Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Pro všechny čtenáře Grano Salis, kterým není lhostejné Boží slovo

V druhém verši Bible je řečeno: „Ale nad vodami vznášel se duch Boží.“ (Gn 1:2) V hebrejštině je řeč o – רוח [rúach] To je asi známé všem čtenářům Grano Salis, i když jste se hebrejštinou více nezabývali.

Překladem onoho hebrejského slova רוח [rúach] dostaneme dva možnosti:

1. רוח [rúach] jako Duch
2. רוח [rúach] jako vítr


První možnost je osobní a druhá neosobní – výklad hebrejského slova רוח [rúach] je tedy možný dvěma způsoby tj. osobně a neosobně.

Viz. například W.Panenberg: „ Starý zákon úzce spojoval Božího ducha s větrem a bouří. Tak se začíná zpráva o stvoření tím, že Boží duch uvedl do pohybu vody praoceánu. Ezechiel viděl Boha jako Sturmwind (37.kap.).

Zdá se, že při výkladu רוח [rúach], bychom měli počítat s tím, že musíme zahrnout obě možné varianty výkladu.

Celým biblickým vyučováním, i v Novém zákoně se na jednu stranu musí počítat s tím, že רוח [rúach] je osobní i neosobní svým charakterem. Zdá se, že i Pán Ježíš si je toho vědom. Jeho řeč: „Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch רוח [rúach]. ... Vítr רוח [rúach] vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ (Jan 3:6–8) to dokládá.


Příklady neosobního charakteru Ducha svatého רוח [rúach]:

Boží – Mat.3,16
lásky – II.Tim.1,7
Pravdy - Jan 14,17

Z toho seznamu je naprosto zřejmé, že Písmo označuje duchem něčí princip nebo podstatu a nejde vždy nutně o osobu.


Duch svatý רוח [rúach] jako osoba:

1. Duch svatý jako přímluvce – Jan 14,6
2. Duch svatý rozděluje dary – 1 Korintským 12,11
3. Duch svatý mluví – Zj 22,17


Můj závěr: pokud se někdo rozhodne vyložit obsáhlé téma Ducha svatého (pneumatologie) pouze jako neosobní sílu, potom se nemýlí, ale je to jenom polovina odvedené práce. Pokud se někdo rozhodne vyložit obsáhlé téma Ducha svatého pouze jako osobu, potom se nemýlí, ale je to opět jenom polovina odvedené práce.

Protože jsou jasné důkazy pro jednu i druhou možnost (osoba; moc), potom je poctivé vzhledem k biblickému textu zachovat tento (pro nás) těžko vysvětlitelný rozpor ve výkladu biblického textu a vykládat Ducha svatého osobně i neosobně. To je můj další závěr.

Vzhledem k tomu, že je Duch svatý osoba, Boží osoba, potom to mnohým teologům nedalo spát a rozhodli se „klasifikovat“, rozpoznat Ducha svatého coby třetí osobu božské Trojice...

Ale:

Řecké slovo τρίας (trias, trojice) se objevuje až ve 2. století u apologetů, např. u Athenagory z Athén – takže to není učení apoštola Pavla, nebo Ježíše Krista.

V západní církvi se objevuje latinské slovo trinitas (trojice) na počátku 3. století u Tertulliana. Jedná se o neologismus, který Tertullianus vyvinul, aby zároveň postihl trojici i jednotu (tres + unitas). Takže to není učení apoštola Pavla, nebo Ježíše Krista.

Tvrdit, že Trojiční učení není biblickým učením, není zase tak úplně přesné. Trojiční učení je biblickým výkladem, který ale není systematicky vykládán ve Svatých textech Bible Ježíšem Kristem, nebo některým z apoštolů. (o Starém zákoně ani nemluvě) To je opět můj další závěr.


A tady jsme u protestantů – ti tvrdí, že pro ně je vodítkem pouze biblický text a jenom biblický text. (Sola Scriptura) Trojiční otázka je poprvé vyložena až Tertulianem, ten ale není součástí biblické textu, že ne? Takže tady jsou protestanti poplatní tradici, sice staré, velice staré tradici, ale jdoucí už nad Bibli.

Pokud je Duch svatý osobou, jak to, že pro mě není třetí osobou trojice? Na mnohých textech bible vidíme, že Duch svatý je sice osobní, ale ne nová osoba Boží. Jak to myslím?


Uvedu příklad na překladu biblického textu:

„Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.“ (2 Korintským 3:17 čep)

„Nebo Pán /Ježíš/ Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda.“ (2 Korintským 3:17 kralický překlad Bible)


Jde o překlad řeckého textu – /ho de kyrios pneuma estin/ První (ekumenický) překlad je poplatný trojičnímu pohledu – tedy Duch svatý je Pán. Duch svatý jako třetí osoba je Pán.

Mé pochopení leží v kralickém překladu Bible – tedy Duch svatý je Pán Ježíš. Duch svatý je neviditelná přítomnost Ježíše Krista mezi námi. To je můj druhý závěr. Vzpomeňte například na řeč o tom, že „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Matouš 18:20) Co mezi námi Pán Ježíš dělá, když je tady Duch svatý a Ježíš je vlastně po pravici Boží? Nebo je to tak, že Pán Ježíš je zde v Duchu svatém, [Nebo Pán /Ježíš/ Duch jest.] (2 Korintským 3:17) a zároveň po pravici Boží?

Namítneme mi, pokud Ježíš říká, že k učedníkům přijde přímluvce, tak mluví o přímluvci jako o něm, nemluví však o sobě.


Podívejme se na ten text blíže:

„... a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky“ (Jan 14:16) – podle toho je Duch svatý jinou osobou od Syna, to je pravda – ale to je jenom jedna věta z řeči Pána Ježíše.


Ale hned další text:

„Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.“ (Jan 14:17) Vzhledem k tomu, že se navíc o pár vět dříve Ježíš identifikuje s pravdou /já jsem ta cesta, pravda../ a nyní hovoří o Duchu pravdu, dále hovoří, že v nich bude /V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás./ – potom věřím, že v přímluvci (řecky parakletos) nepřichází někdo nový, ale Ježíš samotný. V Duchu svatém přichází k první církvi, k celé církvi Ježíš Kristus – ač je i po pravici Boží.. Navíc řeč o parakletu je opravdu jenom na dvou místech v celém Novém zákoně – v těchto řečech Pána Ježíše a pak apoštol Jan mluví o parakletu – „Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.“ (1 Jan 2:1) Tedy máme dva přímluvce, nebo jednoho, který je u Otce (Ježíše Krista) a zároveň v Duchu svatém s námi a v nás?


Dobře, ale proč by Pán Ježíš nehovořil přímo a jasně, ale mluvil zastřeně?

Učedníci měli problém pochopit věci pozemské, jak by rozuměli věcem nebeským? Mohlo by kupříkladu vzniknout nepravověrné učení, že příchod Krista už proběhl (o letnicích) a tedy ho nemusíme čekat. No ano, já věřím, že v Duchu svatém přišel Kristus – ale také věřím, že fyzicky doslova Ježíš přijde až při svém druhém příchodu. Je to napětí mezi tím tady a teď a pak potom.

Pokud člověk přijme tezi, na které jsme pracovali s Karlem Orlíkem na těchto stránkách, potom je zde několik závěrů – Trojjedinost neexistuje – jinak řečeno, je to určitá varianta výkladu biblického textu, která si poradí, co s Duchem svatým.
V našem pojetí v Duchu svatém přichází Sám Ježíš Kristus, ne někdo další nový. Prostě tradiční biblický výklad počítá jednoho dvakrát. Ježíše jednou osobou, Ducha svatého druhou osobou.

V našem způsobu pochopení se Duch svatý „kryje“ s Pánem Ježíšem. O letnicích přichází v Duchu svatém Ježíš Kristus Samotný, aby s církví a v církvi byl už navěky a navždy.

Přirozeně, můj výklad nevysvětlí naprosto všechny biblické texty, ale ty rozporuplné přeci jenom vyloží a podle mě se staví k problematickým místům s větším nadhledem, než klasický výklad o Boží Trojjedinosti. Pokud bych věřil v Boží Trojjedinost, potom bych si například nevěděl rady s „A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.“ (Jan 17:3) „Já a Otec jsme jedno“ (Jan 10:30) /moje otázka, kde zapomněl Ježíš na třetího Ducha svatého?/ atd...


Praktický dopad se nejvíc projeví v liturgii u nás protestantů. Nemodlím se k Duchu svatému, protože k tomu v Bibli není pokyn. Všechny podobné chvály – adorující osobu Ducha svatého bych vyřadil ze zpěvníků. Nevzývám na modlitbě Boha jako Trojjediného, protože v Bibli k tomu není podklad. Vstup do církve bych opravdu nechal na apoštolu Pavlovi, jinak řečeno na jeho slovu – „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ (Římanům 10:9)


Můj poslední závěr je takový, že připouštím a musím připustit omylnost svého pohledu na celou problematiku, ale to mi vůbec nevadí, abych si za svým výkladem stál. Mohl bych pokračovat ve výkladu i dále, ale všechno je napsané už vlastně zde. Pokud se mýlím, budu Pánem Bohem spravedlivě potrestán, pokud se nemýlím, ať mi to Pán Bůh počítá za spravedlnost. Amen