..."V originále není panna, ale mladá žena."...

V originále od Matouše je panna. A zde to dává smysl.

(Mt 1,23)

‚Hle, ta panna otěhotní a porodí syna a dají mu jméno Immanuel‘, což v překladu znamená: ‚ Bůh s námi.‘

To je opravdu naprosto neslýchané znamení od Boha, když počne mladá žena! Nebývá to tak náhodou při každém otěhotnění?

Takže Matouš (vedený Duchem svatým) napsal podle Mikima vlastně hloupost a škoda, že Mikim nežil v jeho době - mohl ho opravit!

Rosmano, každým psaním ukazuješ, jak jsi nevzdělaný, hloupý. Tvoje psaní na hovinkách.cz. kde píšeš pod svým občanským jménem, to jen dokazuje. Máš slabý intelekt. A proto jsi vláčen drobnostmi, nedokážeš mít nadhled. 

"...

Bůh je nesmrtelný, sám nemůže zemřít. Ale Bůh přesto našel cestu; Nesmrtelný Bůh se stal smrtelným člověkem (nerozdělitelně) a tento smrtelný člověk pak zemřel na kříži. Proto můžeme říci, že Bůh zemřel na kříži. Nikoli ovšem ve smyslu že by Bůh touto smrtí přestal existovat, ale právě naopak - svým vzkříšením smrtelného těla  porazil prokletí smrti a tím otevřel i pro nás možnost věčného života.  Proto tomuto Božímu činu říkáme  SPASENÍ .

..."„Zabil jsi muže, který propálil cestu, která vede k životu“..."...

Tohle jsou jenom průhledné účelové "okecávačky", aby se zamlžil smysl sdělovaného.

Slovo se stalo tělem (J 1,14) - to je Ježíš Kristus. Slovo, skrze které bylo všechno stvořeno už na počátku věků.

Pokud by měla platit ta vaše verze, o Ježíši jako jen o původci života v duchovním smyslu, pak jste si neuvědomili, že zapřaháte povoz obráceně - nejdřív vpředu kočár a až vzadu koně!

Ježíš nás přece spasil až tím, že ho zabili - nebyl -li Bůh od věčnosti, nemohl být původcem života tělesného, ani duchovního. Pokud zabijete někoho a on se až tím zabitím stane "původcem života duchovního" - nelze o něm pravdivě napsat: "Zabili jste původce života" - protože to by takto nebyla pravda.

Písmo nám ale tímto sděluje, že Ježíš je nejenom původcem života duchovního (našeho věčného spasení), ale že On je - jako Slovo, skrze které bylo všechno stvořeno - také původcem všeho života tělesného.

Že Ježíš je sám Bůh (Slovo, které bylo Bůh - J 1,1).

O Ježíši říká apoštol Jan toto: 

"To je ten, který přichází za mnou, který byl přede mnou; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek jeho sandálu. " (J 1,27).

A pak že v Písmu není nic o tom, že Ježíš je Bůh a že "Boží Syn " znamená prý už cosi úplně jiného.  Jak pro koho!

Takto, podle vašeho náboženství o Ježíši jako pouhém člověku, se celá vaše víra nakonec stává jenom metaforou.

uvedl jsem jasné argumenty z Písma. Znovu opakuji, že je-li nepravdivý jen jediný verš z Písma, pak tím celé Písmo padá.

Všechny vaše otázky jsou k ničemu. Je vidět, že vy, budete donekonečna a do úplného zblbnutí (a jste tomu blízek), diskutovat o Kristu - a to jenom proto, abyste měl alibi, pro jeho NENÁSLEDOVÁNÍ. 

Proto, pokud vám vůbec mohu ještě radit, přestaňte se zabývat pitomostmi, berte Písmo tak, jak stojí a leží a Duch (pokud budete přijímat Písmo v pokoře), vám vše ozřejmí. 

Já s vámi nediskutuji, protože vy, jsa zaslepen, nechápete ZÁKLADNÍ věci - já jen vašim bludům zde kladu ODPOR. 

Mějte se hezky.

Ekrazit

P.S. Připozdívá se . . . blíží se noc, kdy nikdo nebude moci pracovat (J. 9,4) - i kdyby nastokrát chtěl!!! 

ton čo nás rozdeľuje je uholný kameň. Ježiš je buď obyčajný človek bez hriechu, alebo Boží syn rovný Bohu

Matúš 21:44 Kto padne na ten kameň, doláme sa, a na koho ten (kameň) padne, rozdlávi ho

Jsi povrchní a prázdný Gregu. Ostatně jako skoro všichni zde tzv. kristovci, neznající Boží slovo...:-)

Ten text je citát z žalmu 45,  originálně zkomponován na oslavu krále (Šalomouna).

" 3 Ze všech LIDÍ jsi nejkrásnější, milostí kanou tvoje rty - sám Bůh ti žehná navěky! 4 Připevni, hrdino, k boku meč, ukaž se v lesku a slávě své, 5 v té slávě vítězně vyjeď do boje za pravdy a pokory spravedlivou věc - tvá pravice zmůže věci úžasné! 6 Tvé šípy, králi, ostré jsou, národy skolí před tebou, srdce tvých soků zasáhnou! 7 Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné věky, žezlo spravedlnosti je žezlo vlády tvé. 8 Miluješ spravedlnost a zlo nenávidíš; to proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem radosti nad společníky tvé! "

To je text o člověku. O králi, o lidském králi.

Pisatel Židům seznal některé ty verše žalmu jako mesiánské.

V Izraeli trůn krále byl Hospodinovým trůnem.

A králům se poměrně často říkalo "Bůh"

Kdybys znal Písmo, tak to víš.

Sám Bůh stanovil Mojžíše za Boha pro Árona, nebo pro faraona, atd.

List Židům vůbec nevykresluje Ježíše za Boha.

To je pouze trinitářská NADinterpretyce a DEZinterpretace. A překrucování textu.

Nejpádněji je to zřetelné z kapitoly 2. od verše 5. a dále. A samozřejmě z celého listu Židům.

Žd 2:6:  Písmo na jednom místě prohlašuje: "Co je člověk (z kontextu: co je člověk Ježíš), že na něj pamatuješ, co je lidský tvor, že tě zajímá?

Židům 1:8

Ale o Synu říká: „Tvůj trůn, Bože, bude trvat na věky věků a spravedlnost bude žezlem tvého království. (NIV)

Jak z bezprostředního kontextu, tak z důvodu problémů s překladem existuje několik důvodů, proč nevěříme, že tento verš nenazývá Ježíše „Bohem“, ani by neměl být překládán: „Tvůj trůn, Bože, je věčný a vůbec."

1. Za prvé, důkaz, že žalm mluví o lidském králi, je v Žalmu 45:7, který říká: „Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi zlo. Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem jásání nad tvé vrstevníky." To, že text nazývá Boha, „váš Bůh“, tedy králův Bůh, ukazuje, že král je nižší než Bůh. „Bůh“ nemá Boha. Nemělo by smysl nazývat zde krále „Bohem“, protože jasné biblické učení říká, že je jeden Bůh (1. Korintským 8:6; Jan 5:44; 17:3), takže pokud je Ježíš tím jediným pravý Bůh, jak by mohl mít Boha?

2. Kontext Židů 1 a Žalmu 45 jasně ukazuje, že tento král, o kterém se mluví, není nejvyšším Bohem, protože tento král byl Bohem požehnán (Ž 45:2), má manželku (Ž 45:9 ), a jednoduše řečeno, je to lidský král (Ž 45:1, 5, 13, 15), nikoli nejvyšší Bůh. Víme také, že tato pasáž v Žalmu 45 není původně o Ježíši, protože král má manželku. Říká se, že královna je žena cizího původu, možná z Tyru (Ž 45:12), které bylo řečeno, aby zapomněla na svůj vlastní lid a dům otce (Ž 45:10), a ona a její manžel mají dům ze slonoviny. (Žalm 45:8). Tyto skutečnosti vedly některé komentátory k domněnce, že tento žalm odkazuje na svatbu fénické princezny Jezábel s králem Achabem, který měl palác ze slonoviny (1. Královská 22:39). To je však neudržitelné, protože Achab neodpovídá vlastnostem zbožného krále, které jsou v žalmu tak výrazné. Mnohem pravděpodobnějším kandidátem je Solomon, který si také vzal cizí ženy a žil v luxusu.

Původní citát v Žalmu 45:6 tedy ve skutečnosti neodkazuje na Ježíše, ale původně odkazuje na starozákonního krále, ale později nachází uplatnění také u Ježíše. Pokud tento verš nazývá krále „Bohem“, pak by to ze Šalomouna i Ježíše učinilo Boha, což je neudržitelné, a neexistuje žádný vnitřní důvod aplikovat Žalm 45:6 na Mesiáše, aniž by se verš 7 vztahoval na stejného krále. To by byla eisegeze, čtení do verše, aby to odpovídalo teologii. Jestliže žalm nazývá Mesiáše „Bohem“, pak je Davidův král také Bohem. Takže, pokud Trinitář používá tento verš, aby dokázal, že Ježíš je Bůh, ve skutečnosti by to bylo příliš mnoho a Šalomouna by to také učinilo Bohem.

Stejně tak Židům 1 jasně říká, že král (Ježíš), o kterém se mluví, není Bůh, protože celá pasáž se snaží tvrdit, že Ježíš je větší než andělé. Kdyby byl Ježíš Bůh, bylo by pro autora mnohem jednodušší říci, že Ježíš je Bůh, a proto je větší než andělé, případ uzavřen. Místo toho se autor snaží ukázat Ježíšovu nadřazenost jinými způsoby, například tím, že sedí po pravici Otce (Žd 1,13), že ho Bůh nazývá svým Synem (Žd 1,5). ), a že se mu mají andělé klanět (Žd 1:6).

3. Králův Bůh ho „pomazal“ a postavil ho nad jeho „rovníky“. To je důkaz proti trojiční interpretaci verše z mnoha důvodů. Jedním z nich je, že „Bůh“ nemá žádné vrstevníky, které by bylo možné nastavit výše, zatímco lidský král Izraele, včetně Mesiáše, má vrstevníky. Mesiáš, Ježíš Kristus, měl své vrstevníky, protože byl zcela člověkem a ne bohočlověkem, jak tvrdí trinitární teologie. Také Žalm 45:7 říká, že tento král miloval spravedlnost a nenáviděl špatnost, a „proto“ ho Bůh pomazal. To dává dokonalý smysl, pokud je král člověk, ale pokud je tento král „Bůh“, byl skutečně pomazán, protože miloval spravedlnost? Nedává smysl, že „Bůh“ vůbec potřeboval být pomazán.

Úvahy o překladu:

Nyní se zaměřme na některé důvody, proč by se Židům 1:8 nemělo překládat: „Tvůj trůn, Bože, je na věky věků.“ Ačkoli „Tvůj trůn, ó Bože, je na věky věků“ je legitimní překlad Židům 1:8, existují důkazy, že „Tvůj trůn je Bůh na věky věků“ je ve skutečnosti lepší překlad.

Proslulý řecký učenec a trinitář AT Robertson poznamenal, že řecké slovo theos (Bůh) lze chápat jako vokativ „Ó Bože“ nebo jako nominativ, jako ve frázi „Bůh je tvůj trůn“ nebo „Tvůj trůn“. je Bůh." Napsal: "Buď [překlad] dává dobrý smysl." I když je pravda, že z přísně překladatelského hlediska je přijatelný buď vokativní nebo nominativní překlad, veškerý překlad je založen na kontextu a rozsahu a kontext silně argumentuje proti překladu „Tvůj trůn, ó Bože“.

1. Existuje velmi dobrý důvod domnívat se, že správný překlad Žalmu 45:6 je „Bůh je tvůj trůn“ nebo nějaký jiný překlad (některé jsou uvedeny níže), který bere „Bůh“ jako odkaz 

​k Nejvyššímu Bohu a ne k lidskému „bohu“. Pokud je Žalm 45:6 přeložen jako „Tvůj trůn, Bože…“, pak by byl Žalm 45:6 jediným veršem v celé Bibli, ve kterém je lidská bytost přímo a osobně oslovována jako „bůh“. Jsou chvíle, kdy jsou lidé označováni jako „bozi“ (Jan 10:33-34) nebo jako bůh pro někoho jiného (Mojžíš nad faraonem v Exod. 7:1), což znamená, že jednají jako bůh nad touto osobou, vládnou jim; ale nikde jinde v Bibli není lidská bytost osobně oslovována jako „bůh“. K tomuto důkazu se přidává skutečnost, že „Elohim“ se v žalmu vyskytuje čtyřikrát (Ž 45:2, 6 a 45:7 (dvakrát)) a tři z nich jasně odkazují na Boha, takže to odpovídá žalmu, který čtvrtý by také odkazoval na Boha Otce.

2. Robert Alter uvádí další argument, proč „Ó Bože“ pravděpodobně není správný překlad. V The Hebrew Bible: A Translation with Commentary se píše: „Někteří zde vykládají hebrejštinu tak, že znamená: ‚Tvůj trůn, Bože‘, ale bylo by neobvyklé mít uprostřed básně adresu k Bohu, protože celý žalm je zaměřen ke králi nebo k jeho nevěstě."

3. Dalším argumentem pro překlad „Tvůj trůn je Bůh na věky věků“ je, že odpovídá paralelismu v řečtině mezi Židům 1:8a a 1:8b. V Židům 1:8b máme dvě nominativní podstatná jména a v angličtině mezi ně přidáme „je“. Vypadá to takto: „žezlo (nominativní podstatné jméno) upřímnosti je žezlo (nominativní podstatné jméno) vašeho království.“ V řečtině i hebrejštině je velmi běžné přidat sloveso „být“, aby byla věta srozumitelná v angličtině, a téměř každý moderní překlad překládá Židům 1:8b tímto způsobem. Je zajímavé, že první polovina verše má stejnou konstrukci, nominativní podstatné jméno a pak další nominativní podstatné jméno bez slovesa. Mezi těmito dvěma podstatnými jmény je tedy vhodné uvést „je“, stejně jako většina překladů v druhé polovině verše. Židům 1:8a by znělo: „Tvůj trůn (nominativní podstatné jméno) je Bůh (nominativní podstatné jméno)“ a 1:8b zní: „žezlo (nominativní podstatné jméno) upřímnosti je žezlo (nominativní podstatné jméno) tvého království. Jinými slovy, bylo by třeba najít dobrý důvod, proč tato dvě nominativní podstatná jména přeložit jinak v první polovině verše než v druhé polovině, i když by bylo nejpřirozenější chápat je stejně, protože jsou ve velmi podobné konstrukci v řečtině. Význam těchto dvou frází je, že Bůh je králův trůn (nebo jeho zdroj autority) přeneseně, nikoli doslovně, a žezlo zpříma je žezlo jeho království přeneseně, nikoli doslovně. Jinými slovy, tento král vládne spravedlností místo fyzického žezla.

Hlavním argumentem proti překladu „Tvůj trůn je Bůh“ je, že tato fráze některým lidem nedává smysl. Ale musíme pochopit, že tento verš nepoužívá „trůn“ jako sedadlo, židli, ale jak se často používá v Bibli, jako zdroj autority. Ve skutečnosti, pokud je „trůn“ chápán jako židle, pak tento verš nedává smysl: „trůn“ je zdrojem autority. Tento verš v podstatě říká: „Váš zdroj autority je Bůh“. Když si například David vybral za krále Šalomouna, jednoho z Davidových nejvyšších mužů, Benaiáš řekl Davidovi: „...ať je [Jahve] se Šalomounem a učiní jeho trůn větším než trůn mého pána, krále Davida“ (1. Královská 1. :37). Když Benaiáš mluvil o tom, že Šalomounův „trůn“ je větší než Davidův, řekl, že Šalomoun bude mít větší autoritu a panství než David, což se stalo. Použití „trůnu“ odkazujícího na autoritu, kterou trůn představuje, se také vyskytuje v Novém zákoně. Když se Marii zjevil anděl Gabriel, řekl jí, že porodí Mesiáše, a řekl: „Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida“ (Lukáš 1:32). Když řekl, že Mariin syn bude mít „trůn“ Davidův, myslel tím autoritu, kterou trůn představoval. Tato autorita sahala až k Božímu zaslíbení Davidovi, že jeho „trůn“ bude trvat navždy, a proto Gabriel řekl: „…bude kralovat nad domem Jákobovým navěky a jeho království nebude konce“ (Lukáš 1:33).

„Tvůj trůn je Bůh navždy“ znamená, že Bůh je autoritou, „trůnem“ krále a král vládne s autoritou Boží. Tento král a potažmo Mesiáš, pravý král Izraele, byl speciálně pomazán Bohem (Ž 45:7).

​

Jo ,nemá to smyslu ,je to kolovrátek. Mám dost zkušeností z "jehovisty". Aby se třeba tři týdny postili,a hledali pravdu ,a žádali u Boha ,to v mnoha případech ne ,ale držet se kolovrátkových diskuzí to chtějí . Jo chtějí ukecat lidi ,jakoby "svou znalostí".  Ovšem blud ve výsledku.

..." ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím za podnož tvých nohou ..."...

A v čem toto logicky odporuje "verzi", že Bůh takto hovoří k Ježíšovu zbožštěnému lidství? Bůh se v Ježíši stal člověkem, aby nás vykoupil ze hříchu.

Že se tu jedná o formu vnitrobožského dialogu mezi božstvím a lidstvím stejného Boha?

Vnitrobožský dialog mezi božstvím a lidstvím jediného Boha:

(A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.)

"Svou slávu nikomu nedám!" - říká Bůh na jiném místě v Písmu.

A najednou by svoji slávu (včetně nesmrtelnosti) klidně dal Ježíši - jen člověku?

Nemám ani prázdnou hlavu, ani dutou palici. Já mám vaše náboženství stále v hlavě. Mám ho tam uložené stejně jako jsem ho měl v dobách, kdy jsem byl věřícím. Jenom v jiné složce. Zatímco kdysi jsem měl vaše náboženství uloženo ve složce /fakta/, od roku 2016 už mám vaše náboženství uloženo ve složce /pohádky/. 

Informací mám v hlavě určitě více než ty, mikime. I o vašem náboženství. I o vás, pobožných.  A právě proto už vám nevěřím a nemůžu být pobožným. Právě proto, že se moje hlava zaplnila vrchovatě informacemi o vás a o vašem náboženství.