Grano Salis - Portrét Církve československé husitské

Portréty protestantských církví v ČR Dr. Vladimír Šiler Církev československá husitská (CČSH) Dr. Vladimír Šiler Vznikla roku 1920 jako výsledek hnutí reformně smýšlejících modernistických katolických kněží vedených ThDr. Karlem Farským. Vznikla tedy odštěpením se od římskokatolické církve. V krátké době se k ní přihlásilo mnoho lidí, kteří opouštěli katolickou církev zklamáni její rolí v bývalém Rakousku a za 1. světové války (přestupové hnutí). V atmosféře nové národní svobody, doznívajícího národního obrození a panslavismu se nová církev chápala jako národní katolická církev se silným citem pro východní pravoslaví (vazba na cyrilometodějskou tradici, ale např. i na Srbskou pravoslavnou církev) i pro českou reformaci. Proto si zvolila název Církev československá. V průběhu 20. a 30. let získala téměř milion členů. Nastavěla mnoho kostelů. Některé jsou architektonicky pozoruhodné, protože jsou postaveny ve stylu tehdy módního funkcionalismu. Prvním poznávacím znakem církve bylo zavedení mateřštiny do bohoslužby, zrušení celibátu kněží a demokratizace církevní správy. Postupně však církev teologicky dozrávala a vyhraňovala se. Odštěpilo se od ní pravoslavné křídlo v čele s knězem Matějem Pavlíkem, který pak založil Pravoslavnou církev v Československu a stal se jejím biskupem (jedná se o Matěje Gorazda Pavlíka, který byl popraven nacisty za to, že ve svém chrámu v Praze ukrýval parašutisty,kteří provedli atentát na R. Heydricha). Přikláněla se stále více k odkazu husitství a českobratrtví a teologicky se otvírala tehdy módnímu protestantskému liberalismu. Prakticky ji ale stmeloval bohoslužebný život. Liturgie zachovává základní strukturu a mnohé texty klasické katolické mše, přejímá řadu prvků starokřesťanských, ale nechává se inspirovat i pravoslavím. Na rozdíl od protestantismu církev uznává všech sedm svátostí. Proto je CČSH vlastně jakýmsi mezitypem, liturgickou zbožností stojí spíše na půdě katolicismu, teologicky se stále víc přiklání k protestantismu. Podobá se tedy spíše anglikánské církvi. Sama sebe však chápe jako protestantskou církev. Církev hodně utrpěla za nacistické okupace, kdy její činnost byla okleštěna. Ztratila prakticky celou oblast Slovenska. Za komunistického režimu ji značně zdecimoval ideologický tlak. Její příslušníci byli spíše liberálně ladění vlažní křesťané pocházející z nižších vrstev středně velkých měst, kteří neměli vyznavačskou odolnost. Církev postupně ztratila tři čtvrtiny svých členů. Při tom se v poválečných letech dokonalo její teologické zrání. Její teologie i sebekoncepce je ekumenická, tzn. otevřená různým křesťanským tradicím, ale i otevřená vůči kultuře, vědě, politice. Výrazem tohoto naukového posunu bylo doplnění názvu na Církev československá husitská v roce 1971. Zřízení církve je presbyterně-synodní s episkopálními rysy. Základní jednotkou je náboženská obec. V jejím čele stojí farář, vysvěcený biskupem na kněze, a volená rada starších. Světovou raritou je, že v této církvi jednu třetinu duchovních tvoří ženy - farářky. Náboženské obce se sdružují do diecézí, v jejichž čele stojí biskup a volená diecézní rada skládající se z duchovních a laiků. Nejvyšším orgánem je církevní sněm. Celek církve je veden patriarchou a ústřední radou. Teologická práce se soustřeďujena Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Církev vydává čtrnáctideník Český zápas a dvouměsíčník Teologická revue. Kostely CČSH (nazývané sbor, většinou Husův sbor) bývají zvenčí i uvnitř velmi prosté. Přesto se církev obrazům, sochám a umělecké výzdobě nebrání. Pozoruhodným znamením mnoha kostelů bývá, že je v nich umístěno kolumbárium, urnové pohřebiště. Církev se totiž postavila za pohřeb žehem už v době, kdy to římskokatolická církev odmítala a kdy urny nemohly být pohřbívány na veřejných katolických hřbitovech. Duchovní používá jako bohoslužebné roucho černý talár s rudým kalichem na prsou a bílou štolu. Znakem církve je kalich s křížem. Počet věřících se odhaduje na 180 000. Církev má několik diakonických středisek. Potýká se však s hospodářskými těžkostmi, neboť na rozdíl od ostatních církví nemá zázemí v zahraničí. Přesto je ekumenicky velmi otevřená, vždy se angažovala v ekumenických akcích a v ekumenických institucích stojí vždy jako druhá nejdůležitější církev vedle ČBCE.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace