Povzbuzení: Dvakrát zachráněn
Vloženo Středa, 26. červen 2002 @ 10:12:58 CEST Vložil: Bolek |
Dvakrát zachráněn
Před časem jsem v jedné staré knize našla vložený zažloutlý list
papíru. Byl na něm neuvěřitelný příběh, který mě velmi zaujal. Myslím,
že upoutá i další lidi, a proto vám jej posílám. Majka.
Stín na stěně
Můj přítel si jednou týdně chodíval zaplavat večer na plovárnu. Vyprávěl
mi o jednom muži, který už dlouho upoutával jeho pozornost. Pokaždé, když
se objevil na plovárně, přišel k okraji bazénu a ponořil do vody jednu
nohu. Pak vystoupil na nejvyšší skokanský můstek, skočil do vody a plaval
znamenitým stylem. Můj přítel dlouho nemohl pochopit tento začátečnický
zvyk u jinak vynikajícího plavce, zvláště když viděl jeho nenapodobitelné
výkony. Jednoho večera se ho na to zeptal.
"Stalo se to mým zvykem", řekl muž, "ale není to bez důvodu."
Vyprávěl, že byl učitelem plavání ve sportovní škole. Téměř každý
den byl na plovárně a znal tu každé místo. Jedné noci nemohl usnout a tak
se rozhodl, že si půjde zaplavat.
Šel tedy na plovárnu, ale nerozsvítil, protože se tu dobře vyznal. Navíc
měsíční světlo prosvítalo skleněnou střechou. Dál vyprávěl: "Když
jsem stál na skokanském můstku, všiml jsem si, jak měsíční světlo vrhá
můj stín na protější stěnu. Moje tělo a paže vytvořily kříž. Co mne
zdrželo, abych neskočil do vody, nevím. Když jsem se díval na svůj stín,
vybavil se mi Ježíšův kříž. Nebyl jsem věřící, ale jako dítě jsem
se naučil písni, jejíž slova mi přišla na mysl: On zemřel na kříži za
mé hříchy. Jeho smrt mi otevřela nebe. Děkujte Bohu, vy, kteří jste zachráněni
krví Ježíšovou."
Záchrana kříže
Ani nevím, jak dlouho jsem tam stál a proč jsem nakonec do vody neskočil.
Pak jsem sešel z můstku a zamířil ke schodům, které vedly do vody.
Sestupoval jsem a místo, abych pocítil vodu, stál jsem na suchém dně bazénu.
Bez mého vědomí byla voda při čistění vypuštěna. Kdybych seskočil z můstku,
stálo mě to život.
Náhle jsem si uvědomil, že ten podivný stín kříže na zdi mě zachránil
před jistou smrtí. Byl jsem Bohu tak vděčný, že jsem v tu chvíli poklekl
a prosil Boha za odpuštění, že jsem o Něj dosud nestál, zatímco On mě
nikdy neopustil. Té noci jsem prožil dvojnásobnou záchranu. Záchranu svého
těla a záchranu své duše pro věčnost. Od té doby jsem si osvojil tento
zvláštní zvyk - vnořit svou nohu do vody dříve, než bych do ní skočil.
neznámý autor
|
