Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Prenatální život nelze zaměňovat s novým životem, který nastává po narození.


Navazuji na Toníkovy argumenty ohledně znovuzrození člověka. Argumenty, ve kterých je velký kus pravdy, že člověk, který uvěří a vydá svůj život Kristu, má v sobě život. Vyhradil jsem si čas na odpověď a odešel do ticha, naslouchat Božímu hlasu. Ve skutečné modlitbě totiž nezáleží ani tak na tom, co říkám já, ale hlavně uslyšet, co říká Bůh mně.
Nový člověk se rodí z navěky zůstávajícího Božího slova, oko, ne z víry. Z víry v Ježíše Krista je člověk ospravedlněn.

Jak je zvláštní, že se dokážeme shodnout ve slovech, ale jejich obsahu rozumíme každý úplně jinak! Nechce zde rozvířit polemiku, kde se určitě neshodneme. Jen chci vyjádřit svůj názor.
Je to jako u normálního narození: Miminko je na světě mnoho měsíců před tím, než se narodí. Hýbe nožičkama, kope maminku, bráškové a sestry na něj mluví, hladí ho, těší se na něj. Tatínek se taky těší, stejně jako maminka. Obvykle. Život miminko nedostává porodem, porodem se jen objeví na svět to, co už dávno je, jen některým lidem je to skryté.

  Stejné je to s novým narozením. Ten život je ze slova. Ze slova je víra. Ze slyšení. Ta víra roste. A jednou přijde čas, kdy bezvěrec s překvapením zjistí, že věří, že Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých a že Ježíš žije. To ještě ani nikdo nevidí, protože je to skryté. Bývalý bezvěrec se za to třeba i stydí.
Ale pak přijde čas a ta víra ze Slova a Slovu musí ven. A to je nové narození.
Opravdu jsem si ponechal čas a tyto Toníkovy námitky poctivě a upřímně promýšlel. Prosím, abychom pro pochopení tohoto problému sem nezatahovali problémy jiné (třeba křest miminek), aby se diskuse nerozplizla.
Člověk se znovuzrozuje z Boha tím, že Bůh provede obřízku jeho srdce, odpustí mu jeho hříchy. Tedy ze samotné víry znovuzrození není - znovuzrozuje Kristus. Víra je jen dispozicí, nutným předpokladem, aby člověk mohl být znovuzrozen do Božího dítěte.Starý člověk je s Kristem pohřben, nový člověk je spolu s Kristem vzkříšen. To všechno jsme si už řekli, to všechno jsem už dříve z Písma doložil. Člověk ve křtu obléká Krista (Gal 3,27), stává se křesťanem, kristovcem, údem Kristova těla. Křest nás zachraňuje pro věčný život (1 Pt 3,20-21).
Podobně jako průběh těhotenství, má i znovuzrození svůj průběh.
Bůh člověka osloví – on uslyší Boží slovo a uvěří mu. Rozhodne se vydat Kristu svůj život. V tom okamžiku už takový člověk nepochybně má v sobě život, má v sobě Krista. To nelze nijak zpochybnit. Už v něm působí Duch svatý a dokonce může třeba i skrze takového člověka konat zázraky.(Mk 9,38-41) Jan mu tedy odpověděl: "Mistře, viděli jsme někoho, kdo nechodí s námi, jak ve tvém jménu vymítá démony a bránili jsme mu, protože nechodí s námi." Ale Ježíš řekl: "Nebraňte mu. Vždyť není nikdo, kdo by udělal zázrak v mém jménu a mohl o mně snadno mluvit zle. Vždyť kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli by vám totiž dal k pití pohár vody v mém jménu, protože jste Kristovi, říkám vám jistě, že rozhodně neztratí svou odplatu."

