Triumf homosexuálních aktivistů se nekonal
František Červenka

http://www.fragmenty.cz/iy549.htm

O víkendu 28. a 29. června proběhl v Brně podivný festival Queer Parade, jehož stěžejní částí se měl stát pompézní průvod homosexuálů městem. Nestal. Co a jak v Brně vlastně proběhlo a jak se mediální popis událostí kolem Queer Parade shoduje či neshoduje s realitou mohu posoudit jako očitý svědek, protože jsem se s několika lidmi ze strany Právo a Spravedlnost (PaS) vydal přímo do jámy lvové, abych se připojil k tichému protestu proti akci homosexuálů. Pokusím se o svých zážitcích trochu poreferovat.

Sraz jsme s dalšími konzervativními odpůrci měli u mariánského morového sloupu na Náměstí svobody v pravé poledne. Podle domluvy jsme se ozdobili bílými stuhami, rozdávali jsme kolemjdoucím letáky a byli jsme odhodláni ke dvěma věcem: jednak svou přítomností jaksi chránit mariánský sloup, jako symbol tradičních hodnot, a jednak zachovat klid a nenechat se strhnout ke střetu s účastníky Queer Parade. Celkem se nás na to u mariánského sloupu sešlo pětadvacet. Věřící mezi námi se začali modlit, což některé poblíž stojící homosexuální aktivisty rozčilovalo do ruda.

Před čtrnáctou hodinou, kdy měl začít průvod, bylo na náměstí asi čtyřista homosexuálních aktivistů, z toho ovšem tvořili minimálně třetinu „profesionální demonstranti“ svezení sem v rámci multikulturní družby z různých koutů Evropy. Nechybělo ostatně ani několik heterosexuálních sympatizantů z řad ultralevice, např. Ondřej Slačálek či ministryně Džamila. Všichni hoškové a děvenky mávali pestrobarevně pruhovanými hadry, tzv. duhovými vlajkami, a freneticky aplaudovali krátkým výstupům transvestitů i reprodukovaným hitům sedmdesátých a osmdesátých let. Organizátoři akce, v čele se známým aktivistou Hromadou, byli přesto zřetelně rozmrzelí, že počet účastníků nebyl větší, ale i proto, že se jim nepodařilo obsadit pomyslný strategický bod mariánského sloupu, kde jsme stáli my. Bylo evidentní, že podle jejich předpokladů jsme tu vůbec neměli být.

Skupiny radikálních odpůrců Queer Parade z řad Dělnické strany a nacionalistických spolků policie rychle identifikovala podle oděvů (a sestřihů) už v okolních ulicích a do centra je nevpustila. Leč, co si měla počít s námi. Nikdo z nás nebyl nakrátko ostříhaný, bílou stuhu byste ve známé policejní příručce tzv. extrémistických symbolů hledali těžko a na místo jsme přišli individuálně, s dvouhodinovým předstihem. Rádoby rozverná nálada, kterou se pořadatelé snažili za pomoci archaického popíku vytvořit, tak byla poněkud narušena. Ačkoli to nebylo primárním úmyslem věřících, monotónní zvuk jejich sborové modlitby,vyplňující každou pauzu mezi pouštěnými hity, působil jako tichá předzvěst hněvu Hospodinova, což bylo asi trochu tísnivé i pro otrlé sodomity.

Reportéři České televize, kteří dění u sloupu zaznamenali, zamířili k naší skupince s kamerou a mikrofonem a já se překvapeně zaradoval, že postoj konzervativních odpůrců bude moci v plnosti zaznít. Novináři ovšem nezklamali, nabízený rozhovor s přítomnými osobnostmi z vedení PaSu odmítli a k oslovení si „náhodně“ vybírali z naší skupinky jen postarší věřící, které neomaleně vytrhovali z modlitby. Inu typická novinářská etika.

