horlivě, jako na smrtelné posteli.
Už nemluví, jen sténá.
Křičí Vítězství, pláče trpké hořké slzy.
Dají vše, co bude třeba. Poruší pravidla. Zbaví se pohodlí, opustí útulné domovy.
Vzdají se svých práv, odhodí své drahocenné malé chybičky. Vysmějí se nálepkování čehokoliv. Reklama je nezastaví, Hollywood nad nimi nemá žádnou moc. Přátelé, kteří na ně tlačí nedokážou pohnout s jejich odhodláním. Jsou strašně cool, nebezpečně přitažliví.
A co navenek? To je moc nezajímá. Nosí oblečení jako kostýmy k oslavě.
Dokážou se vzdát svého image a popularity?
Svůj život by položili za druhé! Na lavici obžalovaných si sedají místo odsouzenců.
Vymění trůn za elektrické křeslo.
Krví, potem a slzami se promodlí bezesné noci a dny. Modlí se a ví, že vše záleží na Bohu
a že život závisí na nich.
V DNA mají napsáno Ježíš, oni se nadechují a On vydechuje…
Jejich podvědomí zpívá. Dostali od Ježíše transfůzi nové krve.
Jejich slova děsí démony v nákupních centrech.
Neslyšíš je přicházet?!
Vzdej poctu těmto divným hrdinům své doby.
Svolejte všechny ztroskotance.
Tady přicházejí, s ohněm v očích. Armáda jde a stromy tleskají, mrakodrapy se sklánějí a vrchy jsou jenom vršky před těmito dětmi jiné dimenze. Modlitbou svolají nebeské šiky a jejich zástup evokuje vzpomínky na Eden.
A tato vize se splní. Přijde. Přijde snadno, brzy.
Jak to vím? Jednoduše: touží po ní samo stvoření, vzdychá po ní Duch, snívá o ní Bůh.
Moje zítra je Jeho dnes. Moje opovážlivá naděje je Jeho jasným plánem.
A moje zakřiknutá, pošeptaná, nevěřící modlitba vyvolá hromové, dunící, strašlivé “Amen!” mrazící v kostech. “Amen!” triliónů andělů, hrdinů víry,
“Amen!” Krista samého.
