Grano Salis - Slunovrat na křesťanský způsob

poslal Momonka

Rok se sešel s rokem a zase jsou tady vánoce. Ono to zní tak sladce, avšak já se, ostatně jako každým rokem, nemohu ubránit pocitu zhnusení. Vánoce jsou jeden velký šoubyznys, jehož náplní je poblázněnost lidí, pokrytectví, obžerství a zesměšnění Krista.

Dovedete si jen představit, co by nastalo, kdyby nějaká vláda zakázala vánoce? Ono to v podstatě ani možné není – zakázat vánoce. Nepovedlo se to ani nacistům, ani komunistům. Dokázali pouze vymazat postavu Krista, jinak se pranic nezměnilo. Dneska nikdo Krista lidu nezakazuje, lid si ho odstranil z vánoc sám. Vánoce jsou pro mnohé jen svátky míru a soudržnosti, kdy je rodina spolu, což je nutno dobře zapít a zajíst. Tak je tomu ve světě, kde Bůh už nemá místo. Je tomu jinak v obci Boží? Dodržujete vánoční zvyky, nebo to, drazí křesťané, flákáte?

Co to jsou ty „vánoční zvyky“? Koledy a kupa pověr, pak také krásně nazdobený stromeček (už i vánoční výzdoba podléhá módě, letos frčí růžová:-)), prskavky, cukroví a v neposlední řadě dárečky. Na ty se těšíme nejvíc. Dneska už to nejsou jen teplé ponožky a výpravná kniha, dneska se kupují mobily, počítače, auta... Zkrátka čím dražší, tím lepší. Hmotných statků není nikdy dost. Duch vánoc je materiální duch vánoc. Vánoce jsou svátky konzumu. Proč slavíme vánoce? Na to existuje jednoduchá odpověď: protože se nám líbí. Nebo snad proto, že se nám narodil Spasitel? Nikoliv. Protože se nám líbí. Ta tradice. Vždyť je to tak hezké... Mnozí teď budou protestovat a leccos namítat. Nu což.

Ono se řekne „oslavujeme narození Pána Ježíše v Betlémě“, na tom není nic špatného přeci. Co je špatného třeba na křtu novorozeňat? Nakonec nic, jen ho neuznáváme, neboť je nebiblické. Důležitější je poslouchat Boha, než lidi. Tak se argumentuje. Jenže jak se praví, stokrát opakovaná lež se nakonec stává pravdou. A tak věřící (téměř) všech vyznání obhajují urputně svátky, které bible nezná (resp. zná, avšak jako modlářství). Je až zábavné sledovat, jak se katolíkům vyvrací jejich nebiblické postoje, ale nebiblické katolické dědictví – vánoce – se toleruje. „Toleruje“ je však slabé slovo.

To, že se Ježíš nenarodil 24. prosince, ví i malé dítě. Nebudu zde vysvětlovat původ vánoc, to si každý může zjistit sám. Stačí jen připomenout, že jejich kořeny jsou ryze pohanské, jen se už neříká „slavit slunovrat“, nýbrž „slavit narození Spasitele Krista“. Opravdu věříte tomu, že si to samotný Spasitel přeje? Ruku na srdce, vážení. Je to onen skutek z víry? Skutek, jenž nám připravil Bůh, abychom v něm chodili? Nebo spíš naopak? Skutek z nevíry. Ten lidský, přidaný. Chápu, že vánoce neslavíte proto, že se chcete zalíbit Bohu. Jak už jsem napsala výše: slaví se proto, že se líbí, mají zvláštní atmosféru.

Budu-li maximálně vstřícná a tolerantní vůči tomuto svátku – oslavujte si narození Pána. Ale k čemu je vám vánoční stromek, cukroví a dárky? Jak souvisejí pohanské prvky s Kristem? K čemu jsou ta všechna pozlátka kolem? Dokážete si představit vánoce na jaře, bez stromečku, cukroví a dárků? Zkrátka bez celé té pompy a nádherné okouzlující atmosféry, kde by zůstal jen holý fakt – narodil se Kristus. Mnozí jistě nedokážete. Jak jsem již řekla: vánoce se slaví, protože se líbí a Pán Ježíš Kristus zde nehraje příliš velkou roli – je jen záminkou, alibi.

Takhle já osobně vnímám vánoce. Ty světské i rádoby křesťanské. Neslavím je. Příčí se mi, neboť jsou pokrytectvím.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace