1. Jestliže je tato bytost všemocná, pak každá událost, včetně každého lidského činu, každé lidské myšlenky, a každého lidského pocitu a úsilí je rovněž Jeho dílo; jak je pak možné myslet, že by lidé byli odpovědni za své činy a myšlenky před takovou všemocnou Bytostí? Když by Bůh dával tresty a odměny, tak by do jisté míry soudil o sobě samém. Jak to lze sloučit s dobrotou a spravedlivostí, které jsou mu připisovány? [Albert Einstein, Out of My Later Years (New York: Philosophical Library, 1950), p. 27.]

2. Jestliže jsou lidé dobří jen kvůli tomu, že mají strach z trestu, a doufají v odměnu, pak je to s námi vskutku smutné. [Albert Einstein]

3. Nevěřím v Boha teologie, který odměňuje dobro a trestá zlo. [Albert Einstein, jak je citováno ve vzpomínce editora časopisu Life Williama Millera v Life Williama Millera v , 2. května 1955]

4. Zatím to nedokázalo. [Einsteinova odpověď na otázku reportéra, jestli náboženství prosadí světový mír]

5. Etické jednání člověka by mělo být zcela založeno na vcítění, vzdělání a společenských poutech a potřebách; žádný náboženský základ není nutný. S člověkem by to opravdu bylo bídné, kdyby se měl ovládat kvůli strachu z trestu a naději na posmrtnou odměnu. [Albert Einstein, Religion and Science, New York Times Magazine, 9 November 1930]

6. Během mladého období duchovního vývoje lidstva stvořila lidská fantazie bohy podle vlastní podoby člověka, a o těch se podle působení jejich vůle předpokládalo, že určují nebo rozhodně aspoň ovlivňují svět jevů.... Představa Boha v náboženstvích vyučovaných v přítomnosti je sublimací tohoto starého pojetí bohů. Její antropomorfní povaha je vidět například na faktu, že se lidé obracejí k božské Bytosti v modlitbách a prosí ji o splnění svých přání.... Ve svém boji o mravní dobro musejí učitelé náboženství mít něco velikého a významného, aby se vzdali doktríny osobního Boha, čili, aby se vzdali toho zdroje strachu a naděje, který v minulosti vkládal takovou ohromnou moc do rukou kněží. [Albert Einstein, reported in Science, Philosophy and Religion: A Symposium, edited by L. Bryson and L. Finkelstein. Quoted in: 2000 Years of Disbelief. by James Haught]

7. Nevěřím v nesmrtelnost jednotlivce, a považuji etiku za něco, co se výlučně týká jen člověka a za čím není žádná nadlidská autorita. [Albert Einstein: The Human Side, edited by Helen Dukas and Banesh Hoffman, and published by Princeton University Press.]

8. Základy morálky by se neměly činit závislými na mýtu nebo svázanými s žádnou autoritou, aby pochybnost o mýtu nebo o legitimitě oné autority neohrožovala základ zdravého úsudku a činu. [Albert Einstein]

9. Nemohu pojmově pochopit nějakého osobního Boha, jenž by přímo ovlivňoval činy jednotlivců, nebo by přímo soudil tvory svého vlastního stvoření. Nemohu to pochopit navzdory skutečnosti, že mechanistická kauzalita byla do jisté míry nahrazena v pochybnosti moderní vědou. [mluví o kvantové mechanice a zhroucení deterministického pojetí přírody a světa] Moje religioznost sestává z pokorného obdivu nad nekonečně nadřazeným duchem, který se odhaluje v tom málu, co my, s našim slabým a přechodným porozuměním, můžeme pochopit ze skutečnosti. Mravnost je nanejvýše důležitá -- ale pro nás, ne pro Boha. [Albert Einstein, from Albert Einstein: The Human Side, edited by Helen Dukas and Banesh Hoffman, Princeton University Press, p.66]

10. Čím dále pokročí duchovní vývoj lidstva, tím jistější se mi zdá, že cesta k ryzí religiozitě nespočívá ve strachu o život, strachu ze smrti a ve slepé víře, ale v úsilí o racionální poznání. [Albert Einstein, address at the Princeton Theological Seminary, May 19, 1939, published in Out of My Later Years, New York: Philosophical Library, 1950.]

11. Nejkrásnější zkušenost, jakou můžeme mít, je zkušenost záhady, tajemna. Je to fundamentální cit, který stojí u kolébky pravého umění a pravé vědy. Každý, kdo to nezná a neumí se už divit a žasnout, jako by byl mrtvý a musí mít mdlé oči. Byl to zážitek záhady -- i když smíšené se strachem -- co zplodilo náboženství. Vědět o existenci něčeho, co nemůžeme proniknout, naše vjemy nejhlubšího důvodu a nejzářivější krásy, které jsou našim myslím přístupné pouze ve svých nejjednoduších formách -- je to toto povědomí a tento pocit, co utváří skutečné náboženství; v tomto smyslu a jedině v tomto jsem hluboce nábožný člověk. [Albert Einstein,The World as I See It]

12. Onen mystický trend naší doby, který se obzvláště ukazuje v nespoutaném růstu tzv. teosofie a spiritualismu, pro mne není ničím víc než symptomem slabosti a zmatení. Protože naše vnitřní zkušenosti sestávají z reprodukcí a kombinací smyslových vjemů, zdá se mi pojem nějaké duše bez těla prázdný a zbavený smyslu. [Albert Einstein, dopis z 5.února 1921]

13. Nemohu pochopit Boha, který odměňuje a trestá svá stvoření, nebo má vůli toho druhu, jakou zakoušíme v nás samých. Ani nemohu nebo nechci chápat, že nějaký jednotlivec, který přežije svou tělesnou smrt; nechal křehké duše, ze strachu nebo z absurdního egoismu, chovat takové myšlenky. Jsem spokojen se záhadou věčnosti života a s vědomím a letmým nahlédnutím úžasné struktury existujícího světa, společně s oddaným úsilím pochopit aspoň část, ať už jakkoliv malou, Rozumu, který se projevuje v přírodě. [Albert Einstein,The World as I See It]

14. Byla to samozřejmě lež, co jste četl o mých náboženských přesvědčeních, lež, která je systematicky opakovaná. Nevěřím v osobního Boha a toto jsem nikdy nepopíral, ale vždy se vyjádřil jasně. Jestliže je ve mně něco, co lze nazvat náboženským, pak je to nespoutaný obdiv ke stavbě světa aspoň potud, pokud ji naše věda umí odhalit. [Albert Einstein, 1954, from Albert Einstein: The Human Side, edited by Helen Dukas and Banesh Hoffman, Princeton University Press]

15. Vědecký výzkum je založen na představě, že vše, co se děje, je určováno zákony přírody, a tudíž to platí i o jednání lidí. Z tohoto důvodu vědec výzkumník bude sotva nakloněn věřit, že události by mohly být ovlivněny nějakou modlitbou, tj. přáním adresovaným nějaké nadpřirozené bytosti. [Albert Einstein, 1936, v odpovědi na dopis dítěte, které se ptalo, zda se vědci modlí. Zdroj: Albert Einstein: The Human Side, Edited by Helen Dukas and Banesh Hoffmann]

16. Nemůžu uvěřit tomu, že Bůh hraje s vesmírem kostky. [Albert Einstein, publikováno po jeho smrti v r. 1955 v the London Observer, 5.dubna 1964, výrok se týká problémů, kt. měl s kvantovou mechanikou, a ne, jak se to lidově mylně vykládá, vyjádření náboženského přesvědčení.]

17. Čím více je člověk naplněn nařízenou pravidelností všech událostí, tím pevnější se stává jeho přesvědčení, že vedle této nařízené pravidelnosti neexistuje žádný zbývající prostor pro příčiny odlišné povahy. Ani vláda člověka ani vláda božská nebude pro něj existovat jako nezávislá příčina přirozených událostí. Jistěže nemůže být učení o osobním Bohu zasahujícím do přirozených událostí nikdy vyvráceno, ve skutečném smyslu toho slova, vědou, neboť toto učení se vždy může uchýlit do těch sfér, do nichž vědecké poznání nebylo dosud schopno ani vkročit jendou nohou. Ale jsem přesvědčen, že takové chování ze strany představitelů náboženství by nejen bylo nedůstojné, ale rovněž osudové. Neboť učení, které se uchovává nikoliv v jasném světle, ale pouze ve tmě, nutně ztratí svůj vliv na lidstvo, a bude to nevyčíslitelná škoda pro lidský pokrok. Ve svém úsilí o mravní dobro, musejí učitelé náboženství mít odvahu vzdát se učení o osobním Bohu, čili, vzdát se toho zdroje strachu a naděje, který v minulosti vložil tak ohromnou moc do rukou kněží. Ve svém úsilí budou muset využít ty síly, které jsou schopny kultivovat Dobro, Pravdu a Krásu v samotném lidstvu. Je to jistě mnohem obtížnější, ale neporovnatelně cennější úkol... [Albert Einstein, Science, Philosophy, and Religion, A Symposium, published by the Conference on Science, Philosophy and Religion in Their Relation to the Democratic Way of Life, Inc., New York, 1941]

18. Neumím si představit Boha, který odměňuje a trestá objekty svého stvoření, a jehož záměry jsou modelovány podle našich vlastních -- zkrátka Boha, jenž není ničím jiným než reflexí, odrazem lidské křehkosti. Ani nemohu věřit tomu, že jednotlivec přežije smrt svého těla, ačkoliv mdlé duše chovají takové myšlenky ze strachu nebo směšného egoismu. [Albert Einstein, nekrolog v New York Times, 19. dubna 1955]

19. Menšina, vládnoucí třída přítomnosti, má školy a tisk, obvykle také církev, pod palcem. To jí umožňuje organizovat a ovlivňovat city mas, a udělat si z nich svůj nástroj. [Albert Einstein, dopis Sigmundu Freudovi, 30. července 1932]

20. Jsem přesvědčen, že některé politické a společenské aktivity a praktiky katolických organizací jsou škodlivé a dokonce nebezpečné pro společnost jako celek, tady a všude. Uvedu zde jen boj proti kontrole porodnosti v době, kdy přelidnění v četných zemích se stalo vážnou hrozbou pro zdraví lidí a vážnou překážkou jakéhokoliv pokusu o dojednání míru na této planetě. [Albert Einstein, letter, 1954]

21. Sotva najdete jednoho člověka mezi hlubším druhem vědeckých myslí, který by neměl své vlastní náboženské cítění. Ale to se odlišuje od religiozity naivního člověka. Pro toho je Bůh nějaká bytost, z jejíž péče člověk doufá mít prospěch a jejíhož trestu se obává; což je sublimace cítění podobného tomu, jaký má dítě k otci, bytosti, vůči níž člověk stojí, takříkajíc, v osobním vztahu, jakkoliv hluboce může tento vztah být zabarvený bázní. Ale vědec je posedlý vnímáním univerzální kauzality... V morálce není nic božského; je to ryze lidská záležitost. Jeho náboženské cítění má formu bouřlivého překvapení z harmonie přírodních zákonů, která odhaluje inteligenci takové nadřazenosti, že ve srovnání s ní je všechno systematické myšlení a jednání lidských bytostí vysloveně nevýznamným odrazem.... [Albert Einstein, Mein Weltbild, Amsterdam: Querido Verlag, 1934]

22. Obdržel jsem Váš dopis z 10. června. Nikdy ve svém životě jsem ještě nemluvil s jezuitským knězem a jsem ohromen smělostí, která o mně říká takové lži. Z hlediska kněze jezuity jsem ovšem a vždycky byl ateista. [Albert Einstein Guyi H. Ranerovi Jr, 2. červenec 1945, v odpovědi na pomluvu, že jakýsi kněz jezuita přiměl Einsteina konvertovat od ateismu. Článek Michaela R. Gilmora ve Skeptic magazine, Vol. 5, No. 2, 1997]

23. Opakovaně jsem již řekl, že podle mého mínění je představa nějakého osobního Boha dětinská. Můžete mne nazvat agnostikem, ale nesdílím křížáckého ducha profesionálního ateisty, jehož horlivost je většinou způsobena bolestivým aktem osvobození se z okovů náboženské indoktrinace, které se mu dostalo v mládí. Dávám přednost postoji skromnosti, odpovídající slabosti našeho intelektuálního porozumění přírodě a našemu vlastnímu bytí. [Albert Einstein to Guy H. Raner Jr., Sept. 28, 1949, from article by Michael R. Gilmore in Skeptic magazine, Vol. 5, No. 2, 1997]

24. Představa nějakého osobního Boha je antropologický pojem, která nejsem schopen brát vážně. [Albert Einstein, dopis Hoffmanovi a Dukasové, 1946]

25. Náboženský pocit zplozený zkušeností logické pochopitelnosti hlubokých vzájmených vztahů je poněkud odlišný od pocitu, který lidé obvykle nazývají náboženským. Je to spíše pocit děsu z plánu, který se projevuje v materiálním univerzu. Nevede nás k tomu kroku, kdy si začneme představovat bohu podobnou bytost podobnou člověku -osobnost, která na nás vznáší požadavky a která se o nás zajímá jako o jednotlivce. V tomto není ani vůle ani cíl, ani něco nutného, ale pouze absolutní bytí. Z tohoto důvodu lidé našeho druhu vidí v morálce čistě lidskou záležitost, ačkoli tu nejdůležitější ve sféře lidskosti. [Albert Einstein, from Albert Einstein: The Human Side, edited by Helen Dukas and Banesh Hoffman, Princeton University Press, pp 69-70]

26. [Moje] hluboká zbožnost... rychle skončila ve dvanácti letech, díky četbě populárně vědeckých knih. [Albert Einstein, as quoted in Einstein, History, and Other Passions, p. 172]

27. Je mi docela jasné, že onen náboženský ráj mládí, který jsem ztratil, byl mým prvním pokusem osvobodit se od pout 'pouze osobního,' od existence, v níž převládají přání, naděje a primitivní pocity. [Albert Einstein, as quoted in Einstein, History, and Other Passions, p. 172]

28. Člověk, který je pevně přesvědčen o univerzálním působení zákona kauzality nemůže ani na okamžik brát do úvahy představu nějaké bytosti, která zasahuje do chodu událostí.... [Albert Einstein, Ideas and Opinions]