poslal Nepřihlášený Ten příběh se odehrál již před mnoha lety a stal se mé babičce a její mamince.
Vždy, když tuto událost babička vypráví, běhá mi mráz po zádech.
Babičce bylo tenkrát asi 13 let.
Byl podvečer, už se stmívalo, když šly kolem hřbitova.
Řekly si, že by mohly zapálit svíčku na hrobě.
Když procházely kolem kostela na hřbitově, všimly si, že se uvnitř svítí a ozývá se nějaká hudba.
Divily se tomu, protože v ten den se žádná mše ani bohoslužba konat neměla.
Vešly tedy dovnitř, aby se pomodlily a spatřily kostel plný lidí.
Všichni byli v černém.
Muži měli na hlavách černé klobouky, ženy černé šátky.
Nikdo se ani nepohnul, neotočil, všichni jen seděli a dívali se dopředu.
Nikomu nebylo vidět do obličeje.
Nikde žádný farář.
V kostele bylo ticho a všichni stále jen seděli a nehýbali se.
Babička s prababičkou se pokřižovaly, podívaly se na sebe a co nejrychleji a plné hrůzy odtamtud odešly.
Nepromluvily celou cestu z kostela.
Až když přišly domů, z nich opadl veškerý strach, který v kostele cítily,
a říkaly si, že takový zvláštní pocit, jaký měly z toho všeho, nikdy nezažily.
Druhý den se ptaly ženy, která vedle kostela bydlí, co to tam bylo za lidi a jáká, že to mše se sloužila,
ale ona jim odpověděla, že kostel byl celou dobu zamčený, že se otevírá jen na bohoslužbu nebo při úklidu
a že včera večer tam byla tma a žádní lidé do kostela nepřišli ani z něho neodešli.
Tolik lidí by přeci někdo musel vidět...
Nikdo jiný z vesnice ten den v kostele nebyl.
Můžete nám, prosím vás, vyjasnit, o co tenkrát šlo?
A proč zrovna babička s její maminkou byly svědky této podivné události?
Simona