  Takový člověk už má v sobě život, přesto ještě pořád není křesťanem. Je v „prenatálním stadiu“ víry – ještě se jako křesťan nenarodil. Církev takové lidi označuje slovem „katechumen“. Je to člověk, který se připravuje na křest, žije spolu s církví, ale „nechodí s ní“, nemá s ní plné společenství. Ještě není její součástí. Ještě není „naroubován na ušlechtilou olivu", ještě se nestal údem Krista.
Je to podobné, jako s novici v řeholním řádu. Žijí spolu s řeholníky v klášteře, nosí řeholní šat (ovšem bílé barvy), nejsou však ještě řeholníky, nesložili Bohu řeholní sliby: mohou tedy kdykoli odejít, nejsou zde ničím vázáni. Nemají povinnosti čistoty, chudoby a poslušnosti, nemají však ani pravomoci řeholníků.
Je to taky podobné, jako s Abrahámem: Abrahám uvěřil Bohu a vyšel z Cháranu - Bůh ho za jeho víru ospravedlnil. Abrahám už měl ve svém srdci život, nosil Boha ve svém srdci. Spolupracoval s ním v životě, nechal se vést Hospodinem. Musel ovšem ujít ještě velmi dlouhou cestu, osvědčit vytrvalost své víry, než s ním Hospodin uzavřel smlouvu a ta byla stvrzena obřízkou. Až touto smlouvou se stal Abrahám praotcem vyvolených, nikoli svou vírou.
Katechumen tedy už je na cestě jako Abrahám.
Už má ve svém srdci život z Boha (společenství s Bohem), ale uzavření smlouvy se teprve připravuje. Katechumeni se v církvi zúčastňovali bohoslužby slova, ale před bohoslužbou oběti odcházeli. Nebyli ještě součástí Kristova těla, nebyli „pod smlouvou“, neměli právo účasti na svátostném životě církve. Církev si však vždycky byla velmi dobře vědoma života, který přichází s uvěřením a vydáním se Kristu. Uznávala, že zemře – li katechumen náhle, aniž by byl pokřtěn, skrze tento (nesvátostný) život v Kristu je v okamžiku smrti křtem touhy takový člověk Kristem spasen. Takový katechumen se v okamžiku smrti stává znovuzrozeným křesťanem a církev mu uznává právo na církevní pohřeb.
Člověk, který vírou vydá život Kristu, musí být Kristen znovuzrozen: očištěn od hříchů a přijmout za svůj život z Krista. Jen tak je možno získat věčný život, Kristus je zdrojem života věčného. Takovýto člověk nemůže obléknout Krista mimo církev a stát se mimo církev křesťanem. Ve smrti se setkává s Kristem a přijímá jeho život. Znovuzrodí se skrze Krista, stává se však už křesťanem církve vítězné v nebi, podobně jako spravedliví pohané.
Ospravedlnění v důsledku znamená, že Bůh uznává člověka za hodného svého společenství. Co ještě brání, pomáhá odstraňovat i on sám.

Svátosti jsou však mimořádnými dary Krista pouze v církvi. Jsou to viditelná znamení neviditelné Boží milosti. Ve křtu obléknutím Krista, přijetím Kristova života za svůj, se svátostným způsobem uzavírá nová smlouva. Bůh obřezává srdce Kristovou obřízkou (Kol 2,11). Člověk se stává křesťanem, plnoprávným údem Kristovy církve s právem účasti na svátostném životě, se svátostným darem věčného života, ale také s povinnostmi žít podle Krista.
Ani do manželství nelze vstoupit jinak, než smlouvou.
Není to tak, že se člověk zamiluje, jeho láska roste a rázem by zjistil, že je ženatý. Tak nějak na mě působí, když někdo popisujete své "znovuzrození."Manželé spolu musí uzavřít smlouvu: "Dávám se ti a přijímám tě za manžela!" Nelze jinak vstoupit do manželství!
I v manželství jsou mimořádné dary. Dar plodivé síly je posvěcován manželskou láskou jen uvnitř manželství. Mimo manželství člověk nemá právo této síly užívat.
Znovuzrodit se a žít dál na tomto světě nelze jinak, než smlouvou (křtem) a nelze jinak, než v církvi. Křesťan mimo církev je nesmysl. Proto je život v církvi vyjímečným, svátostným (posvěcován Duchem svatým) podílením se na Kristově životě. Do církve putující na zemi člověk vstupuje ve křtu - jinak nelze. Jen v církvi je dar věčného života také svátostným, zaručeným Boží smlouvou. 
Mimo církev může ovšem člověk získat věčný život (společenství s Bohem) i způsobem nesvátostným - vlastním uvěřením Bohu. Takový se rodí do Krista až ve své smrti těla.