Kromě novinářů se kolem sloupu občas jako tichý stín prošel i spiritus agens Národní strany Pavel Sedláček. Kousek vedle, na zahrádce blízké restaurace, seděla asi dvacetičlenná skupina jeho „gardistů“. Ty na rozdíl od jiných nacionalistů policie na náměstí vpustila, třebaže byli oblečení do triček s nápisem Bohemia a třímali transparent s názvem strany. Asi mají dobré vztahy a „gardisté“ slíbili, že budou hodní. To ostatně dodrželi. Pořídili si na náměstí skupinové foto a po čtrnácté hodině doprovodili pochod homosexuálů na jeho krátké obchůzce kolem náměstí. Ale to předbíhám událostem.

S úderem druhé odpolední hodiny se totiž situace u sloupu razantně změnila, neboť z jedné boční ulice vkráčel na náměstí s amplionem a byzantskými zpěvy známý brněnský pravoslavný pop Halík s ohromným dřevěným křížem ve vztyčených rukách, doprovázený vlajkonošem a hrstkou věrných. Zamířil rovnou k „našemu“ sloupu a když viděl, že se u něj věřící modlí, přátelsky základnu sloupu obešel a zahájil vlastní modlitby na její opačné straně. To však trvalo jen několik vteřin, neboť uprostřed rozruchu, který příchod otce Halíka způsobil, proniklo řadami policistů na náměstí několik radikálních odpůrců Queer Parade, kteří hodili do „duhového“ davu několik neškodných, leč velmi hlučných petard. Detonace vyvolaly u přecitlivělých gayů a leseb totální hysterii a dobrá čtvrtina z nich s děsem v očích mizela z náměstí ve zběsilém úprku. Taťka homosexuálního aktivismu v české republice, Jirka Hromada, vyskočil na pódium a jal se herecky školeným hlasem uklidňovat situaci: „Přátelé neutíkejte…!“

Nám u sloupu chvíli trvalo, než jsme v tom šrumci pochopili, co že se vlastně stalo. Věřící nicméně sebevědomě nepřerušili svou modlitbu a tak jsme v našem tichém protestu pokračovali. Hromadu to patně vytočilo už přes míru. Přihnal se k nám a začal hystericky řvát na předsedu PaSu: „Tohle jste chtěli? To jste křesťané?“ Když byl ujištěn, že konzervativní odpůrci „tohle“ nechtěli, nýbrž přáli si oficiální úřední zákaz agresivní Queer Parade, který by klid a bezpečnost zajistil nejlépe, odběhl s pobouřeným výrazem zpět ke svým a zhroutil se na rameno Džamily Stehlíkové, která mu začala kapesníkem otírat orosené čelo.

No a tím to pro nás víceméně skončilo. Byli jsme dohodnuti, že ve dvě hodiny tichý protest ukončíme a přesuneme se na zahrádku nedaleké restaurace k příjemnému posezení, jež jsme pro zábavu nazvali Normal Parade. Jelikož ale zahrádka té restaurace byla na náměstí, měli jsme dobrý výhled a mohli jsme celé divadlo ještě s pobavením pozorovat.

Organizátorům Queer Parade se po chvíli přece jen podařilo zformovat řady a průvod mohl vyrazit, v žádném případě to však nebyla zamýšlená velkolepá kavalkáda. Naopak, protože počet účastníků, dílem vyděšených, dílem sluncem upečených, neustále klesal, rozhodli se pořadatelé plánovanou trasu radikálně zkrátit, asi tak na dvacetinu původní délky. Místo pochodu Brnem se tak uskutečnila pouhá procházka kolem bloku činžáků u náměstí, která skončila zhruba dvacet minut poté co začala. Sedláčkovi „gardisté“ (neznámo přesně, která divize), navíc kráčeli asi dvacet metrů před průvodem s transparenty obsahujícími hesla proti cílům Queer Parade, takže náhodnému kolemjdoucímu vlastně vůbec nebylo jasné jakýže průvod se to právě městem ubírá.

Když se všechno rozešlo, servalo se na náměstí ještě pár pravicových radikálů s anarchisty a pár policejních koní utrousilo na dláždění koblížky. Přes všechen výše popsaný rozruch tak byla nakonec celá Queer Parade pěkná nuda, jsem ale rád, že jsem tuhle účelovou komedii viděl zblízka a mohl vyjádřit svůj nesouhlas s ní.