Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 260, komentářů celkem: 429595, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 434 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

oko
ivanp
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116503551
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Zázračné uzdravení
Vloženo Sobota, 11. červenec 2009 @ 21:00:57 CEST Vložil: Stepan

Svědectví poslal Willy

Nedávno pod článkem "Uzdravení" napsal ve svém komentáři uživatel "oko" toto: Ale uzdravil jste někdo člověka, kterého lékaři už odepsali, který měl třeba rakovinový nádor jak pěst a prokazatelně podle rentgenu jeden den nádor byl a druhý už ne? Kéž byste měli takovou víru!

Reagoval jsem na tuto výzvu dvěma komentáři - jedním hlavním a druhým doplňujícím popisujícím jedno nádherné zázračné uzdravení. Oko a ani nikdo jiný však na ně nereagoval. Rozhodl jsem se tedy tímto článkem, jehož předmětem zmíněné dva komentáře v mírně upravené podobě jsou, dát novou příležitost jak oku, tak dalším, aby se k němu vyjádřili, proto aby toto svědectví v záplavě jiných věcí nezapadlo, a bylo tak možná i posílením ve víře a povzbuzením pro mnohé, kteří třeba ani v uzdravení Boží mocí v dnešní době nevěří.


 Znám bratra, jehož věřící známá měla syna-miminko, jemuž lékaři zjistili rakovinu III. stupně, která podél páteře zasahovala takřka všechny životně důležité orgány. A ta onoho bratra s pláčem v beznadějné situaci naprosto zoufalá a bezmocná prosila, aby něco udělal, aby se modlil, poněvadž lékaři dávali rodičům jen asi 10% naději, že se dožije předškolního věku a že kvalita jeho života bude velmi špatná.

Bratr se modlil a možná i postil - detaily si nepamatuju (je to asi 16 let) - rozmluvil rodičům rizikovou operaci s 30% statistickou úspěšností, aby se Pán plně oslavil. Dal také modlitební prosbu za dítě studentům biblické školy (BŠ), ale neměl zpétnou vazbu, jestli se na modlitebním setkání v BŠ za miminko skutečně modlili. A Pán, ne ten bratr samozřejmě, chlapečka úplně uzdravil. Lékaři také předpověděli několik trvalých následků, které měly po léčbě nastat; no, a ony nenastaly! - ani jeden. Matce úřady vystavily doklady na plnou invaliditu dítěte s průkazem ZTP-P. Když pak šla po Pánově "zásahu" maminka s chlapečkem na kontrolu, lékaři konstatovali, že se uzdravil a neoficiálně přiznali, že s jeho uzdravením nemají nic společného a dokonce přiznali i to, že nedávali miminku drahé léky, které otec v hotovosti zaplatil, ale mnohem levnější, které podle jejich vyjádření v žádném případě nemohly chlapečka vyléčit, nýbrž pouze zmírnit následky nemoci. Pozvali také z USA tým onkologů, který vede knihu, v níž jsou celosvětově zaznamenány podobné případy. Dominik je 10. případem v oné knize popsaným. Přesto jí úřady v první chvíli odmítly odejmout výhody plně invalidního dítěte, protože úředníci nevěřili, že je Dominik opravdu v pořádku.

To, co jsem popsal, se dělo v době od dvou měsíců miminčina "mládí", kdy u něho byla rakovina zjištěna, asi do jeho půl roku, kdy o tomto úžasném případu svědčila maminka ve sboru, jehož byl onen bratr členem. Já jsem viděl Dominika, když mu byly dva roky a nikdo by na něm nepoznal, že byl někdy tak hrozně a těžce nemocný.

Mám za to, že to byl takový ten případ, kdy je malé dítě nevysvětlitelně nemocné a jak rodiče tak lidé kolem si kladou různé více či méně případné otázky. Ale správná odpověď na všechny otázky je ta, že dítě bylo nemocné, aby na něm Bůh zjevil svůj mocný skutek a tak se oslavil. Chvála a sláva za to patří jen a jen Pánu! Amen.


Podobná témata

Svědectví

"Zázračné uzdravení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 192 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Zázračné uzdravení (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Sobota, 11. červenec 2009 @ 22:25:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
willy
Pokud jde o rakovinu prokázanou odebráním vzorku tkáně a následným vyšetřením na histologii, tak víš co mě fascinuje ze všeho nejvíc na takových případech? Právě ta nejednota. Kristus ustanovil církev a je hlavou té církve. Uzdravuje ve své církvi tak, jak On sám chce.

A my lidé, místo abychom svědčili o JEHO VELIKÉ MOCI a o UZDRAVOVÁNÍ, tak se hádáme a nejsme v jednotě. Hospodin nedělá zázraky v jedné  - Willyho církvi - tj. v jednom údu své církve, ale ve své církvi, které On je hlavou.

I. Korintským 12, 26 Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A docházi-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním. Vy jste tělo Kristovo a každý z vás je jedním z jeho údů.

Jeden je Bůh, jedna je církev a v té jedné církvi je Bůh stále přítomen a dělá zázraky. Bude s námi až do konce světa. Slyší nás a když ho budeme prosit o uzdravení, pomůže nám prosíme-li v souladu s Jeho vůlí.



Re: Zázračné uzdravení (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Sobota, 11. červenec 2009 @ 22:52:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Nevím, proč je článek uveden pod tématem "Hledání", když jsem jej vkládal pod téma "Svědectví"?

willy



Re: Zázračné uzdravení (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 11. červenec 2009 @ 23:29:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Willy.

  Díky za svědectví.  Já jsem na tuhle výzvu oka nereagoval, a to ze dvou důvodů

  1. pro mne nejsou zázraky potvrzením mé víry, nemyslím si, že je dobře, aby se nějaké zázraky a svědectví staly potvrzením víry komukoliv. Každý křesťan potřebuje vlastní svědectví, živé, ve svém životě, ne jen někde číst co se kde stalo.

  Ve skutečnosti jsem ten svůj článek uzdravení psal proto, aby si někteří lidé nemysleli, že v běžném životě řeším problémy ŘKC. V běžném životě řeším kde-co, dokonce v církvi, ale na problémy ŘKC jsem v něm nenarazil léta. Popsal jsem tedy v tom příběhu takový vzorek věcí, které třeba někdy řeším.

  2. Znám více podobných příběhů, které bych tu mohl takhle popsat, ale nesmím.





Re: Zázračné uzdravení (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Neděle, 12. červenec 2009 @ 00:45:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hezké svšdectví. Jen pro neznalé - co je to rakovina III. stupně? Přiznávám, že jsem trochu na rozpacích z informace, že bratr ... rozmluvil rodičům rizikovou operaci s 30% statistickou úspěšností. Já ti fakt nevím, jestli je to správné. Znám pár podobných případů, ale bohužel znám i dost těch, kde modlitby nepomohly a dotyčný zemřel právě proto, že nepodstoupil nějakou léčbu a spoléhal právě na ty modlitby. Co ty na to?



Re: Zázračné uzdravení (Skóre: 1)
Vložil: rive v Neděle, 12. červenec 2009 @ 01:15:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Když se jsem si otevřela minulou diskuzi o uzdravení, tak mě celkem překvapilo, že zde není vůbec řeč o Božím majestátu, o Boží svrchovanosti, o Boží velikosti. 
Taky znám svědectví, malinké děťátko onemocnělo rakovinou, rodiče měli velkou víru, modlili se za uzdravení děťátka k Bohu, s nimi i několik stovek bratří a sester, přátel, známých, a známých zase známí, většinou když se jedná o modlitby za maličké, kteří trpí, semkne se Boží lid a modlí se intenzívně. Bůh si vzal děťátko k sobě. I takové situace jsou svědectvím, o velikosti Boží, a to všechno co se odehrávalo kolem a kolem během té těžké nemoci (to by bylo na delší vyprávění), velké svědectví rodičů, kteří ukazují svým životem, svědectvím, na velikost Boží pomoci, který nás nikdy neopustí, že Bůh pomůže zvládnout, pomůže projít svému i tím nejhlubším údolím, jaké může v životě nastat – a to tou těžkou chvíli, kdy rodiče stojí nad rakví svého děťátka.  
A ještě dodám jednu svou zkušenost. Prožila jsem osobně v nedávné době jednu tragédii, a vím z toho, jak jsem situaci prožívala, že víra je věc nadpřirozená, je to Duch svatý, který nám dává dar víry v uzdravení, kdy jako zázrakem jsou najednou pochybnosti pryč, a je tu jen ta nadpřirozená víra ve stoprocentní Boží zásah, Víra, že „tahle tragédie (zlý sen) dopadne dobře“, že to prostě víte, máte tu nadpřirozenou víru, modlit se o zázrak. … A pak se i stal zázrak. Modlily se také stovky bratří a sester. Jenže tatínek toho děťátka pak řekl (vyrovnaně), já se také modlil o zázrak, modlily se stovky bratří a sester o zázrak, a děťátko zemřelo. Nebo jiná maminka, kdy dítě není zcela vyléčeno, (se ptá zmateně), za mé dítě se nemodlily stovky bratří, nedávala jsem signál do dálky, modlili se jen známi okolo. Takhle reaguji ti, kteří také něco prožili, když se setkali s nadšeným svědectvím o zázracích, či s nějakými rádoby duchovními radami, a mají pravdu, nic není nikdy jednobarevné.
Naučila jsem se přijímat věci, tak jak jdou, protože naše poznání je jen částečné, a vidím a koukám, co člověk to názor, a je to přirozené, protože je zcela nemožné lidským mozkem pochopit Boží cesty. Jeden bude tvrdit, že zdraví je štěstí, být nemocný tragédie, jiný zase, že láska je štěstí, a tragédie nenávist… a jiný zase úplně něco jiného.
Co tam lidská moudrost, moudré spoléhat se na Boha, žít v Boží bázni, protože ti, kteří Boha milují, mají nadpřirozenou jistotu (sprostě „ví“), že všechno co se děje v našich životech (dobré i zlé) napomáhá k dobrému, je dobrem pro člověka, když žije s Bohem. Přece zázrak je také umět přijímat i věci těžké, nemoci, různé těžkosti, je to také znak velké víry (důvěry Bohu). A navíc také i velké pole pro evangelizaci. Když křesťané prožívají nějakou osobní tragédii, svět se dívá na jejich postoje, jak procházejí těžkostmi, jak je zvládají, jak se chovají, jak jednají.
rive





Re: Zázračné uzdravení (Skóre: 1)
Vložil: aviaf v Neděle, 12. červenec 2009 @ 12:37:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek
Ja bych chtel poprosit o odkaz na tu knizku tech americkych onkologu. Jestli to uz vyslo.

A pripojuju se k otazce rive ohledne toho, jak se dari Dominikovi dnes...

Predem dekuji za kladne vyrizeni obou dotazu.

Aviaf



Re: Zázračné uzdravení (Skóre: 1)
Vložil: dargo v Neděle, 12. červenec 2009 @ 14:36:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Díky za to svědectví, je to povzbuzující.

Zde je odkaz na video    http://www.tv7.cz/moje-tv7?vid=510&sort=fav
O Božím zásahu v  uzdravení od dětství nemocné - ochrnuté ženy

Je to síla! Bůh skutečně jedná tam, kde chce a to mocně. A často skrytě,
nepotřebuje senzacechtivé davy.
Chce v nás jen probudit víru a důvěru v Něj.
Jednotná modlitba a odvaha se na Pána obrátit a spolenout se na Jeho vedení, je důležitá.
Bázeň před Hospodinem - poslušnost - moudrost -  ... spolu souvisejí a vedou k rozhodnému jednání.
Často se k Bohu obracíme cele, až když už není jiná možnost,
když už nic jiného nezbývá. A On často úpěnlivé volání vyslýchá
a odpovídá.
Je také třeba mít moudrost v rozeznání jaká "cesta" je v konkrétní situaci Boží vůle...zrovna pro mne.
Bůh je svrchovaný, mocný, spravedlivý, a také DOBRÝ! Vyučuje svým cestám - někdy v podobě uzdravení,
někdy v podobě zkoušky či utrpení, někdy v podobě smrti.
Je to vždy Boží milost. A milost je vždy nezasloužená.
Žalmy 107:19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.



Re: Zázračné uzdravení (Skóre: 1)
Vložil: Lu v Neděle, 12. červenec 2009 @ 15:54:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
V tom předchozím Cizincově svědectví o Uzdravení je právě pěkné to, že se Marcel, ač sám krátce znovuzrozený, už modlí za uzdravení Tondy. Tomu říkám učednictví. Typnu si, že tou modlitbou za uzdravení Tondovy nohy, rostla Marcelova víra pro uzdravení jeho vlastních plic.

Jelikož jsem měl doma v prvním manželství  sedm dětí, byly modlitby za uzdravení, a vůbec ochrana před nemocemi, velice praktickým darem. Vždyť stihnout jen ty povinné lékařské prohlídky. Natož aby děti byly ještě nemocné.

Abych přidal pro povzbuzení jedno dávné svědectví, tak když byl synovi jeden měsíc, jeli jsme autem na kontrolu k lékaři. Na náledí se nám "povedl" smyk a hodiny. Už jsem čekal z boku náraz protijedoucí avie. Neviděl jsem už nic, jen její modrou kapotu. V tom ticho a mír. Zůstali jsme na silnici sami, nikde žádné auto. I když tam byl předtím dost hustý provoz. Ta protijedoucí avie snad musela těsně u našeho auta vzlétnout a přeletět nás.



Re: Zázračné uzdravení (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Úterý, 14. červenec 2009 @ 10:09:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zajímavá věc se stala francouzskému spisovateli Emilu Zolovi, který je dodnes neprávem zneužíván jako symbol militantního ateismu. Takovým způsobem prožil jen první půlku svého života. Bojoval proti Bohu i proti věřícím kde a jak se dalo. Chodil se vysmívat lidem kteří se modlili a stýkal se s partou podobných lidí jako byl sám. Pak si vzal na mušku Lurdy. Vypravil se do nemocnice kde dodnes zkoumají a dokumentují  všechna uzdravení  (jako doktor může přijít kdo chce, i nepřátelsky naladěný skeptik) a tehdy se poprvé zarazil když viděl záznamy. Nakonec překonal pochybnosti a vybral si k zesměšnění pár chudých lidí o kterých předpokládal že se nebudou bránit. V tom se ale spletl. Ozvali se oni i jejich okolí které je znalo předtím i potom. Po čase si pan Zola zlomil nohu. Na tom by celkem nic nebylo ale ona vytrvale odmítala přes všechnu péči srůst. Po několika měsích byl víc mrtvý než živý a chybělo mu v ráně několik centimetrů kosti  která zhnisala a rozpadla se. Amputaci odmítal, říkal že raději zemře. Když se mu po delším čase povedlo usnout tak viděl ve snu obraz Panny Marie v jednom známém kostele a slyšel píseň k její chvále. Po probuzení zjistil že si jí při práci potichu zpívá žena se kterou žil. Polekaně zmlkla a bála se že bude zuřit. On jí ale k jejímu nesmírnému údivu  prosil ať jde do toho kostela a modlí se tam za něj. Než se vrátila tak vstal a chodil. Chybějící kost v okamžiku dorostla. Od toho dne se život Emila Zoly obrátil o 180°. Paní si při nejbližší příležitosti vzal za ženu a z militantního ateisty se stal neméně horlivý vyznavač  Krista. On dělal vždycky všechno naplno. Doktor ho prohlédnul a nevěděl co s tím. Bývalí kumpáni ho nemohli poznat a postupem času se od něho distancovali. Pan Zola obcházel lidi které předtím urážel a omlouval se, psal otevřené dopisy na různá místa. O téhle půlce jeho života učebnice literatury jaxi taxi mlčí.




Re: Zázračné uzdravení (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 16. červenec 2009 @ 10:33:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."lednu 1898 napsal pamflet "Žaluji" k Dreufusově aféře, čímž na sebe a na všechny co se za něj postavili strhl zuřivou nenávist francouzských katolíků"...


Co má Dreufus společného s katolíky? Byl to Žid, který sestal obětí tehdejšího politického systému. Francouzská veřejnost už od pařížské komuny v sobě nesla protináboženské prvky. V té době zavládl těžký antiklerikalismus a napětí mezi státem a církví, jenž připomínalo napoleonské časy. Dreufus byl záležitostí státní, ne církevní.



Re: Zázračné uzdravení (Skóre: 1)
Vložil: garwin (garwin@seznam.cz) v Čtvrtek, 17. prosinec 2009 @ 09:59:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zajímavý článek a fajn svědectví.  Já osobně se poslední zhruba dva roky zabýval teologií Hnutí víry jeho různých forem. Vedlo mě k tomu jednak čtení knih zakladatelů tohoto hnutí i jejich následovníků, včetně učení konkrétních představitelů v ČR. Nelze myslím popřít, že uzdravení, resp. prosperita je jedním z nosných témat této skupiny. Následně jsem si pak ověřil konzistenci paradigmat Hnutí v diskusi s lidmi, kteří ve společenstvích(církvích) založených na jeho učení byli či jsou. Jak už to u lidí bývá, při diskusi se někteří projevili tak, že respektovali můj nesouhlas s jejich vlastním přesvědčením ve vší slušnosti, kdežto jiní sklouzli do zlobné až nenávistné roviny včetně osobních útoků.

Musím uznat, je to velmi atraktivní učení, pozitivní teologie, která musí oslovit snad každého křesťana, který zná biblické partie používáné Hnutím tisíckrát slyšel, avšak nikdy ne takový výklad, jaký předkládá Hnutí. Je myslím odpovědností, každého učedníka Kristova podrobit každé učení tříbení Božím slovem a to ve smyslu: Skutky apoštolů 17,11 Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel.

Z mého pohledu tomu v teologii Hnutí víry tomu tak není. Tj., učení nemá oporu v Písmu. Skutečností je, podle mě, selektivní vytržení těch či oněch veršů Kristových zaslíbení o vyslyšení modlitby(věřte, že to o co žádáte, máte), Kristova zjevení charakteru Boha Otce(cožpak by dal otec dítěti hada, když žádá chléb a co teprve pak nebeský Otec), Kristova učení o víře(pohnutí horou). Spatřuji hlavní vadu v posunutí osobní orientace na sebe a mou víru, od důvěry v Boha, který se smilovává. Antropocentrismus a důraz na jedincovu víru. Vnímám, že se základem stává míra víry, ne Bůh sám. V důsledku tohoto mění teologie Víry pohled na bolest, chudobu a utrpení a to tak, že si buď slušně nebo arogantně činí nárok na výlučnost svého učení. V tomto pojetí neexistují nebo by neměli existovat nemocní křesťané, chudí či trpící učedníci Kristovi. Nebeský Otec by nám přece nic neodepřel, když za nás dal svého Syna. A tak dále.

Beru přesvědčení těch, kdo takto věří, kdo tvrdí, že jim toto "funguje". Zodpovídat se každý z nás bude Bohu a nikoliv my sami sobě navzájem. Pro sebe a v diskusi je však podle mě možné svůj pohled sdělit.

Nemá cenu opakovat kritický či souhlasný pohled na nepochybného zakladatele Hnutí Kennetha Haggina. Bylo již napsáno dost. Osobně jsem některé jeho texty četl, nic mimo entuziastického pojetí víry jsem nenašel. Spíše mě pohoršují některá tvrzení dalšího učitele Víry Kennetha Copelanda, který neváhal oznamovat smrt kazatelů, kteří odmítali věroučná dogmata Hnutí.To není projev Kristova učedníka. Alespoň podle mě ne. Samostatnou kapitolou je učení Glorie Copelandové o "fungování evangelijních principů, jako zákonitostí i nevěřícím lidem". Např. evangelium Markovo 10, 30.

Věřím, že když křesťan zůstane u Písma, celého biblického zjevení bez účelové selekce veršíků, nemine se s pravdou Božího slova. Kristus říká: Následuj mě! Jít tedy za ním po jeho cestě. Je to cesta časté chudoby, ztrát a končí křížem. Blízkými na této cestě jsou mu jeho učedníci, zbytek ho nesnáší nebo chce zabít. Ano, je plná Boží nadpřirozené přítomností, uzdravení, odpuštění, s démony Kristus vyrazí dveře bez nějakých sáhodlouhých rituálů a omílání jmen svatých. Co však v Bibli nevidím je, že by se podkladem Božího suverénního zásahu, stala pouze víra. Opřít se cele o Krista, věřit mu, že své slovo myslí vážně, že je věrný, že jeho sliby platí, to je podle mě zásada. Toto je duchovní "stav" učedníka, který je otevřen Božímu jednání. Nikoliv nárok. A nikdy to nárok nebyl a nebude. Protože celé Písmo svědčí, že je to Bůh, kdo se smilovává, tedy Římanům 9,16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. 

Jsem z tradiční církve. Boží zásahy nejsou příliš tématem kázání, vyučování. Proto jsem vděčný, že jsem mohl díky Pánu i skrze poznávání učení Víry poznat, že Bůh je živý a jedná i dnes a vždycky bude. Věřím v Boží zázraky popsané v Písmu, věřím, že Pán tak může jednat i dnes. Vzdálil se mi intelektuálně tradičně teologický pohled na Písmo jako velký zdroj moudrosti a Boha, který především chce lidi dělat chytřejí a chytřejší v teologii. Ne. Bůh myslím chce učedníky, nositele evangelia, lidi konající Jeho vůli, když On je k tomu pověří. Proto je podle mého důležité růst ve víře, vzdělávat se v Božím slovu a očekávat Boží jednání tak, jak jej očekávaly postavy zachycené v Písmu svatém. Jádro podle mého tkví ve formaci člověka Božím slovem, stálé komunikaci s Bohem v modlitbě , plné spolehnutí se na Něj, nikoliv na zaobírání se svou mírou víry a trápení se, když modlitba není vyslyšena, že mám malou víru. Je možné mít špatné přesvědčení a z něj pak mohou pramenit Boží vůli odporující modlitby. Bylo by vadné domnívat se, že Bůh je povinen je splnit na základě "věřte že to oč žádáte máte". Boží vůli, charakter a povahu zjevuje Písmo. Člověk je do okamžiku plného společenství s Kristem v nebi, kde nebude již žádná porušenost, omylný a to je stále třeba si uvědomovat. I v modlitbě. Proto není fatalismem následovat Krista i v jeho "Ne má, ale Tvá se vůle staň". Je to výraz uznání vlastní nedokonalosti člověka a vědomí, že Bůh má náhled situace naprosto dokonalý. Je to otevřenost k tomu, nechat se Bohem poučit. 

Bůh zjevuje svou slávu i ve slabosti. Hnutím odmítaný "osten v těle" apoštola Pavla zní jak zní. Pavel špatně viděl, patrně trpěl epilepsií. Nevím. Nicméně nebyl příkladem fyzicky zdravého zdatného člověka. Za to jej i jeho nepřátele shazovali. Viz Listy Korintským. Netroufám si odsoudit Božího apoštola, že neměl víru a tudíž trpěl. Trofimus zůstal v Milétu nemocný, Timoteus měl na žaludek užívat víno. Nechci tyto verše přehlížet ani z nich dělat důkazy nějaké nevěry. Je to zapsáno tak jak to zní. 

Je mi blízký kazatel John Piper, když tvrdí, že smyslem života křesťana je oslavit Boha. Což tvrdí i Písmo. Nepovažuji za správné tvrdit, že Boží oslavení spočívá jen v dokonale zdravém křesťanovi s mnoha penězi na účtě a pohodovou rodinkou. Může a nemusí. Spočívá mimo jiné podle mě také v tom, že když už člověk nemá vůbec nic, ukáže se, jestli mu společenství s Bohem stačí. V nemoci, pronásledování, chudobě či bolesti. Přetrvávající vytrvalost ve víře i za nepříznivých okolnosti je důvěryhodnější než si věřit v čase, kdy je vše v pohodě a nejsou žádná rizika. Po rovince se jde dobře, do kopce a přes překážky je to horší. Na dlouhé trati se ukazuje charakter poutníka. Chci věřit v Boha i když mi nakonec nezbyde nic, než on. Věřím, že i tak se Bůh oslaví.

Toto je můj názor, netvrdím, že jediný správný. Mohu se mýlit a je to u mě běžné, že se mýlím. ;)
 




Stránka vygenerována za: 1.12 sekundy