Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Vidíme věci jinak, díváme li se na ně z různých úhlů.


Asi nebude v národě mnoho lidí, kteří by v současnosti neshlédnli alespoň nějaké klání (většího počtu kandidátů). či duel, když zůstali jen ti dva poslední. Ani já nejsem výjimkou. Povrch posledních kandidátů je všem víceméně znám a souboje posledních finalistů jsou hlavně o tom, odkrýt v protikandidátech jejich záporné vlastnosti, či hodnoty aby protistrana prohlédla koho to vlastně volí. Nebo naopak objevit u svého favorita ty dobré, ukazující, že bude dobrým kladným hrdinou, oplývajícím pouze ušlechtilými rysy, záměry a vlastnostmi (aby opět protistrana uviděla).

Zatímco na Karlově fasádě (zjevu) zakončil své zkoumání charakteru, díky rychlému úsudku, nejeden volič, s tím, že něco tak ukoktaného ubrebtaného a nemožného na Hrad zcela jistě nepatří (protože, co by řekli sousedi). U Miloše je imidž hlavní zbraní. Zde bych ale poznamenal, že k povrchovému designu patří u Miloše i rétorika a teatrální projev, kteří už mnozí považují za obsah osobnosti. Tato teatrálnost, určitá plynulost i logika projevu však nehovoří nic o vnitřních postojích, tedy o obsahu a už vůbec ne o hodnotě tohoto obsahu. Stačily dvě debaty abych pochopil, že učebnicové mentorování a bonmoty prokládané poučky nejsou obsahem charakteru pana Miloše, je to jen výhoda jeho paměti, která umožnuje, že si Miloš tímto způsobem věci pamatuje. Je to něco jako chodící student ve večerní škole, ve filmu "Marečku podejte mi pero" který je, jedině tímto způsobem, schopen ze sebe dostat své encyklopedické znalosti a o nic jiného u Miloše nejde. Miloš prostě školí své okolí naprosto běžnými frázemi s opakovaným důrazem, že nejde o fráze.

Hezky to bylo patrné na jeho příkladu jímž uváděl, jak je referendum bezva věc, protože ho používají ve Švýcarsku,  v různých formách, již cca 400 let. Kdybych byl švýcarským občanem chápal bych to od Miloše jako neomalenost. I přesto se Karel nijak nerozčiloval, jen mu vysvětlil, že jeho načtenému názoru chybí určité základní poznání, že co někde funguje, jinde je brzdou fungování. Pochopil jsem to  to celkem jasně. V našem boševickém kontextu tak, že převodovka, byť byla z Mercedesa v Trabantu stejnou službu neudělá. A nevím jestli automechanici ze senátu, či parlamentu někdy pochopí, že to tak je. V zemi kde byl  miión komunistů, kteří mohli mít v průměru každý jedno dítě a další infikované příbuzné bude výsledek jakéhokoli referenda minimálně karikaturou toho švýcarského a VOX POPULI, bude spíše jen VOX papuly. Ten se projevuje hlavně neúctou. U Miloše je to jak mentorování, tak poučování primitivními poučkami zachycenými jeho encyklopedickou pamětí a následným poučováním třeba Švýcara o jeho národních zvyklostech.

Další zjevný projev neúcty je oslovení pana redaktora Moravce oslovením MORAVČE. Chodil jsem do třídy jak s Moravcem, tak s Moravcovou, tak vím, že nejběžnějším oslovením byla varianta oslovení prvním pádem. V tomto případě: "Pane Moravec" další přijatelná varianta je "pane redaktore". Sám disponuji podobným jménem,  ve kterém občas někdo, kdo mě nemá moc v lásce změkčí tvrdou samohlásku s tím záměrem sebe nadřadit a mě ponížit. Potřeba komolit, či použít nestandardní variantu něčího jména je projevem potřeby dominance. Podobně oslovovala pana Moravce i paní Bobošíková jejíž projev bych hodnotil podobně hledáte obsah mé osobnosti? Mám ho na sobě.

Proto přeji národu šťastnou ruku, ale co bych mu přál ještě více, je před volbami, šťastně použitou hlavu a srdce ♥.