poslal Nepřihlášený Český překlad Bible, který vycházel několik roků po částech pod názvem Nová bible kralická, vychází nyní kompletní pod názvem Bible. Překlad 21. století
(zkratka B21). Přestože po jazykové stránce s češtinou Bible kralické
nemá prakticky nic společného, odkazoval na ni ve svém dřívějším názvu,
aby naznačil určitou, jakkoli volnou, vazbu na minulost. Nyní ovšem
převážila podle všeho marketingová hlediska, protože vztahovat se v
názvu k budoucnosti je nesporně atraktivnější.
Podtitul Překlad 21. století
naznačuje, že by svou aktuální češtinou měl "vystačit" třem generacím
(po 30 letech). Přitom Český ekumenický překlad (dále ČEP) už po jedné
generaci, vzhledem k rychle se měnícímu jazyku, zastaral. Zdá se však,
že věc je prostší: toto označení zřejmě není ničím víc než reklamní
upoutávkou. Zda se stane skutečností, bude možno říci teprve na konci
století, ne na jeho začátku.
V předmluvě k B21 se vydavatelé hlásí k odkazu Bible
kralické, která je bezesporu klenotem českého překladatelského umění.
Za průlom biblického překládání v duchu moderního přístupu považují
ČEP. Znalcům překladů Bible do češtiny tu chybí přinejmenším zmínka o
Bibli svatováclavské, která, přestože byla překládána z latinské
Vulgáty, představovala významný přínos ve vývoji české biblistické
terminologie. A nelze také opomenout celou řadu (třeba jen dílčích)
překladů protestantské i katolické tradice, které od počátku
20. století uplatňovaly ve své době moderní principy biblického
překladatelství.
Když B21 otevře katolický křesťan, zjistí, že to
není celá jeho Bible. Chybí tu sedm starozákonních knih a některé další
jsou tu předkládány v kratší verzi, než jak je známe v tzv. "širším
kánonu". V tomto kontextu je vhodné zmínit, že zvlášť katoličtí věřící
se mohou těšit na brzké vydání českého překladu světově rozšířené
Jeruzalémské bible a pracuje se také na revizi a dokončení překladu
pořízeného dr. Václavem Bognerem a užívaného v katolické liturgii (se
současným názvem Český katolický překlad).
Katoličtí biskupové se při doporučování biblických
překladů řídí kanonickými normami. Kodex kanonického práva (kán. 825)
má na zřeteli užitek z četby Písma svatého a jeho interpretaci ve shodě
s dvoutisíciletou tradicí církve; proto požaduje, aby věřící užívali
Bible opatřené nezbytnými úvody a výkladovými poznámkami. (ČEP má
stručné úvody k jednotlivým knihám a minimum vysvětlivek.) Tento
požadavek je o to naléhavější, že v současné době do značné míry chybí
u čtenářů Bible obecně předpoklady k jejímu pochopení, takže některým
místům nerozumějí vůbec a některá vnímají značně zkreslenou optikou své
subjektivity.
Podle překladatelů B21 je jejich dílo
doporučeníhodné zejména pro srozumitelnost češtiny, blízké dnešnímu
běžnému čtenáři. Tato snaha je obecně chvályhodná. Při překladu Bible
je jistě vhodné přihlížet k úrovni současné literární češtiny a
částečně i k její hovorové podobě. Především je ale třeba brát v úvahu,
že mnohé biblické texty vznikaly jako texty bohoslužebné, další byly
bohoslužebným jazykem ovlivněny a Bible jako celek byla více méně po
celou dobu své existence užívána ve schválené formě prvořadě k
liturgickému předčítání. Proto při jejím překládání do moderních jazyků
nelze uplatňovat jenom obecné translatologické zásady (tj. překládat
Bibli jako literaturu), ale každý nový překlad musí respektovat
stávající liturgickou terminologii, styl a dějinnou kontinuitu tohoto
typu jazyka.
Pokud jde o literární stránku, její zhodnocení bude
jistě předmětem odborných recenzí. Omezme se tu jen na několik málo
poznámek. Ve starozákonních poetických knihách se v prezentovaném
překladu často setkáváme se snahou o zrýmování. Toho však není možné
dosáhnout vždy, takže celek působí nevyrovnaně a rozkolísaně. Dále v
Novém zákoně stojí za povšimnutí například to, že česká křesťanská
tradice, kterou respektuje i ČEP, vyhradila jménu Ježíšovy matky formu
"Maria", a ne "Marie", aby se tak podtrhlo její výjimečné postavení v
dějinách spásy. Také věta přeložená jako "ocitl se v těle jako člověk"
(srov. Flp 2,7-8) je nepřesná, protože ve skutečnosti chce vyjádřit,
jak Krista viděli jeho současníci, tedy "byl shledán jako člověk".
Podobných nepřesností by bylo možno uvést mnohem více.
Je důležité, aby se Bibli dostalo místa, jaké jí
právem podle křesťanské tradice náleží. II. vatikánský koncil
připomíná, že "Církev měla vždy v úctě Boží Písmo jako samo tělo Páně" (Dei verbum,
21). Bylo nám svěřeno jako dar, což vyjadřujeme různými gesty při
liturgii. Proto by bylo vhodnější, aby se jeho nabízení v sekulárním
prostředí vyhnulo reklamním kampaním, jimiž si slouží běžné obchodní
organizace.
Závěrem lze shrnout, že katolickým křesťanům je jako
autentické znění Písma svatého určen oficiální liturgický překlad,
použitý v platných bohoslužebných knihách, postupně vydávaný a
připravovaný ke kompletnímu vydání jako tzv. Český katolický překlad
(Bogner et al.), církevní schválení (imprimatur) má též tzv. Český
ekumenický překlad (Bič, Souček et al.), ke kompletnímu vydání se
připravuje také Česká Jeruzalémská Bible (Halas et al.). Všechny tyto
překlady vznikly nebo vznikají za plné či částečné účasti katolické
církve, což zaručuje jejich správnost z hlediska nauky víry.
Nová bible
kralická – B21 (ani jiné překlady) nemůže církevní schválení (v rámci
katolické církve) získat, neboť nesplňuje požadavky normy, kterou
imprimatur je. Tím pochopitelně není řečeno, že je katolickým křesťanům
čtení a studium jiných překladů zapovězeno, naopak každá kritická
konfrontace různých znění s uznaným katolickým překladem jim může být k
užitku a prohloubení biblických znalostí.
Zdroj: Česká biskupská konference
