poslal garwin
Sdružení konfesních evangelikálů 20. dubna 1996
Evangelikální sbory jsou v dnešní době stále více ovládány duchem tohoto věku než Duchem Krista. My, evangelikálové, vyzýváme sami sebe k pokání z tohoto hříchu a k obnovení historické křesťanské víry.
V čase historického vývoje se mění význam slov. To se v naší době stalo se slovem "evangelikální". V minulosti sloužilo jako pouto jednoty křesťanů s širokou rozdílností církevních tradic. Historický evangelikalismus byl svědectvím. Zahrnoval podstatné pravdy křesťanství tak, jak byly vymezeny různými významnými radami církve. Kromě toho evangelikálové sdíleli společné dědictví shrnuté v "solas" jenž vycházelo z protestantské reformace 16. století.
V dnešní době světlo Reformace viditelně pohaslo. Následkem toho slovo "evangelikální" zahrnuje takovou šíři pojmů, že ztratilo svůj původní význam. Dnes evangelikálům hrozí ztráta jednoty, kterou budovali po celá staletí. Kvůli této krizi a pro naši lásku ke Kristu, Jeho evangeliu a Jeho církvi, usilujeme o obnovu našeho závazku k základním pravdám Reformace a historickému evangelikalismu. Tyto pravdy nezdůrazňujeme pouze pro jejich historickou roli v našich tradicích, ale protože věříme, že jsou středobodem Bible.
I. Sola Scriptura - Jedině Písmo: Narušení autority
Písmo samotné je bezchybným zákonem pro život církve. Evangelikální církev dneška však odděluje Písmo od jeho autoritativní funkce. V praxi je církev stále častěji ovlivňována vzdělaností současné společnosti. Terapeutické techniky, marketingové strategie a agresivita světa zábavy mají ve sborech větší váhu než Boží Slovo v otázce, co říci k tomu, jak církev žije, co potřebuje a co nabízí. Kazatelé zanedbali svůj legitimní dohled na obsah bohoslužby, včetně doktrinálního obsahu hudebních textů. Protože biblická autorita byla v praxi postupně vytlačena a opouštěna, její pravdy postupně v křesťanově vědomí slábly, její učení během času ztrácelo svou pravověrnost, a proto je církev stále více oslabována ve své celistvosti, bezúhonnosti, morální autoritě a směru.
Místo přizpůsobování křesťanské víry, abychom uspokojili potřeby spotřebitelů, musíme hlásat Boží zákon jako jediné měřítko pravé spravedlnosti a evangelium jako jediného hlasatele spásné pravdy. Biblická pravda je nepostradatelná, aby církev správně chápala, byla vyučována a vedena.
Písmo nás musí vést dál, než jsou člověkem vnímané potřeby. Musí nás vést k našim opravdovým potřebám, aby nás osvobodilo od svůdných představ, klišé, slibů a priorit světské společnosti. Jen ve světle Boží pravdy porozumíme sami sobě, jen tak uvidíme, jak Bůh pečuje o naše potřeby. Proto musí být v církvi znovu vyučovány a kázány biblické pravdy. Kázání musí být výkladem Bible a jejího učení, ne tříbení názorů jednotlivců nebo myšlenek tohoto věku. Nesmíme se spokojit s ničím menším, než co nám Bůh svěřil.
Dílo Ducha Svatého v osobních zkušenostech nemůže být oddělováno od Písma. Duch nepromlouvá nezávisle na Písmu. Bez Písma bychom se nikdy nedozvěděli o Boží milosti v Kristu. Biblické Slovo, ne osobní duchovní zkušenost, je prubířským kamenem pravdy.
Tvrzení 1: Sola Scriptura Jedině Písmo
Znovu zdůrazňujeme, že neomylné Písmo je jediným písemným zdrojem duchovního zjevení a jen Písmo smí zavazovat vnitřní hlas. Jedině Bible učí vše nutné pro naši záchranu od moci hříchu a je normou, podle které musíme měřit křesťanův život.
Odmítáme, že nějaké vyznání, koncil nebo jednotlivec smí zavazovat vnitřní hlas křesťana, že Duch Svatý promlouvá nezávisle nebo v protikladu k tomu, co je řečeno v Bibli, nebo že se osobní duchovní zkušenost může stát nástrojem poznání.
II Solus Christus - Jedině Kristus:
Narušení víry, jejímž centrem je Kristus
Jak se evangelikální víra stává stále více světskou, její původní zájmy jsou vymazávány zájmy stávající kultury. Výsledkem je ztráta absolutních hodnot a tolerantní individualismus; dále nahrazení svatosti - sebespravedlností, pokání - pochopením pro slabost, pravdy - intuicí, víry - pocity, prozřetelnosti - náhodou, a trvalé naděje - okamžitým uspokojením. Kristus i Jeho kříž byli odsunuti ze středu našeho pohledu.
Tvrzení 2: Solus Christus Jedině Kristus
Znovu zdůrazňujeme, že naše záchrana byla vydobyta výhradně prostřednictvím skutku historického Krista. Jeho bezhříšný život a zástupné vykoupení jsou před Otcem dostačující k našemu ospravedlnění a usmíření.
Popíráme, že jde o hlásání evangelia, jestliže není zdůrazněna Kristova zástupná oběť na kříži, a neprovází-li ji výzva k víře a k Jeho následování.
III. Sola Gratia - Jedině milost: Narušení evangelia
Neoprávněná důvěra v lidské schopnosti je výsledek padlé přirozenosti člověka. Tato falešná sebedůvěra prostoupila evangelikální svět od kázání sebebudujícího evangelia, až po evangelium zdraví a bohatství; od těch, kteří proměnili evangelium v prodejné zboží, až po hříšníky - spotřebitele, kteří nakupují a považují křesťanskou víru jednoduše za pravdu, protože funguje. To umlčuje učení o ospravedlnění bez ohledu na oficiální vyznání našich církví.
Boží milost v Kristu není jen nezbytná, ale je jedinou účinnou příčinou spasení. Vyznáváme, že se lidé rodí duchovně mrtví a nejsou schopni přijmout regenerující, znovuzrozující milost, ani na ní jakýmkoliv způsobem spolupracovat.
Tvrzení 3: Sola Gratia Jedině milost
Znovu zdůrazňujeme, že jsme zachráněni před Božím hněvem spásou způsobenou jedině Jeho milostí. Jde o nadpřirozené dílo Ducha Svatého, které nás přivádí ke Kristu tak, že nás osvobozuje z otroctví hříchu a křísí nás z duchovní smrti do duchovního života.
Popíráme, že by spasení bylo v jakémkoliv smyslu výsledkem lidského snažení. Lidské metody, techniky a strategie samy o sobě nemohou tuto proměnu způsobit. Víra není vyvolána naší neregenerovanou, neznovuzrozenou lidskou přirozeností.
IV. Sola Fide - Jedině víra: Narušení hlavního bodu
Ospravedlnění se děje jedině skrze milost, jedině skrze víru, jejichž příčinou je jedině Kristus. Na tomto bodu církev stojí nebo padá. Dnes je tento pohled často přehlížen, překrucován či někdy dokonce popírán vedoucími osobnostmi, teologickými vzdělanci a pastory, kteří tvrdí, že jsou evangelikálové. Padlá lidská přirozenost neustále odmítá uznat, že spravedlnost je člověku připsána jedině Kristem. Obzvláště moderní doba rozdmýchává oheň tohoto rozporu s biblickým evangeliem. Dovolili jsme tomuto rozporu, aby určoval povahu naší pastorské služby a toho, co kážeme.
Mnozí v hnutí za růst církve věří, že pochopení těch, kdo sedí ve sborových lavicích dnes, je stejně tak důležité k úspěchu evangelia jako biblická pravda, která je kázána. Výsledkem je, že teologická výuka je často oddělována od kázání pastorů.
Marketingová orientace v mnoha církvích vede tento vývoj ještě dál a smazává rozdíly mezi biblickým Slovem a světem. Tím olupuje Kristův kříž o jeho obviňující moc, redukuje křesťanskou víru na principy a metody, které přinášejí úspěch světským společenstvím.
Přestože teologie kříže je svým způsobem stále věrohodná, tato hnutí ve skutečnosti znehodnocují její význam. Není žádné jiné evangelium kromě toho, že Kristus se stal naším zástupcem, a tak Bůh obvinil Jeho z našeho hříchu a nám přičetl Jeho spravedlnost. Protože nesl naše odsouzení, chodíme teď v Jeho milosti jako ti, kdo jsou navěky zproštěni viny, přijati a uznáni za Boží děti. Bůh nás nepřijal na základě ničeho jiného, než na základě Kristova záchranného díla, ne naší národnosti, oddanosti církvi či mravních zásad. Evangelium oznamuje, co pro nás Bůh v Kristu vykonal; není o tom, co máme dělat, abychom Jej dosáhli.
Tvrzení 4: Sola Fide Jedině víra
Znovu prohlašujeme, že ospravedlnění se děje jedině skrze milost, jedině skrze víru, jejichž příčinou je jedině Kristus. V ospravedlnění je nám přičtena Kristova spravedlnost jako jediné možné uspokojení Boží dokonalé spravedlnosti.
Odmítáme, že ospravedlnění vyplývá z nějaké naší zásluhy nebo z toho, že by do nás byla vložena Kristova spravedlnost. Popíráme, že instituci, jež se prohlašuje za církev a odmítá nebo odsuzuje sola fide - jedině víru, lze uznat jako legitimní církev.
V. Soli Deo Gloria Jedině Boží sláva:
Narušení bohoslužby zaměřené na Boha
Kdekoliv se z církve vytrácí biblická autorita, tam dochází k sesazení Krista, ke zkreslování víry, nebo k překrucování evangelia. Takový stav má jen jeden důvod - naše zájmy potlačují Boží zájmy, a Jeho práce je nahrazována našimi metodami. Vytrácení Boha ze středu života dnešní církve je obecný a politováníhodný jev. Tato ztráta způsobuje proměnu bohoslužby v zábavné představení, kázání evangelia v tržní mechanismy, víru v technologii spásy, být spravedlivý v dobré sebepocity, a věrnost za úspěch. Výsledkem toho je, že Bůh, Kristus a Bible pro nás znamenají tak málo, že náš život Jimi není téměř ovlivněn.
Bůh zde není proto, aby uspokojoval lidské ambice, touhy, chuť konzumovat nebo uspokojovat naše osobní duchovní zájmy. V bohoslužbách se musíme soustředit na Boha a ne na uspokojování osobních potřeb. Bůh je svrchovaný v bohoslužbě, my ne. Musíme se zabývat Božím královstvím, ne naší mocí, popularitou a úspěchem.
Tvrzení 5: Soli Deo Gloria
Jedině Boží sláva
Znovu prohlašujeme, že spasení je z Boha, bylo dosaženo Bohem, je učiněno pro Boží slávu a my Ho máme vždy oslavovat. Naše životy musíme podřídit cele Boží autoritě a musíme žít pro Boží slávu.
Popíráme, že můžeme skutečně oslavovat Boha, jestliže naše bohoslužba je zaměňována za zábavný program, jestliže v kázání opomíjíme ať Boží zákon, nebo evangelium, anebo se vyučování sebezdokonalování, sebeúcty či sebeuspokojení stane alternativou evangelia.
Výzva k pokání a reformaci
Věrnost evangelikální církve v minulosti ostře kontrastuje s její nevěrou v přítomnosti. Na počátku tohoto století podporovaly evangelikální církve úsilí misionářů a budovaly mnoho institucí, aby sloužily biblické pravdě a Kristovu království. To bylo v době, kdy se křesťanovo chování a očekávání znatelně lišilo od těch ve společnosti. Dnes tomu často tak není. Současný evangelikální svět ztrácí svoji biblickou podobu, mravní rozsah a misijní úsilí.
Kajeme se z naší osobní i církevní světskosti. Jsme ovlivňováni různými směry "evangelia" světských trendů a metod, jež nejsou evangeliem Božím. Oslabujeme církev nedostatkem opravdového pokání, naší slepoty k vlastním hříchům, které ale vidíme jasně na ostatních, a naším neomluvitelným selháním coby nositelů zvěsti o Božím záchranném díle ztracených v Kristu Ježíši.
Proto naléhavě voláme ty chybující křesťany, kteří vyznávají, že jsou evangelikály, a kteří se odchýlili od Božího Slova ve věcech popsaných v této Deklaraci. Sem jsou zahrnuti ti, kteří prohlašují, že existuje naděje věčného života nezávisle na víře v Ježíše Krista, kteří tvrdí, že ti, kdo odmítají Krista v tomto životě, budou spíše vyhlazeni než nuceni projít Boží soud skrze věčné utrpení, nebo kteří tvrdí, že evangelikálové a římští katolíci jsou jednotní v Ježíši Kristu dokonce i v případě, kdy nepřijímají biblické učení o ospravedlnění.
Sdružení konfesních evangelikálů žádá všechny křesťany, aby se zamysleli nad obsahem a aplikací tohoto Prohlášení v bohoslužbě, vedení, životě a misii církve.
Ve jménu Ježíše Krista. Amen.
