Grano Salis - Může se člověk naučit být drsňákem jako David?

poslal Genuine

Od mládí mě perverzně fascinuje skutečnost, že mnozí obdivují odvážné a statečné muže o kterých se píše v Písmu, modlí se, čtou Bibli, upřímně slouží Pánu, mluví o mučednících jak odvážně a statečně čelili mučení i smrti, ale když na ně šéf v práci zařve, mají v kalhotách.

Rozbrečí se a skončí na úřadě práce. Slyšel jsem dost kázání o Davidovi, jak byl nejprve pastýřem a když lev nebo medvěd přišel zadávit dobytče, tak David prostě šel a lva nebo medvěda zabil. Střelný prach tehdy neměli. Taky jsem slyšel i četl mnoho kázání o tom jak zklamaní učedníci, když se dověděli že Pán vstal a žije, najednou plni odvahy začali zvěstovat evangelium a nenechali se zastrašit ani křikem, ani bitím.

Dejme tomu že z lásky k Bohu člověk dokáže riskovat život, a že se nebojí smrti protože má život věčný. To je v pořádku. No jo, přátelé, ale kdo z nás může sám o sobě doopravdy říct, že by se nezachvěl, kdyby v podchodu něco cvaklo a ve tmě by se zablýskl otevřený nůž? A kdo může říct, že kdyby byl na procházce v ZOO a náhodou by utekl lev nebo medvěd, tak že by prostě šel na medvěda a vyrval mu člověka z čelisti a medvěda zabil, jako to dělal David před tím než si troufnul na Goliáše? Buďme realisté, kdo může říct že by se mu nezatmělo před očima a nevyschlo v krku, kdyby mu doktor řekl: "Máte rakovinu"? Jak říkám, mám neurčitý pocit, že je na tom možná cosi rouhavého, pořád se mluví o pokoře a já tady rozumuju o tom že víra ještě neznamená totéž co odvaha. Víru mají mnozí a jistě upřímnou, ale odvážní a stateční prostě nejsou, nejsou, nejsou.

Římští vojevůdci, zkušení ve výcviku legionářů, měli za to, že odvaha a statečnost se dá získat jen tak, že si člověk zvykne čelit skutečnému nebezpečí. Nijak jinak. Někdo se při tom výcviku stane odvážným a statečným, někdo přitom zemře, někdo se zblázní. Ale jinak se to prostě naučit nedá. Je zřejmé, že David nebyl odvážný od narození, ale že odvahu získal tím že prostě vedl velice tvrdý život. Sám to popsal velice expresivně. Jako dítě jsem četl příběh o chlapcích, kteří tenhle princip znali, říkali tomu že si dělají bobříka odvahy, nebo bobříka mlčení a podobně, možná jste to taky četli.

Tak jsem si řekl, že bych potřeboval cvičného medvěda. Modlil jsem se za to a ani to netrvalo dlouho a našel se. Šéf v práci dělal nemravné návrhy kolegyni křesťance. Když jsem ji viděl plakat, pochopil jsem že jsem našel svého prvního medvěda. Přátelé, věděl jsem k čemu jsem se rozhodl a tak jako tehdy jsem se nikdy nebál. Srdce mi bušilo a sucho v ústech. Nicméně jsem šéfa seřval jako malého kluka, to si předtím nikdy nikdo netroufnul. No řeknu vám, když mi pak generální podával výpověď, v krku mi vyschlo podruhé. Ale medvěda jsem se nezalekl a o to šlo. Takže to funguje, kdo překoná strach z medvědů a lvů, nebude se bát ani Goliáše. Takže teď mám větší plán. Přistihl jsem se že kolem sousedovic pitbula chodím obloukem a myslím že David by chodil rovně.

Zde na Grano Salis mi mnozí vyvracejí i takové názory, o kterých jsem si vždy myslel, že jsou to nevyvratitelná dogmata, ale snad nikdo nezpochybní, odvaha je pro život křesťana důležitá a že diskutováním na Grano Salis se určitě nikdo odvážným nestane. Jestli je mezi diskutujícími někdo s podobným smýšlením a vyvíjí podobné úsilí v reálném životě, rád bych znal zkušenosti pokročilejších než jsem sám.

Pokoj a požehnání všem.

Genuine.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace