Grano Salis - Křesťanští duchovní v české politice

Skrze prach
Daniel Kvasnička Fotbalové mistrovství vyhráli brazilští fotbalisté. Ještě před tím, než se dotkly jejich ruce magické trofeje, dotkla se jejich kolena v širokém kruhu trávníku a mistři světa se poklonili před Velmistrem známého i neznámého kosmu. Tak tomu věří, alespoň jak mluví jeden z brazilských hráčů Juninho, který soukromně navštívil Prahu a některá církevní humanitární zařízení na jaře tohoto roku. Evidentně proto, aby získal zkušenosti. Věnuje se totiž exhibičním fotbalovým utkáním a jejich výtěžky poskytuje humanitárním organizacím. Volební utkání parlamentních voleb v polovičce června mělo také překvapivě hned několik zástupců křesťanských duchovních. Křesťanských laiků bylo ve stávajících parlamentních stranách více v KDU-ČSL, US i v ODS. Snad i v ČSSD, ale to není známo, protože poslanci nepředkládají přiznání o konfesi, pouze o příjmech. A to ještě jen někteří. Aktivita křesťanských duchovních je však zajímavá a nabízí hned několik otázek po smyslu jejich účasti. Katoličtí duchovní mají otázku rychle vyřešenu. Jejich vlastní předpisy politickou angažovanost zapovídají. Kněz je také velvyslancem Vatikánu ve své obci a tak se těžko dají spojit dva státní zájmy. Zvláště, když jsme zrovna v dojednávání smluv s církevním státem. Evangeličtí duchovní mají větší právní prostor pro účast v politickém životě ve svých řádech možná jen proto, že jejich případná kandidatura či úloha v politické straně obecně je zatím naprosto nečekaná.
Brazilští fotbalisté jsou si věroučně blízcí s novou politickou stranou, která zaujala stejně jako ty další nové málo, ale přece. Volba pro budoucnost proslula svým zásadním odmítáním evropské integrace. Některé dokumenty této jsou založeny na kontaktech se zahraničními odpůrci sjednocené Evropy. Některé postoje této strany jsou založeny na otázkách, které se na stoly našich vyjednavačů teprve dostávají. Volba pro budoucnost je však představuje jako hotové a osudové. V řadách této volební formace se na pražské kandidátce objevil vynikající řečtinář a probuzenecký kazatel Dan Drápal či bývalý metodistický duchovní Daniel Zajíc z Plzně. Strana zelených si na čelo kandidátky v Pardubickém kraji dala duchovního a pedagoga Ivana O. Štampacha a ve středočeské kandidátce byl k nalezení ještě Robert Gruzovský, magistr teologie. Na kandidátce Naděje bylo duchovních více: Petr Klokočka, pravoslavný duchovní zaujal voliče na Zlínsku nejvíce ze svých kolegů, soudě podle preferencí. Stejně i Daniel Kvasnička v Královéhradeckém kraji. Na další kandidátce byl také Pavel Janoušek, vězeňský kaplan a duchovní Evangelické církve metodistické či zaměstnanec biskupství v Plzni Jaromír Jiráska z Dolního Žandova u Mariánských Lázní. Naděje neměla naději na poslanecká křesla a je před ní mnoho práce, aby dokázala to, co tvrdila před volbami. Nakonec je třeba připomenout jediného evangelického duchovního, který se do poslanecké sněmovny dostal, Svatopluka Karáska. A to nejen proto, že byl na volitelném místě pražské kandidátky Koalice, ale nesporně pro preferenční hlasy. V senátě je už jeden jeho kolega ze stejné církve, Zdeněk Bárta, a tak pomyslně Sváťa tuto nerovnost vyvažuje a stává se dalším hlasem, kterého je v politice nesporně potřebí. Ve společnosti, která má za sebou 200 let přemýšlení, co je vlevo a co vpravo se najednou zvedá málo slyšitelný, ale jasný prorocký hlas, který církev tlumočí po daleko více než dvě staletí. Politikové z řad duchovenstva mají své vzory v M.J. Husovi, J.A.Komenském, M.L. Kingovi, D.Bonhoefferovi a mezi dalšími Joachimu Gauckovi, jehož jméno nese institut, který pomáhá lidem v Německu vyrovnat se s minulostí Stasi. Velikost těchto vzorů je až k zalknutí. Přesto to byli obyčejní lidé s pozemskými chybami. Jejich úloha začínala v maličkostech. V zápase o právo a spravedlnost, které nemohou být jen na nebi, ale také v našich pozemských poměrech. Duchovní mají místo také v roli prostředníků a smírců. Těch, kteří vedli ke vzájemnému odpuštění na základě vědomí viny. A vina vzniká tam, kde je vědomí nezrušitelného práva na majetek, který je pojímán jako nástroj pro vykonávání zodpovědnosti vůči zemi i jejímu stvořiteli. Tak věří křesťané a jsou tak myšlenkovým zázemím anglických, amerických i evropských demokratů. Mnohé ze světlých okamžiků jihoamerických ekonomik jsou spojeny právě s pojetím odpovědnosti, jak jej definuje Michael Novak, pro něhož je byznys povoláním, myslí se povoláním od Boha, jak píše v názvu své knihy. Zároveň evangelium nesmlčí svobodu jedince a právo na nezávislé a liberální rozhodování.
Odpovědnost, na které by měl stát kapitalismus, není pravá ani levá. Proto se nedají křesťané hledat jen na jedné straně politického spektra. Duchovní obecně nemůže být jen zastáncem jedné politické struktury, protože farnosti a sbory nejsou stavěny na politickém přemýšlení. Když se duchovní objeví jako prorocký hlas ve veřejnosti, a to zřejmě všichni jmenovaní (i nejmenovaní) křesťané byli, pak je to signál, že se to s politickým rozdělováním v naší zemi trochu přehání. Mnohé z problémů v našich obcích a snad i ve státě, nemají pravé a nebo levé řešení. Mají řešení zodpovědné a nezodpovědné. Proto začínají církve hovořit, nevyjímaje katolickou, o politické diakonii. Diakonie znamená cosi jako "jít skrze prach". Bývá spojována jen s pomocí nemohoucím v jednom smyslu slova, ale ve třetím tisíciletí je třeba o ní mluvit i v dalších oblastech. Je třeba připomenout, že se nehovoří o zodpovědnosti za tento svět jen u křesťanů, ale zcela správně se toto stává otázkou pro náboženské systémy celého světa. Daniel Kvasnička
kazatel Církve bratrské

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace