Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 250, komentářů celkem: 429585, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 467 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

Mikim
oko
rosmano
ivanp

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116498141
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Společenství svatých.
Vloženo Čtvrtek, 24. září 2009 @ 10:49:22 CEST Vložil: Stepan

Katolicismus poslal oko

Lidská osobnost neroste v osamocenosti.


Narazil jsem na úvahu Tomáše Špidlíka, která hezky vysvětluje postoj katolíků ke svatým. Chci se o ni podělit...

Námitka, kterou jsem při jedné příležitosti slyšel, zněla dost nezvykle. Uprostřed zbožných duší, které mluvily o zjeveních Panny Marie, někdo, kdo byl také zbožný, silně zapochyboval: „Jak je vůbec možné, že se Matka Boží zjevuje? Svatí odešli z tohoto světa, proč by se sem měli ještě vracet? Jejich činnost na zemi už skončila.“ Je to řečeno lidově, ale připomíná to učenou námitku, která se šířila v době reformace: sv. Pavel nazývá Krista jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi (1 Tim 2, 5), není tu tedy místo pro jiné. Dodnes se pak ozývají hlasy proti tomu, že bychom si mohli přivlastňovat zásluhy svatých. Připadá to, jakoby byla v nebi jakási banka, jakýsi společný poklad, do kterého všichni ukládají své zásluhy a z kterého si pak vybírají i ti, kdo tam sami málo uložili. Abychom zaujali k těmto námitkám rozumný postoj, začněme tím problematickým výrazem „zásluha“. Je to ovšem výraz obrazný, metafora. I Kristus mluví o tom, že dobří lidé shromažďují „poklady v nebi“ (Mk 10, 21). Ten ovšem neznamená něco mrtvého, ale milost Boží. Ta je život, život pak roste a sdílí se s druhými. Tak i zde na zemi děti čerpají z pokladu rodičů, z jejich života a zkušenosti. Věříme, že život v milosti Boží na věčnosti nepřestává, ale naopak se stává intenzivnější. Známý německý teolog Scheeben to tajemství vysvětluje touto prostou úvahou. Věříme, že svatí po smrti žijí. Žijí-li, nemohou zůstat pasivní, mají činnost. Nejdokonalejší činnost křesťana je láska a modlitba. Svatí v nebi nás tedy milují a modlí se za nás. Proto je vzýváme: „Oroduj za nás, modli se za nás!“ Vedle výrazu „zásluhy“ svatých se tedy užívá i jiného, který je snazší: „přímluva“ svatých. Když se modlí, modlí se ve spojení s Kristem za spásu celého světa, tedy se přimlouvají u Otce jako on. Ale tu se vyskytne hned další námitka. Když se všichni svatí vespolek modlí za celé lidstvo, proč bych měl ještě vzývat jednoho jistého svatého v nějaké konkrétní záležitosti? Je to důstojné, abych prosil sv. Antonína, aby mně pomohl najít tašku, považovat ho za patrona ztracených věcí? Abychom vyšli ze začarovaného kruhu této a podobných námitek, musíme opustit ideu, že je nebeské království jenom jakýsi kraj, kde každý najde své místečko pro svou osobní blaženost a zapomene na všechno ostatní. Království Kristovo je naopak stav, kde lidské osoby dojdou do své dokonalosti, kde se plně rozvinou všechny schopnosti dané člověku při stvoření a určené jeho povoláním. Dokonalost znamená plné rozvinutí lidské osoby. Lidská osoba však neroste v osamocenosti. Osoba znamená vztah k druhým. Matka je matka, protože má děti, učitelem je ten, kdo má žáky. Řekneme-li o někom, že je velkou osobností, znamená to, že okruh jeho vztahů s druhými lidmi je široký, že není povrchní, že není šablonovitý, ale naopak jedná s každým podle jeho stavu a potřeb. Tak je tomu na zemi, ve společnosti, kterou známe. V Božím království se tyto schopnosti dokonale rozvinou. Rozšíří se jejich pole působnosti. Vyjde se z úzkého kruhu příbuzných, přátel a známých. Svatí najdou vztah ke všem lidem všech zemí a věků. Omezenost času a prostoru je tu překonána. Není to možné na zemi, ale ani by to nebylo užitečné. Příliš široký okruh známostí působí, že je náš poměr k lidem povrchní a šablonovitý. Ale na věčnosti tato potíž zmizí. Naše oči se totiž slejí v jedno s pohledem Božím, který všechno proniká, všechno chápe a všem je blízký. Jeho vševědoucnosti je otevřeno to, co je na nebi i na zemi. Tím padá i další potíž. Nejenom prostí lidé, ale i teologové si kladli otázku, jak je možné, že svatí vědí o nás na zemi, že pozorují, co děláme, že slyší naše modlitby, kterými se k nim obracíme. Ztratil jsem např. svou tašku a řeknu v duchu krátkou modlitbičku k sv. Antonínu Paduánskému, aby mně ji pomohl najít. Jak on v nebi ví o této prosbě, když ji nezná ani ten, kdo je mně tu na zemi po boku? Teologové odpovídají na tuto otázku docela jednoduše. Je-li pohled svatých spojen s pohledem Božím, proniká jejich zrak všechna tajemství. „Spojíte-li se sluncem“, píše Jan Kronštadský, „je vám jasné všechno, co je v jeho paprscích.“ Všechno, co existuje, je jakoby zahrnuto v jeho paprscích. Originální vysvětlení této schopnosti svatých čteme v „Dogmatice pravoslavné církve“ ruského metropolity Makaria z minulého století. I on vychází ze základu, že svatí v nebi plně rozvinou schopnosti a dary Boží, kterými už částečně vynikali na zemi. I zde na zemi nás překvapuje jeden dar, který často mívají: čtou v srdcích jiných lidí jako v otevřené knize, mají tzv. kardiognosii, znalost srdcí. Mají-li tuto schopnost na zemi, tím pronikavěji ji mají tam, kde žijí ve slávě. Znají tedy všechny taje lidských myslí. Ale nakonec přidejme ještě jednu poslední otázku. Svatí, jak jsme řekli, navázali styk se všemi lidmi. Jejich láska se stala universální. Modlí se za všechno, co je přáním samého Krista, tj. za spásu a za všechny potřeby celého lidstva. Proč se mám tedy obracet malou modlitbičkou k sv. Antonínu, aby mně pomohl najít tašku, protože je patron ztracených věcí? Není to nedůstojné a pověrečné? Pověrečným by se stalo každé tuze mechanické vysvětlení tohoto zvyku. Naivní by bylo připisovat jednotlivým světcům omezené pole působnosti pro různé obory, myslet, že je kompetence sv. Antonína pomáhat hledat ztracené věci, že je svatý Josef určen, aby pomáhal v ekonomických nesnázích a že sv. Ritě se přenechávají beznadějné případy. V lidových pobožnostech k jednotlivým světcům je hodně folkloristického prvku. Ale to všechno je obrazným vyjádřením tajemné skutečnosti, že se vztahy mezi nebem a zemí nestaly všeobecné, šablonovité, že tu existují a pěstují se styky osobní. Není radno tato velká Boží tajemství upřesňovat. Mluvíme o nich jenom obrazně a obraz musí zůstat obrazem, který částečně pravdu odhaluje a částečně zahaluje. Vždyť i sám Ježíš tu zůstal při podobenstvích. Jeho nejoblíbenějším je nebeská hostina (srov. Lk 14, 16). Na hostině se požívá to, co dává pán domu společně s ostatními. Vyjadřuje ten obraz ve zkratce to, co jsme právě řekli o společenství se svatými, které je radostným prvkem naší víry.


Podobná témata

Katolicismus

"Společenství svatých." | Přihlásit/Vytvořit účet | 124 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Společenství svatých. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 24. září 2009 @ 13:44:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Oko, díky za článek. Škoda že zapadne v záplavě ještě zajímavějších domyšlenek, které se po něm navalily.

  K tomuhle tématu mohu říci osobní zkušenost. Když jsem byl miminko, byl jsem zasvěcen tomu, kdo je v tomto článku jmenován a jeho otroctví byla jedna z nočních můr mého starého života. Neustále jsem něco ztrácel a zapomínal, neustále jsem se musel modlit, abych tu ztracenou nebo zapomenutou věc našel. A jako svědectví mohu vydat to, že když jsem se takhle modlil k mému patronu, dost často jsem tu ztracenou věc našel.

  Zvláštní bylo, co se stalo po novém narození. Vlastně tohle byla jedna z věcí, podle které jsem i navenek poznal, že se cosi změnilo a že jsem byl vysvobozen. Když jsem přijal věčný život, celá tahle noční můra a to otroctví služby svatému Antonínu, se vším tím ztrácením, zapomínáním, modlením a znovunalézáním najednou zmizelo jak mávnutím kouzelného proutku.

  Vlastně i z téhle věci jsem poznal, že pohanští bůžci horníků, dobré úrody, štastné cesty či nalezených věcí nemají na to nové stvoření od Boha moc, že jsou na něj krátcí - všechno co mohou, je tak nanejvýš pokoušet myšlenkami a tím jejich moc končí. A to jen dočasu. Takže i moje jméno je mi dnes připomínkou jakou moc má to nové stvoření. I když je to dávná vzpomínka, připomene se mi pokaždé, když nějakou věc najdu pokaždé na svém místě, přesně tam, kde má být.

  Toník



Re: Společenství svatých. (Skóre: 1)
Vložil: Rosman v Čtvrtek, 24. září 2009 @ 16:47:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pohanství jak vyšité. Navíc pěkně popsané.  



Re: Společenství svatých. (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Čtvrtek, 24. září 2009 @ 17:21:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
...v Gréckej mytológii majú božstvá vlastnosti ľudí...grécky bohovia majú vyhradené ,,regióny,, ktorým vládnu...napr.Bakchus patrón vinohradu, Amor patron lásky...katolicizmus prebral do bodky pohanstvo...skoro na každý deň pripadá sviatok nejakého svätého pomocníka...patróna má dnes každý hasiči lesníci športovci, každý region a kostol je zasvätený nejakému svätému...Pán Boh už vlastne nemá čo robiť, o všetko sa postarajú malí bôžikovia...

...našťastie máme písmo a tam nie je žiadny ,,patrón Slovenska,, žiadny patrón hasičov...toto sa stalo až v čase keď pápež vystriedal na tróne rímskeho cisára...

v Zjavení Jána máme niekoľko ,,pohľadov,, do otvoreného neba...nikto sa tam nemodlí za ľudí tu na zemi, nikto zo zomretých ,,neoroduje,, všetci svorne oslavujú Boha a ďakujú za spásu...myslieť si niečo iné je trúfalosť a manipulácia...

...každí kto číta a verí Písmu vidí že v katolicizme ide o báchorky, legendy, tradície, nezmysly a pohanstvo ako bič...
...problém je v tom že sa z toho nedá vycúvať, pretože tradícia´je rovná písmu a čo raz pápež riekne je to neomylné, nedá sa preto ničím argumentovať (písmo nie je argument)...

ivanp



Re: Společenství svatých. (Skóre: 1)
Vložil: Elo v Pátek, 25. září 2009 @ 02:05:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kalolícky /a myslím, že aj pravoslávny/ prístup k skutočnosti, ktorá sa nazýva "spoločenstvo svätých", sa líši od nekatolíckeho v tom, že sa naozaj drží dôsledne Písma, a nie ako tzv. biblickí kresťania, ktorí ho vlastne ignorujú... V čom?

1/Nevraví vari apoštol pavol o Cirkvi ako o "tele Kristovom"?... Nie sme si v tele navzájom údmi? Nepomáhajú si údy v tele navzájom? Prečítajte si viaceré llisty Pavla o tejto problematike. Medzi údmui tela dochádza k vzájomným zýmenám darov. Ak sa ajeden teší, tešia sa aj ostatné. Zdravie, uzdravenie jedného, napomáha uzdraveniu druhého... Nie takýmito slovami Pavol popisuje túto skutočnosť?...

2/ A nevraví Kristus apoštolom, že "Bohu všetci žijú"?... Prečo apoštol Pavel túžil radšej "rozpadnúť sa a byť s Kristom"... Aby čakal do súdneho dńa kdesi v zhnitom tele? Alebo v nejakom pasívnom spánku, v šeole?... Prečo sv. Ignác Antiochijský, ked ho zajali a bol odsúdení, sa priam až tešil, že sa stretne s Kristom?... A mnohí ďalší mučeníci tejto doby...

Z toho vyplýva len jeden logický uzáver: Ak človek je súčasťou "tela Krista", tj. Jeho Cirkvi, a ak táto prítomnosť sa neruší smrťou, tak naozaj vzájomné pomoc "údov" tohoto Kristovho tela je viac ako logikcá a môže pretrvať až za hrob. Dokzauje to celá história katolíckej a pravoslávnej Cirkvi, skúsebnosť teda celých kresťanských dejín, že jeto tak. Že ak sa človek obracia o prosbu v modlitbe k svätému v nebi, tak naozaj Boh veľmi často odpovedal osobitným spôsobom. Ve´d prečo v Katlíckej Cirkvi je jednou z podmienok verejnej kanonizácie svätca nejaký takýto zázraak, ktorým sa chápe presne to, že "nebo" odpovedalo na modlitby práve na príhovor svätého. Chystým sa  uverejniť na túto tému práve zázrky, ktoré sa stali v súvislosti s Jánom Pavlom II...

A preto Katolícka a Pavoslávna Cirkev je v tomto zmýšľaní biblicky dôsledná. Dovoľuje obracať sa k svätým v nebi o pripojenie sa svojim osobným modlitbám - a je to Bohom prijaté a požehnané. Taktiež sa modlí za tých, ktorí síce už prešli "na druhú stranu " života, no ešte nie sú plne v cieli, a potrebujú našu pomoc, ako "spolupútnikov" na ceste do toho istého cieľa. Aj v tomto zmysle "katolícky" znamená plný, v plnosti pochopený, prijatý, so všetkými patričnými súvislosťami dotiahnutý, dôsledne biblilcký, kým nekatolíckosť sa nám v tomto zmysle naozaj javí ako povrchný, nedomyslený, reddukovaný, sploštený systém rozmýšľania, a len nedôsledne biblický /s mnohými medzerami a zatváraním očí, prehliadnutím určitých výrokov a súvislostí.../

Myslím si, Oko, že toto si chcel asi povedať, že?...




Stránka vygenerována za: 0.72 sekundy