V loňském roce vzrušil veřejnost staronový objev hrobky, která údajně patřila rodině Ježíše Krista. Dva tisíce let stará hrobka byla v Jeruzalémě původně nalezena před více než 25 lety, ale o Ježíšovi tehdy nepadlo ani slovo. O tomto nálezu se nedávno dozvěděl izraelsko-kanadský dokumentarista Simcha Jacobovici a s finanční podporou známého amerického režiséra Jamese Camerona o něm vyrobil kontroverzní film a knihu, které tvrdí, že v hrobce byly pohřbeny pozůstatky členů Ježíšovy rodiny, včetně samotného Ježíše, Marie Magdalské, a dokonce jejich syna. Toto tvrzení však vehementně odmítali archeologové, kteří se zúčastnili předchozího průzkumu. V těchto dnech vyšel k tomuto tématu v Izraeli zajímavý článek.
O senzaci se postarala vdova po izraelském archeologovi, který byl před 28 lety vedoucím vykopávek vysoce kontroverzní pohřební hrobky z prvního století našeho letopočtu v jeruzalémské čtvrti Talpiot. Minulý týden prohlásila, že její zesnulý manžel věděl, že našel pohřební místo Ježíše, ale bál se, že by objev vyvolal vlnu antisemitismu kvůli zjevnému zpochybnění křesťanské víry, napsal izraelský server Jeruslem Post. Rut Gatová toto zemětřesení v archeologii způsobila při převzetí celoživotního ocenění svého zesnulého manžela Josefa Gata z Úřadu starověkých památek. Bylo jí předáno v Jeruzalémě na závěr čtyřdenní konference, kde přední archeologové, znalci písma, bibličtí experti, statistikové a další vědci hodnotili talpiotskou hrobku "v souvislostech". Tato drobná a křehká dáma řekla vědcům, že její muž si byl jist, že našel hrobku Ježíše Krista, ale měl vážné obavy z následků objevu. Sám prožil dětství za nacistické okupace v Polsku, a tak se bál, že vypukne vlna antisemitismu. Paní Gatové se ulevilo, že se "svět změnil k lepšímu" a že k této reakci nedošlo.
Paní Gatová řekla, že objev manžela zaskočil a že o tom "hovořili u večeře". Gat zemřel brzy poté, co hrobku v Talpiotu v roce 1980 našel, a zanechal jen minimum poznámek o tom, co objevil uvnitř. Nález popsal až o 16 let později obvodní jeruzalémský archeolog Amos Kloner, který však vytrvale zpochybňoval tvrzení, že by hrobka z prvního století nějak souvisela s Ježíšem. Svůj názor zopakoval i po prohlášení paní Gatové - podle něj "naprosto není pravda, že by Josef Gat věřil, že našel Ježíšovu hrobku." Filmový dokumentarista Simcha Jacobovici, jehož film Ztracená Ježíšova hrobka před rokem vyvolal celosvětovou senzaci, označil prohlášení paní Gatové za "bombu". Jacobovici se symposia zúčastnil, a když slyšel, co paní Gatová říká, údajně "spadl ze židle", napsal Jerusalem Post .
Po prohlášení paní Gatové vystoupili na symposiu dr. Šimon Gibson, který se jako mladý archeolog zúčastnil vykopávek v roce 1980, a Eric Meyers, profesor judaistiky na Dukeově univerzitě v americkém Durhamu. Ani jeden z nich nevěří, že hrobka v talpiotské Ulici Dova Grunera souvisí s Ježíšem. Gibson zdůraznil, že se mu Gat nikdy nezmínil o svém přesvědčení, že hrobka patří Ježíšovi. Dva další účastníci diskuse, profesor biblistiky na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě Israel Knohl a vedoucí katedry náboženských studií na univerzitě v Severní Karolíně James Tabor naopak souvislost hrobky s Ježíšem připustili.
Nesouhlas naopak vyjádřil vysoce vážený předseda symposia, James Charlesworth, profesor novozákonního jazyka a literatury z Teologického semináře v Princetonu, ale zároveň prohlásil, že je nutné ponechat možnost, že hrobka s Ježíšovou rodinou souvisí, otevřenou. Jednou z jeho námitek vůči tvrzení, že zřetelný nápis "Jehošua, syn Josefův" na kostní schránce z talpiotské hrobky patří zakladateli křesťanství, bylo, že nápis je jen "načmáraný" a schránka je "ubohá". Připadalo mu nemyslitelné, že by Ježíšovi stoupenci uložili "ostatky spasitele do tak hrozné schránky". Jacobovici však měl pocit zadostiučinění a potěšily ho i výzvy několika účastníků k dalšímu studiu hrobky stejně jako hrobky sousední, ve které se mohou skrývat další informace. Když o Jacoboviciho filmu před rokem v únoru poprvé napsal Jerusalem Post, magistrát Jeruzaléma, který má místo pod svou správou, uvedl, že pokud bude podána žádost o otevření hrobky, bude o ní uvažovat.
Jakoboviciho film tvrdí, že šest kostních schránek nalezených v hrobce nese nápisy, které se vztahují k "Ježíšovi, synu Josefa", "Marii", Josimu" (Ježíšovu bratrovi), "Matiovi" (dalšímu příbuznému), "Mariamne" (řečené Marii Magdalské) a dítěti jménem "Juda, syn Ježíše". Schránky jsou uloženy v depozitáři izraelského Úřadu starověkých památek. Jacobovici vyjádřil naději, že hrobka bude prozkoumána důkladněji. On a jeho kolega směli vstoupit do jejích prostor, které jsou zapečetěny obdélníkovou betonovou deskou mezi domy, s povolením místních obyvatel, avšak jen nakrátko. Na místo byl přivolán představitel Úřadu starověkých památek, který je vyzval k odchodu a opětovnému zapečetění hrobky.
Archeolog Kloner nazval na začátku symposia Jacoboviciho lhářem. Už vloni označil jeho film za paskvil, který směšuje fakta s fikcí a upravuje je hollywoodským způsobem tak, že mohou laika snadno splést. Kloner vloni řekl Jerusalem Postu, že když byly kostní schránky před téměř třiceti lety nalezeny, byla většina kostí v pokročilém stupni rozkladu. Vzhledem k tlaku ortodoxních židů na izraelskou vládu nebyly s ostatky provedeny žádné antropologické zkoušky. Kosti byly předány Ministerstvu pro náboženské záležitosti, které je dalo neprodleně znovu pohřbít spolu s dalšími ostatky nalezenými při nejrůznějších stavebních projektech a vykopávkách. Místo, kam byly kosti z hrobky Židovským pohřebním bratrstvem uloženy, je neznámé, uzavírá Jerusalem Post.
