Máte pocit, že je Nový zákon zastaralý, nemoderní, zkostnatělý, suchopárný? Připadáte si jako zpátečníci, kteří prudí okolí s názory, jež dávno nejsou „IN“? Nabízím zcela nevšední řešení – evangelium ušité na míru 21. století. Duch dnešní doby si žádá pokrok, proto je nutné pohřbít dva tisíce let staré poučky hodící se tak leda pro křesťany 1. století a stvořit nové, pružné, odpovídající tempu moderního světa.

Stačilo pouze, aby odešli ze světa apoštolové a církev okamžitě zavedla nové trendy. Křesťanství se musí vyvíjet, jít s dobou. Nemůže zakrnět. Nuže bratři a sestry, ponořte se do četby textu, jenž není současnému křesťanství vzdálený. Dalo by se rovněž parafrázovat okřídlenou větu, že příběh je zcela smýšlený a jakákoliv podobnost se skutečností je více než náhodná.

V šestém měsíci pak byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města jménem Nazaret k panně neposkvrněné dědičným hříchem, která byla zasnoubená muži jménem Josef, z domu Davidova. A jméno té panny bylo Marie. A když k ní přišel, poklonil se jí až k nohám a řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Pán s tebou! Jsi požehnaná mezi ženami, má královno!“ Ale když ho spatřila, byla z jeho slov rozrušena a přemýšlela, co to bylo za pozdrav. Anděl jí tedy řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nejvyšší a nejsvatější hned po Bohu. Hle, počneš v lůnu a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. A budeš veliká a budeš nazvána Královnou nebes a andělů a Pán, náš Bůh, tě posadí na trůn po své levici. Budeš navěky kralovat nad domem papežovým a tvé království nebude mít konce.“ Marie však řekla andělu: „Jak se to stane, když dosud nepoznávám muže?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch Svatý a zastíní tě moc Nejvyššího; proto také to svaté, co se z tebe narodí, bude nazýváno Syn Boží. A ty zůstaneš neposkvrněnou pannou a světicí až navěky.“ Tehdy Marie řekla: „Má duše velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mě téměř rovnému, neboť pohlédl na ponížení své služebnice. Hle, od nynějška mne budou blahoslavit všechna pokolení, budou mne uctívat jako bohyni a prosit o cokoliv v modlitbách. Učiní mi obrazy a sochy ze zlata a budou se jim klanět až k zemi. Já pak vystoupím na nebesa a usednu po levici Boha Otce!“

I stalo se za zimního slunovratu, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl sepsán celý obydlený svět. A tak všichni šli, aby byli zapsáni, každý do svého města. I Josef z Galileje se tedy vydal z města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém, aby byl zapsán s Marií, svou zasnoubenou manželkou, která byla těhotná. A když tam byli, stalo se, že se naplnily dny, aby porodila. A porodila své jediné dítě, prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a položila pod pohanskou modlu – ozdobené dřevo, neboť římští pohané pobývající toho času v Judsku, slavili slunovrat. Protože měli Josef i Marie nesmírnou radost, hodovali spolu s místními pastýři a třemi králi, Kašparem, Baltazarem a Melicharem, u vánočního stromu ještě dva dny. Králové od východu byli nesmírně potěšeni, neboť, ačkoli se dobře vyznali v astrologii, nepředpokládali, že oslaví znovuzrození svého slunečního božstva Mithry zároveň s narozením Spasitele Krista.

Když pak Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Tehdy pozvedl oči na své učedníky a řekl:

„Blaze vám bohatým, neboť vám patří Boží království. Blaze vám vzdělancům, neboť především vy budete mít autoritu v církvích. Blaze exhibicionistům, neboť oni si svým nevšedním vystupováním získají davy věřících. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po příjmech za kázání Slova, neboť oni budou nasyceni. Blaze vám, pokud budete vcházet ve smlouvy s bezbožníky a budete se s nimi podílet na utváření světských zákonů v každém politickém režimu, aby vás nevyobcovali, nepronásledovali a nečinili zlé kvůli Synu člověka. Ale běda vám chudým, neboť neumíte prosit. Běda vám, když o vás bude církev mluvit zle, neboť se nepoddáváte názoru většiny. Vy jste světlo světa. Schovejte se za zdmi klášterů a nenechte své světlo zářit před lidmi, aby jste je neoslnili.

Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Přišel jsem je naplnit, až je naplním, potom je zruším. Proto, kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak by učil lidi, nestane se mu nic, neboť je pod milostí. Ale kdokoli by je plnil a učil, ten bude nazýván zákoníkem.

Bylo řečeno předkům: ´Kdokoli by propustil svou manželku, ať jí dá potvrzení o rozvodu.´ Já vám ale říkám, že každý, kdo propustil svou manželku, je svobodný, resp. rozvedený, a může se znovu oženit. A pokud to zas nevyjde, tak ať zkouší štěstí dál. Není možné, aby tu pravou nakonec nenašel.

Milujte své přátelé! Konejte dobro těm, kteří vám nic nevyčítají. Žehnejte těm, kteří věří stejně jako vy a modlete se za ty, kdo vám pochlebují. Své nepřátele mějte v nenávisti, byť by si také říkali křesťané, avšak přicházeli k vám s jiným učením, než jaké jste si osvojili vy. Jsou to jen tupí domýšlivci, kteří vám jen chtějí vnutit svou pochybnou pravdu. Neposlouchejte je.

Nesuďte a nebudete souzeni. Vidíš-li třísku v oku svého bratra, nevšímej si toho, abys nezpochybnil Boží milost, která na něm spočívá. Nehledej co vás rozděluje, ale raději hledejte co vás spojuje. Nikoho nenapomínejte, abyste sami nebyli napomenuti.

A když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, a když zavřeš dveře, modli se také k panně Marii a ke všem svatým, neboť Marie je Královnou nebes a svatí se za tebe přimlouvají. Modlete takto: Zdrávas Maria, milostí plná, která jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde království všech svatých! Ať se stane Otcova vůle v nebi, na zemi ta naše. Dej nám dnes náš každodenní chléb, a odpouštěj nám naše viny. A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen.

Nahromaďte si poklady na zemi, vždyť kázání dobře voleného slova dobře nese. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Každý může sloužit dvěma pánům. Bez obav můžete sloužit Bohu i mamonu.

Vcházejte širokou branou, neboť všeobecně platí, církev z toho nevyjímaje, že většina má pravdu. Prostorná je brána a široká cesta, která vede k životu, a mnoho je těch, kdo vcházejí skrze ni. Těsná je brána a úzká cesta, která vede taktéž k životu, a málo je těch, kdo ji nalézají, neboť už není tak pohodlná a je vhodná leda pro blázny a fanatiky.

A nikoho si na zemi nenazývejte ´Otcem´, protože máte jednoho svatého Otce, který je v Římě. Ale kdo je z vás největší, toho budete poslouchat. Kdo bude sám sebe povyšovat, tomu budete sloužit a pochlebovat, a kdo se sám poníží, je divný.“

Každý, kdo mi říká „Pane, Pane“, i kdyby nečinil, co pravím, vejde do nebeského království. Mnozí mi v ten den řeknou: „Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony a nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?“ A tehdy jim vyznám: „Jste požehnaní navěky, neboť jsem po vás chtěl zázraky a vy jste je činili. Kdo je nečinil, neměl víru.“

Kdokoli tedy slyší má slova, nemusí je plnit, pak bude podobný moudrému muži, který měl rád svůj život v tomto světě.

Ale každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný bláznivému muži, který se chtěl vzepřít světu a svět ho vysmál.

Když Ježíš dokončil tuto řeč, stalo se, že zástupy žasly nad jeho učením, protože je vyučoval jako ten, kdo má rád lidi a rozumí jejich potřebám v moderním světě.

A zatímco ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratranci stáli venku, neboť s ním chtěli promluvit. Někdo mu řekl: „Pohleď tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“ On však tomu, kdo to řekl, odpověděl: „Kdo jsou moji bratři? Cožpak ty nevíš, že já nemám bratry ani sestry podle těla? To jsou mí bratranci.“

Stalo se pak, že v sobotu procházeli obilím a jeho učedníci začali cestou vytrhávat klasy. Farizeové mu tedy řekli: „Pohleď, proč dělají, co se v sobotu dělat nesmí?“ Řekl jim: „Hleďte si svého! Sobota byla učiněna pro Židy, a ne pro křesťany. Já totiž zavádím neděli. Proto je Syn člověka Pánem i nad sobotou.“

A když to říkal, stalo se, že jedna žena ze zástupu pozdvihla hlas a řekla mu: „Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, které jsi sál!“ Ale on řekl: „Dobře díš, ženo! Nikdo nebude blahoslavený tolik, jako má milovaná matka.“

Když se pak naplňovaly dny, aby byl vzat vzhůru, stalo se, že upřel svou tvář k cestě do Jeruzaléma. Poslal tedy před sebou posly a ti šli a vstoupili do samařské vesnice, aby pro něj vše připravili. Ale tam ho nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k cestě do Jeruzaléma. Když to tedy viděli jeho učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, chceš, ať řekneme ohni, aby sestoupil z nebe a pohltil je, jako to udělal Eliáš?“ Ale on se obrátil a pravil: „Vyvražděte je, nevěrce, do jednoho! Syn člověka přišel, aby zahubil všechny lidské duše, které ho odmítají.“

Přinášeli tedy k němu i novorozence, aby se jich dotýkal a pokřtil je. Když to však uviděli učedníci, přísně je napomínali. Ježíš je ale zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim ve křtu, neboť takovým patří Boží království. Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme křest jako dítě, hrozí mu nebezpečí, že když umře jako dítě, půjde do předpeklí.“

Když potom vycházel na cestu, přiběhl jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“ Ježíš mu však řekl: „Proč mě nazýváš dobrým? Na světě je spousta dobrých lidí. Přikázání znáš: ´Abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal křivé svědectví, nepodvedl; cti otce svého i matku.´“ On mu odpověděl: „Mistře, to všechno jsem dodržoval odmalička.“ A když se na něho Ježíš podíval, začal ho nenávidět a řekl mu: „Jedno ti schází – ospravedlňuješ se Zákonem a to je špatně! Jsi bohatý, máš majetek, tudíž je vidět, že ti Bůh žehná. Nesnaž se dodržovat přikázání, spoléhej na Boží milost a budeš mít poklad v nebi. Běž domů a rozmnožuj svůj majetek.“ A on se z těch slov zaradoval a šťasten odešel.

„O tom dni a hodině však kromě adventistů, svědků Jehovových a jim podobných neví nikdo. Ale jak bylo za dnů Noéma, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli, pili, ženili se a vdávaly se až do toho dne, kdy Noé vešel do archy, ale potopa nepřišla a nezahubila nikoho, neboť tento fakt je neslučitelný s vědeckými poznatky. Se Zemí se srazil obrovský meteorit a zapříčinil dobu ledovou. Zmínění lidé, vyjma Noéma, jenž byl zavřený v arše, pak spolu s mamuty umrzli. Amen pravím vám, co není potvrzeno vědecky, je pochybné a jako by nebylo. Ale až Syn člověka přijde, nalezne na zemi víru? Víru v vědu ano, v Písmo však nikoliv.“

„Kdyby vám v té době někdo řekl: ´Hle, Kristus je zde!´ anebo ´Pohleďte, tam je!´, běžte se podívat a budete mít nezapomenutelné zážitky. Povstanou totiž noví kristové a jejich proroci a budou dělat divy a zázraky. Ale vy dávejte pozor, protože přijdou jiní, kteří vám budou namlouvat, že tyto zázraky nejsou z Ducha svatého, neboť jsou neslučitelné s Duchem Písma svatého. Nevěřte jim. Hle, všechno jsem vám řekl předem. Kdybyste pak uslyšeli o válkách a nepokojích, nestrachujte se, neboť se to musí dít, jen se usilovně modlete za světový mír.“ Tehdy jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království. Na různých místech budou veliká zemětřesení, hlady a mory a budou hrůzy a veliká znamení z nebe. Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat. Budou vás vydávat do shromáždění a vězení a kvůli mému jménu vás povedou před krále a vládce. Proto uložte ve svých srdcích, abyste zavčas s nimi vešli ve smlouvy, vzdejte jim chválu a přísahejte, že s nimi budete spolupracovat a nebudete se jim protivit. Budete však zrazováni i od rodičů a bratrů, od příbuzných i přátel, jestliže je budete prudit svými zpátečnickými názory. A všichni vás budou kvůli mému jménu nenávidět, ale ani vlas z vaší hlavy se rozhodně neztratí, budete-li s nimi zajedno. Svou ignorancí Boží vůle a benevolencí vůči nim si získáte jejich náklonnost.“

Zákoníci a farizeové pak k němu přivedli ženu přistiženou při cizoložství, a když ji postavili doprostřed, řekli mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu, když cizoložila. Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co tedy říkáš ty?“ A tou řečí ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se však sklonil a psal prstem po zemi. Když se ho však nepřestávali dotazovat, zvedl se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.“ Potom se opět sklonil a psal po zemi. A když to uslyšeli, byli obviněni ve svých svědomích a jeden po druhém odcházeli počínaje od starších až po poslední. Ježíš tedy zůstal sám s tou ženou stojící uprostřed. Když se pak Ježíš zvedl a neviděl nikoho než tu ženu, řekl jí: „Ženo, kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?“ Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš jí tedy řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi zase hřešit. Pak přijď a já ti kdykoli odpustím. Čím víc budeš hřešit, tím víc ti bude odpuštěno.“

Já jsem také jedna z těch cest, pravd i životů. K Otci přicházejí všichni – muslimové, judaisté, buddhisté, hinduisté, šamani, zkrátka každý, kdo něčemu věří. Kdo by však v Boha nevěřil, nepřijímal ho a přitom byl podle zásad morálky spíše dobrým člověkem, bude to mít na své cestě těžší, avšak k Otci taktéž přijde.

A jestliže někdo slyší má slova a nevěří, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět a ani abych ho spasil, neboť spasit se může každý sám svými dobrými skutky. Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, ten to bude mít o něco těžší, jak jsem vám již pověděl. Slovo, které jsem mluvil, mluvil jsem do větru.

Milujete-li mě, nesnažte se zachovávat má přikázání. Kdo má moje přikázání a zachovává je, to je ten, který zpochybňuje Boží milost, je to zákoník. Avšak Utěšitel, ten Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu: zázrakům, hypnóze, komunikaci s duchy zemřelých. Až však přijde on, Duch zázraků, uvede vás do světa zázraků.

Prvního dne svátku nekvašených chlebů pak k Ježíši přistoupili učedníci a řekli mu: „Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu beránka?“ A on jim řekl: „Jděte k jednomu člověku ve městě a řekněte mu: ´Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko. U tebe budu se svými učedníky slavit Hod beránka.´“ Učedníci tedy udělali, jak jim Ježíš uložil, a připravili beránka, vajíčka, zajíčky a jiné symboly plodnosti, neboť nastalo jaro. Když pak nastal večer, byl za stolem s dvanácti. Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu, vstal od večeře, odložil plášť, vzal zástěru a přepásal se. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a vytírat je zástěrou, kterou byl přepásán. Přišel tedy k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš mu odpověděl: „Ty teď nechápeš, co dělám, ale potom porozumíš.“ Petr mu řekl: „Nikdy nebudeš mýt mé nohy!“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže ti je neumyji, budeš je mít špinavé, vždyť celý den chodíš v sandálech. Budete-li nosit pořádné boty, nemusíte umývat nohy jeden druhému.“ A když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil a dal ho učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, to je mé transsubstanciované tělo.“ Učedníci si chvíli nevěřícně hostii prohlíželi a pak Petr prohlásil: „Ale Mistře, to je chléb.“ Ježíš, vida jejich rozpaky, odpověděl: „Vy malověrní, je to chléb, ale zároveň je to mé tělo. Vypadá to jako chléb, voní to jako chléb i chutná jako chléb, avšak svou podstatou je to mé tělo.“ Potom vzal kalich, vzdal díky a sám ho vypil se slovy: „Pijte z něho všichni, neboť to je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů.“

Tehdy také mezi nimi nastal spor, kdo z nich se zdá být největší. On jim však řekl: „Králové národů nad nimi panují a ti, kdo nad nimi užívají moci, jsou nazýváni dobrodinci. Vy pak bratříčkujte s králi a kdo je mezi vámi největší, ať užívá své moci nad menšími, kteří políbením jeho ruky stvrdí jeho vysoké postavení a moc.“

Tehdy Pán řekl: „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. Nedostane však víc než padesát dní, neboť s příchodem Ducha svatého v den Letnic nastolím tisícileté království a satan bude svázán řetězem, aby už nesváděl národy a vás netříbil.“

A když ještě mluvil, náhle přišel Jidáš, jeden ze dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží a starších z lidu. Ten, který ho zrazoval, si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte.“ Ihned tedy přistoupil k Ježíši a řekl: „Buď zdráv, Rabbi,“ a políbil ho. Ježíš mu však řekl: „Příteli, proč jsi přišel?“ Vtom přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a chopili se ho. Jeden z těch, kdo byli s ním, však náhle mávl rukou, vytasil svůj meč, zasáhl služebníka nejvyššího kněze a usekl mu ucho. Tehdy mu Ježíš řekl: „Měl jsi ho rovnou zabít, neboť kdokoliv by vystoupil proti Synu člověka, musí být zabit. Zabte je bez slitování, všechny ty, kteří ve mne neuvěří! Mordujte nejen pohany, ale vražděte se také navzájem, protože všichni, kteří berou meč, hájí svou víru, což jsem já neudělal...“

Prvotřídní slátanina, co myslíte? Připadá vám tento text absurdní a směšný? Nebo je to celé prostě jen zvrhlé? V tom případě je absurdní, směšné a zvrhlé dnešní křesťanství, resp. to, co z něj zbylo. Každý sbor má svoje specifické učení a výklad Písma, o kterém si myslí, že je pravdivý. Toto evangelium není ničím jiným než kompilací různých učení, tradic a postojů, o nichž se mnozí dnešní křesťané domnívají, že jsou biblické, správné nebo nějak důležité. Uznejte sami, pakliže mají všichni pravdu, v tom, co učí, neměla by skutečně evangelia vypadat takto? Kdo ví, třeba nás v budoucnu ekumeničtí překladatelé něčím podobným překvapí... nebo spíš mnohé z nás už ani nepřekvapí... Pán Ježíš učedníky varoval, že povstanou falešní kristové a falešní proroci. Jinými slovy: Beránku, děkuji, ale nemusel jsi umírat, vždyť je tolik cest!