky Bůh. Byl tu i Martin Sklenář, co vyřezával kalichy a byl v depresi, protože k němu naopak Bůh nemluvil vůbec a Písmo ho neoslovovalo. A vůbec se cítil tak vzdálený Pánu. Byl z toho patřičně nešťastný a smutný, jak se sluší na člověka, který ztratil blízkost a náklonnost Boha.

Nejdříve se všichni pomodlili a sestra Vláčilová pronesla dlouhou, lkající modlitbu nad vlažností církve. Aha, tak to ji trápilo! Postupně se všichni vystřídali na modlitbách, kromě Martina, který se neměl proč modlit a Lady, která se nemodlila nikdy. Byla nesmělá a málomluvná.

Po modlitbách si zase všichni sedli a pustili se do bábovky a čaje. Viky pocítila úlevu a uspokojení, že to nejhorší má za sebou a s chutí se pustila do dvoubarevné bábovky. Samozřejmě, že jí kus spadl na zem a rozdrobil se. Když ho sbírala, setkala se s pohoršeným Kamilovým pohledem. Nevěděla, proč se tak dívá. Jestli je to proto, že si bere už druhý kousek, nebo proto, že je tak nešikovná, nebo proto, že se stejně jako ostatní na jídlo tak vrhla. Ale měla opravdu hlad a modlitby byly tak dlouhé a to byly teprve úvodní modlitby.

Potom následovalo sdílení. Každý řekl, co prožil s Pánem nebo co ho oslovilo v Písmu. Nejdřív se všichni podívali na sestru Vláčilovou, studnici moudrosti a plnosti Ducha. Ale ta jen zavrtěla hlavou. Problém s jejich celkovou vlažností vůči Pánu jí ani nedovoloval mluvit. Byla zkormoucena v Duchu svatém.

Drahuška, ta hned spustila, co ji v Písmu oslovilo včera, co dnes. Četla dlouhé pasáže z Bible a vysvětlila, do jaké situace tímto oddílem písma Bůh promluvil. Četla Izajáše, 1. kapitolu: Nářek Hospodina nad nevděčným lidem, nad jeho odcizením.

Sestra Vláčilová pokyvovala hlavou. Ano, ano, je to přesně to, co jí dává Duch svatý na srdce. Tím se potvrdilo, že to, co jí dal Bůh na srdce, je skutečně z Ducha svatého a to, co včera dal z Písma Drahušce, je také od Něho a na všechny dolehla bázeň Boží i tíseň. Jako by i jim Bůh vyčítal jejich soběstřednost a nevěrnost... Ano, ano, i oni jsou Izrael – vyvolený lid Boží. A zodpovědnost vyvolených je veliká. Jsou zodpovědni za národ, za církev, za všechny lidi kolem sebe.

Kamil hledí nešťastně. Ano, selhal v naplnění Boží vůle. Nehlásá jeho mocné skutky nevěřícím lidem kolem sebe. Zabydlel se ve „svých stanech“, stejně jako Izrael, a lidé okolo jsou mu lhostejní.

Kamil je zdrcen a první pokleká na kolena a pronáší naříkavým hlasem své pokání. Lká a pláče, jak málo svědčí těm, co jdou do zahynutí.

„Ach odpusť, odpusť, Pane, že se stydím říkat lidem o tobě, že je nechávám jít do zahynutí,“ naříká a ostatní se s pláčem přidávají.

Jen Viky nepláče. Naopak, ona je vděčná Bohu, že Kamil nesvědčí lidem v okolí bydliště, kam dojíždějí jen na noc a přes víkend. Jednak neví, kdy by to tak ještě stihli, a pak ji jímá hrůza při představě, jak Kamil zvěstuje spasení panu Lučinovi. Ale na druhé straně i jí se zmocňují výčitky svědomí a hlavně hrozba Božího hněvu za to, že lidé kvůli ní jdou do pekla. A není nikoho, kdo by jim řekl o Bohu, o Ježíši Kristu. A co ona dělá? Čte, čte si knížky na půdě.

*****************************

Viky se při modlitební přece jen ohlíží ke dveřím, jestli Viktor nepřijde. Ale spíš si přeje, aby nepřišel. Nebo aby přišel? Ani se nemůže soustředit na modlitby. Prosí Boha, aby jí odpustil její roztržitost. Samozřejmě, že si přeje, aby Viktor přišel, protože potřebuje modlitby jako každý člověk a on se dost vzdaluje Bohu. Bylo by přece dobré, kdyby byl stejný jako ostatní lidé ve sboru. To by se s ním cítila mnohem jistěji.

Zaslechne Lucku, která jako modlitební předmět vznáší žádost, aby se všichni lidi měli rádi a poznali Pána Ježíše.

„Ehm,“ poškrábe se na hlavě pastor Svoboda, který má rád jasné, konkrétní modlitby, jejichž vyslyšení rád eviduje. No, tady se toho moc zkontrolovat nedá.

„A nemáš něco konkrétního, za co se chceš modlit?“ zeptá se trochu podrážděně.

„Když mě to trápí!“ řekne tenkým hláskem Lucka a zatváří se zkroušeně. „Ti lidé ze světa jsou k sobě tak zlí!“

„A čí je to vina? Naše! Protože jim málo svědčíme o Pánu!“ řekne zlostně Svoboda a Lucka polekaně zvedne oči.

Viky se v duchu škodolibě zasměje. Dobře jí tak!

„Ano, Pane, odpusť, odpusť, že předáváme tomuto světu málo lásky!“ lká sestra Vláčilová a ostatní se přidávají.

„Amen,“ zvedne hlavu od modliteb Svoboda. Dá si ruku na srdce a řekne: „Bratři, Pán mi ukazuje, jak moc nás potřebuje. Nemá nikoho, než nás, své služebníky, kteří mají předat Jeho spasení tomuto světu. A bratři,“ pokývá ustaraně hlavou, „Pánu vydáme počet z našeho času, který jsme nevěnovali k šíření dobré zvěsti. Je to náročné!“

Sestra Vláčilová, která je tímto břemenem zasažena již delší dobu, pokývá zamračeně hlavou. „Amen! Vzpomínám si, jak Corie ten Boom v jedné knize popisuje svůj sen, ve kterém viděla obrovskou jámu, něco jako propast. A spousta lidí šla přímo do ní. U propasti seděli křesťané, vili věnečky z kvítí, tančili a radovali se a neviděli, že ostatní padají do propasti. Ani je nevarovali!“

„Ano, musíme varovat, musíme říct lidem o pekle, o Božím soudu!“ navrhuje Kamil.

Na důkaz toho a posíleni modlitební skupinkou varují pak jednoho opilce na autobusové zastávce před peklem a Božím hněvem. Protože opilci do království Božího nevejdou

„Čiňte pokání,“ navrhuje vemlouvavým hlasem Lucka, která tam s nimi čeká na autobus, „musíte poznat Ježíše, který vás miluje a chce vám pomoci!“

„Jó... jó... Ježíš... toho má bába na zdi!“ blekotá mladík.

„Ale na zdi je to jen modla, vy se potřebujete setkat s živým Ježíšem!“ upozorní ho Kamil.

Viky stojí stranou a dělá, že k nim nepatří. Strašně se stydí, protože na zastávce stojí i jiní lidé.

Před nádražím se pak s Luckou rozloučí a jdou do čekárny. Je půl desáté. Vlak přijede až v deset. Kamil se rozhlíží, komu by ještě řekl o Boží spáse. Na lavičce sedí nějaká dívka v černé peleríně a dlouhé vlněné sukni. Asi studentka.

„Pojď jí říct o Pánu Ježíši!“ navrhuje Kamil.

„Ne,“ zakroutí hlavou Viky.

„Ale já to cítím, že nás Pán za ní posílá. Vypadá tak smutně. Třeba je dnes poslední možnost, kdy může o Pánu slyšet.“

Viky se sevře žaludek. „Ne, tak běž sám!“

„Ale jsme jedno tělo, máme sloužit společně. Ty jsi moje žena, pomocnice, a vůbec mi nepomáháš!“ A Kamilovy modré oči se podívají vyčítavě na Viky.

Za pět minut jim přijede vlak. Dívka s nimi nenastoupí. Kamil je smutný. Nesplnil úkol. Měl jí svědčit raději sám! Viky mu v tomhle vůbec nepomůže. A Kamil se cítí tak hrozně. Sedí s Viky v prázdném vagónu... a jede tmou... sám a sám, pryč od společenství... pryč od Pána. Tak rád by prožíval i teď sílu Ducha svatého, jakou zakouší ve společenství. Vždycky má pocit, jako by je Ježíš opouštěl. Jako by zůstal v Hradci a do Borotic jeli už sami.

Je jedenáct hodin, když se dostanou domů. Je mezi nimi ticho. Doma je tma a prázdno. Rozsvítí lampičku v pokoji a kleknou si na kolena. Viky si podepře bradu. Je unavená a takto s podepřenou hlavou se jí líp modlí. Kamil sedí zpříma na patách. A oba mlčí.

Nakonec Kamil začne. Děkuje, že mohli svědčit tomu opilému mladíkovi a prosí, aby ho Pán sám probudil svým Duchem, a aby se rozpomněl, co vlastně od nich slyšel. Prosil dále za odpuštění, že nesvědčil té dívce.

„Odpusť nám, Pane, naši zbabělost, naši soběstřednost.“

Viky cítí, jak za slovy „my“ slyší Kamilovo „ty“.

Když si konečně lehá do postele, uvědomí si, že se těší do práce! Je to hrozné, ale poslední dobou se těšívá do práce, což se jí dřív rozhodně nestávalo. Ale teď se jí zdá, že z ní v práci vždycky všechno spadne.

*****************************

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace