Grano Salis - Portrét Slezské evangelické církve augspurského vyznání

Portréty protestantských církví v ČR Dr. Vladimír Šiler Slezská evangelická církev augspurského vyznání (SECAV) Od roku 1524 se začalo na Těšínsku šířit luterství, které za čas zcela převládlo. Dynastie těšínských Piastovců byla tradičně luterského vyznání. Takže i v dobách, kdy na ostatním území našich zemí probíhala rekatolizace, v části Slezska zůstaly pro evangelíky zachovány určité svobody. I když katolická církev nakonec získala většinu obyvatelstva, zůstalo několik oficiálně trpěných ohnisek evangelictví. Důležitý byl zejména chrám postavený v Těšíně roku 1709 (dnes v Polsku). Tajní evangelíci, skrývající se v celé zemi před pronásledováním, měli v Těšíně možnost zúčastnit se bohoslužeb, získat bibli nebo Třanovského zpěvník. To je posilovalo k dalšímu setrvání ve víře svých otců. Po tolerančním patentu (1781) mohli evangelíci vystoupit ze skrytosti a začaly se budovat církve a stavět kostely. Byly to evangelické církve luterského směru založené na územním a národnostním principu, tedy např. německé, polské. V letech 1918 - 1920 se rozhodovalo o hranicích mezi Československem a Polskem právě v oblasti Těšínska. Tyto spory se týkaly i církevní příslušnosti. Některé sbory se totiž rozhodly vstoupit do nově utvořené ČBCE, jiné se přihlásily k Německé evangelické církvi a ostatní zůstaly jako samostatný útvar Slezské evangelické církve. Tato církev pak žila víceméně izolovaně od života ostatních církví v Československu a od života v republice vůbec. Za 2. světové války byla církev organizačně připojena k Německé evangelické církvi. Teprve po roce 1948 se církev znovu vzchopila a ustavila jako Slezská evangelická církev a. v. Církev je pozoruhodná tím, že jejích asi 50 000 věřících žije na poměrně malém území podél řeky Olše a dolního toku Ostravice. To znamená, že v některých místech je koncentrace evangelíků výrazná a vyrovná se počtu katolíků nebo jej dokonce předčí. Dalším specifikem církve je , že je to církev dvojjazyčná. Bohoslužby se slouží střídavě v češtině a polštině. Faráři musejí ovládat oba jazyky. Soužití obou národností v jedné církvi není vždy bez konfliktů, ale ty vyvěrají spíše z historických a sociálně-politických příčin. Příslušníky církve jsou převážně venkovští obyvatelé chudých podhorských oblastí. Jejich vyznavačsky rozhodná víra a lpění na tradicích jsou však příslovečné ("Drží jak luterská víra."). Mimořádná obětavost při stavbě kostelů, diakonické službě nebo při pořádání finančních sbírek vede vždy k úctyhodným výsledkům. Církev patří do rodiny luterských církví, které jsou v mnoha zemích početně výrazně zastoupeny, a proto mají i značnou účast na panující kultuře a veřejném životě, což se projevuje mimo jiné vysokou úrovní teologického myšlení, všeobecnou kultivovaností, intelektuální noblesou, ale také tolerancí a jistým liberálním skepticismem a kriticismem. To však platí o SECAV jen v menší míře. V církvi převažuje atmosféra probuzenecké zbožnosti, což má za následek menší úctu k teologickému vzdělání a odvrat od kulturního a sociálně-politického života okolního světa a soustředění se pouze na niternou zbožnost. Je to jistě také dáno charakterem regionu na pomezí národů a kultur. Na Těšínsku se vždy dařilo entuziastickým náboženským skupinám s apokalyptickým výhledem ke konci tohoto světa. SECAV proto ráda koná evangelizační akce, ráda zbožně zpívá a pěstuje čilý sborový život. Probuzenecký ráz zbožnosti ovšem působí různá vnitřní pnutí a v současné době tak probíhá v církvi štěpení na dva směry. Základní jednotkou církve je sbor, v jehož čele stojí farář a volené presbyterstvo. V čele církve stojí církevní rada duchovních a laiků a biskup. Církev posílá své duchovní studovat teologii do sesterských církví doma i v zahraničí (Polsko, Slovensko, Německo). Vydává dvojjazyčný časopis Přítel lidu. Luterské kostely bývají velmi zdobné, zvenčí i uvnitř. Často jde o stavby ve stylu severoněmecké pozdní gotiky z červených pálených cihel. V kostelích jsou zachovány oltáře s obrazy a svícny, i když se většinou nepoužívají. Luterská bohoslužba je formálně bohatě rozbudovaná, i když i tady slovo Písma a kázání hraje hlavní roli. Farář nebo farářka nosí při obřadech černý talár a bílou krajkovou rochetku. Církev jako svůj znak zpravidla užívá bibli a kříž. SECAV koná významnou diakonickou práci v poměrně značném rozsahu. Stará se i o bezdomovce a narkomany. Proslulá je její práce s dětmi a mládeží. Díky těsným kontaktům se sesterskými církvemi v Polsku, na Slovensku a v Německu se církev často podílí na různých nadnárodních akcích a projektech. Církev se plně podílí na ekumenickém hnutí, a to i přesto, že sama pochází z území a z období, kde náboženské sváry byly velmi dramatické.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace