Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16651, komentáře < 7 dní: 225, komentářů celkem: 429541, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 408 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116463976
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Ženy jako diakonky a presbyterky ve službě rané církve - 1. díl
Vloženo Čtvrtek, 24. září 2009 @ 10:52:23 CEST Vložil: Stepan

Historie poslal ssns

Byl to aviaf, který tu ve svém článku nazval "skandálem mužského šovinismu" neochotu mnohých církví přiznat ženám rovnocenný přístup k duchovní službě ve sborech (farnostech) jako mají muži. Byl to právě tento článek, který mě před několika měsíci inspiroval k hledání odpovědi na otázku, jaké bylo postavení žen v rané církvi.





Úvod

Není mým záměrem někoho přesvědčovat o správnosti aviafova hodnocení situace v některých našich církvích. V tomto článku se zaměřím pouze na text Nového zákona doplněný pár dochovanými komentáři. V plánovaných navazujících textech se podíváme na dobovou literaturu (dopisy, církevní kánony) a nápisy (např. na hrobech). Nepopírám, že diskriminaci žen v některých církvích spolu s aviafem považuji za "skandál srovnatelný se skandálem rasismu", i když z mého článku o pastorálních epištolách je zřejmé, že nesouhlasím s asi nejdůležitějším z jeho výchozích bodů.

Domnívám se, že bychom měli věnovat pozornost tomu, jak Evagelium žili a učili ti, kteří ještě neměli uzavřený kánon Nového zákona a kteří nám ten kánon následně odkázali. Není podle mě správné z celého tehdejšího křesťanství akceptovat pouze to, co se mi hodí, což se týká především zastánců nauky Sola Scriptura, kterým stále uniká, že samotný kánon Písma je součástí jimi zavrhované tradice. Obávám se, že pro katolíky nebudou výsledky mého pátrání ničím víc než jen sondou do historie církve, k jejímuž dědictví se hlásí, protože normou římskokatolické církve není ani Písmo ani mimobiblická tradice, ale momentálně papežem schválená praxe a nauka. Interpretace Písma je pro ně tedy správná jen tehdy, je-li v souladu s aktuálním učením papeže. Totéž se týká i mimobiblické tradice s tím, že v jejím případě jsme nezřídka svědky selektivního přístupu, kdy se i z jednoho spisu bere jako směrodatné pouze to, co souhlasí s aktuálním učením.

Ranou církví označuji církev prvních pěti století.

Prameny

Vedle Písma (používám ČEP) pochází materiál ze spisů křesťanů rané církve. Ačkoliv to není na GS zvykem, připojuji ke všem citátům jejich zdroj. Velmi često čerpám z anglických verzí těchto děl.

PL - Patrologia Latina (Ed. Jacques-Paul Migne)
PG - Patrologia Graeca (Ed. Jacques-Paul Migne)

Obě jsou dostupná na netu. PG lze zdarma stáhnout třeba tady. U PL jsem bohužel nenalezl žádný neplacený zdroj.

Svědectví Nového zákona v podání rané církve

Řím 16,1-2

Doporučuji vám naši sestru Foibé, diakonku církve v Kenchrejích. Přijměte ji v Pánu, jak se sluší mezi věřícími, pomáhejte jí, kdyby vás v něčem potřebovala, neboť i ona byla pomocnicí mnohým i mně samému.

Apoštol Pavel tu jednoznačně identifikuje ženu jako diakonku. Přesto je poučné, jak daný text komentovali ti, kteří nás v Kristu předešli. Pelagius (Komentář k Římanům) píše: "A tak i dnes na Východě vidíme, že diakonky křtí ženy a slouží slovem (vyučují). Rovněž tak známe ženy, které vyučují v soukromí stejně jako to dělala Priscilla, jejíž muž se jmenoval Aquila." Vidíme tedy, že ještě počátkem pátého století bylo možné na Východě potkat diakonky. Theodoret z Cyrrhu (Komentář k Římanům, PG 82.217) o Kenchrejích píše, že je to "velká vesnice u Korintu". Vyjadřuje se velmi pochvalně o působení tamní církve. O samotné Foibé píše, že přijala pod svojí střechou apoštola Pavla a že je "oslavována na zemi i na moři." V podobném duchu píše i Jan Zlatoústý (PG 60.663-664).

1Tm 3,8-11

Rovněž jáhnové mají být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví. Mají uchovávat tajemství víry v čistém svědomí. Ať jsou nejdříve vyzkoušeni, a teprve potom, když jim nelze nic vytknout, ať konají svou službu. Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné.

Jan Zlatoústý (Homílie 11 na 1Tm 3,11; PG 82.809) píše: Někteří říkají, že se tu mluví o ženách obecně. Ale tak tomu být nemůže. Proč by chtěl (autor Tm - pozn ssns) vložit doprostřed toho, co píše, něco o ženách? Mluví tu spíše o ženách, které zastávají úřad diakonek. "Diakon by měl být mužem jedné ženy". To platí i pro diakonky, neboť je to nutné, dobré a správné, zejména v církvi. Rovněž Pelagius (PL 30.880), Theodoret z Cyrrhu (PG 82.809) a Theodor z Mopsuestia (H.B. Swete, In Epistolas Beati Pauli commentari: The Latin version with Greek Fragments, 2.128) vztahují uvedená slova na podmínky, které musí žena splňovat, aby mohla v církvi zastávat stejný úřad jako mužští diakoni.

1Tm 5,3-13

V této pasáži se setkáváme se zapisováním vdov. Pelagius (PL 30.883) k tomu píše:"Pavel chtěl, aby takové diakonky byly vybírány, aby mohly být příkladem života pro ostatní." Theodor z Mopsuestia (H.B. Swete, In Epistolas Beati Pauli commentari: The Latin version with Greek Fragments, 30.883) nás informuje o existenci "řádu vdov" mezi diakonkami a upozorňuje, že někteří navrhují, aby podmínka věku pro vdovy-diakonky byly vztahovány na všechny diakonky. Kladení takové podmínky však Theodor považuje za chybné.

Předběžný závěr

Z výše uvedeného je zřejmé, že už v době apoštolů byly ženy uváděny do úřadu diakona. Z přiložených komentářů pak vidíme, že po dlouhou dobu v cíkrvi plnily funkci stejnou jako jejich mužští kolegové.

Poznámka

Považuji za velmi důležité dějinné zařazení výše zmíněných křesťanů. Jednotlivé zdroje se v datování života liší v řádu několika let, což pro účel článku není podstatné.

Pelagius (354 - 420)
Jan Zlatoústý (347 - 407)
Theodoret z Cyrrhu (392 - 457)
Theodor z Mopsuestia (350 - 428)


Podobná témata

Historie

"Ženy jako diakonky a presbyterky ve službě rané církve - 1. díl" | Přihlásit/Vytvořit účet | 37 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Ženy jako diakonky a presbyterky ve službě rané církve - 1. díl (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Čtvrtek, 24. září 2009 @ 13:05:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Funkce jáhna nebo diakona se od biblických dob poněkud změnila ve všech církvích. Málokde už dneska rozdělují chléb strádajícím vdovám a rovnají hádky mezi vdovami z Izraele a z pohanství. Pozoruhodné je to že sám uznáváte nějaké komentáře a církevní autority a přitom podobné právo upíráte panu papeži a nám.



Re: Ženy jako diakonky a presbyterky ve službě rané církve - 1. díl (Skóre: 1)
Vložil: aviaf v Čtvrtek, 24. září 2009 @ 14:49:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek
Mimochodem, na ten clanek o Gal 3:28 navazoval i muj dalsi vytvor, kde se venuji temuz. I ten se samozrejme setkal s "uspechem."

Aviaf



Re: Ženy jako diakonky a presbyterky ve službě rané církve - 1. díl (Skóre: 1)
Vložil: rudinec v Čtvrtek, 24. září 2009 @ 15:40:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
V NZ su určené iba dve funkcie na chod zboru a to:
1,  starší /po grécky biskup/, ktorý dohliada na duchovný rast a morálku členov zboru,
 2,  diákon,ktorý sa stará o   materiálne potreby zboru.

To, že,ženy diákonovi vtejto službe vypomáhali je prirodzené.
Ap.Pavel však v 1Tim. 3,11 upozorňuje,že ženy ktoré sa chcú pdieľať na tejto službe,pod dohľadom diákona ,že musia
byť počestné,nie pomluvačné, triezve, verné vo všetkom.

1 Timoteovi 3:8  Tak podobne aj diakoni musia byť počestní, nie dvojjazyční, nie oddaní mnohému vínu, nie žiadostiví mrzkého zisku,
9  ale takí, ktorí majú tajomstvo viery v čistom svedomí,
10  a nech sú aj oni najprv zkúšaní, až potom nech konajú službu diakona súc bez úhony.
11  Tak podobne musia byť počestné aj ženy, nie pomluvačné, triezve, verné vo všetkom.
12  Diakoni nech sú mužovia jednej ženy, ktorí dobre spravujú deti i svoje vlastné domy.
13  Lebo tí, ktorí dobre vykonali službu diakona, nadobúdajú si dobrý stupeň a mnoho smelosti vo viere, vo viere v Kristu Ježišovi.

Ak by bola pravda,že ženy môžu zastávať funkciu diákona, alebo dokonca učiť v zbore,tak potom by sa muselo niekoľko veršov ktoré pojednávajú o postavení ženy v zbore z NZ vymazať pretože sú v rozpore s tým čo učíš.

Uvádzam niektoré verše:

1 Korintským 14:34  Vaše ženy nech mlčia v sboroch, lebo sa im nedovoľuje hovoriť, ale podriaďovať sa, jako i zákon hovorí.
35  A jestli sa chcú niečo naučiť, nech sa doma pýtajú svojich vlastných mužov, lebo je mrzká vec žene hovoriť v sbore.

1 Timoteovi 2:12  A žene nedovoľujem učiť ani vládnuť nad mužom, ale nech je ticho.
13  Lebo Adam bol stvorený prvý, až potom Eva.
14  Ani Adam nebol zvedený, ale žena súc zvedená dopustila sa prestúpenia.
15  No, bude spasená rodením detí, ak zostanú, ony ženy, vo viere a láske a v posvätení s rozumnosťou.

1 Korintským 11:7  Lebo muž nie je povinný pokrývať si hlavu súc obrazom Boha a jeho slávou, ale žena je slávou mužovou.
8  Lebo muž nie je zo ženy, ale žena z muža;
9  lebo ani nie je muž stvorený pre ženu, ale žena pre muža.
10  Preto je žena povinná mať na hlave znamenie moci mužovej pre anjelov.

Efezským 5:22  Ženy, podriaďujte sa vlastným mužom ako Pánovi;
23  lebo muž je hlavou ženy, jako aj Kristus je hlavou cirkvi, a on je Spasiteľom tela.





Re: Ženy jako diakonky a presbyterky ve službě rané církve - 1. díl (Skóre: 1)
Vložil: Elo v Pátek, 25. září 2009 @ 09:24:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ja som veľmi rád, a odporúčal by som každému prejsť aspoň karátky krrz po starých cirkevných otcoch a ranokresťanských spisoch. Mnohým by sa všeličo vyjasnilo a dalo mnohému predísť...

Mám k článku, ktorý považujem podnetný len máličko poznámok:

1/ V názve sa spomínajú presbyterky, ale v texte som sa s tým nestretol. To by si žiadalo nejaké vyjasnenie...

2/ O diakonkách je známe, že boli... Bola to v podstate charitatívna služba v cirkevných spoločenstvách. Sám život však  zmenil v Cirkvi podobu jednotlivých cirkevných služieb, a je to pochopiteľné, že nové okolnosti, potreby a podmienky života vždy tak zasahujú.../Tých funkcií vzniklo neskôr aj viacej: ostiariát, akolytát, lektorát, subdiakaonát.../. Napríklad v Cirkvi sa začal rozvíjať rehoľný život, a tak čosi z toho, čo robili diakoni, diakonky, prevzali oni... Služba diakona sa časom orientovala viac na spoluprácu s presbytermi a biskupmi cirkevných sppoločenstiev priamo v pastorácii. Tak nejako sa mohlo stať, že diaakonky prestali volať diakonky, aby to niekoho nemýlilo, pretože v podstate to bolo nie ako najnižšia z cirkevných "hierarchických" služieb, ale zaradili to jednoducho do iného "priečinku"...
.
Autor píše: "normou římskokatolické církve není ani Písmo ani mimobiblická tradice, ale momentálně papežem schválená praxe a nauka. Interpretace Písma je pro ně tedy správná jen tehdy, je-li v souladu s aktuálním učením papeže. Totéž se týká i mimobiblické tradice s tím, že v jejím případě jsme nezřídka svědky selektivního přístupu, kdy se i z jednoho spisu bere jako směrodatné pouze to, co souhlasí s aktuálním učením."
- Dovolím si upresniť, lebo sa mi zdá, že formulácia by mohla podakoho mýliť. V každej cirekvnej provincii zrejme v prvých storočiach to bol príslušný metropolita, ktorý rozhodoval, aká tradícia /spôsob, prax.../ sa bude uplatňovať v živote cirkevných spoločenstiev v jeho regióne. Na Západe pochopiteľne vedúcu úlohu hral biskup  mesta Rím, na Východe to bola Alexandria a Antiochia  a Jeruzalem /do jeho zničenia/. Kedže medzi biskupmi bolo prakticky kontinuálne spojenie /listami, synodami, sprostredkovane cez ľudí a pod./, rozličné tradície sa postupne zlievali, zjednocovali postupom času. V niečom sa líšil Západ od Východu, no v podstate sa určité rozdiely tolerovali, ako vidno napr. v liturgii. V niečom sa zhodli /3 stupne kňazského svätenia6 diakaon, základné prvky sviatostí a liturgie.../

V prvých storočiach, ked ešte nebolo nejakého oficiálneho a záväzného Nového zákona, boli to práve cirkevné spoločenstvá /zbory/, predovšetkým metropolitné a patriarchálne, ktoré sa stali normatívnymi pre ostatných. Isteže spisy, ktoré neskôr sa stali súčasťou N.Z. /ak ich už mali.../, tešili sa  značnej autorite, ale popri nich sa prejavoval aj vplyv mnohých iných spisov, a najmä silných osobností. Preto KC a PC vždy naozaj berú ako jeden celok Cirkev + Posvätnú Tradíciu + Sväté Písmo. Toto je prirodzené, evolučné chápanie... A tiež je faktom, že nie všetko, čo sa napísalo, či kdesi praktizovalo /a čo človek natrafí pri štúdiu týchto tradícií/, sa životom osvedčilo, resp. došlo k definitívnemu schváleniu. A tu sa dostávam k tomu, čo ssns vraví, že na Západe to bol  pápež, rímsky biskup. On to však iste nerozhodoval ako osoba bez ohľadu na icných, ale v spolupráci a v spoluzodpovednosti s inými biskupmi, prípadne s jeho presbytermi /kňazmi/... A tak to bolo aj inde...

Preto ten selektívny prístup je úplne prirodzený a správny. Pretože v tých starých spisoch sú aj určité "úlety" od chápania. Tu treba jednoducho veriť, že ten Duch Svätý naozaj v Cirkvi pôsobil, najmä tam, kde sa schádzali jej predstavitelia na synodách, neskôr na konciloch... A že biskup mesta Ríma mal - najmä na Západe - napokon rozhodujúci vplyv a právo selektovať, vpúšťať do Cirrkvi a vylučovať to, čo tam /z tradície, ľudí, učení.../ nepatrí, to je nielen právo, ale aj povinnosť vyplývajúca z jeho moci "kľúčov", ktoré mu boli zverené samým Kristom cez Petra... Logika veci hovorí, že ak Kristus zamýšľal zvoliť Cirekv až do konca sveta, tak služba Petra vrátane  jeho "kľúčov", ale aj služba ostatných apoštolov, musí trvať do konca sveta. Druhá vec je, forma, ktorou sa tá služba realizuje...

Kto z toho všetkého vytrhne "len Písmo", je pochopiteľné, že "lieta" vo vzduchu, lebo to nemá pôdu pod nohami. Takisto je jednostrannosťou aj samotná tradícia, pretože tá je naozaj širokospektrálna, hoci dajú sa nájsť v nej podstatné prvky, ktoré sa same osebe aj presadili, a má to aj svoju logiku "prečo"... A Cirekv, ak by nebrala do úvahy Písmo alebo tradíciu, tiež lieta. Práve to je výborné v KC, že je to chápe vyvážene. Charizma spojená so "službou Petra" mala byť podľa Krista práve touto zárukou. Isteže je to všetko o viere, že to, čo čo Peter, či pápež definitívne v mene Krista a v mene Cirkvi "zviazal" alebo "rozviazal", stalo sa tak preto, lebo to bolo z vyššieho podnetu - hoci na základe zložitých okolností - "zviazané a "rozviazané" "tam hore"...



Stránka vygenerována za: 0.61 sekundy