Odpuštění a Brusle7

[Milka]

Magdalena

"V Duchu svatém máme moc odpouštět hříchy a také neodpustit. Záleží tedy na každém z nás jak jsme schopni unést křivdu a bolest duše .
Bůh svým vyvoleným dává naprostou svobodu.

Možná jste slyšeli výrok : “
“Pokud by měl být i tento člověk v Božím království, tak já tam nechci být “
Jestli jsme očištěni- znovuzrozeni … tak Jeho duch v nás působí a je pouze na nás v Jeho moci odpustit a nebo neodpustit."

Já vidím v modlitbě Ježíšově: i my odpouštíme..

Nejvyšší přikázání je láska.

A k lásce patří i odpouštět.
Láska je shovívavá, je vlídná; láska není řevnivá, láska není opovážlivá, nenadouvá se, 5nechová se neslušně, neusiluje o své věci, nedává se vydráždit, nepřičítá zla, 6neraduje se nad nepravostí, nýbrž se raduje s pravdou, 7vše snáší, všemu věří, ve vše doufá, vše vydrží.

To odpouštění je tam několikrát: neusiluje o své věci, nepřičítá zla, vše snáší, vše vydrží.

Já věřím Bohu, že nás nikdy nepošle do zkoušek, které by byly nad naše síly. A když v nějaké jsme, tak nás podpoří. Tedy i dá sílu nepodlehnout křivdě, ale odpustit, a vytvářet pokoj.

Ta úvaha o tom, že bych já mohla určovat kdo do nebe patří...ta je pro mě naprosto nepřijatelná. Vidím v tom pýchu, nadutost a sobectví.
Tedy pravý opak lásky.

Pokud v nás Duch skutečně působí, tak vypůsobí ovoce: láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, 23tichost, sebekázeň

To slovo odpouštění tam přímo není, ale patří k lásce, pokoji, shovívavosti, vlídnosti a dobrotě.....
Součástí takového jednání je i schopnost odpustit.

A k tomu nám pomáhej Bůh svou mocí a silou.