Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Oto.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16654, komentáře < 7 dní: 181, komentářů celkem: 429722, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 557 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

rosmano
Willy
magdalena07
Frantisek100

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116617312
přístupů od 17. 10. 2001

Teologie: O křesťanském pohledu na Písmo
Vloženo Neděle, 09. říjen 2005 @ 06:51:18 CEST Vložil: Karels

Úvod do křesťanství Karels poslal:

O křesťanském pohledu na Písmo

Pro křesťanskou víru je základním zjevením to, o čem svědčí Písmo svaté. V něm nalezneme zprávu o vzniku veškerenstva, o osobním vztahu transcedence k lidem, o jejich svévolném pádu a o vykoupení, které jim bylo nabídnuto. V Písmu tedy vidíme dějiny lidstva i kosmu v jejich vztahu k transcedenci. Ačkoli se Bůh zjevuje různým způsobem i mimo Písmo (Ř 2,14-15), křesťané všechna ostatní zjevení poměřují Zjevením, které je obsahem Písma svatého a v němž je podle prvotní církve obsažena jediná pravda o transcedenci, jediné platné slovo transcedence k lidem (J 3,31-36, Ř 2,16).
Všechna ostatní zjevení, jak dřívější, tak pozdější, mohou být pravdivá jen natolik, nakolik souhlasí s Písmem (Ko 2,2-3). To platí přirozeně i pro různé křesťanské tradice. Apoštol Pavel nás volá nikoli k pouhému přijetí nějaké tradice, ale k autentickému hledání toho, co je vskutku správné a dobré, neboť to nemůže být v rozporu s apoštolským učením (F 4,8-9): „Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst a co sklízí pochvalu. Čemu jste se u mě naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi.“

Už Klement Římský (konec 1. stol.) mluví o kánonu (1Kl 7,2, 2PČ): „Zanechme však zbytečných a pošetilých starostí, žijeme podle slavného a vznešeného kánonu, který nám byl předán.“ Órigenés (184-254), významný církevní představitel v křesťanské Alexandrii, shromáždil seznamy „kanonických spisů“ z různých středisek křesťanství celého Středomoří a rozlišoval tzv. homologumena a antilegomena, tedy spisy, na kterých se křesťanské obce vzájemně shodovaly a neshodovaly. Jeden z jeho seznamů uvádí tato homologumena: všechna čtyři evangelia, Skutky apoštolské, třináct Pavlových listů, 1. list Janův, 1. list Petrův a Zjevení. Antilegomena jsou následující: List Židům, 2. list Petrův, 2. a 3. list Janův, List Jakubův, List Judův, List Barnabášův, Hermův Pastýř, Didaché a Evangelium Židů. Na koncilu v Kartágu roku 397 byl schválen novozákonní kánon v dnešní podobě. Lze tedy říci, že po staletí se široká a spontánní shoda křesťanů ustálila na určitých spisech, které byly později církví v Kartágu oficiálně uznány za kanonické.

V Písmu svatém si křesťané prvních staletí stanovili kánon, měřítko pravého obsahu křesťanské víry. Smyslem tohoto aktu bylo zabránit změnám toho, co nám bylo řečeno v Zjevení. Zjevení existovalo tedy už před vznikem Písma, zcela reálně, historicky se předtím odehrálo. Písmo je zprávou o něm, zprávou, která obsahuje to, co Zjevení chtělo říci. Text Písma je nutné vykládat nikoli útržkovitě a doslovně, nýbrž v celku a zejména v duchu toho, co nám zjevuje (Ga 3,2-5). Musíme rozlišovat mezi Písmem jako lidským textem a Písmem v jeho obsahu neboli duchu (2 K 3,6), v němž je inspirováno (2 Tim 3,16) samotným Zjevením Boha.

Augustin píše (KKC, str. 42): „Uvědomte si, že je to jedno a totéž Slovo, které se rozprostírá po celém Písmu svatém, a že je to totéž Slovo, které zaznívá v ústech všech svatých spisovatelů; to Slovo, které, poněvadž bylo na počátku Bůh u Boha, nemá zapotřebí slabik, protože nepodléhá času.“ Pöhlmann mluví podobně v KED str. 47: „ Novozákonní křesťanský sbor má tři autority: 1. Starý Zákon (mj. 2 Tm 3,16), 2. apoštoly (Mt 16,19, Mt 18,18, L 10,16, J 17,20, Sk 1,8, Ga 1,8-11) jakožto svědky, kteří na vlastní oči a uši poznali Ježíše (Sk 1,21-26, 1 K 9,1!), a 3. Pána (1 K 7,10, 1 K 9,14) jako autoritu poslední platnosti, která autorizuje Starý zákon a apoštoly. Všechny tyto tři autority dosvědčují Boží slovo (Žd 1,1, 2 Tm 3,16 – Sk 4,31, Sk 6,7, 1 Te 2,13 – L 5,1, L 11,28, J 3,34, Žd 1,2) – s tím rozdílem, že Kristus Boží slovo nejen dosvědčuje, nýbrž jím sám je… Apoštolské slovo nese jako základ stavbu církve, samo je však neseno Kristem: On je tím všezakládajícím prazákladem církve.“ V reformaci se (slovy M. Luthera) Písmo chápalo jako jediná královna. Luther psal (KED str. 49): „Co neučí Krista, to není apoštolské, byť by to učili Petr nebo Pavel, a naopak, co káže Krista, to je apoštolské, byť by to i činili Jidáš, Annáš, Pilát a Herodes.“

Jakýkoli výklad Písma není Písmem samotným a nemá jeho autoritu. To, co nám zvěstuje Písmo především, není systém nějaké nauky, nýbrž svědectví o vztahu transcedence k člověku a člověka k transcedenci (výmluvným příkladem je Gn 18,22-33 nebo J 20,26-29). Základním cílem Písma je vtáhnout nás do tohoto živého vztahu (Mt 22,34-37). Hledání pravdy v jeho rámci může mít různé výsledky a podoby. Cílem křesťana má být v živém vztahu k Pánu hledat skrze Písmo s každým pokoj a jednotu, a to dokonce i se svými nepřáteli (Mt. 5,44-45).

Metoda výkladu Písma se značně lišila ve dvou z několika nejvýznamnějších městech raného křesťanství: v Antiochii a v Alexandrii. Zatímco antiošská škola zdůrazňovala doslovný význam Písma a zasazovala jeho svědectví do historického kontextu doby, v němž bylo psáno, alexandrijská škola hledala v Písmu alegorický výklad. Alegorický výklad Starého zákona poskytuje např. List Barnabášův. Rozpor mezi oběma přístupy se podílel na zásadních nedorozuměních ve staré církvi, která ústila v rozkol (vyloučení ariánů, monofyzitů a nestoriánů). Augustin (Vyzn. kn. XII, hl. XXVI) chápe rozmanitost výkladů Písma jako výhodu, ovšem stanovuje, že každý výklad, má-li být přijatelný, musí mít oporu ve slovech Písma: „…kdybych tedy byl býval Mojžíšem a od Tebe bylo mně uloženo napsati knihu Genesis, chtěl bych, aby mně byla propůjčena taková moc výmluvnosti a taková schopnost upraviti řeč, aby ani ti, kteří doposud nemohou pochopit způsob stvoření, neodmítli mých slov jako převyšujících jejich chápavost, a zároveň, aby ti, kteří je již poznati mohou, v oněch málo slovech sluhy Tvého nepostrádali žádné z pravd, na niž by přemýšlením mohli přijít; kdyby tedy ve světle pravdy jeden dospěl k jednomu výkladu, druhý ke druhému, aby každý měl v těchže slovech důvod pro svůj výklad.“ Tomáš Akvinský zná čtyři způsoby výkladu Písma (slovní, alegorický, mravní a anagogický), přičemž určuje následující zásadu (TS I ot. 1, čl. 10): „A tak nenastává žádná spletitost ve svatém Písmě, neboť všechny smysly mají základ v jednom, totiž ve slovním, z něhož jediného lze vésti důkaz, ne však z toho, co je řečeno alegoricky… Ale tím se ze svatého Písma nic neztrácí, neboť duchovní smysl neobsahuje nic pro víru nutného, čemu by Písmo jinde neučilo zřejmě slovním výkladem.“ V současné době převládá vědecký, historický a racionálně-kritický přístup k exegezi Písma svatého ve většině zvláště západního křesťanstva.

Bibličtí proroci, Ježíš i apoštolové ve svých listech mluvili především přímo k lidem, jejich učení není žádná tajná nauka, která by nebyla srozumitelná srdci prostého člověka (J 18,20-21). Ježíš dokonce říká, že jeho věřící znají v nejintimnějším smyslu přímo jej samotného (J 10,14-15). Proto má každý křesťan právo i povinnost autenticky hledat a nacházet v Písmu Boha, a to i kdyby se tím měl odcizit církevním tradicím (srv. Ř. 14,12-13, 2K 13,5 nebo Ga 6,4-5). Naopak církevní autorita má vydávat svědectví o učení církve z Písma a podle Písma (1K 2,1-5, 2K 6,3-10 ) a především takto zprostředkovat starobylou pravdu církevní nauky.

Augustin píše o knihách Písma: „A tato vážnost jejich mně připadala tím ctihodnější a svaté víry důstojnější, poněvadž byly každému ke čtení srozumitelný, i když uchovávaly vznešenost svého tajemství ve smyslu hlubším; pochopitelný každému jasností své mluvy a prostotou svého slohu, poskytující mnoho látky k úvaze těm, kteří nejsou lehkomyslného srdce (Vyzn. kn. VI, hl. V). Chci se však připojiti k těm, a s těmi se kochati v Tobě, kteří se občerstvují Tvou pravdou v hojnosti lásky; společně chceme přistoupiti ke slovům Tvého Písma a v něm hledati Tvou vůli skrze vůli Tvého sluhy, který nám ji svým perem oznámil (Vyzn. kn. XII, hl. XXIII).“ Jeroným píše (DKV DV 25): „Vždyť neznát Písmo znamená neznát Krista.“

Pravoslavný katechismus (CB, str. 19) říká, že „pozorným a zbožným čítaním Svätého písma stáva sa človek lepším, lebo vtedy s ním hovorí sám Boh.“ Na Druhém vatikánském koncilu se Římskokatolická církev vyslovila o Písmu takto (DKV DV 21): „Je tedy třeba, aby se všechno církevní kázání i křesťanská zbožnost živila a řídila Písmem svatým. V posvátných knihách totiž Otec, jenž je na nebesích, s láskou vychází vstříc dětem a rozmlouvá s nimi.“ Podle této církve ovšem má právo vykládat Písmo (a také církevní tradici) pouze církevní autorita (DKV DV 10 a DKV LG 25), tomuto pojetí se blíží i pravoslaví (PDB I, str. 34). Naopak reformace říká, že Písmo nepotřebuje výklad ani skrze církev ani skrze tradici, nepotřebuje navíc ani ověření ani objasnění (KED str.49).

Literatura:

Bible (ekumenický a revidovaný kralický překlad)

Patristické čítanky (PČ)

Dějiny církve (autor: J. B. North)

Katechismus katolické církve (KKC)

Kompendium evangelické dogmatiky (KED)

Vyznání (Vyzn) sv. Augustina

Theologická summa sv. Tomáše Akvinského (TS)

Dokumenty Druhého vatikánského koncilu (DKV)

pravoslavný katechismus Cesta k Bohu (CB)

Právoslavne dogmatické bohoslovie (PDB)

zdroj Britské listy; zveřejněno se svolením autora Borise Cveka



"O křesťanském pohledu na Písmo" | Přihlásit/Vytvořit účet | 3 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: O křesťanském pohledu na Písmo (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Neděle, 09. říjen 2005 @ 07:31:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pro všechny čtenáře Grano Salis,

bratr Cvek není katolík! Ale jak mi sám napsal: "Jsem liberálním křesťanem, který se hlásí ke starokatolickému proudu."

Pro reformovaného a Standu - starokatolíci nejsou katolíci (!), to je pro případ, že byste mě zase chtěli nějak obvinit a psát o nějakém spřáhnutím s Římem.

S pozdravem Karels




Stránka vygenerována za: 0.18 sekundy