Vládní návrh zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi)

Parlament

§ 1

Tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem[1]) církvím a náboženským společnostem, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi podle jiného právního předpisu[2]) (dále jen „registrované církve a náboženské společnosti“), v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 (dále jen „rozhodné období“) a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi.

§ 2

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a)        původním majetkem církví a náboženských společností věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty, včetně případných spoluvlastnických podílů a součástí a příslušenství věcí, které byly v rozhodném období ve vlastnictví nebo které příslušely církvím a náboženským společnostem, právnickým osobám zřízeným nebo založeným církvemi a náboženskými společnostmi nebo dalším právnickým osobám zřízeným nebo založeným za účelem podpory činnosti církví a náboženských společností,

§ 3

Oprávněnou osobou je

a)        řeholní řád, kongregace a jiné kněžské nebo řeholní společenství Církve římskokatolické,

a)        Náboženská matice,

b)        registrovaná církev a náboženská společnost,

c)        právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti neuvedená v písmenu a),

za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

§ 4

a)        stát, za který jedná příslušná organizační složka státu,

za podmínky, že tato osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

§ 5

Oprávněné osobě uvedené v § 3 písm. a) nebo b) se vydá věc v majetku státu, která byla součástí původního majetku církví a náboženských společností a jež se stala předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku

a)        odnětí bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě),

b)        úkonů učiněných Náboženskou maticí, jimiž nakládala s majetkem, který nevlastnila, zejména při postupu podle vyhlášky č. 351/1950 Ú. l. I., o převzetí správy některých majetkových podstat náboženským fondem,

c)        dražebního řízení provedeného zkrácenou formou na úhradu pohledávky státu,

d)        darovací smlouvy, pokud k darování došlo v tísni,

e)        kupní smlouvy, pokud k uzavření kupní smlouvy došlo v tísni nebo za nápadně nevýhodných podmínek,

f)          odmítnutí dědictví v dědickém řízení, pokud k odmítnutí dědictví došlo v tísni,

h)        znárodnění anebo vyvlastnění vykonaného v rozporu s tehdy platnými právními předpisy nebo bez vyplacení spravedlivé náhrady,

i)          politické nebo náboženské perzekuce anebo postupu porušujícího obecně uznávané principy demokratického právního státu nebo lidská práva a svobody,

j)          převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu, nebo

§ 6

Oprávněné osobě uvedené v § 3 písm. c), d) nebo e) se vydá nemovitá věc v majetku státu, která byla součástí původního majetku církví a náboženských společností a jež se stala předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud

a)        funkčně souvisí s nemovitou věcí, kterou vlastní, nebo

a)        této osobě nebo jejímu právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních; v tomto případě se vydá též nemovitá věc, která s touto nemovitou věcí funkčně souvisela anebo souvisí.

§ 7

(1)      Věc nelze vydat v případě, že se jedná o

b)        nemovitou věc, která ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona tvoří území vojenského újezdu[8]), nebo o stavbu, která se na tomto území nachází,

c)        církevní matriky, které přešly do majetku státu podle § 27 zákona č. 268/1949 Sb., o matrikách, nebo

(2)      Pokud nemovitou věc, která se vydává podle tohoto zákona, Česká republika nezbytně potřebuje k plnění svých funkcí vyplývajících z právních předpisů a k plnění těchto funkcí nelze využít jiné nemovité věci, je oprávněná osoba povinna umožnit povinné osobě užívání této věci za v místě a čase obvyklé nájemné po dobu 10 let ode dne, kdy nabude vlastnictví věci.

a)        připojí listinu nebo uvede skutečnost osvědčující některý z důvodů podle § 5; tato skutečnost se má za prokázanou, není-li prokázán opak,

§ 9

a)        připojí listinu nebo uvede skutečnost osvědčující některý z důvodů podle § 5; tato skutečnost se má za prokázanou, není-li prokázán opak,

b)        připojí listinu nebo uvede skutečnost osvědčující některou z podmínek podle § 6 písm. a) nebo b), jedná-li se o oprávněnou osobu uvedenou v § 3 písm. c), d) nebo e),

c)        připojí listinu prokazující právní nástupnictví nebo právní nástupnictví jinak osvědčí, uplatňuje-li nárok na vydání věci, která se stala předmětem majetkové křivdy v době, kdy ji vlastnil právní předchůdce oprávněné osoby.

Výzvu, která byla doručena povinné osobě, lze doplňovat o další důvody, skutečnosti a listiny osvědčující uplatněný nárok; uplatněný nárok nelze takovým doplňováním rozšiřovat.

(3)      Vlastnické právo k nemovité věci evidované v katastru nemovitostí nabývá oprávněná osoba na základě dohody o vydání věci vkladem do katastru nemovitostí podle jiného právního předpisu10).

(4)      Nedojde-li k uzavření dohody o vydání věci podle odstavce 2 nebo podle § 10, může se oprávněná osoba obrátit ve lhůtě 3 let na soud s návrhem, aby nahradil chybějící projev vůle, jinak její nárok zanikne. Lhůta pro uplatnění nároku u soudu počíná běžet marným uplynutím lhůty 3 měsíců stanovené v odstavci 2 nebo v § 10.

§ 10

(1)      Pokud oprávněná osoba vyzve podle § 8 nebo 9 k vydání zemědělské nemovitosti nebo jiné věci než zemědělské nemovitosti osobu uvedenou v § 4 písm. a), b) nebo c), která není oprávněna hospodařit s majetkem státu, který je předmětem výzvy, nebo není oprávněna vykonávat správu tohoto majetku (dále jen „nepříslušná osoba“), a nepříslušné osobě je z dokladů, které má k dispozici, nebo z katastru nemovitostí povinná osoba známa, zašle nepříslušná osoba výzvu povinné osobě do 15 pracovních dnů ode dne, kdy jí byla oprávněnou osobou doručena.

(1)      Není-li nepříslušné osobě na základě údajů podle odstavce 1 povinná osoba známa, požádá do 15 pracovních dnů ode dne doručení výzvy příslušný katastrální úřad o zjištění údajů o právních vztazích k zemědělské nemovitosti nebo k jiné nemovité věci než zemědělské nemovitosti. Katastrální úřad do 3 měsíců ode dne, kdy mu byla žádost nepříslušné osoby doručena, zjistí požadované údaje a podle potřeby vyhotoví identifikaci parcel nebo dokument, z něhož bude zřejmé, do které ze stávajících parcel příslušná nemovitost nebo její část zasahuje (dále jen „doklady“), a tyto doklady zašle nepříslušné osobě.

(2)      Na základě dokladů, které nepříslušná osoba obdrží podle odstavce 2,

a)        zjistí, že je povinnou osobou, nebo

b)        postoupí výzvu spolu s doklady do 15 pracovních dnů ode dne, kdy jí byly doklady doručeny, povinné osobě, anebo

c)        postoupí výzvu spolu s doklady do 15 pracovních dnů ode dne, kdy jí byly doklady doručeny,

1.         příslušnému pozemkovému úřadu, pokud z dokladů vyplývá, že vlastníkem zemědělské nemovitosti je stát, ale povinnou osobu nelze zjistit, nebo povinná osoba zanikla, nebo

2.         Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových[11]), pokud z dokladů vyplývá, že vlastníkem jiné nemovité věci než zemědělské nemovitosti je stát, ale povinnou osobu nelze zjistit, nebo povinná osoba zanikla.

(3)      V případě podle odstavce 3 písm. c) bodu 1 se postoupení výzvy považuje za návrh na zahájení řízení a pozemkový úřad rozhodne o vydání zemědělské nemovitosti (§ 8 odst. 6). V případě podle odstavce 3 písm. c) bodu 2 se Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových do 1 měsíce ode dne, kdy mu byla výzva spolu s doklady doručena, nemovité věci ujme podle jiného právního předpisu a za podmínek stanovených tímto zákonem uzavře s oprávněnou osobou dohodu o vydání věci.

(4)      Pro běh lhůt platí, že v případě

a)        podle odstavce 1 byl nárok na vydání zemědělské nemovitosti nebo jiné věci než zemědělské nemovitosti v rozsahu nárokovaném ve výzvě uplatněn ve stanovené lhůtě,

b)        podle odstavce 3 písm. a) počne lhůta pro uzavření dohody podle § 8 odst. 2 nebo podle § 9 odst. 2 běžet dnem doručení dokladů povinné osobě,

c)        podle odstavce 3 písm. b) počne lhůta pro uzavření dohody podle § 8 odst. 2 nebo podle § 9 odst. 2 běžet dnem doručení výzvy spolu s doklady povinné osobě,

d)        podle odstavce 3 písm. c) bodu 2 lhůta pro uzavření dohody o vydání věci podle § 9 odst. 2 počne běžet dnem následujícím po dni, v němž se Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jiné nemovité věci než zemědělské nemovitosti ujal podle jiného právního předpisu.

