Královna nebes Kdo je Královna Fráze královna nebes se objevuje ve dvou pasážích Bible, obě v knize Jeremiáš. První pasáž pojednává o věcech, které Izraelité dělali a které podněcovaly Hospodina k hněvu. Do modlářství byly zapojeny celé rodiny. Děti sbíraly dřevo a muži z něj stavěli oltáře k uctívání falešných bohů. Ženy se zabývaly hnětením těsta a pečením chlebových koláčů pro „královnu nebes“ (Jeremiáš 7:18). Tento titul odkazoval na Ištar, asyrskou a babylonskou bohyni, kterou různé jiné skupiny nazývaly také Ashtoreth a Astarte. Byla považována za manželku falešného boha Baala, známého také jako Molech. Motivace žen uctívat Aštoreth pramenila z její pověsti bohyně plodnosti, a protože porodení dětí bylo mezi ženami té doby velmi toužebné, uctívání této „královny nebes“ bují mezi pohanskými civilizacemi. Bohužel se stala populární i mezi Izraelity. Druhá pasáž, která se týká královny nebes, je Jeremjáš 44:17-25, kde Jeremjáš dává lidu slovo Hospodinovo, které k němu promluvil Bůh. Připomíná lidem, že jejich neposlušnost a modlářství způsobily, že se na ně Pán velmi rozhněval a potrestal je neštěstím. Jeremiáš je varuje, že pokud nebudou činit pokání, čekají je větší tresty. Odpovídají, že nemají v úmyslu vzdát se svého uctívání modl, slibují, že budou nadále přilévat nápojové oběti královně nebes Aštoreth, a dokonce jdou tak daleko, že jí připisují mír a prosperitu, které se kdysi těšili díky Božímu milost a milosrdenství. Není jasné, kde se vzala myšlenka, že Aštoreth byla „manželkou“ Jahveho, ale je snadné vidět, jak smíšení pohanství, které vyvyšuje bohyni s uctíváním pravého krále nebes, Jahve, může vést ke spojení Boha. a Aštoret. A protože uctívání Ashtoreth zahrnovalo sexualitu (obřady plodnosti a chrámovou prostituci), výsledný vztah ke zkažené mysli by přirozeně měl sexuální povahu. Je jasné, že představa „královny nebes“ jako choti nebo milenky nebeského krále je modloslužebná a nebiblická. Žádná nebeská královna neexistuje. Nikdy nebyla královna nebes. Určitě existuje Král nebes, Pán zástupů. On jediný vládne v nebi. S nikým nesdílí svou vládu, trůn ani autoritu. Myšlenka, že Marie, matka Ježíše, je královnou nebes, nemá žádný biblický základ. Místo toho myšlenka Marie jako královny nebes pochází z prohlášení kněží a papežů římskokatolické církve. I když Marie byla jistě zbožnou mladou ženou, která byla velmi požehnána v tom, že byla vyvolena, aby nosila Spasitele světa, nebyla nijak božská, ani nebyla bez hříchu, ani se k ní nemělo klanět, uctívat, uctívat nebo se k ní modlit. . Všichni následovníci Pána Boha odmítají být uctíváni. Petr a apoštolové odmítli být uctíváni (Skutky 10:25–26; 14:13–14). Svatí andělé odmítají být uctíváni (Zjevení 19:10; 22:9). Odpověď je vždy stejná: "Uctívejte Boha!" Uctívat, uctívat nebo uctívat kohokoli kromě Boha není nic jiného než modlářství. Mariina vlastní slova v jejím „Magnificat“ (Lukáš 1:46–55) odhalují, že se nikdy nepovažovala za „neposkvrněnou“ nebo zasluhující úctu; naopak se při spasení spoléhala na milost Boží: „A můj duch se raduje v Bohu, mém Spasiteli.“ Spasitele potřebují pouze hříšníci a Marie tuto potřebu sama v sobě poznala. Kromě toho sám Ježíš mírně pokáral ženu, která k Němu volala: „Blahoslavená matka, která tě porodila a kojila“ (Lukáš 11:27) a odpověděl jí: „Spíše blahoslavení, kdo slyší slovo. Boha a poslouchejte ho." Tím omezil jakoukoli tendenci povyšovat Marii jako předmět uctívání. Určitě mohl říci: "Ano, buď požehnána Královna nebes!" Ale neudělal to. Tvrdil stejnou pravdu, jakou tvrdí Bible – žádná nebeská královna neexistuje a jediné biblické zmínky o „královně nebes“ odkazují na bohyni modlářského, falešného náboženství.