Vyvstává otázka. Proč když od počátku Ježíš věděl, že Jidáš je ďábel, proč si ho vyvolil za učedníka a nechal ho působit svou božskou uzdravující mocí?

Ježíš jim oznámil, že jeden z nich jej zradí, a oni se dívali jeden na druhého v nejistotě. Dokonce ani poté co Jidáš od večeře odchází netuší, že je to on, neboť se domnívají, že šel nakoupit. Nevědí to. Pochopí teprve až Jidáš zrazuje Krista polibkem. Jidášský polibek, jak se tento akt strašlivé zrady označuje vlastně není přesný výraz. Vzhledem k tomu, že do Jidáše přitom když mu Ježíš podal skývu chleba vstoupil satan, a Jidáš se tak stal posedlým satanem, a to je nejhorší možná posedlost vůbec, neboť satan již bez jakýkoliv zábran působil v Jidáši přímo, je mnohem příhodnějším výrazem "satanský polibek". 

Satan v osobě posedlého Jidáše políbil Krista. V tom děsném aktu je všechno. Zrada lásky symbolizovaná polibkem, kterým se vyjadřuje láska, a ne lež, nenávist, výsměch a pyšná nadřazenost.

Ježíš od počátku věděl, že jeden z jeho učedníků je ďábel. Nyní si definujeme kdo je ďábel a kdo satan. Je to jeden a ten samý padlý anděl, o čemž svědčí tento verš.

Takže Ježíš věděl od počátku kdo z jeho učedníku je satan. Učedníci až na Jidáše to nevěděli i když jim to předem oznámil. Věděl to však Ježíš a dobře to věděl i satan Jidáš. A přesto všechno i když satan Jidáš věděl, že o něm Ježíš ví, přesto všechno byl nadále Ježíšovým učedníkem, a přesto všechno jej Ježíš obdařil boží mocí uzdravovat. Zvláštní. Padlý anděl působící v uzdravující moci Boha?! Odpovědi proč na to však existují. Nebeský Otec může moc dát i ponechat komu chce. Satan byl jako nejvyšší anděl obdařený mocí, a po svém pádu mu svěřenou moc Bůh ponechal. Satanova moc kterou stále působí je od Boha. Každá svěřená moc je od Všemocného Boha. Veškerou moc na nebi i na zemi má od Počátku Slovo skrze které je všechno stvořeno. Všichni andělé Bohu věrní, ale i ti padlí působí ve vymezené Boží moci, kterou jim Bůh svěřil. A kdo je dobře obeznámený s Písmem, tak ten ví, že svěřenou moc Bůh většinou neodnímá, ale za její zneužití trestá, a to i trestem zatracení, tedy trestem zániku bytosti. Moc padlých andělů zanikne s jejich bytostmi v ohnivém jezeře. Proto není divné, že satan Jidáš uzdravuje v Boží moci, a že mu Syn Boží dal moc uzdravovat. Mimochodem tu uzdravující moc má satan pořád, a zneužívá ji na posílení satanského klamu při různých modloslužebných zázračných uzdravení, při kterých se vydává za anděla světla. Je třeba zmínit, že satanské uzdravení při různých modloslužbách je pro uzdravené vždy trestem, které je většinou v modloslužbě celoživotně zatvrdí. Následkem je zatracení. Satanské uzdravující zázraky pak slouží k oklamání mnohých. Další životní osudy lidí uzdravených satanem se záměrně zamlčují. Takto uzdraveným lidem schází totiž to zásadní. Boží požehnání. Na jejich životních osudech je to pak znát. 

Proč si tedy Ježíš satana Jidáše vybral za učedníka, když od počátku dobře věděl co je zač? A vlastně věděli to dobře oba. Je to pokračováním příběhu o pokoušení Krista satanem. Na konci pokoušení satan od vyhladovělého Krista odešel. A byla řada na Kristu, který satanu nastražil léčku a to takovou, že si ho vybral za svého učedníka. Nabídl mu uzdravující moc. Jak by mohl ctižádostivý satan nabídku na rozšíření své moci odmítnout, a navíc mohl být stále vedle Krista, mít všechno z první ruky a jak se říká "vidět Kristu do karet", aby pochopil o co v této "hře" vůbec jde. Vždyť Kristus odmítá Boží ochranu, světskou moc a slávu i majetek. Tak o co tady vůbec jde? Řečmi o víře, lásce a odpuštění chce spasit svět? A Kristus sám je přitom smrtelný, a ještě k tomu vydaný mocným světa na milost a nemilost? Divný král. Čím a jak chce vládnout? A nechápali to tehdy ani apoštolové, kteří si taky mysleli, že Kristus na kříži prohrál, ale pochopili až později po dokonání díla spásy. Tak jak tomu dodnes chápeme i my Kristu věrní. Díky Kriste.

Po Ježíšově zatčení satan Jidáše opouští, což je zřejmé z toho, že se v něm hne svědomí, a Jidáš velekněžím svůj zlý skutek sám označuje za zradu, vrací peníze a spáchá sebevraždu. Satan si byl natolik jistý svým vítězstvím nad Kristem, že již Jidáše nepotřeboval a vyšel z něho, a odešel inspirovat Piláta k sepsání alibisticky posměšného nápisu nad hlavou ukřižovaného Krista. "To je král židů". Ten nápis je pokračováním satanského polibku, lze z něj vnímat stejný satanský výsměch. 

Za celou dobu mu však nedošlo, že si ho Kristus za učedníka vybral právě proto, aby sehrál úlohu užitečného idiota. A nedošlo mu to ani když mu Ježíš při večeři přikazuje co má udělat. Jedná se o příkaz, je tam vykřičník! To co Ježíš říká, neříká Jidáši, říká to satanovi který do něj vstoupil. Jasně to vyplývá z tohoto verše. Je tedy jasné, že satana v Jidášovi celou dobu držel na uzdě Kristus, a to až do večeře..

Na verši je patrné, že Ježíš oslovuje satana, a že mu přikazuje co má udělat. 

Po vzkříšení Krista a seslání Ducha svatého bylo Kristovo dílo spásy jasné již všem učedníkům. A tak napálený užitečný idiot začal pronásledovat křesťany, ale čím více bylo křesťanské krve prolito, tím více křesťanů bylo. Užitečný idiot proto musel přijít s novou taktikou, a svádět lidi tak, že se za Krista a různé falešné prostředníky mezi Bohem a člověkem klamně vydává. 

Ale o tom až někdy příště.