|
Právě je 466 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: rosmano ivanp
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116500281 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Samostatného úsudku neschopen
Vloženo Pondělí, 16. listopad 2009 @ 11:21:56 CET Vložil: Stepan |
poslal Nepřihlášený „Nebratrská kritika“.
Toto zvláštní slovní spojení, nápadně upomínající na ptydepe dob totalitních, lze porůznu zaslechnout v církevním prostředí. Ozývá se na různých jednáních, sjezdech a grémiích. Pokaždé mě to zarazí a nutí k úvahám. Co si vlastně mám pod tou nebratr skou kritikou představit? Jak takový nebratrský kritik vypadá?
Soudě podle kontextu, ve kterém jsem se s podobnými výroky setkal, jsou tím patrně míněny takový kritický hlas či poznámka, které se někoho osobně dotýkají a on je vnímá jako neoprávněné či přespříliš přísné. Čili – nejde ani tolik o obsah, o oprávněnost či pravdivost kritiky, jako spíše o nepříjemný pocit, který kritizovaný pociťuje.
Asi není náhodné, že podobná postesknutí se ozývají obvykle od těch, kdo jsou v církvi nositeli nějakého úřadu. Oni přece dělají to nejlepší, co mohou. Snaží se, namáhají, vydávají energii a tráví čas nad dobrou (Boží!) věcí. A není hezké, když k tomu všemu ještě musejí snášet hlasy neuznání či všetečné dotazy. Jednou již přece dostali důvěru, a bylo by proto správné, aby měli také potřebný „klid na práci“.
Rýpalů se ale vždy najde dostatek. Někomu se nepozdává teologické směřování církve, jiný není spokojen s provedením některého konkrétního úkolu, třetí dokonce klesl ve své nebratrské drzosti tak hluboko, že navrhuje zprůhlednění účetnictví. Jak se má nebohý církevní funkcionář v takové nepřátelské lavině soustředit na svou službu? Místo radosti z dobře odvedené práce přichází podrážděnost a frustrace. Není tedy divu, když na nespokojencích a rýpalech ulpí časem etiketa nebratrských kritiků.
Ne, že by se nenašel i dostatek těch, kdo dovedou funkcionáře pochválit a zastat se jich. I tací jistě jsou. Ostatně, jakýmsi patronem církevní „vrchnosti“ se stal při své české návštěvě alespoň na chvíli i papež Benedikt XVI., když zacitoval katolického intelektuála a spisovatele Georgese Bernanose: „Církev potřebuje víc světce, než reformátory.“
No jistě. Vždyť i reformátoři byli takovými neskladnými a někdy poněkud netaktními kritiky. Nebratrskými kritiky. Takové nepotřebujeme. Kéž by místo nich bylo více světců – těch, kdo ve své hluboké slušnosti raději každou výhradu spolknou, ještě než je vyslovena. Těch, jejichž příkladný a obdivuhodný život lze použít jako plášť k vlastní ozdobě …
Kritika se zkrátka v církvi nenosí. Nebo neunáší. Více než jako korektiv bývá chápána jako útok. Jako narušení idylického poklidu a harmonických vztahů.
Sestupme na závěr ale ještě o patro níž. Na úroveň původního významu slov. Kdo že to vlastně ten kritik je? Pohled do řeckého slovníku odpovídá, že kritikós je ten, kdo je schopen samostatného úsudku. Teď už chápu. Něčeho takového by přece správný bratr nikdy schopen nebyl.
Jáchym Gondáš
časopis Protestant 2009/09
|
Podobná témata
|
|
Re: Samostatného úsudku neschopen (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pondělí, 16. listopad 2009 @ 12:30:42 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Co se mne týče tak se rozhodně necítím být povolán k tomu abych říkal svým kněžím a biskupům co mají dělat a posuzoval jejich kvality a skutky. Považuji je za lidi vybrané a pověřené samotným Bohem k tomu aby vedli, kritizovali a poučovali Jeho stádo včetně mne, nikoliv naopak a za svoji povinnost je poslouchat a podporovat jak nejlépe dovedu. Stejně jako měl Vyvolený národ poslouchat svoje proroky a kněze a jako máme poslouchat a ctít své biologické rodiče tady na zemi. Totéž platí i pro moje děti. Byl bych moc nerad kdyby mne stavěly nad Boha a církev (v tomhle směru mohu být opravdu klidný :o))))) nebo kdyby se snažily svévolně vnucovat svou vůli druhým a poučovat je. Bůh má raději poslušnost než celopaly. Myslím že totéž platí i pro "konstruktivní" nápady a vylepšení díla spásy které vychází z naší pýchy a falešného pocitu vlastní důležitosti. |
Re: Re: Samostatného úsudku neschopen (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Pondělí, 16. listopad 2009 @ 14:15:16 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Poutniku, a co Élího synové Chofní a Pinchas.Ti byli též nekritizovatelní? A k jejich svévolnostem namísto Božího řádu při obětech měl náš tupý blbý ovčam mlčet? Strom se pozná po ovoci. Podívej se schválně do Bible, kam se to pod vedemím těchto dvou (a jim podobných) dopracovalo.
|
]
Re: Re: Re: Samostatného úsudku neschopen (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 16. listopad 2009 @ 19:54:24 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Má je pomsta, praví Pán. On si to srovnal i s Elího syny.
O jakých "svévolnostech" mluvíš a u koho by vlastně měly být?
|
]
Re: Re: Re: Re: Samostatného úsudku neschopen (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Pondělí, 16. listopad 2009 @ 20:24:22 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Má je pomsta, praví Pán. On si to srovnal i s Elího syny. A nejvíc tím trpěl běžný Izraelec, který poctivě nosil oběti. Archa byla ztracena a země vydána napospas filištínskému plenění.
O jakých "svévolnostech" mluvíš a u koho by vlastně měly být? 1S 2,12-18 Synové Élího byli ničemníci, neznali se k Hospodinu. Uplatňovali vůči lidu tento kněžský řád: Kdykoli někdo připravil obětní
hod, přicházel kněžský mládenec s trojzubou vidlicí, právě když se maso
vařilo. Vrazil ji do kotle nebo do hrnce, do kotlíku nebo do pekáče, a co
vidlice zachytila, to si bral kněz pro sebe. Tak to dělávali všem z
Izraele, kteří tam do Šíla přicházeli. Dokonce dříve než obrátili tuk v obětní dým, přicházel kněžský mládenec
a říkal obětujícímu muži: „Dej knězi maso na pečeni. Nepřijme od tebe
maso vařené, ale syrové.“ Když mu ten člověk řekl: „Napřed se musí obrátit tuk v obětní dým, pak
si vezmi, po čem toužíš,“ odpovídal: „Nikoli. Dej to hned. Nedáš-li,
vezmu si to násilím.“ Hřích těch mládenců byl před Hospodinem nesmírně veliký, protože lidé znevažovali Hospodinovy obětní dary.
Dále to pokračuje 22-24 Élí byl již velmi starý. Slyšel o všem, čeho se dopouštěli jeho synové
na celém Izraeli, i o tom, že obcovali se ženami konajícími službu u
vchodu do stanu setkávání. Říkal jim: „Proč děláte takové věci? Ode všeho lidu slyším o vás samé zlé věci. To nejde, moji synové! Není to dobrá zpráva, kterou slyším; svádíte Hospodinův lid k přestoupením.
Vidíš, že autorita (Élího) nad nimi ustanovená toho s nimi moc nezmohla.
Prostě hierarchický pyramidální system, kde ten nejspodnější nemá žádnou faktickou sílu něco změnit je velmi, velmi netěsný proti selhání jednotlivce. A toto selhání jednotlivce mívá dalekosáhlé následky pro mnoho lidí.
|
]
|
|
Re: Samostatného úsudku neschopen (Skóre: 1) Vložil: ssns (summasapientianihilscire@gmail.com) v Pondělí, 16. listopad 2009 @ 14:06:16 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Já bych řekl, že ostrou kritikou se Písmo hemží. Ponechme stranou Krista, který je jiná kategorie, ale i sami apoštolové se nezřídka vyjadřovali celkem ostře, když to považovali za nutné. V cíkrvích se opravdu hodně upřednostňuje stádovitost. Ve všech pádech se v rámci církví a hlavně mezicírkevním dialogu skloňují slova jednota a tolerance. Pro mě osobně je tolerance nejnižším stupněm koexistence na přátelské bázi - prostě snáším to, co je mi nepříjemné, což je význam toho slova. Ruku v ruce s nebratrskou kritikou jde fráze o nedostatku lásky. Kritizuješ? Nesouhlasíš? Pak nemiluješ. A přitom opak je pravdou. Pokud ti na někom (něčem) záleží, snažíš se upozornit na chyby a dělat něco pro jejich odstranění. Posledním z těch frází je imperativ Nesuď druhé.
Jinak se mi nezdá právě šťastné postavit proti sobě svaté a kritiky, protože mezi svatými bylo kritiků hodně.
|
Re: Re: Samostatného úsudku neschopen (Skóre: 1) Vložil: prozaik v Úterý, 17. listopad 2009 @ 07:28:39 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslím, že "kritika vs. láska" je megatéma. Jsme deformovaní osvícenstvím, humanismem, psychologií, společenským bontonem, ateismem, new age, pozitivním myšlením, satanem - místo, abychom bylo formovaní Božím slovem.
A to je celé.
Pak kdokoli, kdo "narušuje" hladinu těch mrtvých žump, je podezříván z "nelásky", atd.
Unavuje mě to. Přesně totéž, co kdysi platilo na židovské pokrytce, později na katolické "duchovenstvo", platí dnes i na protestantské "vedoucí".
Maranatha.
|
]
|
|
|
|