Kdopak to mluví?

[Willy]

1P 4:11 Mluví-li někdo, ať mluví jakožto Boží výroky (Pavlík - jako sdělení Boží). Slouží-li někdo, ať slouží ze síly, kterou poskytuje Bůh, aby byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista, jemuž patří sláva a moc na věky věků. Amen.

Dnes (25.8.) jsem se po ránu před Pánem zamýšlel nad tím, co vlastně křesťané tady i jinde mluví/píší.
Ve světle Božího Slova by to podle apoštola Petra měly být jakožto Boží výroky, Boží sdělení, tzn. že by skrze Boží děti, syny, kněze, služebníky, měly znít Boží výroky, Boží Slovo, aby byl oslavován Bůh skrze Ježíše Krista, Jehož ústy jsme my, kdo jsme uvěřili evangeliu a Jeho jménu a touto vírou žijeme Jeho životem, poznáváním Boha Otce a Toho, Jehož poslal, Ježíše Krista, našeho Zachránce a Pána.

Apoštol Pavel napsal (1K 6:17): Kdo se však připojuje k Pánu, je s Ním jeden Duch.

Jan s Pavlem napsali tato slova:

J 6:63 „Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život.“
2K 3:6 „On nás také učinil způsobilými k tomu, abychom byli služebníky Nové smlouvy, ne litery, nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje.“

Takže, když křesťan mluví, kdo mluví? člověk anebo Bůh, který je Duch, ústy svého služebníka, kněze, učedníka, apoštola, Božího dítěte, Božího syna.

Přísloví 18:21 V moci jazyka je smrt i život, kdo ho miluje, nají se jeho ovoce.

Pán Ježíš v evangeliu říká:
Mt 12:34 „Plemeno zmijí, jak můžete mluvit dobré věci, když jste zlí? Vždyť ústa mluví z přebytku srdce.“ Pavlík: Ústa přece mluví z toho, čím srdce přetéká.

L 6:45 „Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce dobré a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu svého srdce zlé; neboť jeho ústa mluví z přebytku srdce/čím srdce přetéká.“

Z těchto Slov jasně vyplývá, že mluvené slovo může přinést smrt nebo život, dobré nebo zlé. Když člověk promluví, duchovní člověk skrze Ducha hned pozná, kdo a co mluví a co má ve svém srdci.

Mluví-li skrze člověka Bůh, promlouvá život, jímž přetéká jeho srdce, které je naplněno Duchem života, tj. slova života, milosti a požehnání.
Mluví-li zlý člověk svévolně sám to, co má ve svém srdci, mluví zlo a smrt.
Obojí mohou poznat i nevěřící lidé - slova života se jich dotknou, zůstávají v jejich srdci a nemohou je, jak se říká, vyhnat z hlavy, tzn. musí o nich přemýšlet.
Zlá slova přinášejí smrt a nejsou-li přijata či lépe odmítnuta, padnou na zem jako marná a prázdná.

Pokud člověk nerozezná, kdo mluví, přijme-li slova lidská nebo zlých a nečistých duchů, může se dostat do problémů, které nebude moci vyřešit bez pomoci.
Ale přijme-li člověk Boží Slova z úst (klávesnice, pera) Božího člověka, dají mu život (a ne ledajaký), dají mu víru, dají mu naději.

Dávejme si tedy pozor, jaká slova z nás vycházejí, čím přetéká naše srdce, neboť z každého marného prázdného slova vydáme Bohu počet a nebudou to hezké počty.
Tož tak.