(5)      Nepříslušná osoba nebo orgán, který úkony uvedené v odstavcích 1 až 5 činí, o nich písemně a ve lhůtách, které jsou pro tyto úkony stanoveny, vyrozumí oprávněnou osobu. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových vyrozumí oprávněnou osobu písemně rovněž o počátku běhu lhůty podle § 9 odst. 2, a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy se věci ujal.

(6)      Je-li podle údajů získaných z  katastru nemovitostí vlastníkem věci jiná osoba než stát, nebo podle těchto údajů nelze vlastníka věci zjistit, vyrozumí o tom nepříslušná osoba bez zbytečného odkladu písemně oprávněnou osobu a zároveň jí výzvu vrátí. Oprávněná osoba může v tomto případě uplatnit nárok na vydání věci u soudu, a to ve lhůtě 3 let ode dne, kdy jí bylo doručeno písemné vyrozumění od nepříslušné osoby podle věty první, jinak její nárok zanikne. Není-li jako vlastník zemědělské nemovitosti v katastru nemovitostí zapsána žádná osoba, je žalovaným Pozemkový fond České republiky; není-li jako vlastník jiné nemovité věci než zemědělské nemovitosti zapsána žádná osoba, je žalovanou Česká republika, za kterou před soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových11).

(7)      Je-li předmětem výzvy věc movitá a nepříslušné osobě není známa povinná osoba, ani jí není známo, kde se věc nachází, vyrozumí o tom do 15 pracovních dnů ode dne doručení výzvy písemně oprávněnou osobu a zároveň jí výzvu vrátí. Odstavec 7 věta druhá a část věty třetí za středníkem se použijí obdobně.

§ 11

(1)      Nedohodne-li se oprávněná osoba s povinnou osobou písemně jinak, věc se vydá oprávněné osobě ve stavu, v němž se nalézala ke dni doručení výzvy k vydání věci povinné osobě, s jejími součástmi a příslušenstvím, které bylo v původním majetku církví a náboženských společností, nebo které zastoupilo jeho funkci anebo je nezbytné k řádnému užívání věci v souladu s jejím  účelem. Povinná osoba nemůže vůči oprávněné osobě uplatňovat jiné nároky související s vydávanou věcí, než které stanoví tento zákon. Oprávněná osoba, které byla věc vydána, nemůže vůči povinné osobě uplatňovat jiné nároky související s vydávanou věcí, než které stanoví tento zákon.

(1)      Vázne-li na vydávané věci zástavní právo, okamžikem jejího vydání toto právo zaniká.

(2)      Uzavřela-li povinná osoba přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona smlouvu o užívání věci nebo smlouvu o právu odpovídajícímu věcnému břemeni patřícímu určité osobě za nápadně nevýhodných podmínek, může oprávněná osoba takovou smlouvu vypovědět ve lhůtě 1 roku ode dne vydání věci, a to v 6 měsíční výpovědní lhůtě, nebude-li mezi oprávněnou osobou a uživatelem nebo mezi oprávněnou osobou a osobou oprávněnou z věcného břemene písemně dohodnuto jinak. Věcná břemena a práva odpovídající věcným břemenům spojená s vlastnictvím určité nemovité věci zůstávají vydáním věci nedotčena.

(1)      K dělení nebo scelení pozemku za účelem jeho vydání není třeba vydání územního rozhodnutí ani jiného opatření stavebního úřadu.
(1)      Nezbytné náklady spojené s oceněním věcí, identifikací věcí, identifikací parcel, vyhotovením dokladů podle § 10 odst. 2, vytyčením a zaměřením pozemků a vypracováním geometrického plánu hradí stát, a to v případě zemědělských nemovitostí prostřednictvím pozemkových úřadů a v ostatních případech prostřednictvím povinných osob.

Finanční vypořádání mezi státem a dotčenými církvemi a náboženskými společnostmi






















(3)      Finanční náhrada není předmětem daně, poplatku ani jiné podobné platby.

(1)      O výplatě finanční náhrady podle § 14 uzavře stát s každou dotčenou církví a náboženskou společností smlouvu o vypořádání. Ohledně vyplacení finanční náhrady má Česká republika postavení dlužníka a dotčená církev a náboženská společnost postavení věřitele. Na smlouvu o vypořádání podle tohoto zákona se použijí ustanovení občanského zákoníku, s výjimkou ustanovení o neplatnosti a odporovatelnosti právních úkonů, ustanovení o změně v osobě dlužníka nebo věřitele, nejde-li o právní nástupnictví, a dále s výjimkou ustanovení o zániku závazku bez uspokojení věřitele, zejména ustanovení o odstoupení od smlouvy, ustanovení o výpovědi a ustanovení o nemožnosti plnění. Proti pohledávce na finanční náhradu nebo splátce finanční náhrady není přípustné započtení, ani výkon rozhodnutí nebo exekuce.



c)        ujednání o tom, že závazek vyplatit finanční náhradu nemůže bez dohody smluvních stran zaniknout jinak než splněním,
d)        závazek státu, že bude, s přihlédnutím k § 15 odst. 6 větě třetí, § 16 odst. 1 větě druhé a § 26, vyplácet příspěvek na podporu dotčené církve a náboženské společnosti, uvedený v § 16,
e)        ujednání o tom, že účel této smlouvy se řídí tímto zákonem ve znění platném ke dni uzavření smlouvy.


(4)   Návrh smlouvy o vypořádání doručí Ministerstvo kultury každé z dotčených církví a náboženských společností do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(5)      Smlouva o vypořádání mezi Českou republikou a dotčenou církví a náboženskou společností se uzavře do 9 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Uzavřenou smlouvu o vypořádání vyhlásí Ministerstvo kultury sdělením ve Sbírce zákonů do 2 měsíců ode dne jejího uzavření. Ministerstvo kultury dále sdělením ve Sbírce zákonů vyhlásí skutečnost, že byly uzavřeny smlouvy o vypořádání představující alespoň 85 % celkové nominální hodnoty součtu jednotlivých ročních splátek finančních náhrad určených všem dotčeným církvím a náboženským společnostem podle § 14 odst. 2, a to do 2 měsíců ode dne, kdy tato skutečnost nastala.
(6)   Nebude-li smlouva o vypořádání uzavřena ve lhůtě podle odstavce 6 z důvodu na straně státu, dotčená církev a náboženská společnost se může obrátit na soud s návrhem, aby nahradil chybějící projev vůle.

Přechodné ustanovení


(2)      Příspěvek není předmětem daně, poplatku ani jiné podobné platby.

Závěrečná a zrušovací ustanovení




(3)   Při aplikaci tohoto zákona musí být šetřen jeho účel, kterým je zmírnění majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v rozhodném období. Orgány veřejné moci poskytnou oprávněným osobám součinnost zejména tím, že jim bez zbytečného odkladu bezplatně poskytnou výpisy a opisy z evidence, a jiné podklady, které mohou přispět k objasnění jejich nároků.
(4)      Je-li to třeba k prověření nároku oprávněné osoby, poskytne příslušný katastrální úřad oprávněné osobě, povinné osobě nebo nepříslušné osobě bezplatně příslušné údaje z katastru nemovitostí a v případě potřeby vyhotoví identifikaci parcel nebo jiný dokument, z něhož bude vyplývat, do které z dnešních parcel nemovitá věc, která je předmětem nároku, nebo její část zasahuje.
(5)      Jménem oprávněné osoby uvedené v § 3 písm. a), d) a e), pokud neuplatnila nárok sama, může nárok na vydání věci uplatnit jí přímo nadřízená právnická osoba, popřípadě církev a náboženská společnost, která tuto osobu zřídila nebo založila, nebo jíž byla tato osoba součástí.
(6)      Vydání movitých věcí podle tohoto zákona nebrání, jestliže povinná osoba movitou věc neeviduje jako samostatnou věc nebo jako majetek podle zákona o účetnictví, nýbrž ve zvláštních evidencích podle jiných právních předpisů[14]).


(9)      Tímto zákonem není dotčeno právo oprávněných osob na soudní a jinou právní ochranu proti komukoli, kdo drží původní majetek církví a náboženských společností.
(10)  Práva a povinnosti zakladatele Náboženské matice vykonává ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona Církev římskokatolická.